DŮM SOUMRAKU

Petr Fabian

DŮM SOUMRAKU

Sám v tomto prostoru: utkvělé oči

zachytí zeď, zeď obraz,

obraz pád: trhlinou za zdí,

odkud je vržen stín? Poslední zde, ne-li důstojné, tedy jaké?

stává se tristním. A tebou

prochází mráz, strhává

masku, o níž sis myslel, že je možné

ji odložit, ale pod ní

chybí tvář.

Ptáš se na rozdíl mezi nebýt a nebýt nikdy?

Žádný není. Obhájit nejistotu

nemůžeš z toho, co by bylo

snesitelné, za zrcadlem. Odraž se! Jsi

sám v tomto prostoru, není žádné vně.

 

26. 10. 2004