Na začátku letošní festivalové sezóny titul Slyšíš mě? získal Cenu diváků z německého Berlinale. Z formálního hlediska přitom snímek paradoxně nedává diváctvu nic zadarmo, vše podřizuje tomu, aby vystavěl důvěryhodný vhled do života žitého bez výsady zdravého sluchu.
Když si před čtyřmi lety odneslo Oscara za nejlepší celovečerní film drama V rytmu srdce (CODA, 2021)režisérky Sian Heder, psalo se o zlomovém momentu v reprezentaci neslyšících – postavy totiž ztvárnili herci a herečky se stejnou životní zkušeností. Centrem vyprávění však byla jediná „normální“ členka rodiny, pro niž se handicap druhých stal překážkou v realizaci vlastních snů. Snímek tak prožitky a výzvy neslyšících hrdinů a hrdinek přežvýkával do mainstreamově stravitelné a divácky učesané podoby, která zdravotně privilegovanou protagonistku ukazovala jako oběť diagnózy zbytku příbuzenstva.
Bariéry
Španělský debut režisérky Evy Libertad naštěstí vykročil úplně opačným směrem. Slyšíš mě? staví do středu dění Ángelu (ztělesněnou neslyšící herečkou a současně autorčinou sestrou Miriam Garlo), která se společně se slyšícím partnerem Héctorem připravuje na příchod prvního dítěte. Namísto radostných povinností spojených s budoucím rodičovstvím je ale pár od počátku nucen řešit zvukovody ještě nenarozené dcery. Prarodičům hned po gratulaci vyklouzne z úst obava ohledně potenciálního sluchového znevýhodnění potomka, doktoři zas s dvojicí mluví, jako by žádné závažnější zdravotní riziko neexistovalo, a ani prodavač ve specializovaném obchodu pro neslyšící se nedokáže s nastávající matkou znakově domluvit.
Ángela měla dosud luxus zařídit si život tak, aby…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného.