literatura
Svět knihy Brno
Úplný program dění na brněnském výstavišti i jinde ve městě ve dnech 10.–12. 11.: svetknihy.cz. Z doprovodného programu knižního veletrhu se mimo jiné dovídáme, že Ludvík Vaculík neústupně chystá další knihu a možná ještě jednu: bude číst z připravovaného svazku Tisíce slov a z rukopisu Hodiny klavíru (11. 11. v 17.00, Mahenův památník, Mahenova 8). Scénické čtení seskupení zvaného Listování představí během veletrhu ukázky z textů Prosím, stručně Václava Havla a Karla Hvížďaly, slovenskou bondovku Roger Krowiak, knihu Samko Tále: Kniha o hřbitově od Daniely Kapitáňové (česky Host 2006) nebo připomene černovtipnou novelu Rakovinu nevyléčíš Denise Learyho (česky 2004). Další svůj překlad do češtiny, detektivku Ať to zůstane v rodině!, představí slovenská spisovatelka Daniela Kapitáňová (11. 11. v 16.00, VVB, Multikulturní sál). Hlavním hostem festivalu bude mexický spisovatel, režisér, překladatel, herec a dramatik José Augustín (nar. 1944) v doprovodu překladatelky Anežky Charvátové. Augustín přednášel na univerzitě v Denveru v USA, produkoval a řídil kulturní programy v rozhlase a televizi, vedl literární dílny (číst bude ve Skleněné louce 11. 11. v 19.00). V užitečnou debatu by snad mohla vyústit přednáška dramaturga Českého rozhlasu 3 – Vltava Hynka Pekárka na téma Literatura na Internetu. Bude se hovořit o internetu a autorských právech, internetových časopisech, elektronických knihách a databázích, ale i o literatuře v rozhlase a televizi. Téma je na hodinový pořad podezřele široké, patří sem i zvukové knihy a knihy jako inspirace počítačových her, ale snad se alespoň některý z důležitých motivů dostatečně rozvine. Z připravených výstav knih doporučujeme Nejkrásnější knihy Slovenska za rok 2005, Zlatá stuha 2005 (nejzdařilejší knihy pro mládež), ocenění výtvarníci z Bienále ilustrací Bratislava 2005, současný český komiks, umělecká knižní vazba.
–lb–
Koten
Na čtení poezie členů internetového magazínu Totem.cz, které začíná 13. 11. v 19.00 v Literární kavárně v Řetězové, upozorňujeme především kvůli hostu, mladému básníku Jiřímu Kotenovi, autoru knihy Přebohaté hodinky pradědečka Emila z roku 2001, a mnohem zralejší sbírky Aby dům z roku 2005 (viz A2 č. 10/2005); na klavír zahraje Pavel Šulc (Řetězová 10, Praha 1).
Halmay, Nosek
14. 11. bude v pražském Café & knihkupectví FRA číst básník Petr Halmay ze své sbírky Fantomová bolest. Halmay na sebe upozornil především loňskou sbírkou Koncová světla (viz A2 č. 13/2006), jež byla nominována na Magnesii literu. „Halmay není básníkem komplikovaných metafor a ornamentálních obrazů, své psaní ukotvuje ve všedním prostoru,“ píše Michala Lysoňková, jeho výraz se však od sbírky k sbírce až dramaticky vyvíjí. Básník Štěpán Nosek vystoupí s esejistickým textem. Pořad uvede Petr Borkovec (Šafaříkova 15, Praha 2, 20.30).
Onufer
Také 14. 11. bude Petr Onufer přednášet v Malém sále Městské knihovny o Williamu Faulknerovi, E. A. Poeovi a literatuře amerického Jihu (Mariánské nám. 1, Praha, 17.00).
Ještě Brno
Několik pozoruhodných pořadů nabízí galerie Na Skleněné louce (Kounicova 23, Brno):
12. 11. v 19.00 večer Revolver Revue s hlavním tématem: Mary de Rachewiltz a její otec Ezra Pound. Účinkují Anna Kareninová, Jakub Guziur, Petr Mikeš a redaktoři RR (Terezie Pokorná, Viktor Karlík, Marek Vajchr).
