literatura
Dne 20. 9. můžete navštívitprvní veřejné čtení z nového románu Magdalény Platzové Aaronův skok, který vydalo nakladatelství Torst. Koná se ve studiu Paměť (Soukenická 29, Praha 1) od 19.30.
V rámci Knižních čtvrtků, které pořádá Národní knihovna ČR v Zrcadlové kapli Klementina, bude 21. 9. v 15.00 uvedeno nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. Ke klavíru usedne Přemysl Rut. Kromě AMU se představí i další vysokoškolská vydavatelství.
25. 9. bude hostem scény neratovického Jazzového klubu, kde zároveň bude hrát holandská jazzová kapela, spisovatel Ludvík Vaculík (Společenský dům Neratovice, nám. Republiky 1399, začátek 20.00).
25. 9. od 19.00 bude také číst svou poezii Pavel Řezníček. Pořad sestavený z jeho právě vydané sbírky Kakodémonický kartáč můžete navštívit v čítárně pražského Unijazzu (Jindřišská 5).
A rovněž 25. 9. přednesou v Literární kavárně v Řetězové své verše básník Petr Hruška a další hosté. Akce začne v 19.00 (Řetězová 10, Praha 1).
V literární kavárně ostravského klubu Atlantik provede 25. 9. Radovan Lipus svým pořadem o dějinách kávy, vzniku kaváren a jejich významu pro umění, číst bude ze vzpomínkových knih známých literátů. Pořad oživí několik malých divadelních i hudebních vystoupení.
Následujícího dne, 26. 9., seznámí v témže klubu návštěvníky přední znalec beatnické kultury Josef Rauvolf s dílem Williama Burroughse. Součástí večera bude poslech originálních hudebních nahrávek a ukázky textových dokumentů (Klub Atlantik, Čsl. legií 7, Ostrava, obě akce od 18.00).
Již v 17.00 se 26. 9. uskuteční prezentace nové povídkové knihy Iva Chmelaře Světla na vodách. Čtení poetické prózy můžete slyšet v malém salonku pražského Mánesa (Masarykovo nábřeží 250).
Pořad Hořký kruh, sestavený z korespondence Jiřího Ortena, sestavili a rovněž v něm účinkují Markéta Čekanová a Jan Anderle. Proběhne 27. 9. od 19.00 v Polanově síni Knihovny města Plzně (ul. Bedřicha Smetany 13, 2. patro).
–pa–, –jgr–
Kamarádka knihovna
SKIP ve spolupráci s firmou 3M vyhlásil soutěž o nejlepší dětskou knihovnu (respektive oddělení pro děti) s názvem Kamarádka knihovna. Kromě prestiže a příležitosti propagace činnosti dětského oddělení mohou knihovny získat i finanční odměnu (1. místo 30 000 Kč, 2. místo 20 000 Kč a 3. místo 10 000. Navíc bude oceněno ještě dalších 7 knihoven a také děti, které pošlou nejhezčí a nejzajímavější vysvědčení). Není podstatné, zda dětské oddělení má vlastní webové stránky nebo krásné prostory (to jsou jen doplňková kritéria) – nejdůležitější je získat co nejvíce kladných hodnocení od dětí. Přihlašovací formulář, podrobnější informace a pravidla najdete na www.kamaradkaknihovna.cz. Uzávěrka přihlášek je 30. 9.
Mezinárodní den evropských jazyků
Kulturní instituty v Praze uspořádají 26. 9. den otevřených dveří, a to od 14 do 18 hod. Během něj se uskuteční zvláštní programy určené k popularizaci daných jazyků. Návštěvníci se dozvědí více o jazykových kursech, kulturách a zemích a budou si moci prohlédnout knihovny a videotéky institutů. Součástí budou i tomboly a kvízy, v nichž bude možné vyhrát knihy, kazety a jazykové materiály. Například Rumunský institut nabízí informační program o Rumunsku a rumunské kultuře, prohlídku Morzinského paláce nebo promítání kulturních a turistických dokumentů.
