Kdekdo teď mluví o Ivanu Olbrachtovi, tak proč si taky nepřisadit? A proč že se o něm najednou tolik hovoří? Mohli by po něm (přesněji řečeno podle ulice po něm už dávno nazvané) pojmenovat stanici metra. Lidem je z toho všelijak. Byl prý fanatik – tedy komunista – a po těch se nesmí nic jmenovat, aby se nám lidi taky nezfanatizovali. Důvěřuj lidu, ale také jej prověřuj, braň nejhoršímu a udržuj ho v pohotovosti.

Kdo byl Olbracht? Spisovatel a publicista. „V povídkách a románech patřily k příznačným tématům jeho vytříbeného epického projevu živelná individuální revolta, meze egocentrismu a omezenost intelektuálního vztahu ke světu (…) projevuje se v nich jak živý vztah k dobové sociální problematice, tak umění psychologicky prohloubené analýzy jedince,“ praví o spisovateli Lexikon české literatury. Byl za první republiky dvakrát zavřený, dohromady na tři měsíce. A vytěžil z toho knihu Zamřížované zrcadlo (1930), kterou mám moc rád. „Napsal ji ve vězení a mimoděk nám tak ukázal, jak fajnový byl kriminál za předmnichovské republiky, konkrétně v Ostravě, kde seděl. Seděl i S. K. Neumann, který bachaře posílal pro obědy,“ jak vzpomíná Bedřich Fučík v rozhovoru s Karlem Bartoškem (ovšem Neumann byl zavřený ještě za starého Rakouska). Kdesi jsem četl, že…