literatura
Program autorských čtení k cenám Magnesia Litera 2005
V rámci čtení autorů nominovaných na cenu Magnesia litera v kavárně Domu knihy Kanzelsberger v dolní části Václavského náměstí můžete slyšet ukázky z knih Hany Hadincové Terra incognita (Litera pro objev roku), Radka Malého Větrní (Litera za poezii) a Martina Šmause Děvčátko, rozdělej ohníček (Litera za prózu). 12. 4., 18.00, vstup volný.
–jgr–
divadlo
Shawův Pygmalion v Národním divadle
Pygmalion byl antický sochař, který ze slonoviny vytesal svoji milenku a bohyně Afrodité jí vtiskla život. Muž si podle svých představ stvořil dokonalou ženu. Téma z Ovidiových Proměn je sice známější pod názvem My fair lady, ale režisér George Cukor pro svůj film zadaptoval (již muzikálově pozměněnou) divadelní hru G. B. Shawa Pygmalion. Dočekalova inscenace Shawovy hry se v Národním divadle stala první činoherní premiérou této divadelní sezony. Klasický titul je alternativou ke hře Elfriede Jelinekové Co se stalo, když Nora opustila svého manžela, kterou její literární agentura nepovolila uvádět Národnímu divadlu v jednom večeru s Ibsenovu Norou. Dalším zádrhelem přípravy inscenace bylo onemocnění představitele Henryho Higginse Borise Rösnera, jehož part byl pár týdnů před premiérou nastudován tehdy novým členem souboru Igorem Barešem. Známý příběh květinářky Lízy a profesora fonetiky Higginse lze číst mnoha způsoby: jako ten původní pygmalionovský, jako pohádku o Popelce, či jako konverzační komedii v krásných secesních reáliích. Nová inscenace je tak trochu tím vším. Pygmalion je klasickou a divácky vděčnou podívanou (humor, láska, bryskní dialogy, pěkné kostýmy, slušné herecké výkony…), ale pořád jenom podívanou, kterou zná většina filmových diváků zpaměti, takže inscenace působí jako osekaná opereta bez písniček a mnohý v hloubi srdce, i v hloubi národního plyše, touží po „…the rain in Spain…“. 6. 4. a 10. 4., 19.00, Stavovské divadlo.
–ah–
Robert Blanda: Nám můžete věřit
Druhá premiéra Československého jara 2006 (2. ročník projektu inscenovaných českých nebo slovenských textů psaných přímo pro Divadlo Na zábradlí) je fraškou o politicích, novinářích a lidech. Autor Robert Blanda byl původně politický komentátor ČTK, publicista a prozaik. Ve svých románech (Sarkofág v 1.01, Klíč k oběma světům) zpracovává technologické či futuristické vize a hlásí se též k cyberpunku. K napsání politické frašky byl podle vlastních slov inspirován především sjezdem Unie svobody v roce 2001. „Politika je ponorkové prostředí, které se zvnějšku jeví úplně jinak než zevnitř. Pořád se potkávají tytéž tváře, omílají stejné věci. Politická scéna má až fascinující odpudivost.“ V režii Jiřího Pokorného hrají Vladimír Marek, Miloslav Mejzlík, Josef Polášek, Leoš Noha, Ladislav Hampl, Marie Spurná, Petr Čtvrtníček, Jiří Vlček, Kristina Maděričová a Hana Pilná. Divadlo Na zábradlí, premiéra 9. 4. v 19.00.
William Shakespeare: Hamlet
„Jsem slaboch, sketa! Jenom přešlapuju, a nejsem schopen dělat vůbec nic a nikoho se zastat! Ani otce, kterému vzali úplně všechno: království i život. Opravdu jsem srab?“ Shakespearův Hamlet v překladu Jiřího Joska a úpravě dramaturga Karla Františka Tománka a režiséra Miroslava Krobota. Po řadě slavných českých představitelů Hamleta (E. Vojan, E. Kohout, R. Lukavský, J. Hanzlík, R. Krajčo, J. Langmajer a mnoho dalších) se v Dejvickém divadle představí Jaroslav Plesl. Inscenace má podtitul „Hra o hrdinství, které nikdo nepotřebuje“, z něhož lze odvodit směr inscenačního výkladu. Premiéra 12. 4. v 19.30.
