Ačkoli Anna Gažiová a Klára Černá ve své poezii reflektují vztah člověka a přírody, dělají to velmi nevtíravě. Jejich texty probleskuje klimatická krize i znepokojivé projevy životního prostředí, v němž se přírodní děje prolínají s působením člověka: „les ozve se v něm dálnice / voda …

Estonská básnířka Triin Paja ve své poezii, o níž mluví v rozhovoru na předchozí dvojstraně, zachází s jemnými nuancemi melancholického vnímání světa, ať už se jedná o přírodní děje, stav krajiny nebo o lásku: „i já jsem jedla z misky / té hrozné samoty: lesní jahody // mezi zaplevelenými …

V textech vizuální umělkyně Terezy Sachrové psaných během posledního roku se mísí deníkové zápisky, záznamy snů a odposlechnuté rozhovory. Autorka se pohybuje Moravou jako pustinou – krajem ostružin a třešní, lišek a puštíků, speedu a ketaminu. Osou této krajiny je železnice. V polospánku …

Zofia Bałdyga začala psát o frontách, přepážkách a nemocnicích. O „obyvatelích, kteří nejsou občany“ přitom často vypovídají věty, jejichž subjekt je zastřený. Může být tématem sociální poezie absence? Autorka se soustředí na situaci člověka, který „je majitelem příběhu a …

Výběr z japonských básní o hmyzu, přeložených Helenou Honcoopovou a Petrem Borkovcem, reprezentují formáty pětiverší waka a trojverší haiku z 8. až 20. století. Objevují se zde druhy hmyzu odedávna oblíbené díky duchovnímu vlivu šintoismu a buddhismu na japonskou poezii: motýli, světlušky, …

V krátkých prózách Alžběty Stančákové se intimně obcuje s fašismem a obědvá pod dohledem turistů, v básních – většinou sonetech – se zase bytová krize mísí s výčty nesourodých věcí a útržky povědomých promluv. Požitek z jazyka jako by se tu utkával s rozčilením nad nehostinnou každodenností. …

Básně autora, který se skrývá za heteronymem vanjek, sledují tři hlavní témata: empatické střetávání lidského a mimolidského, hrozbu klimatické apokalypsy a sofistikované pojetí tělesnosti. „Mluvit o těle neznamená / mluvit o chlebu, ale o hladu.“

Texty Bernardety Babákové neplýtvají básnickými prostředky, aby dokázaly, jak moc jsou lyrické. Místo toho nás konfrontují s neuspokojivou scenerií krajiny, která je ostře sociální i přeludně mléčná – jako v nemocnici, v okamžicích samoty, zranění či nejisté sebepéče: „v tomto úhlu …

Básně Miroslava Lukačoviče pracují s distancí a střihem. Poetické je tu setkávání odpozorovaných situací, které autor neruší pointou a často ani svou přítomností. Moci pozorování, jež jako síť obepíná náš svět, jsou si vědomy i postavy „beznadějně odsouzené k vidění / bez nároku na opravu“. …

Co se stane s opuštěnými zahradami za frontovou linií? Proč je důležité napsat závěť? A kde vzít živou vodu pro vyschlá slova? Básně Kateryny Michalicyny (viz rozhovor na straně 4), jež autorka průběžně zveřejňuje na svém facebookovém účtu, reagují na nekončící hrůzy dobyvačné války.