konference
George Berkeley: vidění, duše, hmota
Pracovní skupina pro studium novověké racionality při Filosofickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem filosofie a religionistiky FF UK pořádají mezinárodní sympozium George Berkeley: vidění, duše, hmota. Akce se uskuteční 21.–22. 9. v zasedací místnosti Filozofického ústavu AV ČR v Praze. Během prvního dne, kdy bude jednacím jazykem angličtina, vystoupí hlavní světoví badatelé: mimo jiné Margaret Athertonová z katedry filosofie na University of Wisconsin-Milwaukee v USA, David Berman z katedry filosofie na Trinity College, University of Dublin v Irsku, nebo Richard Glauser, ředitel Filosofického institutu na Université de Neuchâtel ve Švýcarsku. Během druhého dne bude jednání (s ohledem na místní posluchače) v češtině a vystoupí několik především pražských badatelů, jako Jindřich Karásek, Radek Chlup nebo Jan Palkoska. Půjde podle všeho o první filosofické sympozium k tomuto britskému mysliteli na našem území a výstupy z něj by měly posloužit jako základ českého knižního průvodce Berkeleyho filosofií. Příspěvky se budou týkat především Berkeleyho teorie vidění, jeho výkladu poznání okolního světa a jeho koncepce zdravého rozumu, ale také třeba jeho pojetí hmoty a pohybu.
–pg–
film
Kouření zakázáno
Ostrakizace kuřáků se po Spojených státech pomalu stupňuje i v Evropě: globální antikampaně přidávají na útočnosti, ve vzduchu visí úplný zákaz tabákové reklamy a krabička cigaret znovu citelně podraží. Film debutujícího Jasona Reitmana nahlíží na kuřácký problém z opačné strany. Hlavní hrdina Nick (Aaron Eckhart) pracuje v Akademii tabákových studií, která provádí výzkumy vztahu kouření a lidského organismu. A protože je Akademie institucí přímo financovanou velkými tabákovými koncerny, nikdy se jí „nepodaří“ doložit zhoubný vliv cigaret na naše zdraví. Nick jako výborný řečník (a povahou cynik) prezentuje výsledky tohoto výzkumu a s úsměvem na tváři tak prodává smrt. Společně s kolegy z jiných branží (Polly – prezentace neškodnosti alkoholu, Bobby – adorace střelných zbraní) vzniká mefistofelská trojice, která se postupem času dostává pod tlak své vlastní morálky… Brilantní satirická komedie, která sklidila úspěch na řadě festivalů, tematizuje kouření, a přesto v ní není vykouřena ani jedna cigareta. Skutečný Marlboro Man umírá na rakovinu plic, 92 minut Reitmanova filmu uběhne jako voda, divák se ocitá před kinem a zapaluje si svou poslední (?) cigaretu…
–jj–
Smutek paní Šnajderové
V koprodukci Řecka, Alžírska a Česka vznikl další z filmů albánského režiséra Piro Milkaniho, který je u nás s největší pravděpodobností spíše osobností neznámou, přestože v letech 1951–61 studoval v ročníku s Jiřím Menzelem, Věrou Chytilovou, Jaromilem Jirešem či Jurajem Jakubiskem pražskou FAMU. Navíc mezi roky 1998 a 2002 působil jako velvyslanec Albánské republiky v České a Slovenské republice. Ve své zemi natočil 24 hraných filmů a desítky dokumentů. V autobiograficky laděném Smutku paní Šnajderové se vrací na počátek 60. let, kdy tři mladí studenti FAMU odjíždějí do Šternberku natočit svůj absolventský film. Setkávají se zde se svéráznými figurkami, prostředím motocyklové továrny, ale jeden z nich – Albánec Leke Seriani – též s krásnou, záhadnou a podivně smutnou paní Šnajderovou (Anna Geislerová) či s hrabětem Šternberkem. Epilog přenese děj do současnosti, kdy se Leke vrací z Albánie a vydává se po svých vzpomínkách i po stopách své lásky.