14. 11. ve 20.00 časopis Weles pořádá literárně-hudební večer, ve kterém účinkují Jan Balabán, Vojtěch Kučera, Bogdan Trojak, Jaroslav Žila. Provází Vít Slíva. Hudební doprovod skupina Jazzykolam.
15. 11. ve 20.00 večer s Ludvíkem Kunderou: autorské čtení, beseda a zahájení výstavy jeho výtvarných děl. Pořadem provází Norbert Holub.
16. 11. ve 20.00 představí Norbert Holub, Vít Slíva a Petr Hrbáč básně z objemné ruské antologie české poezie Iz veka v vek z roku 2005 (viz A2 č. 5/2005).
Křižovatky Olomouc 2006
7.–11. 11. V multižánrovém festivalu Křižovatky se představí reprezentativní ukázky soudobého umění z Česka, Slovenska, Polska, Německa, Rakouska a Maďarska, viz kinoart.cz.
9. 11. v 17.30. Umění překladu II: setkání s mladými překladateli oceněnými v Soutěži Jiřího Levého proběhne v Literární kavárně Kratochvíle, Sokolská 36.
10. 11. ve 21.00 vystoupí v Divadle Konvikt Divadelní spolek Kašpar s herci Jitkou Nerudovou, Janem Potměšilem a Jakubem Špalkem v pořadu Draci noci, sestaveným z egyptské, aztécké, japonské a čínské poezie (Umělecké centrum Univerzity Palackého, Divadelní sál, 3. patro)
–pa–
Ortenova cena
V úterý 14. 11. v 16.00 se v Brožíkově sále Staroměstské radnice (Staroměstské nám. 1, Praha 1) uskuteční slavnostní vyhlášení 19. ročníku literární soutěže Ortenovy ceny za rok 2006. Cena Jiřího Ortena bude udělena mladému básníku Marku Šindelkovi za knihu Strychnin a jiné básně. Vítěznému autorovi věnuje zástupce Magistrátu hlavního města Prahy částku 50 000 korun. V rámci slavnostního programu vystoupí oceněný autor a k poslechu zahrají studenti Pražské konzervatoře skladbu Antonína Reichla Kvintet, Opus 91, č. 9 (3 věty).
divadlo
Alfred ve dvoře slaví!
Scéna pro nové divadlo, která uvádí progresivní uměleckou tvorbu a unikátní autorské projekty přesahující žánry, slaví páté narozeniny. Holešovické divadlo Alfred ve dvoře (Fr. Křížka 36, Praha 7) vybudoval mim, choreograf, režisér a pedagog Ctibor Turba především na spolupráci se zahraničím: domácí inscenace jsou uváděny na mezinárodních festivalech a v divadle hostovala řada tvůrců z celého světa. V roce 2001, poté, co se jeho zakladatel rozhodl vzdát uměleckého a organizačního vedení, přešlo divadlo pod správu občanského sdružení Motus. Divadlo nezaložilo umělecký soubor, a není tedy klasickým repertoárovým divadlem, ale funguje jako stagiona. Poskytuje podmínky a prostor tvůrcům, kteří svými projekty přesahují různé umělecké disciplíny, jejich experimentům nebo prvotinám. Divadlo zaštiťuje jejich vznik a poskytuje inscenátorům servis potřebný k vytvoření úspěšné inscenace: prostory, propagaci, premiéru, několik prvních repríz a pak pošle hotovou inscenaci do světa, aby obstála v širší konkurenci a potvrdila tak svoji životaschopnost. Nejúspěšnější projekty se na domovskou scénu vracejí dvakrát ročně, během Malé a Velké inventury, lokálních festivalů shrnujících tvorbu uplynulého roku. Oslava pátých narozenin divadla probíhá po devět dní, od 7. do 16. listopadu v prostorách divadla vždy od půl osmé. Večery jsou připraveny a koncipovány tak, aby se divákům a návštěvníkům divadla představili především tvůrci, jejichž díla se v Alfredu objevila právě v posledních pěti letech. Do komponovaných večerů jsou vybrána pásma z inscenací, především ta hudební, performance a rozhovory s umělci… Více informací najdete na alfredvedvore.cz.
