Nejvýraznější současné portugalské spisovatelce Lídii Jorge, pamětnici salazarovské diktatury i zločinů páchaných v bývalých koloniích, vyšlo loni u nás v pořadí druhé dílo. Tentokrát se nevrací k éře kolonialismu, mytické karafiátové revoluci z roku 1974 ani k deziluzi let, která následovala po ní. Dějištěm poetického románu Milosrdenství (Misericórdia, 2022) je totiž domov pro seniory a jeho protagonisty lidé na sklonku života.

Rezidence Ráj

Milosrdenství nese podtitul Deník posledního roku života jedné ženy. Jde o fiktivní výpověď paní Alberti, klientky domova pro seniory, který nese ironický název Rezidence Ráj. „Naléhavě Vás vyzýváme, abyste zanechal před vchodem veškeré projevy melancholie či smutku. Tady uvnitř čeká klient na Vaši radost. Zde tvoříme všichni společně klidnou rodinu,“ zní naivně „roztleskávací“ instrukce pro návštěvy. A stává se znepokojivou předzvěstí pozdější klientčiny stížnosti ředitelce na jednu z ošetřovatelek: „Když se vrací, nechá nás na posteli mokré, skoro neutřené, a teprve potom nám na to ještě mokré tělo obleče suché oblečení. Patří k těm, co nepodávají brýle, ale hází je. (…) Věší zvonek tak, že na něj nedosáhneme. A nikdo nic neřekne, protože (…) my umřeme, a u těch už je jedno, jestli se lže nebo říká pravda.“

Jorge knihu napsala jako…