Klik – život na dálkové ovládání
Frank Coraci ve funkci režiséra nepůsobí příliš důvěryhodným dojmem, stačí si vzpomenout na jeho filmy Vodonoš či Cesta kolem světa za 80 dní. Rejstřík ale nemusí být důvodem k věčnému odsouzení, vždyť může přijít čas, kdy se něco povede lépe. Netrvalo dlouho, a spojení Coraci – Sandler přineslo na plátna kin svěží komedii, která tentokrát neztotožňuje humor jen s křečovitými grimasami a vypouštěním větrů (byť se jich zcela nezřekne). Sandler v postavě workoholika Newmana, jemuž se dostane do rukou multifunkční ovládač (kterým může ovlivňovat i svůj život), navazuje na to lepší ze své komické škály. Že umí dobře hrát, dokázal ve snímku Opilí láskou, nyní svůj talent uplatnil konečně i v rovině komiky. Klik je již svým námětem přitažlivý snímek, ale co teprve po zhlédnutí Christophera Walkena nebo Davida Hasselhoffa? Frank Coraci drží snímek poměrně zdařile v pevných opratích, takže ani rozdělení do první (humornější) a druhé (poněkud dramatické) části nevyvolává dojem nesourodosti.
Block Party
Michel Gondry je nejen talentovaným režisérem videoklipů, ale má za sebou i úspěch na poli hraného filmu (Věčný svit neposkvrněné mysli). Nyní tyto dva světy propojil v jeden a natočil hudební dokument o tom, jak se herec a komik Dave Chappelle rozhodl uspořádat koncert svých oblíbených hiphopových a R´n´B interpretů na jednom z brooklynských nároží. Aby zorganizoval akci svých snů, jezdil po amerických městech a hledal svérázné interprety, k nimž přizval i osvědčené hvězdy, pocházející většinou právě z Brooklynu. Diváky pak svolával megafonem, přičemž rozdal lístky i několika lidem ze svého rodného města. Propojil tak dvě skupiny lidí, kteří nemají příliš společného (město a vesnice). Tři týdny před konáním koncertu, který mimo zmíněná místa neměl žádnou propagaci, se k Chappellovi připojil právě Gondry a kameramanka Ellen Kurasová. Díky nim jsme mimo jiné svědky prvního veřejného vystoupení skupiny The Fugees po sedmi letech (vydavatelská firma jim však zakázala hrát jejich vlastní písně, a tak tu uslyšíme jen předělávku skladby Killing me softly od Boba Marleyho). Skvělý zážitek z filmu je umocněn překlady většinou politických textů vystupujících interpretů.
Hezké chvilky bez záruky a Prokletí
Věra Chytilová se po pěti letech vrátila k režii celovečerního hraného snímku, tematicky věrná své tvorbě: Hezké chvilky bez záruky pojednávají především o lidských vztazích, o často prapodivných, nedořešených, nevyřčených a potlačených pocitech. Chytilová se snaží vnořit do lidské duše svým osobitým stylem, často velmi nekompromisně, v poslední době však s rozpačitými odezvami. Její nejnovější dílo je spíše než uceleným příběhem o psycholožce Haně mozaikou osudů dalších postav. O dramatické osudy se zajímá i další český příspěvek, dokument Prokletí, jenž má v kinech také premiéru tento týden. Petr Ozorovič se spolu s Markem Vítkem pokusili ukázat příběhy dětí, které byly v Demokratické republice Kongo označeny za „posedlé ďáblem“. Film nastiňuje problematiku ztráty domova, kriminální činnosti, žebrání, ale také boje pro démonům, z něhož se stal dobrý byznys. Ve filmu vystupuje v roli komentátorky Chantal Poullain-Polívková.
Vinohradské vinobraní
Malý filmový festival o víně a nejen o něm proběhne ve dnech 20.–23. 9. v pražském kině Aero. Poněkud nesourodou pětici snímků obohatí besedy o víně, výstavy, chybět nebudou ani ochutnávky. Tematicky nejvěrnější bude pravděpodobně provokativní dokument Mondovino o dopadech globalizace na vinařské oblasti po celém světě. Snímek byl v roce 2004 na MFF v Cannes nominován na Zlatou palmu. Na víno se z jiného, dobrodružně humorného pohledu dívá kritikou kladně přijatý film Alexandera Paynea Bokovka. Poněkud překvapující je zařazení až duchovně laděného snímku Mise, odehrávajícího se v polovině 18. století na španělských a portugalských koloniích, či v českých kinech nedávno uvedené korejské Nebohé paní pomsty. Přehlídka bude navíc doplněna i o hudební vystoupení souboru Mandelbrotovy kostičky, který je tvořen Ester Kočičkovou (a jejími, Petrem Wajsarem zhudebněnými básněmi) a zhruba čtyřiceti členy sboru.
