literatura
Ve dnech 4.–8. 10. se ve Frankfurtu nad Mohanem uskuteční další ročník knižního veletrhu. Tento rok bude jeho pozornost směřovat především k Indii. Více informací o programu najdete na www.buchmesse.de.
5. 10. v 11.00 bude v Zrcadlové kapli Klementina předána státní cena Knihovna roku.
Od 5. do 6. 10. se ve Vídni uskuteční interaktivní dílna k problematice výstavby a rekonstrukcí knihoven. Bližší informace najdete na www.bvoe.at.
7. 10. představí Jaroslav Dušek společenskou hru Cesta domů, která kromě zábavy pro celou rodinu přináší i prospěch stejnojmennému hospicu. Dům knihy Kanzelsberger, Václavské nám. 4, Praha 1, ve 14.30.
Boskovické divadlo NABOSO (Legionářská 25, Boskovice) připravilo na 7. 10. večer k sedmdesátým narozeninám Václava Havla. Součástí večera bude provedení jedné z Havlových jednoaktovek, čtení z Dopisů Olze a zvláštní vystoupení Magorova sboru s poezií I. M. Jirouse věnovanou Václavu Havlovi.
Jako další z pořadů 60 minut ve Francouzské kavárně se 9. 10. uskuteční dvojjazyčné česko-francouzské čtení. Vystoupí na něm Pascal Quignard, držitel Goncourtovy ceny za rok 2002. Francouzský institut (Štěpánská 35, Praha 1), začátek v 18.30.
Mahenův památník v Brně (Mahenova 8) bude 9. 10. hostit velké čtení Obce spisovatelů. Úryvek z připravované novely Mileny Fucimanové Rulandští šedí doprovodí Divadlo hudby a poezie AGADIR. Z dalšího programu: Autorské čtení z románu Tančila jsem v synagoze.
(Začátek celého pořadu v 18.00.)
9. 10. přečte Jan Burian úryvky z knihy Ženou se člověk nerodí, ale stává! v jihlavské knihovně (přednáškový sál v přízemí knihovny, Hluboká 1, Jihlava, 17.00). Pod titulem se skrývá neuveřejněný rukopis Deníku ze stáže muže na mateřské dovolené, který autor pořídil během svého pobytu v USA.
Kateřina Havlová bude 10. 10. číst ze své knihy Maminko, prosím tě, nepij! v Audiovizuálním středisku Městské knihovny v Jablonci (Dolní náměstí 1, Jablonec nad Nisou, 14.00.
11. 10. v 19.00 zazní v Polanově síni Knihovny Města Plzně (ul. Bedřicha Smetany 13) komponovaný pořad poezie a písniček z Moravy a o vínu, v němž budou účinkovat Ludmila Bednářová, Jiří Hlobil, František Juřička, Lenka Krejčíková, Pavel Štýbr, Aleš Vítek a další.
–pa–, –jgr–
Vladimir Vertlib
Rakouské kulturní fórum v Praze pořádá cyklus literárních čtení Vladimira Vertliba (1966), rakouského autora, který se narodil v Leningradu, od roku 1981 žije v Salcburku a za svou prozaickou tvorbu získal Cenu Adalberta von Chamisso. Dosud vydal romány Odsun (Abschiebung,1995), Stanice uprostřed (Zwischenstationen, 1999), Zvláštní paměť Rosy Masurové (Das besondere Gedächtnis der Rosa Masur, 2001) a Poslední přání (Letzter Wunsch, 2003). V rámci cyklu bude číst ze souboru povídek Můj první vrah (Mein erster Mörder), který vyšel před několika měsíci a v německojazyčném prostoru vzbudil mimořádný ohlas. 9. 10., 19.00, Österreich-Institut v Brně (Moravské nám. 15), 10. 10., 18.00, RKF Praha (Jungmannovo nám. 18), 11. 10., 15.00, UJEP v Ústí nad Labem (České mládeže 8) a 12. 10., 15.00 Evropské informační centrum v Českých Budějovicicích (Krajinská 36).
–td–
divadlo
Divadelní fotografie v Rytířské
Památce Borise Rösnera (1951–2006) je věnována výstava fotografií v kavárně Café Plus v pasáži v Rytířské 22, sídlící v těsné blízkosti Stavovského divadla, na jehož prknech herec vytvořil své stěžejní role. Fotografu Martinu Beckovi (1978) učaroval klasický, scénicky aranžovaný portrét, ozvláštněný tónováním, případně kolorováním. Rösnerovu hereckou práci sledoval objektivem aparátu Hasselblad intenzivně poslední dva roky. Pro výstavu, svou první v Praze, vybral Beck ale snímky z delšího časového období a kromě divadelních portrétů se dostalo i na žánry krajiny a aktu. K zhlédnutí jsou od 10. 10. do konce dubna příštího roku.
–fk–
Richard III.
„Tragédie o králi Richardovi III., líčící jeho zrádné úklady proti jeho bratrovi Clarensovi, strašnou vraždu jeho nevinných synovců, to jak se zločinně zmocnil trůnu, se všemi ostatními podrobnostmi o jeho hanebném životě a plně zasloužené smrti.“ Pod tímto názvem vyšel Shakespearův Richard III. poprvé. Populární syžet, postava krutovládce stiženého zaslouženou odplatou, známé historické reálie. Richard III. je oblíbená fyzická i mravní zrůda, která se na jevištích vyjímá dobře a často. V Národním divadle se však objevuje teprve podruhé, po více než devadesáti letech. Monumentálnost postavy, skutečného hrdiny, i když v tom negativním smyslu slova, zajišťuje Richardovi jak dominantu v dramatu samotném, tak i v Dočekalově inscenaci. Richard je bezpáteřní padouch a kariérista, ale takoví jsou i ostatní, jen na něj prostě nemají. Tedy na Shakespearova Richarda (Yorka) u Dočekalova Richarda (Krajča) není odpověď tak jednoznačná. Titán dramatu se v režisérových rukách stává jakousi marnivou mediální hvězdou. Střídá scény jednu za druhou a stejně tak jako hvězda září na všechny strany. Jen na každou jinak. Mnohotvárně, proměnlivě. Tyto změny jsou kontrastní do té míry, že i divák neznalý textu tuto manipulaci prohlíží a považuje ji za jednu z jeho nejvýraznějších vlastností: přechází od krasořečnění před lady Annou, k hrubostem před Alžbětou až k láskyplné bratrské prostotě před Clarencem, těsně předtím, než Clarence zmizí v Toweru. Welcome to Tower, hlásá nápis klícky umístěné uprostřed prostoru jeviště, klícky, ve které končí Richardovi nepřátelé. Scénu obepíná plechový půlkruh, který se stává hřebíčkem pro zavěšení gotických obrazů – tma, šeď, marast proti světlu, barvám, pozlátku. Kontrast je vlastně jednou z Richardových dominant: kontrast barevně scénický, kontrast postavy Richarda a „toho zbytku“, který je odsouzen jen k sekundování (postavy v dramatu i herci v inscenaci), i když to vlastně celé kontrast je: boj ve válce dvou různých růží… 13. 10., 23. 10., 27. 10. vždy od 19.00, Stavovské divadlo, Praha.
–ah–
film
World Trade Center
Tragédie 11. 9. 2001 se ocitla podruhé na stříbrném plátně. Po výtečné paradokumentární rekonstrukci Let číslo 93 přichází „svědomí Ameriky“ Oliver Stone se svým World Trade Center. Zatímco režisér Letu číslo 93 Paul Greengrass vsadil na detailně přesný záznam událostí na palubě letadla, natočený v reálném čase, s neherci a bez jakýchkoliv dalších interpretací zobrazené události, Oliver Stone útočí na divákovy emoce velkým a extrémně patetickým příběhem policisty Johna McLoughlina (Nicolas Cage s efektním knírkem). Ten se hrdinsky rozhodl čelit manhattanské apokalypse a nakonec byl z trosek WTC zachráněn po dlouhých a drtivě traumatických dvaadvaceti hodinách. World Trade Center lze vnímat jako další díl Stoneovy série o dějinách USA dvacátého století. Po vlastní filmové interpretaci nejasností kolem atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho (J. F. K.), vietnamské války (Četa), soumraku éry hippies (The Doors) či americké politiky za studené války (Nixon) podlehl Stone zjitřené atmosféře současnosti a nedokázal si od popisované události uchovat patřičný umělecký odstup. Jeho film se bezpečně hodí do krámu Bushově antiteroristické vládě, stejně jako bezpečně rozjitří řadového občana Spojených států (viz velmi kladné recenze filmu v zámoří). Soudný tuzemský divák však bude ve World Trade Center vidět asi jen nesoudný cukrkandlový doják, který beze zbytku naplňuje všechna myslitelná hollywoodská a americká klišé.