–ah–
film
Potomci lidí
Londýn roku 2027. Epidemie neplodnosti pomalu likviduje světovou populaci, člověk se ocitá na pokraji vyhynutí, staletí cizelovaný společenský systém se hroutí a transformuje do podoby anarchie či tvrdé orwellovské diktatury. Představitel autokratického systému, úředník Theo (Clive Owen) se nečekaně dostává do pozice spasitele lidského druhu. Jeho úkolem je zachránit poslední těhotnou ženu a tím vrátit člověku naději… Adaptace literární předlohy klasičky detektivního žánru P. D. Jamesové je postavena na věrohodném obrazu apokalyptického světa blízké budoucnosti. Režisér Alfonso Cuarón sází, podobně jako Steven Spielberg ve své Válce světů, na relevanci našeho současného světa se světem fikční science-fiction akce. Zatímco ve Válce světů byl naší postteroristické společnosti zasazen další nemyslitelný útok, svět Potomků lidí je ve své podstatě pouze mírně modifikovanou verzí světa, který všichni známe. Právě v této mrazivé vazbě na naší realitu spočívá působivost celého příběhu, kterou podporuje vynikající a v mnoha ohledech novátorské nasnímání filmu. Alfonso Cuarón opět dokázal svou nezpochybnitelnou schopnost výtečně zpracovat jakoukoli látku – po originální adaptaci Dickensových Nadějných vyhlídek, vzrušivě erotické Mexické jízdě a depresivním třetím filmovém Harrym Potterovi přichází v roce 2006 (tedy 21 let „předtím“) s dalším zásadním počinem.
–jj–
Iluzionista
Přelom 19. a 20. století, korunní princ Leopold (Rufus Sewell) je se svou snoubenkou Sofií von Teschen (Jessica Biel) přítomen jednomu z vystoupení nadaného iluzionisty Eisenheima (Edward Norton). Sofie si uvědomí, že mága zná z dětství. Jejich vzájemná láska znovu ožívá, uprchnou spolu, jenže druhý den je Sofie nalezena mrtvá. Eisenheim je přesvědčen, že za její smrt může Leopold. Dokázat to musí dříve, než bude sám zlikvidován. Chystá se největší „vystoupení“ jeho kariéry… Jednoznačným tahounem druhého celovečerního filmu Neila Burgera není rozhodně jen jméno Edwarda Bortina, ale i skutečnost, že se na snímku z velké části podílela Česká republika, a to jak lokacemi (Praha, Tábor, Český Krumlov), tak vizuálními efekty (studio UPP).
Československé cesty
Deset let a opačné hranice civilizace dělí dva tituly, které 9. listopadu uvede do kin distribuční společnost Atypfilm. Starší, komorní dílo Karla Kachyni Městem chodí Mikuláš je dobře známý příběh, odehrávající se v nemocnici malého města. Jeden z malých pacientů, kterému přezdívají Lže a krade, slíbí své spolupacientce, že přivede do nemocničního pokoje Mikuláše. Scénář napsali spolu s Kachyňou Jan a Iva Procházkovi. Snímek si filmové plátno jistě zaslouží, stejně jako další výprava za dobrodružstvím, expedice v čele s Pavolem Barabášem ve filmu Omo – cesta do praveku. Barabáš uskutečnil cestu (takřka) do pravěku, když splul nejnáročnější etiopskou řeku Omo, aby navštívil kmen, který má s našimi dávnými předky velmi mnoho společného.
FAMUFEST 2006
Dvacátý třetí ročník soutěžní přehlídky studentů FAMU bude opět sloužit především jako prezentace děl vytvořených za loňský rok. Pro návštěvníky akce se tak otevírá možnost vzájemné konfrontace tvorby studentů, ale také šance vyposlechnout si názory profesionálů, odborníků i laické veřejnosti. Soutěžní sekce je rozprostřena do patnácti kategorií, ale program je vhodně roztříděn na filmy experimentální, ženské, dramatické, psychologické aj. Festival se bude konat v prostorách divadla Archa (projekce studentů FAMU) a ve dvou sálech kina Atlas (prezentace prací studentů dalších českých a zahraničních filmových škol). Podrobné informace o festivalu, konajícím se od 9. do 12. listopadu, na famufest.cz.
Nadotek
Ústí nad Orlicí opět hostí Festival dokumentárních filmů se sociální tematikou Nadotek, který započne již 8. 11., kdy se budou, stejně jako další den dopoledne, konat besedy pro školy na téma Odkaz komunismu. Ve čtvrteční odpoledne začínají soutěžní projekce, oficiálně však bude festival zahájen v podvečer premiérou nového slovenského filmu Sisa a sivý holub. Páteční a sobotní program bude věnován především dílu Jana Špáty, ale dramaturgie si všimne i osobnosti Pavla Kouteckého. Hlavním hostem je režisér Jiří Krejčík, který zasedne k besedě s veřejností. V podvečer 11. 11. budou vyhlášeni vítězové soutěže. Podrobnosti na nadotek.cz.
Filmový básník na jihu Moravy
Nevelké město Veselí nad Moravou se v listopadu tradičně stává domovem filmových skvostů, které kinematografii daroval bývalý Sovětský svaz. Letošní, třináctý ročník Semináře ruských filmů (10.–12. 11.) bude (opět) ve znamení jediného tvůrce – Andreje Tarkovského. V pátek 10. 11. v 15 hodin zahájí přehlídku Galina Kopaněvová úvodem k Ivanovu dětství, které bude posléze promítnuto. Tentýž den bude program obsahovat krátkometrážní filmy Zabijáci či Dnes propustka nebude…, ale také Andreje Rubleva. Sobota nabídne již v ranních hodinách Solaris, poté Zrcadlo, Stalkera a v noci program završí Časem cesty. V neděli se promítnou Tarkovského poslední díla Nostalgie, Oběť a Válec, ale také jeho dřívější středometrážní Válec a housle. Každá projekce je opatřena kvalifikovaným úvodem. Mimo filmy seminář nabídne koncerty Martina Dohnala (světová premiéra skladby Evangelium podle Tarkovského, varhanní koncert z duchovních děl M. Dohnala), besedu Tarkologická ediční činnost v ČR, přednášku a prezentaci „delší“ a „kratší“ verze A.Rubleva, vernisáž výstavy Pavla Krymla. Zážitek slibuje také představení souboru Teatr novogo fronta a jeho zpracování Hamleta.
Voči
Prostě nazvané pásmo filmů pro ty, kteří rádi posedí v kině třeba celou noc. Na sobotu 11. 11. od 20.00 do rána si Kino Humpolec (Havlíčkovo nám. 91) přichystalo pro vytrvalce například drama podle Bukowského novely Faktótum, volné pokračování Old Boye Nebohá paní pomsta, břitkou komedii Děkujeme, že kouříte či poslední film Terryho Gilliama Krajina přílivu.
Krutost: poezie filmu
Po českých filmových klubech putuje retrospektiva díla korejského režiséra Kim Ki-duka. Mezi 13. a 16. listopadem se objeví v cyklu Profily zahraničních nezávislých tvůrců, který pravidelně pořádá olomoucký Pastiche Filmz. K vidění bohužel nebudou režisérovy méně známé tituly, ale jen ty distribuční, které si už do povědomí českého diváka cestu našly: 3-Iron, Čas, Luk, Samaritánka, Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, Ostrov.
–lg–
hudba
Husa, Mozart, Sibelius
Janáčkova filharmonie Ostrava zařadila na program vedle Mozartova Klavírního koncertu č. 23 A dur (hraje Ivan Moravec) a Symfonie č. 2 D dur Jeana Sibelia také jeden novější kus. Karel Husa je asi nejznámějším českým žijícím hudebním emigrantem; od roku 1954 žije v USA. V roce 1969 dostal Pulitzerovu cenu za hudbu. Na koncertě zazní jeho nejslavnější dílo, Hudba pro Prahu 1968. Orchestr řídí Theodore Kuchar. 9. a 10. 11., 19.00, Společenský sál Domu kultury, ul. 28. října 124, Ostrava.
Supersilent, Susanna and the Magical Orchestra, In the Country
Norská formace Supersilent představuje vrchol současné volně improvizované hudby s kořeny v jazzu a elektronice. Jejich trojalbum 1–3 stálo u zrodu prestižního norského vydavatelství Rune Grammofon. Supersilent vznikli z freejazzového tria Veslefrekk, k němuž se roku 1997 připojil elektronik Helge Sten. Zvuk kapely kolísá mezi spontánní freejazzovou improvizací, organicky doplňovanou elektronickými modulacemi či hlukovými vstupy, a ambientem. Duo Susanna and the Magical Orchestra tvoří zpěvačka Susanna Wallumrod a pianista Morten Qvenild (známý například z Jaga Jazzist nebo Shining). Jejich písně stojí na pomezí jazzu a melancholického popu, v repertoáru jsou mimo jiné netradiční předělávky Depeche Mode, Joy Division, Kiss nebo AC/DC. Komorní jazzové trio In the Country tvoří mladí hudebníci, kteří však mají poměrně bohaté zkušenosti z jiných, žánrově odlišných hudebních oblastí. Pianista Morten Qvenild, kontrabasista Roger Arntzen a bubeník Pal Hausken vystoupí se svým novým programem z aktuální nahrávky Losing Stones, Collecting Bones. Ve své hudbě kombinují redukcionistický způsob hry s klidnými jazzovými tématy a inspirací vážnou hudbou. 10. 11., 18.00, Roxy/NoD, Praha.
Richter Band
Skupina Richter Band (ve složení Pavel Richter – el. kytara, klávesy, groove box, Bharata Rajnošek – akustické a el. dechové nástroje Jonáš Richter – video) působí s přestávkami od roku 1986 v různých žánrových polohách a obsazeních. Původně elektro-akustická hudba, ovlivněná minimalismem a etnem, je od roku 1995 elektrifikovanější. Pavel Richter účinkoval v mnoha skupinách a projektech na naší alternativní scéně, např. Elektrobus, Stehlík, Švehlík, MCH band, a spolupracoval se Ctiborem Turbou, Divadlem Kolotoč, resp. Pražskou pětkou, a slovenským režisérem Milošem Karáskem. Složil a nahrál hudbu ke třem celovečerním filmům a mnoha filmům dokumentárním. V současné době RB vystupuje pouze příležitostně s programem, jehož součástí je filmová projekce. Ta je společným dílem Pavla Richtera a jeho syna, fotografa Jonáše Richtera. Na koncertě zazní skladby z posledních desek – Richtig Music, Dead Line a The Fourth Wish. 10. 11. ve 20 hod., Divadlo 29, Sv. Anežky České 29, Pardubice.
Souad Massi
Souad Massi se narodila na předměstí města Alžír a vyrůstala v rodině s šesti dětmi. Její otec miloval alžírskou tradiční hudbu, zatímco její matka Jamese Browna a Jacquese Brela. Když roku 1989 začala Souad veřejně vystupovat, vzbudila pozornost v té době nejvýznamnější alžírské hardrockové skupiny Atakor a stala se její sólovou kytaristkou. To pro ni otevřelo nové hudební obzory, objevila hudbu skupin AC/DC a Metallica. Atakor vydali své první kazetové album roku 1997 a o rok později natočila Souad své kazetové album s šesti písničkami, kombinující severoafrické melodie s evropským kytarovým doprovodem. Pod názvem Souad vyšlo pouze v Alžírsku a zpěvačka se na něm vrací ke svým dřívějším vlivům, americkému folku i country. V lednu 1999 obdržela pozvání k vystoupení v Paříži na festivalu Femmes d’Algérie. Sešli se zde umělci z celého Alžírska, aby dali najevo svůj odpor proti fundamentalismu, ale vrcholem celého programu se stal originální repertoár Souad Massi. Zpěvačka pak strávila dva roky přípravou svého debutového alba Raoui, které vyšlo v roce 2001. Její druhé album Deb bylo vydáno roku 2003 a ve Francii se stalo nejprodávanějším titulem world music. Album Mesk Elil jí pak na jaře 2006 pomohlo získat cenu BBC Radio 3 Planet. 11. 11., 19.30, Palác Akropolis, Praha.
Peter Hammill
Osmapadesátiletý britský rockový písničkář, zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Peter Hammill je živoucím důkazem toho, že dědictví progresivních kapel z první půlky 70. let nemusí být tak jalové, jak by se apologetům nejnovějších trendů mohlo zdát. Jeho původní skupina Van der Graaf Generator vznikla koncem 60. let a společně třeba s Genesis a King Crimson bývala řazena do art-rocku. Hudba VDGG byla dramatická, lví podíl na tom měly Hammillovy kompozice i jeho zpěv. Vrcholem tvorby VDGG bylo album Pawn Hearts z roku 1975. O tři roky později se kapela rozešla. Hammill začal se strojovou pravidelností vydávat desku za deskou. Nebezpečí opakování se bránil střídáním nálad. To samé platí pro koncerty: poprvé v Praze vystoupil sám s kytarou a klavírem, podruhé s kapelou, nyní ho bude doprovázet houslista Stuart Gordon. Hammill používá bohatý, metaforický jazyk. „Každý z textů by měl vyprávět určitý příběh,“ říká k obsahu svého zatím posledního, v pořadí celkem čtyřicátého alba This. 14. 11., 20.00, Divadlo Archa, Praha.
Samuel Beckett a hudba
Josef Cseres, významný teoretik současného umění, se bude večer 14. 11. věnovat dramatiku Samuelu Beckettovi a jeho vztahům k hudbě. Beckett ovlivnil mnoho skladatelů 20. století (např. Mauricia Kagela), s některými spolupracoval (třeba s Mortonem Feldmanem) a zajímavé zvukové prvky můžeme najít i v jeho vlastních dílech. 14. 11., 20.00, Skleněná louka, Brno.
–mk–
New New! 2006
Druhý ročník festivalu New New! se letos uskuteční ve dnech 15.–19. 11. v brněnském klubu Fléda (Štefánikova 24). Ambicí festivalu je představovat nové trendy v hudbě, filmu a vizuálním umění obecně. Hudební část je rozdělena na tři základní dramaturgické večery. Ten první, s názvem Neu Neu! (16. 11.), představí zástupce současné berlínské klubové scény – Rechenzentrum, Namosh, Miwon, Candie Hank – ve společnosti tuzemských Midi Lidí. Druhý večer, s podtitulem Influenced by H-H (17. 11.), představí hudbu, která má kořeny v hip-hopu, ačkoli si z něj bere jen homeopatickou dávku a přetavuje jej do nejrůznějších variant: floridský „masakrista“ Otto Von Schirach, němečtí Jahcoozi s vynikající zpěvačkou a raperkou Sashou Perera, japonští Miss Hawaii či nejaktuálnější slovenský „divnorap“ Karaoke Tundra & Peťo Tázok, kterým právě vyšlo album na českém labelu Muteme. Zaměření posledního hudebního dne (18. 11.) výmluvně deklaruje sousloví „indietronics/lo-fi“ v podání silné rakouské dvojice projektů Pendler a Liger, slovenských hudebních humoristů Pink Big Pig nebo brněnské Mateřídoušky. Svůj prostor na festivalu New New! dostanou také filmy a videa. V bloku nazvaném Politika forem (15. 11.) osobně uvedou svá díla Jesper Alvaer, Radim Špaček, Petr Marek, Mark Ther a Michal Pěchouček. Představena bude filmová tvorba nezávislé francouzské produkční společnosti Anna Sanders Films (19. 11.) a poslední den bude zakončen živým vystoupením projektu Janošikov trip. O videoinstalace v prostoru klubu se postarají umělci z kolektivu Fiume a Anymade. Chybět nebudou přednášky, diskuse a workshopy, pořádané ve spolupráci s Fakultou výtvarných umění VUT v Brně nebo samotnými vystupujícími (workshop zabývající se prací se softwarem Ableton Live povede Jergen z projektu Southeast, další kolektiv Rechenzentrum). Aktuální informace najdete na newnew.cz a fleda.cz.
výtvarné umění
Juan Muñoz
Výstava v düsseldorfské galerii K 21 nazvaná Rooms of my Mind nabízí intenzivní vhled do díla španělského umělce Juana Muñoze (1953–2001), který patřil v 80. letech k nejdůležitějším představitelům a obnovitelům figurativního a narativního sochařství. Vedle jednotlivých sochařských děl, sousoší a prostorových instalací (celkem 34 artefaktů) jsou tu představeny také sochařovy kresby a skici, včetně těch takřka neznámých marginálií, v kterých je o to patrnější autorova fascinace prostorem a možnostmi optické iluze. Juan Muñoz se narodil v Madridu, studoval v Londýně a New Yorku. Po návratu do Madridu kurátoroval v raných 80. letech několik výstav zabývajících se hraničními oblastmi mezi uměním a architekturou, respektive uměním a etnologií. V roce 1984 vznikají jeho první svébytné realizace a začíná vystavovat. Roku 1986 navazuje spolupráci s hudebníkem Alberto Inglesiasem. Později k tomu přistupují společné projekty s hudebníkem Gavinem Bryarsem, spisovatelem Johnem Bergerem a hercem Johnem Malkovitchem. Vedle své sochařské a kreslířské činnosti psal Muñoz také poeticko-esejistické texty, v kterých je zřetelný zájem o oblast sahající od architektury přes etnologii až po magii. Důležité samostatné prezentace uspořádala Muñozovi muzea umění v Chicagu, Krefeldu, Eidhovenu, Nimes, Dublinu, New Yorku, Madridu, Londýně a Washingtonu. Zúčastnil se mimo jiné Bienále v Benátkách, v Sydney a festivalu Documenta IX v Kasselu. Výstava v düsseldorfské galerii K 21 – Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen, Ständehausstraße 1, trvá do 4. 2. 2007.
Kandinskij v Basileji
Vasilij Kandinskij, narozený roku 1866 v Moskvě a zesnulý roku 1944 v Paříži, patří mezi největší obroditele výtvarného umění 20. století a přední mluvčí moderny vůbec. Vyvíjením abstraktní malby vyvolal v umění nové impulsy, které jsou platné a živé dodnes. Rozsáhlá výstava v Kunstmuseu v Basileji, připravená ve spolupráci s londýnskou Tate Modern, se koncentruje na rozhodující autorova tvůrčí léta 1908–1921. Představeno je tu na 60 obrazů z proslulých světových sbírek a kolekcí (Art Institute of Chicago, Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku, Centre Georges Pompidou v Paříži). Součástí prezentace jsou také vzácné a jinak těžko dostupné zápůjčky z ruských institucí. Roku 1908 se poprvé podařilo 42letému umělci prorazit s obrazy krajin, které vznikly v obci Murnau, v oblasti bavorského Předalpí (Voralpen). V těchto dílech je sice stále patrná vazba kompozice na skutečný krajinný výsek, skladba se ale postupně osamostatňuje. Barvy a formy nabývají sférické harmonie a přibližují se svým výrazem hudbě. Kandinskij také započal v této době s obrazy přímo vědomě analogickými hudebnímu projevu (série Improvizace, Kompozice, Imprese). Po vypuknutí války roku 1914 mizí Kandinskij zpět do Ruska. Tam zažívá v roce 1917 revoluci a bezprostředně také porevoluční umělecký a kulturně-politický vývoj země. Podílí se na zakládání a chodu nových uměleckých škol, učilišť a muzeí. Poznává ale brzy, že je jen otázkou času, kdy diktátorský sovětský režim nadobro a důsledně ukončí nástup tvůrčí svobody. Autor opouští Rusko v roce 1921 a zamíří zpět do Německa, kde začne vyučovat na nově založené škole Bauhausu. Tímto krokem nastává obrat, který se plně projeví i v jeho díle. Původní expresivní souzvuk barevných a kresebných forem, plný spontaneity, mizí z jeho obrazů a nastupuje přísnější, geometrický projev, čisté formy, ke kterým je následně volena barevnost. Výstavu nazvanou Malerei 1908–1921, můžete zhlédnout v basilejském Kunstmuseu do 4. 2. 2007.