N. C. EVE – mýtus, hudebník, filmař, osobnost
Pražské Bio Oko připravilo 21. 9. od 19.00 večer věnovaný těm, kteří mají rádi tvorbu Nicka Cavea. O zahájení se postará dokument The Myth, který Šimon Šafránek natočil během evropského turné Nicka Cavea a jeho Bad Seeds v roce 2003 a soustředí se v něm na návštěvníky koncertů a jejich energii. Po projekci bude následovat hudební vystoupení Pavla Cingla a bývalého člena Bad Seeds Phila Shöenfelta. Na závěr organizátoři připravili promítání celovečerního filmu The Proposition, k němuž mimo hudbu napsal Nick Cave i scénář.
Filmák
Druhý největší festival filmů pro děti a mládež v České republice představí od 22. do 27. 9. již svůj dvanáctý ročník. Letos převzali záštitu nad festivalem v Klatovech a Dobřanech Andrea Černá a Jakub Zindulka, princezna a vodník z pohádky Princezna ze mlejna. V soutěži, jež je rozdělena do dvou sekcí: pro děti od 6 do 12 let a pro mládež nad 12 let, bude uvedeno celkem 12 filmů. Jako vždy i nyní budou rozhodovat dvě poroty, tedy dospělá a dětská. Program nabízí mimo soutěž i další sekce: Česká filmová pohádka, předpremiéru dánského filmu pro děti Ztracený poklad templářských rytířů či středoevropskou premiéru snímku Asterix a vikingové. Doprovodné akce (jak v Klatovech, tak i v Dobřanech) budou zahrnovat především setkání s různými tvůrci či představiteli pohádek a filmů pro děti. Chybět nebude ani Kinematovlak, umístněný na dobřanském náměstí, v němž se budou promítat filmy Marcely Pittermannové.
Manhattan v Praze
Manhattanský festival krátkých filmů, na němž se od roku 1997 scházejí tisíce Newyorčanů, si získal postupem času vysokou prestiž, vždyť často znamenal pro oceněné filmaře možnost prosadit se v Hollywoodu. Každým rokem je na festival posláno přes osm stovek krátkých filmů z celého světa, z nichž je vybráno tucet finalistů. Do loňského ročníku o vítězi rozhodovala odborná porota, nyní to bude veřejnost – diváci ze všech putovních projekcí po Americe a Evropě. Příští rok se má festival rozšířit i do Austrálie či na Blízký východ. Diváci v Praze mohou být svědky této unikátní akce (a podílet se na vybrání vítěze) ve dnech 21.–24. 9. v kině Světozor. Více informací najdete na www.MSfilmfest.com.
–lg–
hudba
Krása dneška
Cyklus Krása dneška, který vznikl spoluprací tří subjektů – Francouzského institutu v Praze, Pražské komorní filharmonie (PKF) a Švandova divadla –, vstupuje do 3. ročníku. Jak napovídá název cyklu, jsou v něm až na drobné výjimky prováděny skladby autorů 20. a 21. století. Sezona 2006–2007 bude věnována výhradně vokální tvorbě a příznačně ji zahájí monodrama Lidský hlas Francise Poulenka na libreto Jeana Cocteaua ve vzácně hrané verzi s klavírním doprovodem. Jedná se o drama rozchodu dvou lidí, které se řeší po telefonu (druhá postava tedy zůstává skryta). Cocteau napsal tento text v době rozchodu s Raymondem Radiguetem. V Lidském hlasu se střídají lyrické pasáže s dramatickými: hlas je chvílemi prosebný, šepotavý, vzteklý, bolestný a v závěru přidušený (ženská postava se v závěru uškrtí telefonní šňůrou). Dílo (napsané v roce 1958 pro Denise Duvalovou) má dvě verze – orchestrální a klavírní. Skladatel se ke konci života vyjádřil, že je mu bližší verze orchestrální. Podle sdělení bývalého ředitele Francouzského institutu Didiera Montagne prý právě proto dávali dědicové autorských práv souhlas k provedení klavírní verze jen výjimečně, na přání předních světových zpěvaček (např. Felicity Lottové). Takovou osobností je i sopranistka Anne-Sophie Schmidtová, která koncertně provede toto monodrama za doprovodu klavíristy Christiana Ivaldiho ve Švandově divadle v pátek 22. 9. v 19.30. V dalších koncertech zmiňovaného cyklu budou podle předběžných informací uvedeny vokální skladby F. Poulenka, C. Debussyho, M. Ravela, I. Stravinského, A. Schönberga, A. Berga, A. Weberna, L. Beria, W. Waltona, G. Aperghise a dalších, z českých autorů pak M. Marka a M. Kopelenta.
