Neklidná doba vybízí k novým taktikám občanského odporu proti autoritářským politikům i fosilní lobby. Kvůli proměnám mediální krajiny i společenských nálad mnohé symbolické protestní akty ztrácejí smysl. Pokud snad někdo věřil, že se Trumpovi postaví na odpor především Demokratická strana, nejpozději na začátku března se dočkal těžkého zklamání. Trump tehdy přednesl projev na zasedání Kongresu a skupina demokratických zastupitelek se mu rozhodla dát najevo svou nespokojenost tím, že si na sebe (na znamení odporu) vzaly růžové kostýmky a ty nejradikálnější dokonce držely protestní cedule nebo něco zlehka vykřikovaly. Zastupitelka Teresa Leger Fernández akci pro jistotu dovysvětlila s tím, že růžová odkazuje na dopady Trumpovy politiky na americké ženy, ale zdá se, že přesvědčila jen málokoho. Růžový protest se setkal s oprávněným výsměchem, trumpovci si ho nejspíš ani nevšimli a řada komentátorů konstatovala, že liberální američtí voliči si zjevně budou muset pomoct sami a nečekat, až je spasí růžová legislativní úderka.

Někteří se do toho již pustili. V posledních týdnech se Spojenými státy prohnala vlna útoků na auta Muskovy značky Tesla. Někdy šlo o prosté verbální výpady nebo o čmárání na kapoty vozů, ale na řadě míst byly tesly, nabíjecí stanice či rovnou celé autosalony zapáleny. K tomu se po celém světě přidává obchodní bojkot Tesly či Starlinku. Zdá se, že rázné dupnutí na Muskovo citlivé místo funguje – akcie Tesly se každým dnem propadají.

Znatelný rozdíl mezi symbolickými protesty a konkrétní protiakcí je vidět i v environmentálním hnutí. Deník Guardian nedávno přinesl rozhovory s anonymními britskými aktivisty, kteří se místo happeningů a jiných symbolických protestů, praktikovaných spolky jako Extinction Rebellion nebo Just Stop Oil, rozhodli pro změnu taktiky a začali podnikat sabotážní akce proti různým součástem fosilní ekonomiky. Jejich zdůvodnění je celkem logické – v situaci, kdy soudy začaly účastníkům symbolických nenásilných protestů udělovat mnohaleté nepodmíněné tresty, je tato forma protestu neudržitelná a nechat se dobrovolně zatknout při blokádě dálnice je neefektivní plýtvání silami.

Jistě to neznamená, že jedinou možnou cestou environmentálního protestu jsou násilné přímé akce, ale svědčí to o tom, že symbolická gesta určená k upoutání pozornosti médií a veřejnosti narážejí na své limity. V době rozkladu tradičních médií už nedokážou vyvolat dostatečný ohlas, veřejnost masírovaná fosilní propagandou je vůči nim hluchá a soudy posuzují lití polévky na obrazy, jako by šlo o odpálení ropovodu.

Symbolický protest spoléhá na proměnu veřejných nálad, ale sám neodvádí žádnou hmatatelnou „práci“ ani svým účastníkům nezajistí reálný podíl na moci. I když má ve společenské debatě stále své místo, je potřeba myslet i na jiné taktiky politického boje. Pokud se Trump a jeho gang jednou odporoučí do propadliště dějin, lidé mazající lejna na sousedovu teslu na tom budou mít nejspíš větší podíl než političky v růžovém kostýmku. V boji proti klimatické krizi bychom se z toho měli poučit.