Mladá autorka Anna Zikratskaya ve svých básnických textech spojuje milostnou lyriku se zkušeností emigrace a hledání jazyka. Oblíbený žánr tuzemské poezie, k jehož toposům tradičně patří kvetoucí stráně jarního Petřína, tak prochází jemnou deteritorializací: láska se odráží v lokálních kulisách, …

V nových verších Kamil Bouška více než obvykle pozoruje své okolí. Nechává se jím opájet či drtit, zkoumá jeho barvy nebo zaznamenává nahodilá setkání. Průběžně ale probleskuje napětí mezi prostým bytím a nenasytnou ostrostí aligátořích čelistí: „Jedenáct hodin dopoledne / a čekání pokračuje …

Angažovaná poezie Iryny Zahladko jako by vznikala ve vrstvách. Nejde přitom jen o význam básní a jeho roviny či posuny, ale o samotný jazyk. Autorka nepíše v „rodné“ řeči a tento zdánlivý deficit rozšiřuje interpretační pole. Nesamozřejmost textu vytvořeného v „cizím“ …

Ačkoli Anna Gažiová a Klára Černá ve své poezii reflektují vztah člověka a přírody, dělají to velmi nevtíravě. Jejich texty probleskuje klimatická krize i znepokojivé projevy životního prostředí, v němž se přírodní děje prolínají s působením člověka: „les ozve se v něm dálnice / voda …

Estonská básnířka Triin Paja ve své poezii, o níž mluví v rozhovoru na předchozí dvojstraně, zachází s jemnými nuancemi melancholického vnímání světa, ať už se jedná o přírodní děje, stav krajiny nebo o lásku: „i já jsem jedla z misky / té hrozné samoty: lesní jahody // mezi zaplevelenými …

V textech vizuální umělkyně Terezy Sachrové psaných během posledního roku se mísí deníkové zápisky, záznamy snů a odposlechnuté rozhovory. Autorka se pohybuje Moravou jako pustinou – krajem ostružin a třešní, lišek a puštíků, speedu a ketaminu. Osou této krajiny je železnice. V polospánku …

Zofia Bałdyga začala psát o frontách, přepážkách a nemocnicích. O „obyvatelích, kteří nejsou občany“ přitom často vypovídají věty, jejichž subjekt je zastřený. Může být tématem sociální poezie absence? Autorka se soustředí na situaci člověka, který „je majitelem příběhu a …

Výběr z japonských básní o hmyzu, přeložených Helenou Honcoopovou a Petrem Borkovcem, reprezentují formáty pětiverší waka a trojverší haiku z 8. až 20. století. Objevují se zde druhy hmyzu odedávna oblíbené díky duchovnímu vlivu šintoismu a buddhismu na japonskou poezii: motýli, světlušky, …

V krátkých prózách Alžběty Stančákové se intimně obcuje s fašismem a obědvá pod dohledem turistů, v básních – většinou sonetech – se zase bytová krize mísí s výčty nesourodých věcí a útržky povědomých promluv. Požitek z jazyka jako by se tu utkával s rozčilením nad nehostinnou každodenností. …

Básně autora, který se skrývá za heteronymem vanjek, sledují tři hlavní témata: empatické střetávání lidského a mimolidského, hrozbu klimatické apokalypsy a sofistikované pojetí tělesnosti. „Mluvit o těle neznamená / mluvit o chlebu, ale o hladu.“