Pražský podzim vstupuje do druhé poloviny
16. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražský podzim (12. 9. – 1. 10.) vstupuje do druhé poloviny koncertem Symfonického orchestru Dánského rozhlasu s dirigentem T. Dausgaardem a sopranistkou S. Bundgaardovou (zazní díla R. Strausse, E. Griega a C. A. Nielsena) ve čtvrtek 21. 9. Týž orchestr provede následujícího dne skladby E. Griega, J. Haydna a J. Sibelia. V sobotu 23. 9. se v rámci Pražského podzimu v Kongresovém sále Kongresového centra Praha od 19.30 koná mimořádné promítání filmu Charlieho Chaplina Světla velkoměsta s Chaplinovou hudbou instrumentovanou C. Davisem (hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu). V neděli 24. 9. zahraje Beethovenův orchestr Bonn s dirigentem R. Kofmanem Koncert pro housle a orchestr op. 61 v autorově verzi pro klavír a orchestr a „Osudovou“ symfonii L. v. Beethovena. Za klavír usedne O. Mustonen. Vyvrcholení festivalu spadá na 25. 9. – den stého výročí narození Dmitrije Šostakoviče, během nějž zazní Šostakovičova hudba k Shakespearovu Hamletovi, dále 10. symfonie a Musorgského Písně a tance smrti v instrumentaci D. Šostakoviče. Vystoupí orchestr i dirigent z předešlého dne a navíc ukrajinský basista Taras Štonda. Koncert se koná mimořádně ve 20.00. Následujícího dne provede Staatskapelle Weimar Beethovenův Koncert pro klavír a orchestr č. 5 a Brahmsovu 4. symfonii (klavírista Ch. Hinterhuber, dirigent Ch. Arming). Středa 27. 9. je zcela ve znamení oslavence Šostakoviče. Uslyšíme výběr z hudby k filmové trilogii Maxim, op. 50a, výběr ze Suity na verše Michelangela Buonarrotiho op. 145a (jedno z posledních Šostakovičových děl) a Píseň o lesích op. 81. Jako sólisté se představí T. Černý (tenor) a T. Štonda. Filharmonii Brno, Český filharmonický sbor a Kühnův dětský sbor řídí A. Anisimov. Festival pokračuje do 1. 10., a pokud není uvedeno jinak, všechny koncerty se konají v Dvořákově síni Rudolfina v 19.30.
–vz–
Łoskot, Paralaksa, Paul Wirkus
Průběžný festival Stimul (www.stimul-festival.cz), který se snaží prezentovat hudbu u nás koncertně nedostupnou, pokračuje třetím ročníkem. Zahajovací koncert představí hned tři subjekty pohybující se na hranách jazzu, rocku a elektroniky. Polský hudebník Paul Wirkus žije v současnosti v Německu a ve své hudbě kombinuje zvukové barvy analogových syntezátorů a nejrůznější více i méně rytmické smyčky. Výsledkem je osvěžující neklidný ambient. Duo Paralaksa tvoří baskytarista Wojciech Mazolewski a klávesista Adam Kamiński. Původně hráli avantgardní jazz a experimentovali s nástrojovým obsazením. Po prvním, eponymním albu z roku 1997 svůj instrumentář a hudební výraz oprostili a album v.2.0 už je nahrané pouze v duu. Nezaměnitelným znakem Paralaksy je zvuk starých syntezátorů (Moog Prodigy, Nord Electro). Na pražském koncertu, který představí tvorbu z aktuálního alba Live, bude duo doplněno DJem Lenarem, který hrou na dva gramofony obohacuje hudbu o rytmické struktury. Nejvlivnější polskou kapelou, která vzešla z jazzového varu a svou činností ho přesáhla, je nepochybně Łoskot. Freejazzová živelnost Mikołaje Trzasky bude vyvažována avant-rockovými prvky především díky kytaristovi Piotru Pawlakovi, kterého doplní bubeník Tomasz Gwinciński a kontrabasista Olo Walicki. Na sklonku minulého roku přišla kapela po pětileté pauze s novým studiovým albem, nazvaným SUN, které představí na pražském koncertě. Časová proluka je na jejich čtvrté desce výrazně patrná, neboť se zde setkáváme s mnohem širším využitím elektroniky a samplů. 22. 9. 18.30, Roxy/NoD, Praha.
