V jedné epizodě seriálu Sex ve městě se galeristka Charlotte spřátelí se sapfickými sběratelkami umění a začne se stýkat s „mocnými newyorskými lesbami“ – ty ale nakonec zjistí, že je Charlotte hetero. Píšu z podobné pozice, z pohodlí heterosexuálního vztahu, jako obdivovatelka queer scény a žen, které se podílejí na jejích aktivitách.

V době, kdy je proti LGBTQ+ lidem vedena nenávistná kampaň maďarské vlády, se mnozí ptají, jak bychom je jako společnost mohli podpořit. Ale podle mého názoru správná otázka zní: Za co jim vděčíme? Na dlouhý seznam počinů queer komunity v rámci maďarské kultury rozhodně patří skvělá série budapešťských klubových nocí Bláz, která přináší jedinečné vizuály, svěží line­-up a bezpečné prostředí, kam se rády vracejí lesby různých generací.

Nikoho nevylučovat

S několika organizátorkami této akce jsem se setkala, abych si s nimi o jejich projektu popovídala. Bláz kolektiv (Bláz kollektiva) založily čtyři lesby, které se v roce 2023 potkaly v kuřáckém suterénu jednoho budapešťského fetiš klubu. Daly se do řeči a kolektiv byl na světě. Bláz (slangové označení pro cigaretu případně hulení) odkazuje na fakt, že ho vymyslely při kouření, ale také je to zkratkové slovo pro „žhavou queer párty“, v němž písmeno B zastupuje slovo „buzi“ – původně hanlivý výraz pro homosexuální muže, dnes pro všechny queer lidi. „Chtěly jsme si to hanlivé označení přivlastnit.“

Koncept série Bláz vzešel od jedné z členek, která se v desátých letech podílela na aktivitách kolem prostorů Frisco a Chicken Exit, což v té době byla důležitá místa maďarské nezávislé scény. „Řekla nám, že chce vytvořit komunitu pro queer lidi. Zpočátku nešlo jen o parties, ale o různé druhy komunitních programů, i o sport a další aktivity.“ Lesbické komunitní prostory začaly během covidu mizet, a tak chtěl Bláz kolektiv tuto mezeru zaplnit a udržet undergroundovou queer a lesbickou komunitu pohromadě. V té době se žádné podobné akce nekonaly. Gay muži měli vždy místa, kde se mohli scházet, mohli chodit do sauny nebo do klubů, ale pro lesby a další queer osoby žádné takové místo, kde by se mohly pobavit, poklábosit a cítit se přitom bezpečně, neexistovalo.

Ještě v desátých letech přitom situace vypadala celkem nadějně – během rozhovoru se vynořují nostalgické vzpomínky na party qLit, Estroshock nebo Women on Women a také na bar Tütü: „Byl to první stylový queer klub – s tmavě zelenými sametovými pohovkami a pole dancingem. Tam jsem poprvé viděla drag show. Vlastně to nebyla drag show, ale vystoupení Angély, první známé transgender ženy v Maďarsku. Bylo úžasné něco takého vidět.“

Na rozdíl od některých výše zmíněných akcí však počiny Bláz kolektivu nejsou určeny pouze lesbám, i když vizuální komunikace je na lesby zaměřená a většinu publika tvoří ženy. Členky kolektivu k tomu říkají: „Hodně jsme přemýšlely, jestli nebýt exkluzivnější, ale myslíme si, že maďarská queer komunita je na to příliš malá. V undergroundové scéně není mnoho lidí, takže jsme nechtěly část z nich vylučovat. A zdá se, že se to lidem líbí, bez ohledu na jejich orientaci.“

Akce a ziny

„Hned první party byla skvělá. Bylo to v tajném klubu Babicska. Čekali jsme asi padesát lidí, a nakonec jich přišlo dvě stě. Bylo tam narváno, dokonce jsme museli část lidí poslat pryč. Vzbudilo to obrovský zájem, protože tehdy tu nic podobného neexistovalo. A taky proto, že to bylo levné. Online jsme nic nepropagovaly. Rozdávaly jsme letáky a řekly jsme o tom svému kamarádstvu, které to zase řeklo svým známým.“