–kk–
České a slovenské drama po roce 1989
Tento pátek začíná na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze první ročník vědeckých konferencí mladých teatrologů. Tématem dvoudenního pracovního setkání, jehož se zúčastní mladí doktoři a doktorandi téměř ze všech teatrologických pracovišť v České a Slovenské republice, je dramatika českých a slovenských autorů začínajících svou tvorbu po roce 1989. Hlavním organizátorem konference je Katedra divadelní vědy FF UK. 7. a 8. 4., nám. J. Palacha 2, posluchárna č. 104, 1. patro. Bližší informace včetně podrobného programu: dv.ff.cuni.cz.
Česká taneční platforma
Též v pátek začíná v Praze festival soudobého tance, který již po dvanácté představí to nejzajímavější, co se na tomto poli u nás během poslední sezony objevilo. Tentokrát se během šesti dní představí na pěti pražských scénách 18 tanečních představení. V rámci přehlídky bude opět udělena Cena Sazky za objev v tanci (loňským držitelem je Petr Tyc). Česká taneční platforma, 7.–12. 4., Praha. Podrobný programu najdete na divadloponec.cz.
Witold Gombrowicz: Svatba
Hry polského dramatika Witolda Gombrowicze, podle některých předchůdce evropského absurdního dramatu, se na českých jevištích neobjevují často. V porovnání s jeho o generaci mladším krajanem Sławomirem Mrożkem jsou Gombrowiczovy hry daleko více syceny tradicí polské kultury, jež není té naší zrovna nejbližší. Tento pátek zve ostravská Komorní scéna Aréna na první české uvedení hry Svatba v režii Janusze Klimszy. Ten je i autorem nezvyklé a velmi rafinované dramatické úpravy, když do hry přidal citáty z Gombrowiczových deníků, jimiž se mu podařilo zdůraznit a českému divákovi vlastně plně a bez zjednodušení představit základní myšlenková témata Gombrowiczova literárního díla – manipulace lidské bytosti jazykem. Na téměř prázdné scéně dominuje inscenaci perfektně sehraný herecký soubor Arény v čele s Michalem Čapkou coby Jindřichem, hlavním režisérem celé podivné hry ve snu. Komorní scéna Aréna, Ostrava, 7. 4. od 18.30.
Vaření polívky IX
Po deváté pokračuje následující pondělí volný cyklus scénického čtení z české nebo slovenské současné dramatiky, jejž společně připravují Divadlo Husa na provázku a vydavatelství Větrné mlýny z Brna. Tentokrát se na brněnské scéně představí poslední text dramatika Jan Vedrala Staří mistři. Hra stylem černé komedie otevírá témata o (nezbytném, chtělo by se napsat) propojení umění a politiky. Postavy dramatu, filmaři Leni, Elia a Otakar a sochař Gerasim, mají jako letití tvůrci veřejného mínění navrhnout způsob, jímž bude světu oznámeno zatčení diktátora a jímž bude diktátor sprovozen ze světa tak, aby jeho smrt nevzbudila nežádoucí reakce. Divadlo Husa na provázku, Brno, 10. 4. od 17.30.
–ir–
Den otevřených dveří ve Švandově divadle
Spuštění nových, „mnohem lepších, bohatších a zajímavějších“ internetových stránek divadla se stalo příležitostí k otevření zákulisí Švandova divadla jeho návštěvníkům. Jsou připraveny prohlídky divadla pod vedením herců, hry a soutěže, otevřeno by mělo být po celý den. 6. 4.
Premiéry
6. 4. Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sen noci svatojánské / Státní opera Praha, režie Libor Vaculík
7. 4. Josef Topol: Kočka na kolejích / Západočeské divadlo v Chebu, režie David Czesany Eric Emmanuel Schmitt: Hotel mezi dvěma světy / Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, režie Kateřina Dušková Lenka Lagronová: B / DISK, Praha, režie Štěpán Pácl Casanova / Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, režie Gustav Skála j. h.