Serhat Koksal, The Tape-beatles
V rámci festivalu Music on Films, Films on Music vystoupí v Praze turecký zvukový experimentátor Serhat Koksal. Jeho radikální živá audiovizuální dekonstrukce kombinuje pod sloganem „No Exotik, No Ethnic Market, No Touristik“ tradiční a elektronické zvuky s kýčem „béčkových“ filmů a tureckým popem. Serhat Koksal je v současnosti rezidentem klubu Tesla--Berlín. Po koncertě bude následovat jeho DJ-set, nazvaný „Gegen die Bridge”. Večer uvedou The Tape-beatles (intermediální autorská dvojice John Heck and Lloyd Dunn ze Spojených států) s novým projektem G. N. P. 23. 9., 19.30, Roxy/NoD, Praha.
Menegon, Amat, Labelle, Koberce, záclony
Internetové rádio Lemurie (www.lemurie.cz) pořádá koncert, v němž se sejdou tři významné postavy americké experimentální hudby: Lucio Menegon, Laurie Amatová (San Francisco) a Brandon Labelle (Los Angeles). Domácí scénu bude zastupovat brněnská dvojice Koberce, záclony, v níž spojuje síly videoumělec Filip Cenek s kytaristou a hráčem na rozličné předměty Ivanem Palackým. 25. 9., 19.30, Roxy/NoD, Praha.
7 Svící: Klein, Haas, Kosíková
V rámci Roku s židovskou kulturou připravil Talichův komorní orchestr koncert z děl českých židovských skladatelů 20. století. Zazní Partita pro smyčcový orchestr Gideona Kleina a Studie pro smyčcový orchestr Pavla Haase. Hudbou současnou je doplní skladba 7 Svící pro violoncello a smyčcový orchestr (premiéra) skladatelky Ireny Kosíkové. Orchestr řídí Jan Talich, na violoncello hraje František Brikcius. 25. 9., 19.30, Klášter sv. Anežky České, Praha.
Apparat
Sascha Ring, skrývající se pod názvem Apparat, se v průběhu několika let dokázal vyšplhat až na špičku elektronické hudby. Na berlínské značce Shitkatapult, jejímž je spoluzakladatelem, v roce 2001 vydává své debutové album Multifunktionsebene. Nabídka na příspěvek do legendárních John Peel Sessions a vydání dalšího alba Duplex (2003) na sebe také nenechávají dlouho čekat. Apparat ve své tvorbě propojuje syntetické plochy s přirozeným zvukem akustických nástrojů, monotónní taneční rytmy s nepředvídatelnými breakbeaty, melodické motivy s agresivním hlukovým běsněním a to vše za maximální asistence emocí. Letošním příspěvkem do Saschovy diskografie je EP s cestopisným nádechem Berlin. Montreal. Telaviv live (2006) a výsledek velmi plodné spolupráce s berlínskou DJkou Ellen Allien – Orchestra of Bubbles (2006, viz A2 č. 30/2006). 26. 9., 19.30, Palác Akropolis, Praha.
–mk–
výtvarné umění
Caravaggio: Po stopách génia
Málokterý umělec vzbudil již za svého života svým dílem i způsobem života takový rozruch jako italský malíř Michelangelo Merisi da Caravaggio (1571–1610). V Německu se poprvé uskutečňuje monografická výstava zaměřená výhradně na dílo tohoto mistra raného baroka a na postižení a zmapování jeho „obrazových vynálezů“ a specialit. Projekt kurátorovaný Jürgenem Hartenem exkluzivně pro Museum Kunstpalast v Düsseldorfu představuje výběr čítající přes 30 obrazů z různých etap malířovy tvorby. Přehlídka se zaměřuje na malířské motivy, které byly ještě za života umělce napodobovány, padělány a dílensky variovány. Caravaggiova díla, která lze obdivovat v různých chrámech a kostelech jižní Itálie a ostrova Malty, výrazně přispěly k malířské revoluci raného 17. století a nasměrovaly celou Evropu k proudu pojmenovanému po jeho autorovi – caravaggismu. Pro tyto tendence je typické užití ostrého temnosvitu – ostré přechody světla a tmy, divadelnost a výrazový realismus především nahých figur. Neméně senzační jako Caravaggiův umělecký odkaz jsou i jeho životní peripetie. Historické prameny referují o autorově konfliktní, nepřizpůsobivé povaze, o jeho četných církevních i soukromých mecenáších a obdivovatelích, otevírají možný pohled na umělcem spáchaný zločin – vraždu, následný útěk před spravedlností, papežské omilostnění a nakonec poměrně brzkou a hádankami opředenou malířovu smrt kdesi nedaleko Říma. Výstava je rozdělena do tří tematických okruhů – Drama významu (smyslu) / Ztělesněný Kristus / Muka a martyrium. Začátek tvoří smyslově radostné malby, které Caravaggio maloval první léta po svém příchodu do Říma. Poté mu jako modely k zobrazení alegorií sloužili výhradně římští chlapci a muži. Poprvé použil ženský model až na obraze Marta kárá Magdalenu. Podle legendy spojené s tímto obrazem stála malíři modelem k postavě sv. Maří Magdalény jedna z římských kurtizán. Vrcholné kompozice vzniklé po roce 1600 zahrnují mimo jiné kristologická témata: Zjevení Krista, Zatčení Krista, moment jeho zrady apod., vše v dramaticky vypjatých scénách, plných tmy a ostrého světla. Prezentaci doprovází katalog, shrnující nové výsledky badatelského výzkumu, který se týká především otázek autorství, variant, kopií a falz jednotlivých děl. Výstava trvá v düsseldorfském Museum Kunstpalast, Ehrenhof 3, až do 7. 1. 2007.
–pev–
televize
Síla lidskosti – Nicholas Winton
Režisér Matěj Mináč, aniž by to tušil, našel při četbě knihy Perličky dětství svou (zatím) životní látku, studnu, z níž čerpal živou vodu jak do svého celovečerního hraného debutu, tak i do následného dokumentárního filmu, jenž mu vynesl cenu Emmy za nejlepší dokumentární snímek za rok 2002. Autorka knihy Věra Gissingová se totiž zmínila o záchraně českých dětí, které byly před vypuknutím druhé světové války převezeny do bezpečí anglických adoptivních rodin. Mináčův film Všichni moji blízcí byl pohledem na českou rodinu, která se svého syna musela „vzdát“, aby unikl hrozící deportaci do koncentračního tábora. O dva roky později natočil dokument Síla lidskosti, v němž záchrannou akci doplňuje o další osudy, o fakta, která v rámci celovečerního filmu nemohla dostat patřičný prostor. Zaměřuje se chronologicky na počáteční projevy ohrožení Evropy (především Československa) nacisty, až poté se počíná hlouběji vnořovat do osudu toho, který má na záchraně 669 českých dětí zásluhu. Nicholas Winton, jenž ve zdraví překročil devadesátý druhý rok života, o svém hrdinství dlouhou dobu mlčel, jen souhrou náhod (a poté vůlí lidí okolo něj) se o něm svět postupně dovídal. V Mináčově zpracování jdeme krok po kroku na trnité cestě k záchraně dětí, dostáváme se až do nedávné minulosti, kdy byl Winton odměněn Řádem britského impéria a Řádem TGM. Formou není, stejně jako u filmu Všichni moji blízcí, Mináč překvapivý, novátorský či jinak výrazný. Využívá běžného způsobu skládání výpovědí, ilustrativních záběrů a archivních úryvků vedle sebe, přesto Síla lidskosti nepůsobí zkostnatěle. Velkou oporou je mu samozřejmě sama látka. Stejně jako hraný debut, je i Mináčův dokument velkým zážitkem, a to zejména z hlediska lidského. Čt 21. 9., 20.00, ČT 2.
Cesta do zatracení
V české distribuci byl film uváděn pod svým původním názvem Road To Perdition, což bylo, vzhledem k různým možnostem interpretace názvu přesnější. Natočit druhý film bývá pro režiséry nejnáročnější, navíc pokud se ten první podařil. Sam Mendes a jeho kritiky i diváky velebená Americká krása je právě tím příkladem. Úkolu se však zhostil rozumně – vybral si totiž žánr zcela nepodobný: gangsterský film s příběhem zasazeným do doby hospodářské krize. To, že lze pak těžko tyto dva protichůdné snímky srovnávat, by vše nevyřešilo, kdyby nebyl i nadále Mendes zručný filmař. Cesta do zatracení je svou formou navíc ještě výraznější než debut, kameraman Conrad L. Hall vytváří záběry, které jsou tísnivé i bez příběhu, samy o sobě. Předně svícení, kdy šero, déšť a opar zašlých dob funguje výborně a samotný příběh se stává příjemným bonusem. Forma tentokrát předčí obsah, ale ne natolik, aby zahubila film. Hlavní postavy totiž mají svou motivaci, podstatu, a navíc jsou dobře zahrány. Škoda jen, že Paulu Newmanovi se nedostalo ještě většího prostoru. V rámci Mendesovy tvorby sice nejde o vrchol, ale coby příspěvek do gangsterského žánru posledního desetiletí by jím klidně mohl být. Ti, které film osloví, si pak mohou pořídit i komiksovou předlohu, jejíž název je zase přeložený jako Cesta do pekel. 23. 9., 21.05, ČT 1.
Štěstí
Druhý celovečerní film Bohdana Slámy je jedním z těch případů, kdy se snímek stává kontroverzním právě svou nekontroverzností. Vždyť jde o řemeslně dobře natočený film, zvučně obsazený, kvalitně zahraný, s příběhem, jenž nese humánní poselství. De facto nikoho se nesnaží odsuzovat, zobrazuje lidi na okraji společnosti, takže je svým způsobem tak nějak charitativní. A získal také mezinárodní ocenění. Jenže kritický divák je díky všem těm kladům (na film se i dobře dívá) poněkud ostražitější, přemýšlí o něm a zjistí, že možná je to „srdíčko“, které tepe z filmu, poháněno dobře naprogramovaným softwarem. Proč hanit autora, který vytvoří film vyprávějící o lásce, laskavosti a těžkých lidských osudech v místech, o nichž víme, ale na která se neradi díváme? Stále nejsme spokojeni s českým filmem, jednou je moc komerční, jindy příliš programově umělecký. Zesílená kritičnost poněkud oslabí i účinek Štěstí. Nechce se nám věřit, že to Sláma myslel upřímně. Uráží nás, proč by chudí lidé museli být čistší než ti bohatší. Podezíráme jej z kalkulace s city – například využitím bezbranných dětských hrdinů, o které se jejich matka nedokáže postarat, zato její kamarád (věčně kladný Pavel Liška) ano. Osobně jsem se na film nejprve díval bez odstupu, bez podezíravosti, a viděl jsem tak skutečné lidské osudy. Když jsem o něm ale začal uvažovat kriticky, stal jsem se vůči němu opatrnějším. Co je lepší? Vyberte si. Ne 24. 9., 20.00, HBO
–lg–
rozhlas
Hodinky pana Balabána
Jaroslav Havlíček (1896–1943) definoval svou tvorbu jako „úsilí o vytvoření živého člověka v literárním díle“. Nejčastěji je spojován s psychologickou prózou, ale psal také kriminální, čertovské i milostné povídky, romaneta a vzdoropohádky (kombinace pohádkových momentů, vzpomínek a vlastní filosofie). Hodinky pana Balabána jsou vzdoropohádkou pro dospělé o „elixíru mládí“. Havlíček situuje své vyprávění do českého maloměsta konce devatenáctého století, nejde ovšem o žádné dokonale pohádkové městečko. Klínice je vylíčena ve své ubohosti, nechybí stará klepna, hubatý švec, vypočítavý tulák a hlavně cizák – tudíž také piják a pohan. Autor na několika málo stránkách rozehrává tragický příběh o vztazích mezi lidmi, o chamtivosti, iluzi a falešné pokoře před božím zákonem. V díle najdeme také symboliku času, který je za všech okolností cyklický, a smrti, která přijde vždy včas. Ne 24. 9., 12.30, Vltava.
–lds–
jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pg – Petr Glombíček / pev – Petr Vaňous / vz – Vít Zavadil