Když média večer 4. listopadu oznámila vítězství demokratického socialisty Zohrana Mamdaniho v boji o křeslo starosty New Yorku, vyvolalo to na progresivní levici vlnu euforie a naděje, která stále přetrvává. Jeho úspěch část fanoušků označuje za nový impuls levici, který může překročit hranice Spojených států a stát se lékem na rozmáhající se fašismus. Mamdaniho zvolení je impozantní, byla by však chyba přisuzovat ho jen jeho charismatickému projevu, stylu a schopnosti získat si sympatie voličstva. Za jeho vítězstvím stojí tisíce lidí, kteří mu pomohli s kontaktní kampaní. Nejde tedy o „rychlokvašený“ úspěch jedné pohledné tváře, jak se to některá média snaží prodat, ale několikaletý a postupně budovaný vztah demokratických socialistů s místními komunitami, který socialisté posilovali například tím, že se angažovali v lokálních bojích (na pracovištích, v oblasti nájemního bydlení či v ekologických kauzách).

Mamdani našel spojence i v klimatickém hnutí, což mu v kampani rovněž výrazně pomohlo. Pomáhalo mu například známé a vlivné Sunrise Movement, jehož dobrovolnictvo zaklepalo v předvolební kampani na čtyřicet tisíc dveří newyorských domácností. Pro Sunrise Movement to byla první podpora kandidáta do vedení města, dříve se orientovali na státní a federální úroveň (známá je například jejich spolupráce s Alexandriou Ocasio­-Cortez).

Podobná podpora se může jevit ve světle Mamdaniho rétorického zaměření jako paradoxní, protože na klima se zatím příliš nesoustředil. Při bližším pohledu lze však rozpoznat, že se ekologické politiky ukrývají za politikami sociálními. Zajištění dostupného bydlení – jedno z klíčových témat Mamdaniho kampaně – zahrnuje také rozšíření daňové výjimky zlevňující renovace budov pro středně­příjmové majitele bytů a bytová družstva. Nízkopříjmovým domácnostem pak nabízí program dostupných tepelných čerpadel. U výstavby slíbených dvou stovek tisíc nových bytů Mamdani plánuje nevyužívat fosilní zdroje a rekonstrukcemi chce energeticky zefektivnit zhruba pět stovek veřejných škol. Důležitou složkou jeho kampaně bylo také zlepšení veřejné dopravy: volební sliby zahrnovaly rychlejší autobusy, v nichž by se cestovalo zdarma a které by propojily vzdálené části města obývané chudším obyvatelstvem s centrem.

Mamdanimu se povedlo vykročit cestou nového zeleného populismu, který dokáže environmentální otázky propojit se sociální problematikou. Jeho projevy byly směřovány k lidem a k naplňování jejich potřeb, zároveň ovšem demonstrovaly, že tyto potřeby nejsou v rozporu s klimatickou agendou, ba právě naopak. Zatímco dosavadní establishment (nejen ve Spojených státech) klimatické politiky prezentuje technokraticky a prosazuje je na úkor lidí, Mamdanimu se povedl opak: rétoricky je upozadil ve prospěch sociálních zlepšení, ale zároveň neustoupil od jejich radikálnosti. Za Mamdaniho úspěchem tak stojí nejen roky pomalé práce a organizace, ale také schopnost spojit sociální a ekologická témata do jednoho diskursu.