–jj–
Bollywood.cz
Čtvrtý ročník festivalu indické komerční kinematografie letos nese název Globalizing Hollywood a v kinech Aero a Světozor v Praze od 4. do 8. 10. nabídne kouzlo kinematografie, která ročně chrlí třikrát více filmů než USA. Podrobnější informace o programu najdete na www.bollywood.cz.
Ota Hofman v Ostrově
V Ostrově proběhne ve dnech 10.–13. 10. již 38. ročník festivalu filmů pro děti a mládež Oty Hofmana, který je programově rozdělen do projekcí soutěžních, nesoutěžních a tematických. Poslední zmiňovaná sekce se letos zaměřuje na hudební snímky, mezi něž organizátoři zařadili například Ať žijí duchové, Hledám dům holubí, Kdyby tisíc klarinetů či Rebelové. Díla, která se nebudou ucházet o ceny, jsou buď výuková (např. Oliver Twist), přírodopisná (Příběh tučňáka, Příběh modré planety) či dětská (Jak se krotí krokodýli). Soutěžní sekce je naštěstí rozšířena od roku 1993 i o tvorbu televizní, jinak by filmovou tvorbu mimo pohádku Anděl Páně reprezentovali pouze snímky Rafťáci, Experti a Panic je nanic. Takto se s nimi utkají snímky z televizní produkce, většinou pohádky.
Luchino Visconti
Cyklus děl italského klasika Luchina Viscontiho, milánského rodáka, si od 5. 10. připravilo pražské Ponrepo. Do konce října tak bude promítnuto na 15 jeho děl, takže ti, kteří projekce budou pravidelně navštěvovat, získají poměrně dobrou představu o Viscontiho režijní práci a jejích (ne)proměnách.
Knallhart a Dělníkova smrt
Dva tituly z produkce našich nejbližších sousedů, z Německa a Rakouska, tento týden vstoupí do kin. Styčné body snímků Knallhart a Dělníkova smrt lze nalézt především v zacílení na „obyčejné“ vrstvy společnosti. První jmenovaný je však filmem hraným, pojednává o patnáctiletém chlapci z Berlína, kterého rozpad rodiny zavede na scestí, až do světa násilí a drog. Sociální sonda získala letos na MFF v Berlíně cenu FIPRESCI. Rakušan Michael Glawogger zvolil dokumentární metodu a v šesti kapitolách (především obrazem) představuje divákům svět lidí, kteří stojí na výsluní společnosti, anebo v jejím stínu – ukrajinští havíři, asijští nosiči síry, nigerijští řezníci, čínští či íránští dělníci… Dělníkova smrt je obrazovou symfonií, neukazuje líbivé, ale přesto fascinuje.
Nabít a zabít
Paul McGuigan si coby režisér vyzkoušel jak téma současných drogově závislých mladých lidí, temného středověku, tak i romantického thrilleru. Nyní zamířil do vod, v nichž potkáme nejednoho umrlce, nejednu „cool hlášku“ a nejednu současnou hvězdu Hollywoodu. Ta první nese tvář Joshe Hartnetta, jenž se souhrou náhod (i když v tomto žánru asi nic není úplně tak náhodou) ocitne v nesprávný čas na nesprávném místě, je považován za někoho jiného, a to zrovna partou lidí, kteří ke stisknutí kohoutku revolveru nepotřebují dlouhé odhodlání. Být tím, který má vyřešit (lze to?) napětí mezi dvěma gangy (černošský vs. židovský), není nejbezpečnější, zvláště pohybujeme-li se v žánru thrilleru. Svěží, avšak retronádechu se nezříkající podívanou zpříjemňují jména typu Bruce Willis, Morgan Freeman, Ben Kingsley, Stanley Tucci, Lucy Liu.