8. 4. Jan Werich: Pohádky z Fimfára / Jihočeské divadlo, České Budějovice, režie Petra Štefanová Jean-Claude Carrière: Terasa / Středočeské divadlo v Kladně, režie Ondřej Zajíc Federico García Lorca: Dům Bernardy Alby / Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, režie Janusz Klimsza Klára Špičková: Královna Margot / Divadlo J. K. Tyla v Plzni, režie Juraj Deák Pavel Kohout: Arthurovo Bolero / Divadlo ABC, Praha, režie Jan Burian William Shakespeare: Král Richard III. / Slovácké divadlo, Uherské Hradiště, režie Igor Stránský
12. 4. Petar Petrovič: Bóží dopuštění / Divadlo Radka Brzobohatého, režieHana Gregorová Terry Pratchett: Maškaráda čili Fantom Opery / Divadlo v Dlouhé, režie Hana Burešová
–jgr–
film
Match Point – hra osudu
Woody Allen se na stará kolena upsal ďáblu a natočil silný a přitom veskrze „neallenovský“ film. Ze základních prvků osobité poetiky jeho děl zůstaly jen černobílé titulky, vše ostatní je jedno velké novum. Důvěrně známé prostředí Manhattanu vystřídal evropský Londýn, léty prověřenou jazzovou hudbu nahradily útržky operních árií, zakomplexované filosofující intelektuály pak materiálně smýšlející příslušníci vysoké společnosti. Ti mezi sebou rozehrají příběh milostného trojúhelníku, který vyústí v sarkastickou moralitu o lidském svědomí. Match Point je velmi působivý a čistý film – ať zaměříme pozornost na jakoukoliv jeho složku, vždy nalezneme umírněný, a přesto strhující výsledek. Klidné a rytmické tempo, výborní herci (Jonathan Rhys-Meyers, Scarlett Johanssonová, Emily Mortimerová), přesahy do tradic velkých operních příběhů či do anglického viktoriánského románu (doporučená četba: Dickensovy Nadějné vyhlídky), zvláštní využití londýnského genia loci, etická hloubka – to vše vytváří čistou filmovou syntézu. Nejlepší film Woodyho Allena minimálně od Výstřelů na Broadwayi a dílo, které bude jednou patřit do jeho „The best of“. Premiéra 6. 4.
–jj–
Ráj hned teď
Vznik tohoto filmu a především jeho nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek doprovázelo vcelku pochopitelné brblání konzervativních židovských kruhů. Snímek, který sleduje poslední hodiny dvou sympatických sebevražedných atentátníků a vrcholí jejich činem (aniž abychom však viděli jeho následky), není pro některé lidi snadným soustem. Režisér a scenárista palestinského původu Hanny Abu Assad se ale nařčením z propagandy brání, což dokládá i tím, že snímek vznikl v izraelské koprodukci. Palestinská – a nikoli izraelská – strana byla také zodpovědná za většinu problémů, které se během komplikovaného natáčení vyskytly a vyvrcholily únosem jednoho člena štábu a útěkem šesti jiných. Vedle nominace na Oscara získal film i Zlatý glóbus a několik cen na festivalu v Berlíně. Premiéra 6. 4.
Já, Ty a všichni ostatní
Neděje se často, aby se Roger Ebert, první nositel Pulitzerovy ceny za filmovou kritiku, hned tak nad nějakým filmem dojal. Celovečerní debut režisérky, scenáristky a představitelky titulní role Mirandy July ale mezi tyto tituly patří. A nezaujal jen Eberta, ale také poroty festivalů v Cannes, San Francisku, Sundance, Stockholmu aj. Jde o milostný příběh, a tak z kostry příběhu nemusím snad nic prozrazovat. A o takovou love story, která staví nikoli na klišé, ale na polarizaci a nezaměnitelnosti individualit postav. Má skvělé herce a charismatické charaktery, ale především to, co má mít pořádná láska – hlavu, srdce a tělo. Premiéra 6. 4.
Devátý den
Nejnovější film německého režiséra Volkera Schlöndorffa (Plechový bubínek, Smrt obchodního cestujícího) je adaptací deníků lucemburského kněze Jeana Bernarda, který byl jako prominent katolického odporu vůči nacistické okupaci zatčen gestapem a od května 1941 do června 1942 vězněn v koncentračním táboře Dachau. Na zásah svého bratra byl na devět dní propuštěn, zdánlivě aby mohl pohřbít svou matku, ve skutečnosti proto, aby přesvědčil lucemburského biskupa ke spolupráci s Německem. Některé zahraniční zdroje film osočují z katolické propagandy a zastírání skutečného podílu viny církve na událostech v Lucembursku za války, většina ho nicméně oceňuje. Vedle populárních německých umělců Ulricha Matthese, Bibiany Beglauové a Augusta Diehla se ve vedlejších rolích objeví i řada známých českých herců. Premiéra 6. 4.
