Listopadové prezidentské volby v USA vyhrál Donald Trump a kromě mnoha nejrůznějších vnitropolitických i mezinárodních faktorů mu k tomu dopomohly i hlasy španělsky mluvícího obyvatelstva Spojených států. Pod významově komplikovaný název Latinos (do češtiny překládaný jako Hispánci nebo Latinoameričané) jsou zahrnováni potomci emigrantů napříč generacemi stejně jako současní přistěhovalci zejména z Mexika, Kolumbie, Portorika a Haiti, ale též z dalších středo­- a jihoamerických zemí. Trumpovým volebním tahákem se stala otázka migrace. Slíbil, že se zasadí o deportaci až jednoho milionu ilegálních přistěhovalců. A je zřejmé, že nepřímo hovořil především o Latinoameričanech a Latinoameričankách. Silným argumentem v předvolebním klání pak byla kritika otevřených hranic, které mají údajně dopad nejen na trh práce, ale též na růst nájmů a výši hrubého příjmu v jednotlivých částech země. Tato rétorika paradoxně přinesla Trumpovi nárůst podpory mezi hispánskými muži o patnáct procentních bodů. Politologové si fenomén vysvětlují generační příslušností voličů – ti nejčastěji pocházejí z druhé až třetí generace migrantů. Jsou tedy většinou narození v USA a při ochraně svých pozic už do značné míry přejímají hodnoty amerického mainstreamu.

Sexy Nicky

Pokud se některý z hudebních směrů dá v současnosti považovat v rámci hispanoamerické komunity v USA za zásadní, je to až na výjimky španělsky zpívaný reggaeton, často fúzující s latin popem. Jeho ikony s desítkami milionů sledujících pak ve svých prohlášeních na sociálních sítích často ovlivňují veřejné mínění.

V polovině září vystoupil na republikánském předvolebním mítinku v Las Vegas Nick Rivera Caminero, který je v hudebním průmyslu známý jako reggaetonová hvězda Nicky Jam. Na pódiu se osobně setkal s Donaldem Trumpem a na hlavě měl tzv. MAGA kšiltovku (nápis je zkratkou Trumpova staronového volebního hesla „Make America Great Again“). Během zdravice oslovil politika jako prezidenta a prohlásil: „Potřebujeme vás zpátky.“ Celému vystoupení ovšem předcházelo Trumpovo faux pax – zpěváka totiž uvedl jako ženu: „You know Nicky? She’s hot!“ Reakce na vystoupení Nickyho Jama byly bouřlivé na obou stranách politického kolbiště a ještě zesílily poté, co zhruba po měsíci svou podporu republikánům stáhl. Učinil tak videem s názvem Portoriko by mělo být respektováno, zveřejněným na jeho instagramovém účtu s 44 miliony sledujícími. Reagoval na třaskavé vyjádření komika Tonyho Hinchcliffea, který na Trumpově shromáždění v Madison ­Square Garden přirovnal Portoriko k plovoucímu ostrovu odpadků.

Třiačtyřicetiletý Nicky Jam má k problematice migrace rozhodně co říct. Narodil se v Massachusetts matce pocházející z Dominikánské republiky a otci původem z Portorika, kam se jeho rodina přestěhovala, když mu bylo deset. Tehdy se poprvé setkal se španělštinou. Když ještě jako nezletilý pracoval načerno v obchodě s levnými potravinami, jejž navštěvovali chudí a bezdomovci, jeden ze zákazníků mu dal přezdívku, kterou si později zvolil jako svůj umělecký pseudonym. Nicky Jam se snažil prosadit jako DJ, ale rovněž komponoval a zpíval vlastní písně. První album nahrál ve čtrnácti letech. Jeho popularita začala stoupat po návratu do USA, zejména po vydání desek Vida escante (2004) a The Black Carpet (2007). Výrazněji se však proslavil až kolaborací s kamarádem a portorickým krajanem Daddym Yankeem, který jej seznámil s dalšími hvězdami, jako jsou Don Chezina, Lito & Polaco nebo Big Boy. Rapper a zpěvák Daddy Yankee, známý jakožto autor megahitu Gasolina či ze spolupráce s Luisem Fonsim na dodnes oblíbené písni Despacito (2017), platí za „dovozce reggaetonu do Evropy“. V roce 2015 Nicky Jam dosáhl mezinárodního úspěchu singlem The Forgiveness. O rok později si jej ke spolupráci vybrala mexická rocková kapela Maná a nahrála s ním reggae verzi své zásadní skladby De pies a cabeza z alba ¿Dónde jugarán los niños? (1992). Tato deska s klasikami jako Oye mi amor a Vivir sin aire se dodnes pyšní titulem nejprodávanější španělsky zpívané rockové desky všech dob.

