Hoe, čůza, píča, děvka, čubka, kurva, bitch, kunda… Při pohledu na současný český rap můžeme v klidu prohlásit, že je to hudba často misogynní a sexistická. Pobouření nebo přinejmenším shovívavé pohledy ale přicházejí až ve chvíli, kdy se nad slovníkem rapperů někdo pozastaví, popřípadě ho dokonce odsoudí. Pro většinu posluchačů jako by vysvětlení, že „to patří“ k žánru (který mimochodem ovládá žebříčky streamovacích služeb), plně ospravedlňovalo a vysvětlovalo jazyk, který skoro výhradně mužští interpreti používají. Na rozdílech i podobnostech mezi letošními alby Ca$hanovy Bulhara a 58G se ovšem ukazuje, že komerčně úspěšný rap se dá dělat i bez degradace posluchaček a žen obecně, jakkoli se jedná o stylizaci a verbální pózu.

Dva obrazy

Videa pražského rappera Ca$hanovy Bulhara a jihlavské crew 58G sice nemají miliony zhlédnutí (na rozdíl od nejúspěšnějších českých rapových interpretů, jako jsou Yzomandias nebo Viktor Sheen), jejich strmě rostoucí popularita je ale i tak jasným důkazem, že oslovují čím dál početnější publikum. Produkci Ca$hanovy Bulhara a 58G na první poslech nespojuje víc než „fotbal a rap“. Díky tomuto průsečíku se v roce 2018 objevil v Bulharově tracku Off Season fotbalista Tomáš Kučera, pozdější člen 58G. Za sloku, ve které se kriticky a vulgárně vyjádřil na adresu pražské Sparty a bývalého místopředsedy České fotbalové asociace, tehdy dokonce dostal šedesátitisícovou pokutu. Namísto konce to byl ovšem začátek jeho rapové kariéry. Když o dva roky později vydal pod pseudonymem TK27 společně s Doktorem 601 a producentem Humlou nahrávku 58 tape vol. 1 (2020), dostavil se nečekaný úspěch i kritické uznání. Stejně jako na svém debutu i na letošním albu 58 tape vol. 2 se jihlavští 58G pohybují mezi trapem, grimem a drillem a vyprávějí nepřikrášlené příběhy o životě v krajském městě Vysočiny.

Oproti tomu Ca$hanova Bulhar bere své posluchače do fotbalových kabin, na divoké pražské večírky a nekonečné afterparty, po kterých přicházejí prázdná a monotónní rána. Od zmiňovaného tracku Off Season vydal už čtyři sólová alba a spolu s rapperem Labellem i svou nejúspěšnější skladbu Fotbal a rap. Zatím poslední deska Romeo mu vyšla letos v červnu.

Alba Romeo a 58 tape vol. 2 vykreslují dva obrazy české rapové scény – nejen toho, jak dnes zní tuzemský trap, ale především, o čem a jakým jazykem jeho představitelé vypovídají. V rapu tradičně přítomný machismus, oddanost vlastní crew nebo důraz na úspěch, reprezentovaný luxusními značkami a materiálním bohatstvím, se v různé míře objevují v tvorbě Ca$hanovy Bulhara i 58G. U druhého projektu ale nenajdeme další z typických aspektů obvykle spojených s rapem – slovní degradaci žen.

Bitches a královny

Na debutovém albu 58G mluví Tomáš Kučera alias TK27 v první skladbě o tom, že „nikdo z nás není ten snitch/ a kolem nás není žádná bitch/ jsou to jenom královny/ asi jako Jorja Smith“. Namísto konvenčního rapperského sexismu se tu objevuje v rámci českých žánrových poměrů nevídané přirovnání blízkých žen k úspěšné anglické hudebnici. 58 tape vol. 1 i nová deska 58 tape vol. 2 se jinak ženám věnují jen okrajově (lépe řečeno o nich nemluví v podstatě vůbec) a obejdou se i bez obligátních vulgárních označení jejich reprodukčních orgánů, které bývají porůznu roztroušené v rapových textech. Syrové a nepřibarvené zachycení jihlavských ulic, sociálních problémů i běžného života pracuje s kulturními i fotbalovými odkazy. Zdá se přitom, že si 58G vystačí s úspěchem, kterého společně dosáhli: „Nový money, nová flow/ Nová bunda, žádná hoe/ Nový boty, řízlej blow/ Stejnej swag v první show,“ shrnuje Kučera přístup jihlavského uskupení v tracku Grt gang.

