Autobiografických komiksů, v nichž se autoři či autorky vyrovnávají se svým problematickým dětstvím a dospíváním, je celá řada. Většina z nich svým pojetím příliš nevybočuje z klasického komiksového vyprávění – dost možná proto, aby přehnaná vizuální expresivita nebo experimentálnost formy nezastínily závažnost sdělení. Americká kreslířka a grafická designérka s mexickými kořeny publikující pod jménem Kayla E. oproti tomu staví formu na první místo a líčení svých traumatických zkušeností přetavuje do vizuál­ního manifestu inspirovaného neškodnou novinovou zábavou Spojených států padesátých let.

Retro a trauma

Její debutová série Precious Rubbish (Drahocenné odpadky), která v souborné podobě vyšla letos v dubnu v seattleském nakladatelství Fantagraphics, dýchá retro estetikou klasických kreslených gagů, doplňovaček, vystřihovánek a bludišť. Zdání oddechové nedělní zábavy však klame a subverzivní povaha jednotlivých fragmentů se záhy vyjeví – třeba když máme v úvodní osmisměrce hledat slova „zneužívání“, „alkoholismus“ či „rozvod“ nebo když nám v tajence přesmyčkového rébusu vyjde „incest“.

Tabuizovaná témata přitom nefungují jako samoúčelné provokace, ale jako součást autorčina terapeutického mapování dětských traumat. Kayla E. si totiž – podle vlastních slov – od předškolního věku do puberty prošla tím nejhorším, co může dospívající dívka zažít: musela se vyrovnat s rozvodem rodičů, nestabilním zázemím a častým střídáním míst pobytu, s psychickým i fyzickým násilím manipulativní matky, s otcovými zraňujícími poznámkami ke svému vzhledu a sexuální orientaci i s dlouhodobým pohlavním zneužíváním ze strany staršího bratra. K tomu se brzy přidala závislost na alkoholu, se kterou se autorka potýkala dlouho do dospělosti.

Sžíravý kontrapunkt

S démony svého dětství se Kayla E. rozhodla vypořádat prostřednictvím komiksu, který začala vytvářet už během studií na Harvardově univerzitě v roce 2009. Dnes působí jako kreativní ředitelka v komiksovém nakladatelství Fantagraphics, kde také vydala svůj knižní debut. Jak už bylo řečeno, hlavní roli v něm vedle autobiografické protagonistky hraje především neotřelé grafické zpracování. Kayla E. imituje formu svých oblíbených komiksů jako Little Lulu nebo Archie Comics, patřících do kánonu americké kreslené tvorby pro děti, i „popartovou“ estetiku novinových reklam padesátých let minulého století – to vše za použití palety limitované na čtyři základní barvy a s omezeným pohybovým a výrazovým rejstříkem ploše působících postav.

Výsledek vypadá na první pohled jednoduše, až triviálně. To ale zdaleka neznamená, že se kniha snadno čte. V naivně vyvedených příbězích figuruje vedle malé i větší Kayliny inkarnace, obvykle s lahví tvrdého alkoholu coby nezbytnou proprietou, také její matka v různých fázích rozkladu, s hlavou vždy odvrácenou, takže jí nikdy nevidíme do tváře, otec s bekovkou staženou hluboko do očí a také její bratr coby úlisná omnipotentní Nemesis. S rostoucím utrpením a ústrky hrdinka nabývá až mučednických proporcí, většina dialogů či monologů v bublinách je ostatně prošpikována starozákonními citacemi, zejména z Knihy Jób. Místy na sebe bere podobu vzorné retro hospodyňky s dokonalými tvary, jindy zase malé čarodějnice s velkou spotřebou alkoholu. Obraz nicméně leckdy pramálo koresponduje s doprovodným textem, a vyprávění se tak odehrává paralelně na několika úrovních. Protiklad dětsky hravé formy a drastického popisu zničeného dětství působí jako sžíravý kontrapunkt.

Triumf houževnatosti

Přes veškerou drásavost nelze komiksu upřít svérázný humor. Textové i vizuální narážky si povětšinou libují v cynismu, ale také svým způsobem zajišťují nadhled potřebný k tomu, aby vyprávění nesklouzlo k pouhé přehlídce utrpení. Bezútěšný a zároveň vtipný pohled na svět sdílí Kayla E. s jedním ze svých mentorů, velikánem současného amerického komiksu Chrisem Warem. Mnohovrstevnatý styl Wareovy série Acme Novelty Library (viz A2 č. 17/2012), do níž kromě komiksu začlenil i vystřihovánky a reklamy na fiktivní produkty, byl pro podobu Precious Rubbish, obsahující vedle rébusů a doplňovaček i bludiště a mapy stolních her, bezesporu zásadní inspirací.

Na rozdíl od fiktivních osudů většiny Wareo­vých postav je však Kaylin příběh skutečný a četba Precious Rubbish je díky tomuto vědomí mimořádně zneklidňujícím, nepříjemným, místy až katarzním zážitkem – podobně jako funkční terapie. To je koneckonců jedna ze zamýšlených funkcí této knihy a myslím, že nejen pro Kaylu E., která dokázala své hororové dětství přetavit v adekvátně hororový komiks. Slovy dalšího z autorčiných komiksových mentorů Ivana Brunettiho: „Je to ­triumf ryzí houževnatosti, temná a hustá tresť osobní bolesti, ponížení a utrpení. A navíc vás donutí se nemístně (a provinile) smát, což je ta největší pochvala, jakou můžu komiksu dát.“ Ozdravná síla humoru si zkrátka našla cestu i do depresivní krajiny Precious Rubbish. Přesto četbu tohoto komiksu nelze doporučit slabším náturám – a ostatním jen po částech. Šokující kreslená mozaika Kayly E. se nevstřebává lehce.

Autor je kulturní publicista.