literatura
Haruki Murakami v Praze
Cenu Franze Kafky, o níž letos rozhodovala porota ve složení John Calder, Marta Davouze, Peter Demetz, André Derval, Kurt Krolop, Jiří Pelán, Marcel Reich-Ranicki, Wendelin Schmidt-Dengler, Jiří Stránský a Hans Dieter Zimmermann, získal japonský spisovatel Haruki Murakami, který si ji osobně přijede převzít 30. října do Prahy. Autor se narodil v roce 1949 a je jedním z nejpopulárnějších současných spisovatelů; letos značně ohrožoval favorita na Nobelovu cenu za literaturu Orhana Pamuka. Nakladatelství Odeon v těchto dnech vydává jeho poslední román Kafka na pobřeží, který si spolu s Norským dřevem a novelou Na jih od hranic, na západ od slunce můžete nechat podepsat na autogramiádě v Paláci knih Luxor (Václavské nám. 41, Praha 1) 31. 10. v 16.00. Překladatel Tomáš Jurkovič o Murakamim v článku, který vyšel v letošním 20. čísle A2, mimo jiné říká: „Sotva se dnes najde druhý japonský spisovatel, který by se ve světě těšil podobné popularitě jako právě Haruki Murakami.“ Nicméně mezi japonskými akademiky to Murakami nemá lehké: „Přiznat se v japonském univerzitním prostředí před seriózními akademiky, že se člověk zabývá Murakamiho dílem, vyvolá leckdy reakce typu ,cože, tohle se taky dá studovat?´, nebo mnohdy omluvnou poznámku, že tohoto autora prozatím jaksi nečetli.“ Murakamiho návštěva Prahy patří k nejdůležitějším podzimním událostem naší literární sezony.
Komiksfest!
Ve dnech 21.–29. 10. se v Praze koná první ročník festivalu Komiksfest!. Hlavní část proběhne v kině Světozor ve Vodičkově ulici. Od středy do pátku tu budou postupně prezentovat svou produkci nakladatelství Crew, MOT, Maťa (17.00), v sobotu pak Egmont (13.00) a BB art (14.00). Budete moci navštívit i některé komiksové filmy, ve čtvrtek 26. 10. například Immortel Enki Bilala (18.00) a Mirror Mask Daveho McKeana (20.30), v sobotu 28. 10. nejlepší české „komiksové“ animované filmy (16.00) a v neděli 29. 10. snímek Octobriana & the Finger of Lenin (19.00). O vztahu mezi komiksem a filmem povede debatu Tomáš Baldýnský, Štěpán Kopřiva a Kamil Fila (27. 10., 19.00), o komiksovém překladu Viktor Janiš, Richard Podaný a Jan Kantůrek (28. 10., 14.30), o pozici českého komiksu v zahraničí Lucie Lomová a Petr Litoš (16.00) a o komiksu a animaci Michaela Pavlátová a Noro Držiak (17.30). Program doplní beseda s autorem série Oskar Ed Branko Jelinekem (25. 10., 16.00, VŠUP, nám. Jana Palacha, Praha 1), vernisáž komiksů Tomáše Kučerovského (26. 10., 19.00, Poetická kavárna Obratník, Jindřicha Plachty 28, Praha 5) nebo divadelní představení Alois Nebel (29. 10., 19.30, Divadlo Komedie, Jungmannova 1, Praha 1) a Hana a Hana (4. 11., 20.00, Palác Akropolis, Kubelíkova 27, Praha 3).
–jgr–
26. 10. se v 18.30 uskuteční v malém sále Městské knihovny v Praze (Mariánské nám. 1) přednáška z cyklu Světová literatura očima překladatelů na téma překladů Evžena Oněgina a Shakespearových sonetů. O svém řemesle budou hovořit Anna Kareninová, František Frőhlich, Stanislav Rubáš aj.
27. 10. Večer přiměřených depresí neboli otevřené setkávání literátů a hudebníků připravila a uvede Zora Šimůnková v literární kavárně Obratník (Jindřicha Plachty 28, Praha 5, od 19.00).
Pražské divadlo Komedie (Lazarská 7) uvede 29. 10. v 19.00 scénický komiks Jaroslava Rudiše Alois Nebel.