–rg–
Další premiéry
Dne 6. 4. má premiéru ještě jeden z pravděpodobných kasovních hitů letošního roku – Doba ledová 2 s podtitulem Obleva, a další sequel, Základní instinkt 2, se stále svůdnou, leč o čtrnáct let starší Sharon Stoneovou. Nestává se také často, že by se v kině ve stejný den objevily dva německé snímky, nicméně vedle Devátého dne uvidíte také film Tila Schweigera Naboso, který by měl být kombinací romance, dramatu a komedie. Bohatou nabídku ještě rozšíří podobný žánrový mix, tentokrát z USA, s názvem Ideál (v režii Bena Youngera) a francouzsko-španělský snímek Žena mého muže (režie Anne Fontainová) o prostitutce, která se nechá najmout jistou ženou, aby sledovala chování a sexuální choutky jejího muže.
–jgr–
hudba
Sao Paulo Underground a Mikrokolektyw
Hudebník, malíř a multimediální umělec Rob Mazurek se v posledních deseti letech stal jedním z nejinspirativnějších tvůrců na scéně, kterou spojují výboje směrem k jazzu, elektronice, funku a postrocku soudobé avantgardní hudby. V rámci festivalu Stimul do Prahy zavítá jeho poslední projekt s názvem Sao Paulo Underground. Mazurkova hudba se nachází na cestě uprostřed čtyřúhelníku jazz – elektronika – funk – rock. Aktuální seskupení Sao Paulo Underground tvoří kromě Mazurka bubeník a elektronik Mauricio Takara. Mazurkova malířská zkušenost vykrystalizovala v hudbě, které právě až malba umožnila přetavení do nového tvaru. Dokladem toho jsou výtečná alba Synesthesia, S/T a čistě elektronické sólové Sweet And Vicious Like Frankenstein. Je skoro nemožné nějakým způsobem pojmenovat tvar, ke kterému ve své práci tento kornetista a elektronik dospěl postupně, protože zdánlivá čistota rytmické a melodické sekce, která čerpá z jazzového davisovského odkazu, ale i rockových a funkových pramenů, je atakována a drcena elektronikou, která mění výchozí materiál k nepoznání. Na počátku pulsující a rytmicky zcela pravidelná skladba se na konci mění v ambientní či noiseovou plochu bez jakéhokoliv rytmu a melodie. Sao Paulo Underground Duo v sobě obsahuje i zkušenost s brazilskou hudbou – sambou a maracatu, jak jinak než vylouhovanou v laptopovém zpracování. Polská dvojice Mikrokolektyw vznikla ze slavných Robotobibok. Bubeník Jakub Suchar a trumpetista Artur Majewski ve svém novém projektu představují podobné hudební výstřelky jako výše zmíněné Mazurkovy počiny. Protínají sféry jazzu, volné improvizace s analogovou elektronikou a dodávají stopy drum’n’bassu a tranceové scény. Mikrokolektyw jsou mistry ve využívání dnes již půvabně zastaralých hudebních nástrojů, jejichž kouzlo umějí vdechnout do nejsoučasnější hudby. 7. 4., 19.30, Roxy NoD, Praha.
Pavel Novák-Zemek
Pavel Novák-Zemek představuje na scéně současné české vážné hudby poměrně výjimečný zjev. Pro jeho hudbu je typické radikální oproštění a snaha o duchovní obsah. Na koncertu Státní filharmonie Brno bude provedena jeho Symfonie č. 5 „Prameny milosrdenství a světla v brněnském chrámu sv. Jakuba“. Dále zazní Koncert č. 1 D dur pro housle a orchestr op. 19 Sergeje Prokofjeva (sólista Martin Válek) a Symfonie č. 6 Antonína Dvořáka. Orchestr řídí Milan Kaňák. 6. a 7. 4., 19.30, Janáčkovo divadlo, Brno
Ciant Evolution Night: human-machine-sound
Experimentální elektronická audiovizuální performance, které se zúčastní Belgičan Guy Van Belle, Slovák Slavo Krekovič a Čech Michal Mariánek. Uvedou minimalistické skladby, tvořené pouze za použití počítačového softwaru. Za doprovodu vizuální projekce představí své originální koncepty, které směřují do nových, dosud neprobádaných hudebních zákoutí. Po skončení představení bude následovat diskuse s aktéry. 6. 4., 19.30, Roxy NoD, Praha.
