Když dnes přemýšlíme o slavných ukrajinských rodácích, nelze nezmínit i velkou brazilskou spisovatelku Clarice Lispectorovou. Velká spisovatelka to byla odedávna, světového boomu se však dočkala, teprve když americký novinář Benjamin Moser vydal její životopis nazvaný Why This World (Proč tento svět, 2009). V Lispectorové viděl snad největší židovskou spisovatelku po Kafkovi a vylíčil ji tak, že se její knihy – dvaatřicet let po autorčině smrti – staly bestsellery. Moserova kniha si v některých ohledech zaslouží kritiku, ale zásluhu na znovuobjevení Lispectorové už autorovi nikdo neupře. Stejně jako to, že ve Spojených státech inicioval nový překlad jejího díla, který spustil lavinu dalších překladů do mnoha jiných jazyků.

Spisovatelka si za života úspěch sama kazila: žila totiž tak trochu mimo realitu a psala „divně“. V Brazílii, zemi s obrovským množstvím přistěhovalců z nejrůznějších koutů světa, si to vysvětlovali po svém: Lispectorová, Židovka s rabínskými kořeny, se do Brazílie dostala, když jí byl asi jeden a půl roku. Vychodila tam všechny stupně škol včetně právnické fakulty, ale protože měla vadu výslovnosti, vžilo se přesvědčení, že je „cizinka“ a její literární vyjadřování tomu odpovídá.

Lispectorová si svůj život pro potřeby okolního světa různě upravovala, jako by…