Roku 1925 začal český Němec Albin Hugo Liebisch (1888–1965) nejprve v Krásné Lípě, později v Kunraticích u Šluknova vyrábět motocykly vlastní konstrukce. Pro český trh pod značkou Čechie, pro německý pod značkou Böhmerland. Pro jejich podélný tvar a trubkový rám se jim přezdívalo „splašené lešení“ nebo „pojízdná lavice“. Měřily přes tři metry a vážily přes dva metráky. Za protektorátu Liebisch nuceně přešel na výrobu půdních fréz a součástek do letadel Junkers. Po válce byl odsunut do Pasova, kde vyráběl ruční vozíky, koloběžky a kuchyňské nástroje. Zemřel jako zapomenutý průkopník, jehož kdysi vysmívané stroje dnes obdivují znalci a sběratelé.

Archivář okresního města s láskou k analogiím by z životních peripetií rumburského rodáka sestavil další tragický příběh ze Sudet, jimiž prošly dějiny a rozmetaly domněle pokojné soužití národnostního spletence. Pokud by se příběh prodal krátkodechým filmařům, dočkali bychom se motorizované varia­ce Habermannova mlýna, v níž by nebohého konstruktéra čeští revanšisté ukřižovali na jeho vlastním böhmerlandu a polomrtvého vyslali do Reichu. Docela jinak – neokázale, důmyslně a se skutečnou znalostí regionu – ocenil Liebischův svérázný příspěvek k vývoji jednostopých vozidel prozaik a překladatel z norštiny Michael Konůpek v románu, který se jmenuje podle toho nejběžnějšího modelu Böhmerland 600 cc (norsky 1987, česky…