Petr Fabian
DŮM SOUMRAKU
Sám v tomto prostoru: utkvělé oči
zachytí zeď, zeď obraz,
obraz pád: trhlinou za zdí,
odkud je vržen stín? Poslední zde, ne-li důstojné, tedy jaké?
stává se tristním. A tebou
prochází mráz, strhává
masku, o níž sis myslel, že je možné
ji odložit, ale pod ní
chybí tvář.
Ptáš se na rozdíl mezi nebýt a nebýt nikdy?
Žádný není. Obhájit nejistotu
nemůžeš z toho, co by bylo
snesitelné, za zrcadlem. Odraž se! Jsi
sám v tomto prostoru, není žádné vně.
26. 10. 2004