Vůbec to nejkrásnější – pod obřím sluncem

mezi sosnovou vůní cikád,

citronově­-olivovým třpytem a

skalami, tříštěnými polednem –

nebyly terasy.

Ani sloupy, nádvoří, oltáře, síně;

ani královnina koupel, býčí rohy,

mřížovaná kanalizace, tlupy

panoráma

mezinárodních problémů

v krajině

kde svítá

na západě

dobře je všude

kde zrovna nejsme

Úryvek z básně použitý v autorčině multimediální instalaci vybral Elsa Aids

Psí víno na zdích chudobince

jenom psí víno

jsou verše útěchy

Houstnoucí stíny Kosti dne

toť vše co zbylo z poledne

z poledne věcí lide tvých

V močálu noci inkoustové

jen ticho rybí rosol plove

a dál vyblédá negativ

Ty marně hmatáš po akordu

Sledovali sme, ako sadia stromy

v parku pod naším oknom.

Pondelok ráno. Na konci kalendára.

Malý bager vyhĺbil tri diery.

Hľadeli sme do tej otvorenej zeme,

zvedaví, či uvidíme minulosť.

A naozaj – bola tam.

Úlomky tehiel.

Rozmrvený betón.

Hrdzavá armatúra.

Obkladačky. …

Až příliš mnoho cizích tanků

Přeješ jim barvu ranních chcanků

Ať zreznou ve svém Usť­-Mordvinsku

Báseň vybrala Michaela Velčková

Ve smutném lesíku nad městem

pod osamělou sekvojí,

jediným svědkem starých krásných dob,

kdy tu Rudoši lovili ještě bisony a bobry,

seděli spolu, objati,

Hanibal Cerwell, černý topič na říčním parníku,

který studoval soukromě etnologii,

a Terezie Smithová, černá stenotypistka …

S lačnými ňadry stojí touha vedle dřezu,

líbá semeno rajských jablek, vidí, jak se vzdouvá

nákyp pod vlhkou utěrkou. Rukou laská

svíčku mladého býka, jeho chtivý jazyk

je pro ten její jako stvořený, blaženě mu shladí

koule na pánev. Vášeň

je princeznou kuchyně s kůží k omakání,

poddajná …

Proč jste na té fotce sám?

Chtěl jsem se vyfotit.

Na co jste při tom myslel?

Na sebe. A na to, že mi nesmí

spadnout mobil. A na co ještě?

Na to, jestli jedna dívka – Ukažte,

která? Na fotce není. Jestli

se jí bude líbit, jaký jsem,

když se co nejlíp vyfotím.

Jak …

Těm časům se lásko

říká psí dusno

Dusno jak obojek

z tvé a mé kůže

Když jsou psi v ulicích

domy jdou ke dnu

Starými rádii

proplouvá štěkot

Když jsou psi v ulicích

do oken stoupá nám

zelené kyselé

vlezlé psí pivo

Povol mi lásko

zmáčenou kůži

Letošní jaro podnět mi dalo,

bych jeho krásu, z těch teplých časů

pocházející, potěšující,

zaznamenal perem v duchu veselém:

Kdo letos dřív jaro přihnal? Teplo.

Kdo pošmourné dni pryč vyhnal? Světlo.

Kdo zimu, mrazy rozrazil? Teplo.

Kdo polní práci narazil? Světlo.

Kdo …