Ačkoliv kníže Clemens Lothar Wenzel Metternich (1773–1859) bezesporu patřil k nejvlivnějším a nejvýraznějším státníkům 19. století, dodnes je vnímán jako kontroverzní osobnost moderní politiky. V českém historickém povědomí byl zpravidla prezentován jako ústřední postava zpátečnického rakouského státního aparátu v letech před revolucí osmačtyřicátého roku. V Marxově a Engelsově Komunistickém manifestu (1848) je zase řazen mezi reakcionáře, kteří mají důvod obávat se „strašidla komunismu“. V kontextu práce Wolframa Siemanna Metternich. Stratég a vizionář (Metternich Stratege und Visio­­nar. Eine Biografie, 2016) se však jeví nejdůležitější ty výtky, jimiž kancléře zahrnula rakouská nacionální historiografie.

Kníže kontra nacionalismus

Pro meziválečné rakouské dějepisectví bylo působení Clemense Metternicha nepochybně důležitým tématem. Jednu z kancléřových nejkomplexnějších biografií sepsal historik Heinrich von Srbik (1878–1951). Ten dokázal v mnoha ohledech politikovo jednání ocenit. Viděl v něm významného státníka, vytýkal mu však nedostatek pochopení pro německé „národní cítění“, které přitom spojoval i s rasovými teoriemi. Metternichův důraz na vyvážený systém brzd a protivah v zahraniční i domácí politice tak měl ústit do potlačení národnostních práv německého živlu v multikulturním společenství rakouského soustátí. Mnohem přísnějšího hodnocení se kancléřovi dostalo od Srbikova kolegy Viktora Bibla (1870–1947). Pro něj byl Metternich politikem sledujícím výhradně osobní mocenské cíle a představitelem rakouského „starého…