Proměna hlasového projevu i uměleckého přístupu může mít různé podoby. I v rámci popové scény čas od času sledujeme radikální zlomy v autorské tvorbě. Například islandská zpěvačka Björk se před lety z polohy na rozhraní trip hopu a artpopu vydala do vod elektronických experimentů. Aktuálním příkladem překvapivého obratu může být výpad proti konvencím hudebního průmyslu v podání americké hudebnice Ethel Cain, která po svém minulém, posluchačsky přístupném albu letos vydala zvukově extrémní dronový projekt Perverts, zpracovávající vlivy americany a jižanské gotiky.

Oproti tomu vokální a producentský vývoj Yulloly působí zcela organicky, byť na jejích dosavadních pěti albech najdeme minimalistický darkwave, westernově laděné indiepopové balady i syntezátorové tracky s mysteriózní atmosférou. Inspiraci pro své příznačně rozvolněné melodie hudebnice nachází v mýtech a spiritualitě, která prostupuje všemi jejími projekty, ať už je jejich žánrové ukotvení jakékoliv.

Nejkrásnější čas

Yullola čerpá z kosmologie, hinduismu i různých proudů křesťanství. Vyrůstala ve čtvrti White Plains na předměstí New Yorku, kde žije početná imigrantská komunita, a během dospívání tak poznávala různá kulturní prostředí: ovlivnila ji hindustánská klasická hudba i křesťanský gospel. Jako teenagerka pak jezdila s hindustánským i gospelovým souborem po regionálních vystoupeních a veškerý volný čas prý trávila v kostelech. „Nejkrásnější čas mého života,“ komentovala…