Mikoláš Chadima a Pavel Richter
Skladatelé a kytaristé Mikoláš Chadima a Pavel Richter byli v sedmdesátých letech určujícími osobnostmi české alternativní hudby a experimentování. Jsou spojeni především se soubory MCH Band, Elektrobus nebo Extempore. Jejich současná spolupráce se nese ve znamení improvizace. 12. 4., 20.00, DOLI klub, Pardubice – Polabiny.
Duch – dech – spočinutí
Pražská komorní filharmonie připravila další pokračování svého cyklu Krása dneška, věnovaného soudobé hudbě. Název večera dobře vystihuje společné rysy skladeb. Zazní slavná skladba Fratres Estonce Arvo Pärta, českou premiéru bude mít Rain Coming pro komorní orchestr japonského klasika Toru Takemitsua. Ve světové premiéře bude uvedeno “...hearing heart...” , skladba pro komorní ansámbl a live electronic Michala Rataje, jedné ze zajímavých postav současné mladší generace českých skladatelů. Program uzavře Komorní koncert pro 13 nástrojů jednoho z nejvýznamnějších žijících skladatelů, Györgye Ligetiho. Pražskou komorní filharmonii diriguje Kaspar Zehnder. 10. 4., 19.30, Švandovo divadlo, Praha.
–mk–
Gipsy a BalkanBeats DJs v Roxy
Romský rapper Gipsy vystoupí spolu s BalkanBeats DJs v rámci Free Mondays v Roxy. BalkanBeats DJs hráli jako hlavní DJs na oficiální afterparty koncertu Emira Kusturici v Berlíně a společné vystoupení by mělo navnadit posluchače na květnový festival balkánské dechovky Colours of Balkan Brass. Vstup je zdarma. 10. 4., Roxy, Praha.
–jgr–
výtvarné umění
Francouzská mistrovská díla 17. a 18. století
Německé muzeální sbírky disponují velkým počtem prvotřídních děl francouzského malířství. Tuto skutečnost od počátku sleduje společný německo-francouzský projekt: odhadem na 150 reprezentativních obrazů má za úkol přiblížit výrazové bohatství francouzské malby v časovém rozmezí od Caravaggiových následovníků 17. století po autory klasicismu doby kolem roku 1800. Současně má výstava postihnout vlastní historii zakládání a rozvíjení důležitých německých uměleckých sbírek, stejně jako recepci francouzského umění německým prostředím. Kurátorem je Pierre Rosenberg, bývalý ředitel pařížského Louvre, jeden z nejpovolanějších znalců daného uměleckého období, který se dlouhodobě a systematicky zabývá právě studiem děl francouzského malířství v Německu. Chronologicky je výstava uspořádána podle základních tematických okruhů, kterými jsou krajina, portrét, zátiší a historický žánr, přičemž rozměrné definitivní obrazy doplňuje výběr kresebných a malířských skic. Vedle obrazů slavných autorů – Watteaua, Chardina, Lorraina, Poussina, Fragonarda nebo Bouchera – jsou prezentováni i méně známí umělci, mezi jinými například la Hyre, Valentin, Bourdon či Dughet. Výstava je společným projektem bonnské Kunsthalle, mnichovských Bayerischen Staatgemäldesammlungen, mnichovského Stiftung Haus a pařížského Réunion des Musées Nationaux. Výstava v bonnské Kunst- a Ausstellungshalle, Friedrich-Ebert-Allee 4, trvá do 16. 5.