30. 10. stráví J. Rudiš večer s R. Lipusem besedou o kavárnách v Berlíně – cesta kávy dějinami, vznik kaváren a jejich význam pro umění, čtení ze vzpomínek literátů (Klub Atlantik, Čsl. legií 7, Ostrava, 18.00)
Téhož dne v 18.30 bude Michal Viewegh číst ze svých románů v Kulturním centru Zahrada (Malenická 1784, Praha 11).
Autorské čtení aneb básnicko-písničkářský večer Paula & Jima zazní v čítárně pražského Unijazzu (Jindřišská 5, Praha 1, 19.00).
Od 20.00 budou mít Ondřej Linhart a Jan M. Čiverný v klubu Rybanaruby rovněž autorské čtení (Mánesova 87, Praha 2).
31. 10. sestavili Michal Šanda a Marie Šťastná v Obratníku večerní program ze svých nových knih Kecanice, resp. Akty. Začátek v 19.00.
V 17.00 bude zahájen další ročník Klubu kultury překladu při Ústavu translatologie FF UK, a to přednáškou a besedou Zbyňka Černíka a Dany Hábové O překládání vulgarismů (Senovážné nám. 23, Praha 1).
–pa–
divadlo
Kennedyho děti
A Studio Rubín (Malostranské nám. 9, Praha 1) po prázdninové pauze uvádí hru amerického dramatika Roberta Patricka Kennedyho děti. Drama zachycuje postavy poznamenané americkými komplexy a syndromy 60. let, které jsou schopny své problémy řešit nanejvýš u sklenky alkoholu. Hlavním tématem dramatu i představení je stále aktuální bezmezná adorace amerického ideálu, který se postupně stává smyslem života. Následný střet s životní realitou pak staví ty, kteří se k němu upnou, do obtížně řešitelných situací. Setkáme se s vysloužilou hippie (Petra Špindlerová), které z květinové revoluce zůstala jen opiová závislost, průměrným hercem (Kryštof Rímský), dětinsky snícím o světlech velkých sálů Broadwaye, herečkou pochybných kvalit i mravů (Erika Deutschová), která se toužila stát druhou Marilyn Monroeovou, nebo s reportérkou (Ivana Milbachová), která svůj život zasvětila modle prezidentského páru Kennedyů. Ve hře nechybí ani pýcha tehdejšího (a nakonec i dnešního) státního systému. Pásmo příběhů propojují písničky Zdeňka Krále a barman-režisér (Alexandr Minajev), který jako masmédium moderní doby manipuluje se všemi zúčastněnými a posouvá tak významovou rovinu dramatu do naší bezprostřední přítomnosti. 27. 10., 19.30.
–ms–
Rosalie Chladek a její systém
Přednášku Evy Kröschlové o významné představitelce taneční moderny, brněnské rodačce Rosalii Chaldek můžete nevštívit v Malém sále Divadelního ústavu (Celetná 17, Praha 1) 25. 10. v 17.00.
Balada o velkém kostlivci
V divadle DISK (Karlova 26, Praha 1), které spadá pod Divadelní akademii múzických umění, se 29. 10. uskuteční premiéra hry Michela de Ghelderoda Balada o velkém kostlivci, kterou autor napsal v roce 1934. Hra „vás zavede do země, která je jednou velkou pípou, kolotočem s loutkami. Odhalí temná zákoutí duše i snahu oživit bývalou nádheru.“ V režii Petra Haška se představí studenti Katedry alternativního a loutkového divadla Kristýna Nováková, Veronika Khomová, Jiří Chvalovský, Jiří Hajdyla, Petr Vančura a Václav Jelínek. Reprízy následují 30. 10. a v listopadu 3., 6., 10., 16., 18. a 24., vždy v 19.30.
film
Skrytá identita
Nový film Martina Scorseseho v lecčems navazuje na jeho předchozí mafiánské a gangsterské opusy. Zatímco snímky jako Špinavé ulice, Mafiáni či Casino se řadí mezi skvosty žánru, Skrytá identita bude muset o tento statut teprve bojovat. Příběh filmu vychází z námětu často se objevujícího ve filmech Johna Woo (Tváří v tvář) a také v hongkongském snímku Volavka režiséra Andrewa Laua (jehož má být snímek remakem). Tajný policista Billy Costigan (Leonardo di Caprio) má za úkol infiltrovat irský gang bosse Costella (Jack Nicholson), zatímco opačným směrem je poslán mafián Sullivan (Matt Damon). Výměna identity je nosným dramatickým prvkem filmu, ve kterém opět procitá velký filmový vypravěč, jenž nám v dlouhé stopáži servíruje další ze svých detailně propracovaných fikčních světů. Zatímco kritická odezva Scorseseho zatím posledního snímku Letec byla dosti vlažná, Skrytá identita se za mořem setkala s pochvalnými ohlasy. Na největším diváckém internetovém serveru www.imdb.com se dokonce hned po premiéře dostala na šedesátou příčku v žebříčku nejlepších filmů všech dob… Snímku vysekl svébytnou poklonu i režisér Andrew Lau: „Moje verze je samozřejmě lepší, ale Scorseseho film je také velmi dobrý. Je dokonale přizpůsobený neasijskému publiku.”