Všichni jsme snílci

Kapela Maná je známá svým environmentálním aktivismem – v roce 1996 například založila nadaci na ochranu jihoamerických deštných pralesů Selva Negra Ecological Foundation – a také až militantní obranou práv Latinoameričanů ve Spojených státech. Zpěvák Fher Olvera často vystupuje v tričku s nápisem „Všichni jsme snílci“, čímž odkazuje k iniciativě We Are All Dreamers, zajišťující právní podporu dětem, které do USA dovezli jejich rodiče v naději, že zde najdou lepší život, aniž by oni sami mohli v zemi zůstat. Olvera se netajil sympatiemi k Joeu Bidenovi a dřívějším demokratickým prezidentským kandidátům, například Hillary Clinton. Rozhodnutí Nickyho Jama podpořit Donalda Trumpa skupina považovala za zradu. Po jeho lasvegaském vystoupení se nechala slyšet, že nespolupracuje s rasisty, odstranila společnou nahrávku De pies a cabeza i veškeré další odkazy ke skladbě z webu a sociálních účtů a přerušila se zpěvákem kontakt. „Během posledních třiceti let kapela Maná podporovala a hájila práva Latinoameričanů po celém světě. Neexistuje nic významnějšího než důstojnost těchto lidí, nikdo se nad ně nesmí povyšovat,“ stojí v prohlášení na instagramu. Ani jedna ze stran už spor v médiích nekomentovala a jejich cesty se skutečně rozešly.

Maná existuje od roku 1986, předtím ale již pět let fungovala ve stejném složení pod názvem Sombrero Verde. Pro další působení si do uměleckého jména vsadila nejen biblickou manu, jež je metaforou síly, kterou Bůh dává člověku na jeho cestu, ale i pozitivní energii, již označuje polynéské slovo „maná“. Cílem kapely, jejímiž vzory byli Led Zeppelin a The Police, bylo zkombinovat rockový zvuk s karibskými rytmy. Dosud stabilní sestavu tvoří kromě frontmana ještě bratři Ulises a Juan Diego Callerosovi, hrající na kytaru, respektive baskytaru, a bubeník Alex González. Slavnou kariéru jim odstartoval singl Rayando el sol (1989), který se držel na špici mexické hitparády sedm týdnů. O deset let později podnikli několikaměsíční turné po Spojených státech, během nějž nahráli společně se slavným kytaristou Carlosem Santanou skladbu Corazón espinado. V roce 1999 vydali vinyl MTV Unplugged, který je doposud nejprodávanějším latinoamerickým albem na tomto nosiči, a od roku 2016 mají hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu.

Uprostřed kulturních válek

Spor rockové kapely a reggaetonového nadšence ohledně politických preferencí vypadá malicherně, ale zrcadlí dlouhodobě složitou situaci hispanoamerické komunity v USA, která se často stává předmětem politické manipulace a stojí v centru kulturních válek. Problematický je i vliv katolické a evangelikální církve, které spojuje mimo jiné odpor k potratům či LGBTQI+ osobám. Obě církve poskytují v rámci denních stacionářů pomoc, které se Latinoameričanům a Latinoameričankám jinak nedostane, ať už jde o jednání s úřady, zapisování dětí do škol, vydávání řidičských průkazů nebo přístup do potravinových bank. Republikánská strana a její spolky s těmito stacionáři často spolupracují a od získané důvěry je již jen krůček k zisku volebního hlasu.

Autorka je portugalistka.