Ca$hanova Bulhar oproti tomu na desce Romeo předestírá obraz žen jako bezejmenných a povrchních holek na jednu noc. Tím souzní s hlavním proudem české rapové produkce; ostatně i v jeho klipech nejednou pózují spoře oděná ženská těla. V jeho tvorbě je ale přítomný také určitý odstup, schopnost sebereflexe a ochota alespoň na chvíli vystoupit z chlapácké pózy, což mu umožňuje kromě obvyklé přehlídky sexismu zaujmout i trochu jiný pohled. „Playboy Romeo“ tak rapuje o únavě z nekonečných večírků: „Všechno je fádní/ A v pět ráno zprávy/ A chlastám už pár dní/ Už se mi to krátí“; nebo se vyznává ze svých slabin (i když na nich nehodlá nic měnit): „Věř tomu, že fakt nechci dceru/ Co když přijde zmrd jako já?/ Vysvětlovat jí, že to nemá cenu/ To bych potom nebyl já.“ Zranitelně a nečekaně otevřeně působí ve skladbě Luna, kde rapuje o své matce: „Deset let říkáš, že ti dlužím/ Tak pošli číslo účtu/ Pošlu ti všechno, co si myslíš/ Ty mi furt dlužíš lásku.“ Vyjádřit city spojené s vlastní rodinou sice patří v hip hopu k „povoleným emocím“, způsob, jakým to dělá Ca$hanova Bulhar, když se omlouvá mámě, že nezavolal, je ale i tak nečekaně upřímný.

Občasné narušování zaběhlých způsobů a tematických klišé v textech 58G i Ca$hanovy Bulhara působí jako příjemná změna, která otevírá prostor pro jiné, méně rigidní pojetí rapu. Texty jihlavské crew – ale třeba i slovenského rappera Gleba – se sexismu nenuceně vyhýbají a jejich působivost tím rozhodně nijak netrpí. Pražský „Romeo“ dokáže udělat alespoň občas úkrok stranou a otevřeně přiznat, že jeho přehlíživý přístup může druhé zraňovat.

Postoj, nebo póza?

Sexismus a misogynie se v textech českých rapperů neobjevily zničehonic. Kromě toho, že jsou tyto jevy s dominantně mužským hip hopem často spojovány a patří mezi žánrové konstanty rapperské stylizace, vypovídají ovšem také o společenském kontextu a osobních postojích interpretů. Ztotožňovat bezmyšlenkovitě umělce s jejich pódiovými alter egy by jistě bylo zavádějící a nepřesné, přesto není možné četnost násilných a dehonestujících komentářů na adresu žen donekonečna ospravedlňovat žánrovými pravidly.

Předním příčkám českých streamovacích platforem dominuje poměrně stejnorodá skupina mužských heterosexuálních umělců, kteří samozřejmě mají právo rapovat, o čem a jak chtějí. Absence jiných postojů a úhlů pohledu ale vytváří prostředí, ve kterém se zdá, že dívat se na svět jinak, než jak to dělají oni, je nepatřičné, ne­-li nemožné. Když si na situaci někdo stěžuje (nedávno například zpěvačka Katarzia, která odsoudila nový Smackův song s refrénem „je to v pytli/ kráska na mym pytli“), dostaví se často pobouřené až ublížené reakce (Smack na kritiku reagoval úryvkem z Nik Tendova textu ze stejného tracku: „Když kunda moc mluví/ potřebuje dick“). Jenže tak jako není zarážející, že je rap misogynní, by mohlo přestat být překvapivé, že to někomu vadí a rozhodne se ozvat.

Rapovat bez sexismu se totiž dá. A stejně tak je možné nabídnout něco víc než prvoplánové rýmy a polonahé ženy v klipech. Laťka je koneckonců poměrně nízko, takže i občasné záchvěvy sebereflexe nebo úplné vynechání ženského tématu působí v kontextu současného českého rapu originálně. Obecně by celé scéně samozřejmě prospěla pestřejší škála mluvčích, a tím i více různých příběhů a zkušeností. Kdyby zněl z předních míst českých žebříčků například také hlas rapperek, sexistický a misogynní pohled jejich mužských protějšků by už možná nepůsobil tak samozřejmě. Momentálně se zdá, že pole vytyčené českými rappery má jasné hranice a zažitá pravidla. Ale ta se dají měnit.

Autorka je publicistka.