–jj–
Půl čtvrté
Další český dokumentární film, který do kin vyslala společnost Artcam, nespadá, byť by se tak mohl jevit, mezi ty, které by chtěly řešit problémy sociální, politické, ekonomické… Tvůrci rozhodně vylučují, že by jim šlo o něco více než jen o „krásný film o krásných lidech“. Fotograf Štěpán Hon navštěvoval Zakarpatskou Ukrajinu pravidelně již od roku 1996, o čtyři roky později se k němu přidává režisér Tomáš Hodan. Společně vytvořili snímek, který zkoumá vztah štěstí a spokojenosti v závislosti na materiálních podmínkách. Podtitul díla zní: Film o bohatém životě v chudém kraji.
Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí
Po nedávném uvedení snímku Block Party se v programu našich kin objevuje další unikátní hudební dokument. Tentokrát za jeho kamerou nestál žádný zkušený filmař, ba naopak! Devátého října 2004 před vyprodaným koncertem v newyorské Madison Square Garden totiž rozdali Beastie Boys mezi své obecenstvo 50 filmových kamer. Diváci v kině tak budou moci sledovat koncert složený ze sestřihu materiálu, ktery diváci na koncertě natočili. Záběry pódia, diváků, nadšení, vše je prolnuto v jeden fungující celek, pod nějž se podepsal především Nathanial Hörnblowér a producent Jon Doran. Originální a atraktivní podívaná.
Ďábel nosí Pradu
Pro ty, kdo rádi listují módními časopisy, nechávají se unášet světem nových střihů a kombinacemi barev, je určen celovečerní snímek Davida Frankela. Ten doposud mohl zaujmout spíše coby režisér (či jeden z režisérů) televizních seriálů – Vincentův svět, Bratrstvo neohrožených, ale zejména Sex ve městě. S ním má také film o mladé Andy Sachsové, jež bojuje o prestižní místo asistentky nejmocnější ženy módního průmyslu Mirandy, nejvíce společného. I zde jsou cílovým publikem především ženy, i zde se pohybujeme ve světě obyčejných citů a neobyčejného prostředí dýchánků a luxusu. Snímku vévodí Meryl Streepová, ale ani „disneyovská princezna“ Anne Hathawayová nezůstává v jejím stínu. Film o vzestupu a pádu však ničím nepřekvapí.
Asterix a Vikingové
Naposledy v polovině devadesátých let se filmaři pokusili kouzlo komiksu o dvou hrdinných Galech převést do rozpohybovaných animovaných obrázků. Z německé verze Asterixe v Americe však žádné kouzlo nezbylo a zůstaly jen pohyblivé obrázky. Pověst animovaných filmových adaptací chtějí zlepšit režiséři Stefan Fjeldmark a Jesper Møller. Francouzsko-dánská koprodukce v sobě neskrývá snahu o co nejvěrnější přenesení charakterů a atmosféry původního komiksu Asterix a Normané, požehnání jim k tomu dal sám Albert Uderzo, kreslíř a po smrti Goscinnyho i scenárista sešitových dobrodružství. Ve filmu uvidíte více než 100 000 kreseb kombinujících klasickou animaci s počítačovou. Ruku v ruce jde realističnost s komiksovou stylizací a karikaturou.
