„‚Pořádek musí bejt,‘ řekla babička – a zakopla hovno pod postel,“ praví se v jednom z těch napůl vtipů a napůl aforismů, které jsme si říkávali na prvním stupni základní školy a smáli jsme se tomu hovnu, protože na nás tehdy ještě působilo podvratně. Vtipy jsou zaseklé do podvědomí jako azbestová špona, občas se pohnou a zabolí. Připomenou se. Pořádek musí bejt…
Na postelích, okolo nichž je uklizeno a pod které se nikdo nedívá, se vážou uzly lidských životů. Odvíjejí se chvíle početí i smrti. Mnoho chvil naplněných bolestí. V literatuře se o tom ví a píše, a to i v té staré. Dobrodružství s postelí jsou častou součástí dvorských románů, zejména těch, které vyprávějí o rytířích krále Artuše.
Vzorové dobrodružství s postelí, totiž s „divuplným ložem“, nacházíme v obsáhlém a oblíbeném Parzivalovi Wolframa von Eschenbach, a to tam, kde se příběh odpoutává od titulního hrdiny a namísto toho sleduje jednání Gawana čili Gauvaina, Artušova synovce a tradičně toho nejdvornějšího a sociálně nejschopnějšího z komunity rytířů.
„Gawan vešel do komnaty. Podlaha tu byla čistá a hladká jako sklo. Tady se nacházelo Divuplné lůžko a pod ním se točily čtyři kotouče z okrouhlých a jasných rubínů, které svou rychlostí překonávaly vanutí všech větrů. Byly ukotveny do vidlic na…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného.