Konec roku 2020 byl ve Francii spojen mimo jiné s rozsáhlou veřejnou diskusí nad obsahem dvou dokumentárních filmů, které jsou mainstreamovými médii označovány jako konspirační. Deník Libération v textu z 21. prosince popisuje úspěch dokumentu Hold­-Up, jehož autor Pierre Barnérias proslul například filmem, který mapoval hnutí Manif pour Tous (Za manželství pro všechny) a snažil se „odkrýt“, kdo za ním skutečně stojí. Článek poukazuje na sílu kolektivního financování, díky němuž se film Hold­-Up dostal do povědomí obrovského množství lidí, a to navzdory faktu, že byl záhy stažen jak z YouTube, tak ze serveru Vimeo. Poměrně brzy po svém uvedení (11. listopadu) měl desítky milionů zhlédnutí. „Film se sice svou inklinací ke komplotismu netají a globální pandemii spojuje s Ekonomickým fórem v Davosu, ale jeho síla spočívá nejen v provedení, protože Barnérias je talentovaný, nýbrž i v počtu kredibilních osobností, které se ke krizi vyjadřují. Mezi nimi například bývalý ministr zdravotnictví Phi­lippe Douste­-Blazy, jenž se ale za svou účast na projektu omluvil,“ shrnuje článek úspěch snímku Hold­-Up. Autor textu dále tvrdí, že producenti chystají druhý díl. Ten by se měl více zabývat fenoménem očkování proti onemocnění covid­-19.

Nejsou to jen takzvané rizikové skupiny, kdo se cítí pandemií ohrožen, ale také mladí lidé, zejména studenti vysokých škol nebo čerství absolventi. Mají pocit, že jsou společností v podstatě obětováni, nemají žádnou životní ani pracovní perspektivu a žijí v prekariá­tu. Zvyšuje se tak podle psychologů počet sebevražd a psychických onemocnění. Z toho důvodu se začaly ozývat návrhy na krátkodobé řešení této situace v podobě rozšíření takzvaného RSA (solidární příspěvek) pro občany mladší 25 let. S konkrétní úpravou pak přišli 3. ledna socialističtí senátoři. Následující den ovšem poskytl prezident Emmanuel Macron rozhovor zpravodajskému online serveru Brut, v němž zákon odmítá. „Nejsem velký fanoušek tohoto návrhu, už zde existuje program Garance mladým a fungují také úřady práce. Musíme změnit náš přístup k práci.“ Rozhovoru dále využil k tomu, aby představil vlastní vizi pomoci mladým Francouzům a Francouzkám: „Jsem si vědom závažnosti situace a začátkem tohoto roku navrhneme nový systém pomoci mladým, stejně jako zlepšíme stávající program stipendií.“ Veřejnost ani Macronovy politické protivníky tato vyjádření příliš neuspokojila a hlavním bijcem za solidární příspěvek pro mladé se stal bývalý prezident François Hollande společně s bývalou kandidátkou na prezidentský post Ségolène Royal.

Přestože se příští prezidentské volby ve Francii budou konat až v dubnu a květnu 2022, předmětem průzkumů, televizních debat a novinových článků se stávají už nyní. Týdeník Nouvel Observateur na svých internetových stránkách publikoval 3. února rozsáhlý text o aktuál­­ních průzkumech a vizích francouzské levice. „Dle agentury Ipsos – Sopra Steria by se mohl opakovat scénář z roku 2017, kdy proti sobě stáli v druhém kole Marine Le Pen a Emmanuel Macron.“ „Jaké jsou možnosti tomu zabránit?“ ptá se publicista Sylvain Courage a představuje scénáře, které by mohly do druhého kola voleb dostat kandidáta či kandidátku levice. Podle průzkumů by totiž případné koaliční zeleno­-levicové uskupení mohlo získat až šestnáct procent, což by nemusel být špatný základ pro kampaň s cílem účastnit se druhého kola voleb. V takovém případě by ovšem muselo dojít ke shodě mezi nejčastěji zmiňovanými levicovými osobnostmi – socialistickou starostkou Paříže Anne Hidalgo, hlavním představitelem opoziční France Insoumise (Nepoddajná Francie) Jeanem­-Lucem Mélenchonem a zeleným Yannickem Jadotem –, které by se všechny rády viděly v Elysejském paláci.

Vzhledem k tomu, že se přece jen prezidentské volby blíží, začínají se francouzská knihkupectví hemžit publikacemi hodnotícími průběh dosavadního mandátu prezidenta Macrona. Jedna z knih, jež stojí za zmínku, je z pera dlouholetého novináře Alaina Duhamela, který až na generála De Gaulla zpovídal všechny prezidenty francouzské Páté republiky. V knize s poměrně vtipným názvem Emmanuel le Hardi [Emmanuel Smělý – evokuje označení burgundského vévody Filipa Smělého] se snaží popsat, kým je vlastně současný francouzský prezident. Duhamel byl 20. ledna hostem diskusního pořadu Zemmour et Naulleau na televizi Paris Première, kde svou knihu představil. Prezidenta popisuje jako „narcistického a demokratického bonapartistu, který se ničeho nebojí, je schopen riskovat a skutečně věci měnit“. Macron je podle něj „jedinečný typ, takového prezidenta Francie ještě neměla, levicový srdcem, ale natolik tvrdý, aby byl schopen reformovat a čelit drsné kritice i nepokojům (např. hnutí Žlutých vest)“. Navzdory vysoké nezaměstnanosti a velmi rozpačitému řešení pandemie je prý francouzský prezident přesvědčen o tom, že svou zemi modernizuje a vytváří pro ni piedestal v evropském měřítku. Literární kritik Éric Naulleau knihu v pořadu podrobuje poměrně ostré kritice a snaží se některé glorifikující teze konfrontovat s realitou. Domnívá se například, že Macron selhal jak na národní scéně – vyčítá mu zejména návrh důchodové reformy –, tak i v evropském měřítku, protože není schopen čelit německé dominanci. Na otázku, zda se bude Emmanuel Macron snažit svou pozici obhájit, Duhamel odpovídá, že rozhodnou následující měsíce.