Černý slzy
Scénář Jiřího Bednáře se opírá o vyprávění reportéra Josefa Klímy, skutečný příběh dvou mladých lidí stojících na opačných koncích „tolerance“. Vítek je „bílý“ a Darja je Romka. Analogie s Romeem a Julií není náhodná, sami tvůrci na ni odkazují i postavou „moudrého starce“ (v tomto případě vysloužilého herce – bezdomovce). Režie se ujal Milan Cieslar. Natáčelo se v Žatci, kde je romská komunita značně zastoupena. Geneze snímku byla problematická, pracovat se na něm začalo již v roce 1997, nebyl mu však přidělen grant, tudíž se tvůrci museli ubírat „minimalistickou cestou“. Marek Jícha (Cesta z města, Vaterland – Lovecký deník, Skřítek) pracoval s DV kamerou, na přepis na klasický filmový materiál nebyly peníze, i proto se snímek, jenž si odnesl hlavní cenu z 34. dětského a televizního festivalu Oty Hofmana, dostává do kinodistribuce na DVD.
Nepříjemná pravda
Po neúspěšných prezidentských volbách v roce 2000 se začal Al Gore ještě více věnovat ekologii a pořádat ve stovkách přednáškových sálů svoji „putovní show na téma globálního oteplování“. Jedné z nich byl svědkem i režisér Davis Guggenheim (seriály Pohotovost, Alias, Deadwood), který vycítil sílu této látky. Přednášku přenesl do filmové řeči a při premiéře na nezávislém filmovém festivalu v Sundance si mohl užít ovace vestoje. Film se snaží rozpoutat diskusi nad hrozící ekologickou katastrofou a podnítit větší zájem o toto téma.
Aerokraťas
Dne 26. října budou mít návštěvníci kina Aero (Biskupcova 31, Praha 3) možnost zvolit vítěze divácké soutěže krátkých filmů, kterých se letos sešlo na devadesát. Vyhlášení poroty proběhne následující den a od 28. října se budou vítězné snímky promítat vždy jako předfilmy.
Mezipatra
V Brně a Praze se letos uskuteční 7. ročník českého gay a lesbického filmového festivalu Mezipatra, hlavními dějišti bude brněnské kino Art a pražský Světozor. Patrony festivalu, jenž se koná od 27. 10. do 12. 11., jsou Václav Havel a Pavel Bém. Ozvěny festivalu budou slyšet i v Českém Těšíně. Podrobnější informace najdete
na www.mezipatra.cz.
–lg–
hudba
Hudební fórum Hradec Králové
Na přelomu října a listopadu se koná druhý ročník ambiciózního festivalu, který by měl do Hradce Králové přitáhnout zájemce o současnou hudbu z celé republiky. Festival zahájí skladby dvou úspěšných postav dnešní světové hudby: Gavina Bryarse a Tan Duna. Angličan Gavin Bryars ve své současné tvorbě spojuje vědomí evropské tradice s inspirací minimalismem. Violoncellový koncert je psán jako jedna nepřetržitě plynoucí věta, již sólista hraje bez přestávky; sestává ovšem z odlišných částí, rozpoznatelných podle změn tempa a zároveň i charakteru hudby. Podtitul skladby „Farewell to Philosophy“ (Sbohem, filosofie) odkazuje mimo jiné k Bryarsovu původnímu vzdělání. Skladba Secret Land pro orchestr a dvanáct violoncell Tan Duna, čínského skladatele žijícího v New Yorku, měla premiéru v roce 2004. Autor k ní řekl: „Jsem lákán mnoha zvuky, které existují beze mne a jsou mimo mne – zvuky mého manhattanského domova
a prostředí studia, pulsováním mé krve, tlukotem mého srdce, a také vzpomínkami na můj druhý domov s šamanskými rituály čínské vesnice.“ Symfonický orchestr Českého rozhlasu diriguje Petr Vronský, na violoncello hraje Jiří Bárta. Druhý koncert nese název (Moz-Art)
+ (V-Italiano) = 4x Ženatý a jeho osou jsou skladby klasicismu a baroka a jejich moderní reflexe. Houslové koncerty W. A. Mozarta a J. S. Bacha zazní vedle současných kompozic Hanse Wernera Henzeho a Alfreda Schnittkeho. Henze vychází ve své Ciaconě pro sólové housle a komorní orchestr, nazvané Il Vitalino raddoppiato (1977), ze skladby připisované Tommasu Antoniu Vitalimu. Při kontrapunktickém opřádání barokního tématu se skladatel v jednotlivých variacích originálu více či méně vzdaluje, takže vzniká jakýsi Vitali „na druhou“. Il Vitalino raddoppiato představuje jeden z triumfů Henzeho pragmatického eklekticismu. Název Moz-Art à la Haydn prozrazuje lehce ironický vztah Alfreda Schnittkeho ke klasikům. V letech 1976–77 však komponovaná skladba v žádném případě nemá co do činění s parodií. Skladatel si tu bere za základ své experimentální „hry s hudbou“ pantomimu, kterou Mozart v roli Harlekýna osobně provedl o masopustu roku 1783.