Amazonia Vertical a Extrémní svahy
Adrenalinovou zábavu mohou zaručit dva dokumentární filmy, které vstupují 5. 10. do českých kin. O tvůrci jednoho z nich, Pavlu Barabášovi, jsem se nedávno (A2 č. 36/2006) zmínil v souvislosti s Pururambem, proto nepřekvapí, že i ve starším díle, Amazonia Vertical, se vydává do míst, kde noha civilizace nemá vyšlapaný chodníček. Konkrétně jde o Auyan Tequi – největší horu Amazonie, na jejímž vrcholu dle indiánů sídlí démonové. Ze světa zimního sportu vycházejí Extrémní svahy, určené především fanouškům snowboardingu. Tvůrci Kem Curly a Kevin Harrison nastíní historii tohoto fenoménu a také předvedou skupinku odvážlivců, kteří přijíždějí na Aljašku, aby tu změřili své síly a zejména poskytli divákům řadu fascinujících skoků v dynamicky poskládaných záběrech.
–lg–
Zkouška
V rámci Klubu rumunského filmu můžete 4. 10. v promítací síni FAMU (Smetanovo nábř. 2) od 18.00 navštívit projekci snímku Zkouška režiséra Tituse Munteanua.
výtvarné umění
Rebecca Hornová v Berlíně
Rozsáhlé přízemí berlínské instituce Martin-Gropius-Bau je vždy vyhrazeno samostatné prezentaci jednoho umělce. Prostor o 20 místnostech je velkou výzvou a žádá si autory zkušené, za kterými již stojí dlouhodobější kontinuální dílo a názorová jistota. To je určitě případ německé sochařky Rebeccy Hornové (1944), která má za sebou přes 30 let mezinárodní umělecké kariéry, ověnčené spoustou úspěchů. Autorka se vyjadřuje prostřednictvím různých médií, od kresby přes film až po prostorové instalace. Přehlídka představuje zcela osobní pohled na její dílo. „Pro mě je velmi důležitá inscenace mé vlastní práce v konkrétním prostoru,“ říká umělkyně, a dodává: „Kurátor bude má díla jistě instalovat úplně jinak, nežli bych to udělala já, ale o to na výstavě jde, vystopovat auru umělce zvenku.“ Práce Rebeccy Hornové působí místy poeticky, místy hrozivě až odpudivě, jinde smyslně a vitálně. Někde uvolňuje skrze artefakty obrodné síly, jinde síly jednoznačně ničivé, plné destrukce. Klíčem ke čtení jejích hravých realizací může být vystavený soubor 90 kreseb, ke kterým autorka poznamenává: „Tyto kresby jsou částí mého malého univerza.“ Přítomný megaobjekt, měřící 18 metrů, zase komentuje: „Nová socha nese název Universum v jedné perle.“ Ve velké soše sestavené ze zrcadel umístěných na zemi a na stropě rozviřuje prostor, láme světlo a vrhá diváka do nitra autorsky režírovaného „skutečného“ prostorového obrazu-vize. Výstava přibližující komplexním způsobem dílo této přední sochařsy trvá v Martin-Gropius-Bau od 5. 10. 2006 do 15. 1. 2007.