Nové německé malířství
Kterým směrem se vlastně vyvíjí umění 21. století? Malířství, zdá se, triumfuje nad svým tolik proklamovaným, slibovaným a neustále připomínaným zánikem, který měl kauzálně nastat v době nadvlády nových médií. Něco v předpovědi a teoretické vizi ale selhalo nebo nefunguje. Především němečtí umělci střední a mladší generace úspěšně hájí postavení současné malby na mezinárodní scéně, kde zastávají momentálně poměrně stabilní pozici a jakýsi kontrapunkt vůči umění konceptuálnímu a intermediálnímu. Tuto situaci německé malby sleduje a mapuje také galerista a sběratel Frieder Burda. Výstavou Neue Malerei (Nové malířství) představuje návštěvníkům vlastní sběratelské akvizice z let 2002–2005, obrazy od Tima Eitela, Anji Genster, Antona Henniga, Karin Kneffel, Heriberta C. Ottersbacha, Simona Pesieka, Floriana Thomase, Corinne Wasmuht, Dirka Skrebera či Matthiase Wieschera ad. Vystavená díla v žádném případě nevyčerpávají možnosti znovuvzkříšených malířských pozic. Podávají ale v určitém výběrovém vzorku svědectví o povaze současného obrazu. Mladá umělecká generace rozvíjí ve svém sdělení nový obrazový jazyk, který své zdroje čerpá především z fotografie, konceptu, nových médií a internetu. Základní problém moderny, zda se má umění vracet k hlubokým pravdám a revolučním idejím a angažovat se v rámci společnosti, nechává tuto generaci (většinou sedmdesáté ročníky) chladnou. Jednotlivá pravda, nebo vztah k ní, je umělci nalézána v malířství samotném. Divák je pak okouzlen vlastními možnostmi malby, procesem, kterým obraz vzniká nebo může vznikat. Uvědomuje si rozměr tohoto svobodného jednání prostřednictvím vlastního individuálního čtení jednotlivých malířských výstupů. Současný obraz se stává interaktivním a tím živě vstupuje do současné společnosti. Výstava v Baden-Badenu v Muzeu Frieder Burda, Lichtentaler Allee 8b, trvá do 25. 6.
–pev–
Filip a Matěj Smetanovi: Dědičné postižení
Výstava bratří Smetanových v Galerii Jelení je dalším kurátorským počinem Michala Pěchoučka, který se v tomto prostoru snaží systematicky představovat osobnosti (nejen) brněnské mladé scény. Matěj Smetana (1980) na sebe upozornil na loňském Bienále mladých v Domě U Kamenného zvonu videoartem, ve kterém překresloval úvodní titulky k hororovým filmům. Nový projekt, jejž realizoval ve spolupráci s bratrem Filipem (1983), je další variantou zlehčujícího a záměrně dětinského komentáře k hollywoodské produkci. Jde o soukromou kolekci titulů patřících do různých žánrů a kategorií, která slouží zároveň jako pomyslná síň slávy i jako groteskní antologie filmových anotací psaných z pohledu řadového diváka. Výstava stojí za vidění především kvůli nečekané lehkosti, s jakou se bratřím Smetanovým podařilo propojit úsporný způsob prezentace, vnějškově odkazující ke klasice konceptuálního umění, se zábavností a napětím, typickými pro zkoumaný fenomén masové kultury.Výstava končí 13. 4., Galerie Jelení, Drtinova 15, Praha 5.
–vm–
Gerhard Trumler Vstříc půlnoci
Rakouské kulturní fórum uvádí v Krajském muzeu v Chebu výstavu fotografií Gerharda Trumlera s názvem Vstříc půlnoci/Mitternachtwärts. Tématem vystavených prací je Šumava a její odkaz v díle Adalberta Stiftera. Černobílé snímky rakouského fotografa jsou vystaveny do 30. 6.
–jgr–
televize
Dveře v podlaze
Adaptace první části románu Johna Irvinga Rok vdovou v režii Toda Williamse vypráví o neobvyklých prázdninách, které prožije šestnáctiletý student Eddie, jehož přijme na výpomoc úspěšný spisovatel Ted Cole (Jeff Bridges), aby mu pomohl splnit jeho sen stát se také spisovatelem. Letní idyla se však zvrhne ve chvíli, kdy se Eddie zamiluje do Tedovy manželky Marion (Kim Basingerová). Milostný vztah s Eddiem vyplňuje ženě prostor po zemřelých stejně starých synech a zároveň se stává roznětkou ve vztahu, který už dlouho nefunguje. Nenápadným svědkem událostí je tu čtyřletá dcera rozháraných manželů Ruth, která je hlavní hrdinkou původní knihy. Lehkost, s jakou snímek ubíhá, připomíná lehkost Irvingových knih, nesnaží se působit velkolepě, a je tak autentickou sondou do života rodiny postižené tragédií; kupodivu tu však nechybí ani prostor pro humor. 6. 4. od 21.55 uvede HBO.