Za zmínku stojí, že kolektiv funguje zcela bez dotací: „Začaly jsme od nuly. A všechny výdělky používáme na další akce.“ I když za sebou mají spoustu dobrovolnické práce, odpracované hodiny si nepočítají a nevyplácejí si žádný honorář. „Ne! Proč bychom to dělaly? Jsem lesba, je to můj život. Vydělávám si jinou prací, ale ta je jen vedlejšák. Moje poslání je být lesbou.“

Povzbuzeny úspěchem první akce uspořádal Bláz kolektiv dalších pět klubových akcí v nomádském stylu – na různých místech a s různými tématy, k nimž vyšly tematické ziny. Samizdat a ziny mají v kontrakulturách dlouhou historii a maďarská LGBTQ+ subkultura není výjimkou. Lesbická asociace Labrisz, první svého druhu v zemi, začala právě vydáváním kopírovaného osmistránkového časopisu obsahujícího básně, překlady esejů a různé užitečné informace včetně seznamů komunitních prostorů a akcí. Nedávno se časopis Labrisz a jeho „mužský protějšek“ Más­-ok ocitly v centru pozornosti díky patnáctému číslu internacionálního DIK Fagazinu. Jedná se o první umělecký časopis ve střední a východní Evropě zaměřený na homosexualitu a maskulinitu, který kombinuje archivní queer výzkum s příspěvky o současném umění. Byl založen v roce 2005 polským umělcem Karolem Radziszewským a budapešťské vydání, které spolueditoval Gyula Muskovics, vyšlo loni v listopadu.

Mimo zákon

Název nejnovějšího čísla zinu Bláz kolektivu zní „Mimo zákon“. Odkazuje na román uznávané lesbické spisovatelky Erzsébet Galgóczi z roku 1980, čímž oslovuje i starší generaci maďarských leseb. Číslo vzniklo na základě otevřené výzvy a téma oslovilo i mnoho lidí mimo kruhy Bláz kolektivu. Není divu, že spousta čtenářů byla pohnuta – queer lidé v Maďarsku jsou totiž skutečně mimo zákon. Od roku 2020 nemohou transgender osoby požadovat, aby jejich doklady odrážely jejich genderovou identitu. V roce 2022 vstoupil v platnost takzvaný anti­-LGBTQI zákon, který zavádí přísnější opatření proti pachatelům pedofilie a novelizuje některé zákony na ochranu dětí. Zároveň ale mylně označuje homosexuály za pedofily a zakazuje nezletilým přístup k obsahu, který zobrazuje či „propaguje“ homosexualitu nebo změnu genderu. Navíc krátce po vydání zmíněného čísla, v březnu 2025, maďarský parlament zakázal účast na shromážděních, která výše uvedený zákon porušují – čímž kriminalizoval i Pride průvody.

Následující měsíc Bláz vytvořil číslo „Outlaw“ s růžovým trojúhelníkem na obálce. Být gay totiž najednou bylo nelegální, nebo to tak alespoň vypadalo. Růžový trojúhelník původně označoval gay muže v nacistických koncentračních táborech, později se stal symbolem hnutí za práva gayů. V daném kontextu šlo o výmluvný vzkaz společnostem, které podporovaly „zábavnou“ stránku Pridu, ale po vládním zákazu se okamžitě stáhly. Bláz kolektiv se pochopitelně zapojil do masových protestů proti zákonu a na významná místa města umístil obří vlajky s růžovým trojúhelníkem. Díky téměř dvěma stům účastníků a budapešťskému starostovi Gergelymu Karácsonyovi, který prohlásil pochod za městskou akci, jež nevyžaduje souhlas policie, se nakonec loňský Budapest Pride uskutečnil a byl euforičtější než kdykoli předtím.

Dalším vlivným projektem Bláz kolektivu je vytvoření erotického gay kalendáře. „Mám několik starých japonských gay časopisů, myslím, že to jsou první, které tam legálně vyšly. Obvykle v nich listuju, když vytvářím zin, abych se inspirovala. V jednom z nich jsem zahlédla takový malý výstřižek z kalendáře. A řekla jsem si, že uděláme kalendář! O tuhle výzvu byl největší zájem. Všichni chtěli přijít a svléknout se. Přišli i lidé, které jsme předtím nikdy neviděly, a vložili do toho hodně úsilí.“

Aktuálně si kolektiv dává krátkou pauzu, ale brzy se ke svým aktivitám vrátí – pravděpodobně prostřednictvím další party, i když není úplně snadné sehnat queer DJky.

Autorka je umělkyně.

Z angličtiny přeložil Lubomír Rezek.