Stavět mosty mezi hudebními kulturami – tato motivace pohání nekonvenční francouz­ské hudební těleso Polyphème, ve kterém se setkává soubor Gamelan Puspawarna s hráčem na darbuku Wassimem Halalem. Konkrétní podobu interkulturní spolupráce přináší nedávno vydané album La Rêve de Polyphème.

Gamelan Puspawarna je sedmičlenný francouzský soubor a experimentální odnož věhlasné francouzské gamelanové skupiny Pantcha Indra, která se věnuje interpretaci soudobé hudby pro javánský i balijský gamelan a spolupracuje s řadou hudebníků, skladatelů, jakož i tanečníků a tanečnic. Ansámbl vyniká mistrovskou rytmickou zdatností svých členů a touhou prozkoumávat nová zvuková teritoria a možnosti perkusních nástrojů. Zároveň se však nebojí vyrážet za hranice tohoto specificky indonéského hudebního žánru.

Tvorba Wassima Halala, hudebníka libanonského původu, je motivována snahou přenést darbuku, která je v Evropě známá především jako hlavní rytmický nástroj doprovázející tanec dabke na svatebních veselicích v levantské oblasti, z folklórního kontextu do světa moderní hudby a tím ho vysvobodit z omezené perspektivy západního orientalistického vnímání. Při poslechu jeho třídiskového počinu Le cri du cyclope z roku 2018, na němž spolupracoval s řadou muzikantů z odlišných hudebních kultur (včetně Gamelanu Puspawarna), můžeme zachytit vlivy gamelanu, romské hudby, arabského mawwalu, free jazzu, vážné hudby, ale i experimentální elektroniky a noisu. A právě v kontextu těchto diametrálně odlišných hudebních tradic nabývá v Halalově hudbě darbuka novou autonomii coby rytmické a zvukové pojivo.

Syntetický hudební jazyk

Ačkoli je album La Rêve de Polyphème postaveno na spojení dvou hudebních kultur, jejich fúze se úspěšně vzpírá škatulce world music, která se vyznačuje svévolným vypůjčováním nezápadních hudebních konceptů a jejich vsazováním do kontextu západní hudby v lí­bivě zaobalené a posluchačsky stravitelné formě. Hudba Polyphème naopak nabízí pohled na dvě hudební kultury v plodném dialogu: odlišné hudební postupy se vzájemně podporují a doplňují a vytvářejí společně nový syntetický hudební jazyk. Pokud budeme lpět na žánrových škatulkách, hudební tvorbu Polyphème lépe vystihují obecnější kategorie jako experimentální hudba, soudobá vážná hudba nebo – s lehce zatnutými zuby – ethno fusion.

Hned úvodní devatenáctiminutová L’heureux loup (Šťastný vlk) nás vtáhne do světa hustě protkané polyrytmiky, nevšedních témbrů a mikrotonálních souzvuků. Úvodní bleskurychlá přehlídka rytmicky akcentovaných a unisono hraných melodií nápadně připomíná „byar“ (v překladu výbuch nebo zahřmění) – pasáž, kterou začíná většina skladeb repertoáru balijského gamelanu gong kebyar, při níž se vyloží karty a publiku se představí zvukový potenciál ansámblu v plné kráse i hlasitosti. Po krátké odmlce začínají metalofony gamelanu rozvíjet zvonivými údery nové předivo skladby, z něhož se postupně rodí čím dál hustší mlha alikvótních tónů. Nové směřování kompozice poté nabídnou tlumené tóny metalofonů, krájené freneticky rychlou hrou na darbuku, a vzápětí se připojí vlnobití sady melodických gongů (reyongu) i dunivého gongu. Tato třaskavá směs dosáhne vrcholu a posléze se rozplyne jako pára pod akcenty reyongu. Pak dostávají slovo pro gamelan typické cyklické repetitivní motivy, přecházející volně do polyrytmů. Ty jsou podpořeny živelnou darbukou, která jim společně s gongy dodává rytmickou oporu a žene je svým ne­­úprosným drivem dopředu. Do závěrečné části skladby ještě promluví elektronika ve formě drásajících efektů a překlopí už tak silně intenzivní dojem z hudby do extatického zážitku.

Strukturám skladeb repertoáru balijského gamelanu, v nichž se střídají jednotlivé nástrojové sekce a vzájemně se rytmicky doplňují, se zpočátku blíží i titulní dílo alba. Připomíná to dokonalé splynutí těl tanečníka a tanečnice při tradičním balijském tanci, kdy je každý pohyb veden až automatizovanou reakcí na protipohyb toho druhého, a přesto působí lehce, hravě a naprosto přirozeně.

Snové zvukové krajiny

Na desce narazíme ale i na střídmější pasáže – v kompozici Pan předvádí reyong své bohaté zvukové i rytmické možnosti v souhře s nahodile efektovanou darbukou a dalšími cinkavými údery na gongy. V Murmurations se zase disonantní plochy vznikající rozezněním všech kamenů metalofonů naráz potkávají s tonálně nestálou znepokojivou elektronickou strukturou. Radikální zvukovou koncepci nabízí skladba Cynoque, v níž se skrze hlukové stěny derou na povrch chuchvalce rytmických motivů v překotných tempech – skoro jako láva, která tryská z kráteru sopky. Nakonec se vynoří puls hraný na drobné činelky ceng­-ceng, k němuž se začnou postupně připojovat další a další rytmické vrstvy gamelanových nástrojů a mezi nimi se mrštně proplétá darbuka jako vlnící se had.

Kouzlo a důmyslnost alba La Rêve de Polyphème spočívá ve spojování domnělých protikladů: rytmické semknutosti a volnosti, ohlušující hlasitosti a ticha, nespoutanosti a umírněnosti. Ačkoli zvukový charakter a cizokrajné ladění gamelanu mohou pro posluchače představovat jisté výzvy, pokud se jim a darbuce Wassima Halala odevzdají, přenesou je do snových zvukových krajin, do kterých doposud nevkročili.

Autor je hudebník a překladatel.

Polyphème: Le Rêve de Polyphème. Pagans 2024.