6. 4. Štamgast – v době, kdy v kinech běží film Faktótum, můžete vidět jednu z předchozích adaptací knih Charlese Bukowského v režii Barbeta Schroedera (22.00, Cinemax); Pavouk – psychologický příběh Davida Cronenberga podle románu a scénáře Patricka MacGrathea o muži propuštěném z psychiatrického ústavu (22.55, ČT 2)
7. 4. Příběh Brooke Ellisonové – snímek o dívce, která ochrnula, natočil podle skutečné události stejně postižený Christopher Reeve (19.30, HBO); Krásný ztráty – tentokrát se setkají choreograf Pavel Šmok a Yvona Kreuzmannová, zakladatelka tanečního festivalu Tanec Praha (20.50, ČT 2); Spiknutí střelného prachu – první část dvoudílného filmu líčí historické pozadí katolického spiknutí z listopadu roku 1605 (23.10, ČT 1)
8. 4. Trabant, auto za dolar – dokument o každoročním mezinárodním srazu majitelů Trabantů (15.40, ČT 2); Finále Plzeň 2006 – přímý přenos z udělování filmové ceny Zlatý ledňáček (20.00, ČT 2); Helverova noc – záznam divadelního představení hry Jaroslawa Swierszcze z pražského Divadla v Celetné (21.00, ČT 2); Vzkříšení – závěrečná část adaptace románu Lva Nikolajeviče Tolstého (0.45, ČT 1)
9. 4. Mistři českého animovaného filmu – animované filmy, které vytvořily ženy (11.00, ČT 2); Jasnovidec – film podle scénáře Alexe Koenigsmarka o procesu proti Herrmannu Steinschneiderovi alias Hanussenovi, obžalovanému z mnohonásobných podvodů, kterých se údajně dopustil při svých jasnovideckých seancích (20.00, ČT 1); Večer na téma... Kdo je jinej? – uvidíte dokumenty Vierka Miroslava Janka o setkání zpěvačky Idy Kelarové s romskou dívkou a Gypsy Celebration 2005 o pátém ročníku festivalu současné i tradiční romské hudby (20.00, ČT 2); Gaudího Barcelona – dokument o architektovi, jehož budovy utvářejí genia loci Barcelony (20.00, Viasat History); Odysseus – prvním snímkem v cyklu děl amerického režiséra Josepha Stricka je jeho adaptace románu Odysseus Jamese Joyce (23.10, ČT 2); Asian Dub Foundation – skupina, v jejíž hudbě se odrážejí radikální interpretace postojů obyvatel indické a pákistánské komunity žijící v Londýně (1.10, ČT 2)
10. 4. Generál Eisenhower – dobrodružné drama Roberta Harmona začíná devadesát dní před invazí Spojenců do Normandie v roce 1945 a sleduje tyto události očima amerického generála a budoucího prezidenta USA Dwigha D. Eisenhowera a britského ministerského předsedy Winstona Churchilla (18.00, HBO); Souboj vojevůdců: Patton proti von Klugemu – další díl dokumentu o vojevůdcích 20. století (20.00, ČT 2); Carmen: hip-hopera – klasická opera v hiphopové verzi Roberta Townsenda (20.00, Cinemax); Ocelový oř – režisér John Ford se při natáčení tohoto westernu z roku 1924, který se v naší televizi objevuje poprvé, pokusil vyhnout zbytečné velkoleposti a zaměřil se na autentičnost. Hudbu Williama P. Perryho nahrála Pražská filharmonie (21.25, ČT 2)
11. 4. Bin Ládinové: dynastie teroru – v unikátním dokumentu o rodu bin Ládinů hovoří Carmen bin Ládin, manželka Usámova bratra Jesláma, která žije ve Švýcarsku (20.30, ČT 2)
