Bývaly doby, a chválabohu v mnoha zemích nejen západně od nás ještě jsou, kdy se zpravodajství zejména v tištěných médiích čas od času okořenilo nějakou tou „zajímavostí“, řečeno českou televizní terminologií, tečkou alias zvířátkem na závěr. Podstatné je ono čas od času. Jinde ale tyto zprávy považují za důležitou zábavnou součást média a mívají pro ně zřízeny speciální rubriky nebo i stránky, nazvané „Z celého světa“, „Zajímavosti“ či zcela banálně „Smíšené zprávy“.
Co je na tom zajímavého? Především to, že od jisté doby většina tuzemských deníků zrušila periodicitu definovanou jako čas od času, „zvířátkům“ dodala na prestiži a ta postupně překořeňují veškeré zpravodajství. Zřejmě proto, aby se čtenář bavil a strávil i zprávy sice podstatnější, ale zato (z hlediska editora) nudnější. Mistrem v tomto oboru je deník Právo. Dokáže naservírovat zprávy z černé kroniky vedle závažných politických či ekonomických kauz, marginálie zpracuje ve stejném rozměru jako třeba zprávu týkající se sociálních dávek, a podobně. A to napříč listem. Jen pár příkladů z vydání ze čtvrtka 18. května. Strana 5 obsahuje vedle jednosloupcového článku „Armáda prověří podezřelou soutěž“ dvousloupcový materiál s fotografií a titulkem „Gott si léčí hlasivky“. Mám-li to chápat správně, bardova nemoc je pro čtenáře zmíněného deníku podstatnější než případná korupce v armádních špičkách. Inu, proč ne. O dvě stránky dál dominuje otvírací článek „Vrchní soud potvrdil 18 let pro matkovraha“, zatímco materiál „Vyšetřování aféry v NBÚ“ skončil až v dolní polovině stránky vedle inzerátu. Také to o něčem svědčí, pročež s mírnou nervozitou odcházím do rubriky Ze zahraničí, kde se dozvím, že manželství Paula McCartneyho se rozpadá, a to ve větším článku (navíc přetaženém z první strany), než že poslanci definitivně schválili rozpočet Unie na příštích sedm let.
Jsem překořeněn, přezvířátkován a definitivně kapituluji v rubrice Trhy a ekonomika u článku na ryze ekonomické téma, že miliardář Mittal oslaví výročí svatby v Praze. S ekonomikou to sice nemá společného pranic (a ani zoufalá snaha v části textu připomenout, co pan Mittal vlastní, to nenapraví), zato se zde sdružují pro čtenáře Práva zřejmě dva velké taháky – peníze a celebrity.
Abych však nekřivdil – podobné menu si může každý vyzkoušet sám, a nejen v Právu. Zastat se musím částečně jen Lidových novin, které si alespoň pro tento účel zavedly rubriku Zajímavosti, a Hospodářských novin, kde zatím na podobné ochucování „produktu“ nepřišli.
Bohužel žertování člověka přejde ve chvíli, kdy si uvědomí, jak takové směsi na čtenáře působí. Výrazně totiž mění způsob, jakým přisuzuje priority jednotlivým tématům. Ještě před časem platilo, že noviny či vůbec médium, které pravidelně sleduje, si uživatel vybírá právě podle toho, jak se ono dívá na svět kolem sebe, zda se tento pohled blíží jeho vlastnímu a zda mu priority, na něž klade důraz, i při sestavování obsahu konvenují. Proto mají mnohé deníky jasně identifikovatelné čtenáře (člověk, který si v Británii oblíbil Guardian, asi bude jiný než ten, kdo s oblibou kupuje Daily Telegraph) a proto lze jasně definovat i jejich postoje.
Ale možná se mýlím a jediným přínosem tuzemských deníků je a má být zábava pro co největší počet čtenářů. Pak volám: Více koření, a to i do rubrik, které zatím zůstaly tohoto ochucování ušetřeny (jsou-li vůbec takové)!