–pev–
televize
Hořkost
Pokud se půjdete podívat na některý z filmů Mike Nicholse, je předem téměř jisté, že se před vámi neotevře fascinující cesta po nových možnostech filmové řeči, ale budete sledovat komorní příběh o neideálních mezilidských vztazích, o všedních (ne však nedramatických) problémech každého z nás. To vše s přikovanou kamerou, kdy odchod postavy od stolu a její krátké následování je vrchol pohybové dynamičnosti. Jenže Nichols i tato „zfilmovaná divadla“ umí proměnit v pulsující dílo, velmi často nepříjemné, neboť před nás staví věci, které se nám staly nebo stát mohou. Hořkost se nachází zhruba uprostřed jeho rozsáhlé kariéry, a to právě v tom bodě, kdy stvořil filmy v porovnání s těmi ostatními méně povedené. Meryl Streepová a Jack Nicholson mohou být zárukou, že příběh o zrození a následném rozvratu manželského vztahu nebude zcela nudit, režisérovo jméno zase zárukou, že podle scénáře Nory Ephronové nevznikne jen pouhá sladká romantická etuda. Ve filmu se několikrát objeví i Miloš Forman, ale jeho postava bohužel dostává šanci pouze se podivně šklebit. 14. 11., 20.00, HBO.
Špína Londýna
Okwe (Chiwetel Ejiofor) byl nucen opustit svoji zem, Nigérii. Nyní žije v Londýně, přes den pracuje jako řidič taxíku, v noci jako recepční v Baltic Hotelu. Bydlí spolu s Turkyní Senay (Audrey Tautouová), žadatelkou o azyl. Jeho život je pouhým přežíváním a především ukrýváním, neboť je pro Anglii ilegálním africkým emigrantem, po němž (stejně jako po Senay) jde imigrační úřad. Jako by starostí nebylo málo, zaplete se Okwe do obchodu s lidskými orgány, který provozuje jeho šéf z hotelu (Sergi López). Každé město, a Londýn není výjimkou, má i svou druhou tvář, nehostinnou, špinavou, zatuchlou lidskými slabostmi a zlem. Okwe je v této špíně jako anděl, nebere úplatky za mlčenlivost, pro své nejbližší dokáže obětovat i svou „neposkvrněnost“. Vypadá to, že se Senay nemají šanci nepodlehnout, ale scenárista Steven Knight v sílu dobra věří. Původní název Dirty Pretty Things lépe vystihuje onu směs dobrého a zlého ve společnosti než český distribuční překlad. Stephen Frears je strhující vypravěč, vyhmatává perličky ze dna, aby divákovi i přes drsnou podívanou poskytl naději. 11. 11., 20.00, Nonstop Kino.
–lg–
rozhlas
Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem
Leo Perutz (1884–1957) se narodil v Praze, gymnázium však absolvoval ve Vídni a v roce 1938 emigroval do Izraele. Soubor povídek Noc pod Kamenným mostem patří k autorovým posledním dílům (vydáno 1953), ale přesto z této knihy stále cítíme inspiraci Prahou a její historií. Perutz ve svém díle nostalgicky spojuje atmosféru rudolfínské doby s tajemnem pražského židovského města, povídky jsou svázány (ne přísně historickými) postavami císaře Rudolfa II. a bohatého žida Mordechaje Mayzla. Příběhy bývají často zasazeny do snových, někdy až démonických kulis a magickou atmosféru dokreslují typické dobové postavy rabínů, alchymistů, astrologů… Ale v povídkách nenalézáme pouze líbivé fantastické motivy a okultismus, silně na nás působí také autorovy pocity fatalismu, zmaru i neustálá blízkost smrti. Setkávají se zde různé světy – nejen chudé židovské ghetto s bohatým císařským dvorem, autor s ironií líčí i střet náboženství: „…narazili na celé procesí židů, kteří byli bedlivě střeženi, aby nikdo z nich nemohl utéci. Vedli je do kostela Panny Marie Na louži. Tam si měli vyslechnout kázání pronesené hebrejsky jezuitským páterem, který je chtěl získat pro svátost křtu.“ Zvláštní souhry náhod, nebo spíše naprosté předurčení – to je autorův postoj ke světu, a tento přístup uplatňuje také ve své tvorbě. Nejlépe to charakterizují Perutzova slova: „Bůh je matematická formule, která řídí svět.“ Seriál vysílá od 11. 11. stanice Praha každou sobotu ve 22.00.
–lds–
ah – Anna Hejmová / jj – Jan Jílek / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lb – Libuše Bělunková / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous