V první polovině srpna proběhl další Klimakemp – klimatický tábor upozorňující na hrozby a příčiny změny klimatu, který již od roku 2017 organizuje hnutí Limity jsme my. Po tříleté pauze se vrátil do bývalého uhelného regionu v Moravskoslezském kraji, který dnes prochází masivní transformací. Cílem akcí provázaných s táborem bylo ukázat nespravedlivé přerozdělování zdrojů v rámci této proměny, z níž profitují velké firmy. Kemp se tedy nesl v duchu tématu spravedlivé transformace.

Tábor se odehrával v Dolní Lutyni, kde se místní obyvatelé bouří proti výstavbě tzv. gigafactory na výrobu baterií do elektrických automobilů, která má vyrůst v chráněné ptačí lokalitě. Projekt dobře demonstruje, co je na vládních krocích transformace uhelných regionů špatně: vstup zahraničního investora bude znamenat odliv zisků mimo Česko, místní obyvatele zatíží znásobená dopravní infrastruktura, zničen bude kus chráněné přírody a výsledný produkt v podobě elektromobilu ještě dlouhá léta nebude běžným lidem dostupný. Přínos pro místní je – kromě tolik zdůrazňovaných nových pracovních míst – téměř nulový.

Zatímco v minulosti využívali aktivisté na Klimakempech masivní občanskou neposlušnost k obsazení dolů a zastavení těžby (v roce 2022 pak okupovali ostravskou koksovnu), jejímž hlavním cílem byla mediální pozornost, letošek se nesl ve snaze podpořit místní boje a propojit lokální komunity ve snahách zastavit velké investiční projekty. Odklon letošního Klimakempu od velkolepých akcí občanské neposlušnosti z let 2017–2022, které byly inspirovány německým klimatickým hnutím Ende Gelände, se odehrává ve společenské atmosféře, která je sice srozuměna s nutností řešit změnu klimatu, ale zároveň se projevuje nedůslednou až špatnou veřejnou politikou, jež nepřináší výrazné zlepšení. Spolu s tím opadá zájem veřejnosti o klimatická témata, s čímž souvisí i rostoucí nepopularita klimatických politik.

Boj proti těžbě uhlí, který hnutí Limity jsme my před deseti lety zvedalo jako veřejné téma, lze alespoň zčásti prohlásit za vítězný, takže se pozornost přesouvá k dílčím tématům, která jsou napojená na zápasy místních komunit s invazivní výstavbou i fosilními oligarchy. Ohniska sporů o podobu spravedlivé transformace se nyní nacházejí v místech, kde se bojuje proti těžbě lithia, výstavbě obřích továren na baterie, skládkám, developerským projektům a podobně.

I proto se hlavní protestní den Klimakempu nesl ve znamení pochodu městem a byl zakončen solidárním objetím domů v ostravské kolonii Bedřiška, kde místní komunita srdnatě brání své domovy před zbouráním a prodejem. Mediálně atraktivní obsazení dolu zmutovalo v sérii decentralizovaných akcí, které měly za cíl v Ostravě a okolí upozornit na nesmyslné veřejné projekty, jež popírají principy spravedlivé transformace. Nejde přitom o nárazové akce, ale o kontinuální podporu a dialog s lidmi z ohrožených komunit.

Trochu to připomíná směřování francouzského hnutí Soulèvement de la Terre (Povstání Země), které považuje napojení na místní zemědělce a lokální ochránce přírody za klíčové. Účast u místních bojů totiž vytváří spojenectví lidí, kteří pocházejí z geograficky, věkově i sociálně odlišných prostředí. A právě to může vést k efektivnějšímu odporu vůči fosilnímu kapitalismu.