Malba v Rudolfinu
Pražská Galerie Rudolfinum po dlouhých letech vpustila do svých prostor čistě malířskou kolektivní výstavu. Pod lascivním názvem Akné se tu představí výběr současné nejmladší české, moravské a slezské malby ze soukromé brněnské sbírky Richarda Adama. Uvidíme, zda projekt vyvolá nějakou polemiku, případně jakou. Prostor k diskusi je široký. Nejde totiž pouze o prezentaci řezu současným malířstvím, který podléhá sběratelově optice a vkusu, ale také o obecnější otázky vztahu soukromých sbírek a jejich prezentace v oficiálních kamenných institucích, mezi které Rudolfinum se svým dlouhodobým koncepčním výstavním programem určitě patří. Otázka ale je, zda vůbec k nějaké diskusi dojde, neboť české prostředí je zvyklé pouze (připraveně) chválit anebo (připraveně) hanět. Koho zajímá mladé české malířství, může zhlédnout díla těchto autorů: Josef Bolf, Jiří Černický, Patricie Fexová, Jiří Franta, Václav Girsa, Jakub Hošek, Blanka Jakubčíková, Ondřej Kopal, Věra Kotlárová, Petr Kožíšek, Ján Mančuška, František Matoušek, Marek Meduna, Alice Nikitinová, Petr Pastrňák, Petr Písařík, Luděk Rathouský, Milan Salák, Jiří Skála, Vít Soukup, Robert Šalanda, Jan Šerých, Jakub Špaňhel, Ivan Vosecký. Výstava trvá od 5. 10. do 30. 12.
–pev–
hudba
Martin Zbrožek & Visit of Music
Visit of Music je seskupení vyhraněných hudebních osobností (Martin Zbrožek – housle, hlas, Pavla Milcová – akustická kytara, zpěv, Jan Štolba – tenorsaxofon, klarinet, Peter Binder – el. kytara, hlas, Ephraim Goldin – perkuse, hlas) a výsledkem jejich tvorby je hudba osvobozená od všech pomyslných škatulek, jedinečná v přítomném okamžiku a prostoru, za účasti jedinečného auditoria. Základní platformou Visit of Music je setkání špičkových českých hudebníků, kapelníků a všestranně nadaných a veskrze uměleckých osobností v Divadle Vizita. Těžiště převážně písničkově-jazzově laděného koncertu spočívá v okamžité interakci osobité jazz-folkové písničkářky Pavly Milcové a jazzových instrumentalistů. Koncert je pořádán v rámci projektu Jazzconnexion 2006. 5. 10., 20.00, Divadlo 29, Pardubice.
ErikM, Dieb 13, Toshimaru Nakamura
V rámci průběžného festivalu STIMUL zde zahrají tři výrazné osobnosti experimentální elektronické hudby, které spojuje neortodoxní zacházení s technologiemi. ErikM si vytýčil za cíl zkoumat hranice mezi elektroakustickou hudbou a improvizací. Pracuje s laptopem i kytarou, největší renomé si ale vydobyl jako virtuózní hráč na gramofony a objevovatel nových možností jejich zvuku. Spolupracoval s nejvýraznějšími představiteli současné „jiné“ elektroniky, jejichž výčet by vydal na reprezentativní encyklopedii: Otomo Yoshihide, Martin Tétreault, Fennesz, Christian Marclay, za pozornost stojí i album s čelným představitelem konkrétní hudby Lucem Ferrarim. Vídeňský hudebník Dieter Kovacic (alias Dieb 13) vzešel z podhoubí DJingu a vstoupil do povědomí posluchačů v době vzedmutí rakouské elektronické vlny poloviny devadesátých let coby manipulátor s pásky, počítačem i deskami. Dieb13 a ErikM připravili pro tento koncert společný set, ve kterém představí možnosti současného turntablismu a alternativní práce s gramofony. Toshimaru Nakamura, který započal svou hudební dráhu jako kytarista, rozvíjí revoluční myšlenku radikálního elektronického minimalismu, spočívající v zenovém hudebním konceptu tzv. no-input mixing board – tedy nezapojeného mixážního pultu. Vibrující zvuk zpětné vazby mixážního pultu s propojeným vstupem a výstupem definuje zcela nový přístup k hudebnímu nástroji, který je napůl ovládán a napůl žije svým vlastním životem. Nakamura vytváří strohé hudební krajiny sinusových vln, náhodných elektronických mikroerupcí a lehkých závanů stimulujícího pískotu. Vystoupení doplní videoprojekcí rakouská vizuální umělkyně Billy Roisz, která má bohaté zkušenosti v oblasti soundartu, hudební performance i vizuální interakce se zvukem a podobně jako Nakamura manipuluje se zpětnou vazbou u videa a zároveň ovládá gramofon.
Toshimaru Nakamura vystoupí společně s Billy Roisz ještě v Brně v klubu Skleněná louka a v pardubickém Divadle 29, kde jej doplní improvizátor na kytaru a jiné zvukové zdroje Ivan Palacký (koncert se bude konat v rámci festivalu FadeIn 002). 6. 10., 19.30, Roxy NoD, Praha, 8. 10., 20.00 Skleněná louka, Brno, 9. 10., 20.00, Divadlo 29, Pardubice.
Suzanne Vega
Narodila se v Kalifornii, studovala balet, později literaturu. V roce 1979 na ni měl rozhodující vliv koncert Lou Reeda. Během studií si vydělávala jako recepční, zároveň už vystupovala na folkových festivalech, v kavárnách na Lower East Side. V roce 1982 absolvovala vysokoškolské studium a na folkové scéně patřila už tehdy k velkým nadějím. Její debutové album se stalo velkým překvapením. Druhé album Solitude Standing, s hity Luka a Tom’s Diner z ní už učinilo skutečnou hvězdu. Sama se stala spoluproducentem dalšího alba Days Of Open Hand. O orchestrální aranžmá se postaral Philip Glass, známý představitel minimalismu. V roce 1992 vyšlo jedno z jejích nejvýraznějších alb s názvem 99.9 °F. Roku 1999 Suzanne Vega vydala knihu The Passionate Eye, která obsahovala písňové texty, eseje, povídky a rozhovor s Leonardem Cohenem. V roce 2001 se vrátila do studia a po pěti letech natočila řadové album pod názvem Songs In Red And Gray, které bylo jak kritikou, tak posluchači velice dobře přijato. Letos na podzim se chystá natáčet ve studiu nové písně pro své další řadové album, které by mělo vyjít na jaře roku 2007. V Praze vystoupí s basistou Mikem Viscegliou. 6. 10., 20.00, Švandovo divadlo, Praha.
–mk–
Gavrila Morosana
Rumunský institut pořádá 6. 10. od 18.00 v Kulturním centru Novodvorská (Novodvorská 151, Praha 4) koncert třináctiletého zpěváka z rumunské Bukoviny Gavrila Morosana, kterého doprovodí folklorní skupina Dor bucovinean. Jeho další vystoupení můžete navštívit 8. 10. v rámci festivalu Zpěváček v paláci Žofín.
televize
Barry Lyndon
Historické filmy většinou přidělávají historikům vrásky na čele, nikoli však desátý celovečerní snímek Stanleyho Kubricka. Ten je známý svým perfekcionismem, a tak nechal přesně zrekonstruovat reálie, v nichž se příběh Ira Raymonda Barryho odehrává. Podle dobových náčrtů (druhá polovina 18. století) byly vyrobeny kostýmy, jednotlivé záběry – jejich kompozice, barevnost – vycházejí z podoby tehdejších malířských děl. Kubrickovi se také podařilo získat speciální objektivy vyvinuté v NASA, které byly natolik citlivé při zachycovánía světla, že se při natáčení nepoužívalo umělé osvětlení, mnohdy stačila pouhá záře svíček. Když se oprostíme od obsahu, je právě ona vizualita snímku natolik uhrančivá, že už jen za to lze Barryho Lyndona řadit mezi filmové skvosty. Jenže s pouhou dokonalou formou by se Kubrick nespokojil, proto z adaptace pikareskního románu Williama Makepeace Thackerayho vytvořil nejen historicky věrnou, ale především poutavou cestu člověka, jenž skrze své zlé já dochází až k vytouženému vznešenému postavení ve společnosti, ale jehož vzestup je jen předstupněm bolestného pádu. Příběh je okomentován vypravěčem, jehož ironický tón zesiluje „umělost toho všeho“, danou režisérovým odstupem (například sošnost a distance kamery). Film doprovází bohatá hudební koláž klasických (Bach, Händel, Mozart aj.) či lidových (Women of Ireland…) melodií. 5. 10., 21.35, ČT 2.
