Namísto krve protékají bajty informací. Dosah a rozsah je celosvětový. Zbrojařské společnosti neslaví finanční posvícení; neumírají tisíce lidí a soustavně se nestřílí. Národ ztrácí na síle, není limitujícím faktorem. Alterglobalizační hnutí roste. Ve všem má prsty kyberválka - virtuální revoluce se sociálním dopadem nemalé intenzity.
Na Nový rok 1994 povstala v Chiapasu, nejjižnějším státě Mexika, nepočetná skupinka ozbrojených povstalců. Po jedenácti letech „utajovaných“ příprav v Lakandonském pralese vstoupili zapatisté (EZLN) razantně na otevřenou scénu mexické politiky. Z počáteční vedlejší role se mílovými kroky proměnili na hlavního aktéra, miláčka publika a zároveň noční můru mexických, ale i světových režisérů.
Během povstání i po něm zapatisté volali po mezinárodním sledování konfliktu. Jejich výzvy byly okamžitě vyslyšeny a již v lednu se do Chiapasu sjíždí řada novinářů a humanitárních pracovníků, kteří konflikt medializují ve prospěch povstalců. Povědomí o zakuklených zapatistech se tak brzy rozšiřuje do Mexika, Ameriky a v posledku do celého světa. Okamžitá a rozsáhlá mediální heroizace povstalců neumožňuje jednotkám mexické armády zasáhnout definitivní silou proti rebelům. Celosvětové povědomí o boji zapatistů se stává ochrannou aurou povstalců, stejně jako platformou při budování alterglobalizačního hnutí.
Expandující médium – internet
Polovina devadesátých let byla obdobím rapidního růstu informačních technologií. Vlivný kyberprostor se stal nejprve hlavní zbraní pozorovatelů v Chiapasu, akademických intelektuálů, sympatizantů s EZLN a od roku 2003, kdy bylo spuštěno internetové Radio Insurgente (Povstalecké rádio), i samotných zapatistů. V prosinci roku 2005 byly zřízeny dnes hojně navštěvované oficiální webové stránky.
Už v prvních měsících roku 1994 všude možně vznikaly prozapatisticky orientované webové stránky. Vzájemná kooperace nejrůznějších aktivistů nabývá na síle se vznikem listserverů, vývěsek a internetových konferencí. Formuje se celosvětově propojená kooperující síť, jejímž společným jmenovatelem je solidarita se zapatisty a radikální zpochybnění ekonomické globalizace v neoliberálním rytmu. Na začátku prosince 1994 vzniká například internetový projekt Chiapas95, jehož vůdčí osobností je univerzitní profesor Texaské univerzity Harry Cleaver. K dnešnímu dni se tento projekt vyprofiloval jako komplexní informační portál kolem dění v zapatistickém hnutí. Po přihlášení na mailing list přichází denně v průměru 10–15 článků, prohlášení či výzev týkajících se (nejen) zapatistů. Podle Cleaverových slov se nedá přesně zjistit, kolik lidí dnes na projektu aktivně či pasivně participuje. Informace z něj čerpají média nejrůznějšího zacílení, která obsah zpráv posílají dále k tisícům lidí, kteří nejsou přímo přihlášeni v mailing listu.
Kyberválka
Koordinovaná virtuální podpora z mnoha stran, pozic i agend dala vzniknout takzvanému kyberzapatismu. Internet se proměňuje ze zdánlivě neškodného média na zdroj i prostředek nové strategie organizovaného boje. Studie americké armády v čele s vědci Davidem Ronfeldtem a Johnem Arquillaem označila kyberzapatismus za síťovou válku, respektive kyberválku. Tato nová podoba války ve věku nových informačních technologií funguje na bázi internetového, horizontálního platformismu. Odpor se globalizuje a nenásilně vzniká mezinárodní solidární hnutí bez stálého mocenského centra, vertikální hierarchie politických aparátů i bez „zřizovatele“. Harry Cleaver mluví o „elektronické tkanině boje“, která propojuje a rovněž spirálovitě inspiruje decentralizovaná aktivistická hnutí, ať již jsou kdekoliv. Ronfeldt označil zapatistické hnutí jako „první informační guerillové hnutí“. Zapatistické povstání se stalo pověstným prvním kamínkem v dnes již nezadržitelně se valící a rostoucí lavině kyberaktivismu a alterglobalismu. Vznikají další a další kyberválky s lokálním ukotvením, které se koncentrují kolem určitých společných témat (např. environmentalismu). Kyberválky umožňují sdílet neznámým skupinám z nejrůznějších míst lokální problémy a příběhy v globálním kontextu požadavků.
Dopad v „reálném“ světě
Kyberzapatismus uspěl. Virtuální revoluce má nemalý dopad na reálný vývoj v Chiapasu i v Mexiku jako takovém. Aktuální informace kolem dění v zapatistických vesničkách či Lakandonské džungli se díky kyberaktivismu paralelně dozvídá chiapaská i mexická vláda a celý svět. Virtuální oko zacílené na zapatisty bourá izolaci, soustavně zužuje mexické armádě a policii manévrovací prostor a brání tak v intenzivní agresivní politice proti povstalcům (ačkoli výjimky se samozřejmě vyskytují). Jakákoli represe či anexe zapatistického území okamžitě vyvolává – Ronfeldtovými slovy – hemžení, rojení a množení masivní podpory a solidarity; probíhají faxové kampaně, podepisují se petice, píší se dopisy mexickým velvyslancům, pořádají se výstavy či demonstrace, vyvíjí se tlak na lokální vlády a konají se i radikálnější přímé akce, jako například blokády. Neopomenutelná je i materiální a finanční pomoc, směřující do Chiapasu (časté jsou takzvané mírové karavany z USA). Jestliže zapatisté odmítli jakékoli státní dotace, jeví se tato pomoc doslova jako životodárná.
Kyberzapatismus zásadním způsobem usměrnil prostředky boje i cíle Zapatovy armády národního osvobození, ale ukázal možnosti informačního boje i ostatním. Zadušený výkřik z džungle tak můžeme slyšet až na druhém konci světa. Zapatisté se v prvních týdnech povstání chystali na „klasický“ ozbrojený guerillový boj s větrnými mlýny mexické státní správy. Virtuální revoluci a intenzivní kyberaktivismus zpočátku neočekávali ani v nejmenším. To není nic překvapujícího s ohledem na skutečnost, že internet, elektrika či telefon jsou v Chiapasu luxus: slouží jen nejzámožnějším či státní vládě nejvěrnějším. Mluvčí EZLN, subkomandant Marcos, v jednom z raných rozhovorů prohlásil: „Existují lidé, kteří nás dali na internet, a zapatismus tak začal okupovat prostor, na který z nás nikdo ani nepomyslel… Fakt, že tento druh zpráv se proplížil ven cestou, která je nekontrolovatelná, účelná a rychlá, je [pro mexickou vládu] velmi nepříjemná rána.“ Masivní virtuální podpory začali zapatisté využívat při počátečních vyjednáváních s vládou (jako rétorické zázemí). Kyberaktivismus jako účinný prostředek boje si pak ve větší míře osvojili při organizování nejrůznějších akcí. Jimi pořádaná setkání byla zpřístupněna online a skrze internet se jich účastnily tisíce a tisíce lidí. Dnes lze na webových stránkách EZLN najít samostatnou sekci Zezta internazional, která je prozatím pouze virtuálním pokračováním mexické Jiné kampaně v globálním rozměru. Aktivisté zde podávají návrhy na podobu, obsah i formu plánovaného mezinárodního setkání.
Reakce mocných
Internet a kyberaktivismus destabilizovaly konvenční teritorializaci i státní kontrolu informací. Stát se i proto snaží kyberprostor ovládnout či maximálně okleštit. Jsme tudíž ze strany států svědky například šifrování souborů, aplikace zákonodárství na virtuální prostor (což americký univerzitní profesor Oliver Froehling označil jako pokus nacionalizovat kyberprostor), použití selektivních shutdownů serverových poskytovatelů, kontroly přístupu na stránky i emailové korespondence.
Mexická vláda si brzy uvědomila, že se jí vzhledem k medializaci a kyberzapatismu nepodaří zapatistickou guerillu izolovat a bez přihlížení veřejnosti definitivně potlačit. S nelibostí tak byla opakovaně nucena zastavit agresivní militantní ofenzivu. Rovněž byla nucena spolknout hořkou pilulku skutečnosti, že kyberválka je nepostižitelná a nekriminalizovatelná. Značně autoritativní vláda reagovala válkou nízké intenzity, přesněji řečeno válkou nízké viditelnosti, jak ji označuje Froehling. Strategii mexického státu lze označit jako pokus o rozvinutí kontra síťové války: nechává monitorovat, obtěžovat, provokovat, zatýkat, mučit, ničit vodní zdroje či sklady potravin, konfiskovat rezervy léků, odstřihávat elektřinu, anektovat i vraždit. Tyto činy se pak pokouší, i přes většinový nezdar, odsunout do zapomnění. Dále dochází z vládní iniciativy k deportacím zahraničních aktivistů i novinářů. Podle českého politologa Přemysla Máchy neuplynul týden, aby nebyl někdo deportován z Chiapasu. Časté jsou i regulace nevládních organizací prostřednictvím administrativních a soudních metod, tvorba nevládních organizací „na oko“ za účelem diskreditace zapatistů a zmatení veřejnosti či virtuální i „reálné“ dezinformační kampaně. Nelze rovněž vyloučit pokusy kontrolovat způsoby komunikace – například zakázáním přístupu k internetu či nucením novinářů, aby publikovali v souladu s vládními požadavky. V polovině devadesátých let se mexická vláda pokoušela kontrovat přímo ve virtuálním prostoru; zřídila protizapatistické webové stránky, které však nikdy ani zdaleka nedosáhly úrovně cirkulace informací v kyberaktivismu.
Kyberaktivismus s sebou přináší dvě paradoxní souvislosti. Rapidní růst kyberzapatismu, celosvětová medializace i Marcosovy brilantní glosy sice zasadily boj zapatistů do širšího alterglobalizačního kontextu, na druhé straně se pod globálním opojením zapatisty jaksi vytrácejí původní požadavky chudých Chiapasanů, kteří žádají „pouze“ vodu, půdu, cesty, školu či kliniku. Druhý paradox souvisí obecně s limity kyberaktivismu. Zapojení do virtuálního světa předpokládá soustavný přístup k internetu. Ačkoli je tedy nejčastějším hnacím motorem kyberaktivismu situace v třetím světě, drtivé většině lidí z onoho světa, trpících nedostatkem základních lidských potřeb, je přístup a priori zapovězen.
Autor je redaktor časopisu A-kontra.