12. 4. Atomové setkání v Kodani – dokument o fyzicích Werneru Heisenbergovi z Německa a Nielsi Bohrovi z Dánska a jejich setkání během druhé světové války, kdy se oba ocitli na jiné straně barikády (18.00, Viasat History); Karen Blixenová: za hranicí tohoto světa – dokument o dánské spisovatelce (19.50, Spektrum); James Cameron: Expedice Bismarck – dokument o vraku nejdokonaleji vybavené bitevní lodi na světě (20.00, ČT 2); Iné svety – dokumentární film výrazného slovenského autora Marko Škopa zachycuje život šesti různorodých osobností, a tedy sociálních kontextů, které se prolínají i míjejí v rámci regionu Šariš na východním Slovensku (21.30, ČT 2); Strašidla – německé drama Christiana Petzolda o ženě, která v mentálně retardované dívce poznává svou dávno unesenou dceru, se zúčastnil soutěže filmového festivalu v Berlíně 2005 (22.00, Cinemax); Než se staneš superstar – australská hudební komedie režiséra filmů Smrtihlav a Já, Robot Alexe Proyase (22.05, HBO)
–jgr–
rozhlas
6. 3. Ludvík Aškenazy: Brutus – povídka (16.00, Vltava); Gilbert Keith Chesterton: Anarchista Čtvrtek, zlý sen – detektivka postavená na hlavu (20.00, Vltava); Čtení o Janu Amosovi – první část jedenáctidílné četby na pokračování, kterou připravila Sabina Langerová (0.05, Vltava)
7. 3. Páteční večer pro Samuela Becketta – komponovaný večer věnovaný tvorbě britského spisovatele a dramatika (20.00, Vltava)
8. 3. Pouští a pralesem – dvoudílnou rozhlasovou hru na motivy stejnojmenné knihy Henryka Sienkiewicze napsala Marie Říhová (13.00, Praha); William Saroyan: Trochu hudby, trochu poezie, trochu hudby – rozhlasová hra (14.00, Vltava); Velké osudy: Jean Jacques Rousseau – dokumentární pořad (14.30, Praha); Irena Dousková: Hauzírník – povídka (17.30, Praha); Giuseppe Verdi: La Traviata – opera o třech dějstvích na libreto Franceska Marii Piaveho (20.00, Vltava); O. Henry: Důkaz – povídka (1.30, Vltava)
9. 3. Milenci moře – literárně-hudební pásmo z tvorby francouzského básníka Saint-John Perse (9.32, Vltava); Radclyffe Hallová: Studna osamění – první část třídílné četby na pokračování (10.30, Vltava); Alphonse Daudet: Bandita jménem Quastana – povídka (11.30, Vltava); Děvčátko Momo a ukradený čas – rozhlasovou pohádku na motivy stejnojmenné knihy Michaela Endeho napsala Jitka Škápíková (13.00, Praha); Setkávání se zajímavými hosty a tématy pro nedělní odpoledne – hostem Jana Vedrala bude herečka a dramatička Iva Volánková (14.00, Vltava); Simone de Beauvoir – medailon francouzské prozaičky a publicistky napsala Anna Kareninová (15.15, Vltava); Schůzky s literaturou: Kloktat dehet – nad románem Jáchyma Topola (20.20, Vltava); Kressmann Taylor: Adresát neznámý – hra v dopisech o přátelství, zradě a pomstě (20.30, Praha)
10. 3. Osudy: Českobudějovický biskupský vikář Monsignor Václav Dvořák – první část pětidílného cyklu (11.30, Vltava); Kritický klub – ohlédnutí za letošním Febiofestem (16.00, Vltava)
11. 3. Velké osudy: Allen Ginsberg – dokumentární pořad (17.30, Praha); Jaromír Ptáček: Pláč pro pana Jeremiáše – rozhlasová hra (21.30, Vltava)
12. 3. Historický klub: Hlasu stromu naslouchati... – o tom, jak kult stromu vešel do lidských dějin, jak ovlivnil české národní mýty, ale také o tom, jakou zprávu stromy podávají o historických událostech, bude mluvit Marie Hrušková (16.00, Vltava); Putování za Svatým Grálem – první část patnáctidílné četby na pokračování z anonymního středověkého románu (18.30, Vltava); Jan J. Vaněk: I sloni umírají jen jednou – detektivní hra (21.05, Praha)
–jgr–
ah – Anna Hejmová / ir – Ivan Rolník / jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / kk – Karel Katarovic / mk – Matěj Kratochvíl / pev – Petr Vaňous / rg – Roman Gazdík / vm – Václav Magid