Život pod vodou
Prapodivnost příběhů, které Wes Anderson předkládá divákům, vyvěrá z neuchopitelnosti povahy hlavních hrdinů, kteří jsou stejně zkušení matadoři, jako i naivní dítka plná víry v neobyčejné. O to silněji to platí v případě legendárního podmořského badatele Steve Zissoua, jehož podmořské dokumenty jsou sice výjimečné a slavné, ale samotný tvůrce se právě ocitá v krizi. Jeho nejlepšího přítele a dlouholetého spolupracovníka Estebana sežral žralok jaguáří a jemu samotnému jako by po vlnách moře odplouvala i energie a elán. Zissou se však vydává na záchrannou plavbu, chce žraloka ulovit, chce natočit svůj nejlepší film, chce… Obklopen svéráznými figurkami a také Nedem, který se zničehonic objeví a tvrdí, že by teoreticky mohl být jeho synem, brázdí Steve nejen oceán, ale také to, čemu by se dalo říct nitro. Mohla by to být psychologická studie, nebo také bláznivá komedie, v podání Wese Andersona je to ale něco z obojího. Atmosféra se kolébá mezi hořkým sebepoznáváním a bláznivou radostí, filmová řeč mezi moderním cestopisem a pohádkovou retropodívanou. Život pod vodou je navíc obdařen výtečným obsazením (B. Murray, O. Wilson, W. Dafoe, A. Huston aj.). 6. 10., 0.20, HBO.
Duch
Jerry Zucker se do kinematografie zapsal především coby producent zdařilé trilogie o Franku Drebinovi Bláznivá střela. Ještě předtím si filmovou parodii odzkoušel i na režisérské stoličce (Připoutejte se, prosím!). Během své kariéry však dvakrát odbočil do vážnějšího prostředí, jednou s příliš velkými ambicemi (První rytíř), které se obrátily proti němu, takže se vrátil tam, kam patří (Milionový závod). V roce 1990 mu však ona odbočka vyšla (byť humoru se zcela nezřekl). Snímkem s Patrickem Swayzem a Demi Mooreovou dokázal, že romantika nemusí být nutně poskládaná na křečovitých kombinacích zaběhnutých klišé, že romantika může zastřešovat vhodně komedii i thriller současně. Láska bankovního úředníka Sama s výtvarnicí Molly je přerušena jeho zavražděním, ale jelikož láska hory přenáší, může se Sam s Molly setkávat alespoň coby duch. Prostředníkem je jim médium v podání Whoopi Goldbergové, jež za svou roli získala Oscara. 7. 10., 21.05, ČT 1.
–lg–
rozhlas
Alexandr Blok: Růže a kříž
V divadelní hře Růže a kříž, kterou Alexandr Alexandrovič Blok psal v letech 1912–1913, najdeme lásku, nevěru, oddanost i čest. Motivy, které se tak často objevují ve středověkých písních a dramatech. Autorova nejdelší divadelní hra se odehrává roku 1208 ve Francii – převážně na zámku v Languedoku, druhé dějství nás však zavede také do Bretaně. Hlavním hrdinou příběhu obestřeného mlhou pohádkovosti je smutný rytíř Bertram. Spanilá, avšak bezcharakterní hraběnka Izora jej posílá pro trubadúra, který se má stát jejím milencem. Bohužel hledaný není ani mladý, ani krásný… Růže a kříž ale jen nenapodobuje středověké hry; psychologické vykreslení a cítění postav jsou blížší modernímu dramatu. Blok nenechal nic náhodě a svědomitě studoval historické prameny. A tak se z autorových poznámek dozvídáme, kterými texty se nechal inspirovat: románem Flamenca z dvanáctého století, bretaňskými lidovými písněmi, historickou knihou Dějiny kostelů a kaplí Matky Boží… Ale nezůstane nám utajena ani informace, že oblíbeným středověkým projímadlem byla jívová kůra. Divadelní hru o čtyřech dějstvích autor několikrát přepracoval. Původně chtěl napsat pouze libreto baletu o trubadúrech A. K. Glazunova, později se zamýšlel nad operním libretem. Poslední úpravy uskutečnil v roce 1913 a přál si, aby drama bylo uvedeno v MCHAT. Bohužel se tak nestalo. 7. 10., 14.00, Vltava
–lds–
ah – Anna Hejmová / fk – František Knopp /jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / lds - Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / td – Tomáš Dimter