Třeba Vladimír Gamza…

O jednom pozapomenutém reformátorovi českého divadla

V poslední době se hojně diskutuje o resilienci a o tom, jak silné veřejné instituce si společnost dokáže vytvořit, včetně těch kulturních. Tato debata se týká i divadla – ostatně podobné úvahy provázejí moderní evropské divadlo od jeho počátků. Zajímavé pokusy o sloučení estetiky s etickým přístupem se děly i na tuzemské scéně.

Dodnes trvající debata o tom, komu a čemu by se mělo divadlo věnovat, začala v době, kdy se s nástupem modernity stali hegemonem společnosti měšťané. Jedni v něm viděli prostor pro vzdělávání a upevňování morálky (Friedrich Schiller), druzí o divadle uvažovali jako o „chrámu“ (Konstantin S. Stanislavskij), jenž by byl odpovědí na ateizaci Evropy. Jiní odmítli měšťanské divadlo…