Hudba se dochovala pouze v houslovém hlasu. Mistr postmoderní polystylistiky Alfred Schnittke rozehrává svou hru dvěma směry: konzervativní ctitelé Mozarta stejně jako stoupenci avantgardy budou ve svých posluchačských očekáváních zklamáni rovným dílem. Podtitul Hra s hudbou odkazuje i na scénický rozměr skladby. Hudebníci mění svá místa, před závěrem dokonce opouštějí pódium podle vzoru Haydnovy symfonie Na odchodnou a dirigent zůstává osamocen. Jeho taktování do ticha je ironicko-melancholickým rozloučením s klasickou hudbou a její časovou strukturou. Jako sólisté vystoupí houslisté Ivan Ženatý a Alena Čechová, Filharmonii Hradec Králové řídí Ondřej Kukal. 26. 10. a 30. 10., 20.00, Sál Filharmonie (Eliščino nábřeží, Hradec Králové).
Metamorphosis
Česko-rakousko-turecká skupina Metamorphosis ve složení: Jan Kavan – cello, Christoph Pajer – housle, zpěv, Martin Alacam – zpěv, akustická kytara, Richard Deutsch – elektrická kytara, zpěv v sobě spojuje prvky klasického moderního kvarteta a vibrující energie punkové kapely. Zvukový koncept „strunného kvarteta“ propojený s minimalismem, Šostakovičem, Frankem Zappou a Robertem Frippem si ze všech svých inspirací vybírá podstatu, která nestárne. Skupinu založili ve Vídni uprostřed 90. let Martin Alacam, Christoph Pajer a Richard Deutsch. Hrají bez bicích, roli rytmických nástrojů přebírá cello a kytara. Jejich druhé album s názvem DIP vydala londýnská značka LEO records za pozitivního ohlasu médií. Od roku 2003 se skupinou hraje violoncellista Jan Kavan, s nímž Metamorphosis vytvořili nový repertoár a natočili své čtvrté album Luff. Po uvedení v Moskvě a Petrohradu bude nový koncertní program prezentován pouze v pardubickém Divadle 29 a den nato v pražském Paláci Akropolis. Evropské turné je naplánováno na začátek příštího roku. 26. 10., 20.00, Divadlo 29 (Anežky České 29, Pardubice), 27. 10., 19.30, Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3 ).
Ostravská banda
Mezinárodní komorní orchestr Ostravská banda byl založen v srpnu 2005 jako rezidenční orchestr Ostravských dnů – Institutu a Festivalu nové hudby. Ostravská banda je složena z mladých hudebníků z České republiky, Německa, Slovenska a dalších evropských zemí včetně hráčů z USA. Hráči se cíleně věnují interpretaci nové hudby. Kmenovými dirigenty Ostravské bandy jsou Zsolt Nagy a Petr Kotík. Soubor připravil jakousi předzvěst dalších Ostravských dnů, které se budou konat příští léto. Na programu jsou kompozice Concert for Piano and Orchestra Johna Cage, Palimpsest Iannise Xenakise a Memoire Erosion Tristana Muraila. Vedle těchto zásadních děl současné hudby poprvé v České republice zazní Oh, my admired C minor Martina Smolky a světové premiéry Interrupted Lines Lubice Salamon-Čekovské a Elinonde Michala Pawelka. Koncert Ostravské bandy, který se koná 31. 10. od 19.00 v Domě kultury (28. října 2556/124, Ostrava), je v pořadí druhým vystoupením v rámci evropského turné Ostravská banda Concert Tour 2006. Další koncerty se uskuteční 25. října v Polském Těšíně, 3. listopadu v Bratislavě a 7. listopadu v Paříži. Součástí turné jsou rovněž hudební workshopy Ostravské bandy, které spolu s koncerty vznikají ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Katovicích, Pařížskou konzervatoří a Hudebním centrem v Bratislavě.
–mk–
televize
Poslední dny Sophie Schollové
V loňském roce nejnavštěvovanější film v Německu reprezentoval zemi svého vzniku také mezi pěticí neanglicky mluvených snímků, které se ucházely o Oscara (A2 č. 15/2006). U nás téměř nepovšimnuté dílo je rekonstrukcí zadržení, výslechu, odsouzení a popravy (vše během 4 dní) sourozenecké dvojice Schollových, jež byla součástí studentské odbojové skupiny Bílé růže. Film, který se věnuje výhradně studentce medicíny Sophii (Julia Jentschová), je jedním nekonečným výslechem, o to drásavějším, že Sophie (ani divák) nemá potuchy, jak se její výpověď shoduje s výpovědí bratra Hanse, sedícího o pár místností dál. Nesetkáme se zde s dalšími doklady toho, jak se nacistická ideologie promítla do konkrétních činů, ale „pouze“ s ideologií samotnou, vloženou do víry a slov vyšetřovatele Mohra. Boj tu není veden v zákopech, ale u stolu, stejně však čpí krví a krutostí. Jentschová a její mramorová tvář, jíž pomalu prosakuje beznaděj, Gerald Held a jeho mramorová tvář, která se brání, aby jí prošel pocit strachu z toho, že by snad víra ve Vůdce mohla být slepá. Režisér Marc Rothemund zinscenoval brilantní dílo, oproštěné od kudrlinek a patosu. Závěrečná scéna popravy je už na pomezí filmu a bezprostřední divákovy účasti. 27. 10., 20.00, HBO.
Večer na téma…
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava inspiroval dramaturgy České televize k seskládání dalšího z nedělních večerů, tentokrát zaměřeného právě na dokumenty. První z nich, Setkání s filmem, je jakýmsi portrétem jihlavského festivalu, přesněji řečeno jeho principu. Spolupráci J. Krejčíka, M. Marečka, K. Vachka, K. Vlachové a J. Šikla zaštiťuje režisér Filip Remunda. Jde o hravou a údernou podívanou, v níž každý ze zmiňovaných filmařů modeluje situace (či je jejich svědkem), které se nás specifickým způsobem dotýkají. Ve svém zatím posledním snímku Stín se japonská tvůrkyně Naomi Kawase opět vrací ke své životní látce, jež výrazně určuje celou její dokumentární tvorbu. Krátkometrážní fiktivní inscenace zpovědi k otci, jenž se odmítl podílet na životě své dcery, je intimní sebereflexí i veřejnou výpovědí. Během svého pobytu v německém exilu půldruhého roku bez pevného scénáře natáčel Vojtěch Jasný, a dal tak vzniknout poemě Stromy, ptáci a lidé. Asociativní montáž a volná zvuková kompozice jemně přebírá střípky Jasného osobnosti, vynáší na povrch jeho víru v Boha a poeticky vede diváka po životní cestě tohoto filmaře. 29. 10., 20.00, ČT 2.
Sametoví vrazi
Rok po uvedení do kin přichází Česká televize s filmem, jenž volně zpracovává motivy takzvaných orlických vražd. Režisér Jiří Svoboda měl ambici v prostoru celovečerního snímku postihnout celou šířku kauzy – nejen se zaměřením na samotné zločiny, ale i na společensko-politickou situaci, psychologizaci postav, reflexi doby a stávajícího systému. Pro ty, kteří o daném případu mnoho nevědí, však může být výsledný film trochu nepřehledný. Příběhem prostupují desítky postav, každá z nich má ve filmu důležité místo, divákova špatná orientace pak může mít za následek nepochopení. Uvedení snímku ve dvou částech, které ale oproti verzi do kin nejsou o mnoho rozšířené, filmu také nesvědčí. Je to škoda, neboť i přes obecný fakt, že u nás thrillery nikdo točit neumí, jsou Sametoví vrazi k ukoukání. Může za to zejména vizuální stránka, kdy tónování do chladné modři, ruční kamera, kontaktní záznam zvuku a dynamický střih dokážou upoutat. Jan Dolanský je démonický, Michal Dlouhý propůjčuje své postavě uvěřitelnost, překvapivě dobré jsou i herecké výkony epizodních postav. 29. 10. a 5. 11., 20.00, ČT 1.
–lg–
rozhlas
Národní filmový archiv
V pondělním Kritickém klubu budou o smyslu Národního filmového archivu (pořad má podtitul mýty a skutečnost) rozprávět jeho ředitel Vladimír Oměla a publicista a pedagog Vít Janeček. Pořad uvádí Vladimír Hendrich. 30. 10., 16.00, Vltava.
–jgr–
jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ms – Marcela Spívalová / pa – Petr Andreas