literatura
Ilija Trojanow
Dne 21. 11. se uskuteční čtení a diskuse s německým autorem Ilijou Trojanowem v rámci řady West-Östlicher Divan v Goethe-Institutu (Masarykovo nábřeží 32, Praha 1). Trojanow představí svůj román Der Weltensammler, za který letos obdržel Cenu Lipského knižního veletrhu. V knize zachytil životní osudy britského poručíka Richarda Burtona, který během svého pobytu v koloniích podnikal objevné cesty, učil se místním jazykům a zabýval se cizími náboženstvími. Ač se tento příběh odehrává v 19. století, je dnes značně aktuální: ukazuje, proč Západ dosud nic nepochopil z tajemství jiných světů. Ukázku z knihy přineseme v příštím čísle.
–ev–
Amir Or
Izraelský básník, překladatel a učitel Amir Or (1956) vystudoval filosofii a religionistiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Vyučoval řecké náboženství, publikoval články o poezii, antických studiích a religionistice. Je zakladatelem a ředitelem Společnosti pro rozvoj poezie v Izraeli Helicon a uměleckým ředitelem festivalu nové poezie Sha’ar. Vydal osm básnických sbírek (například Dívám se opičíma očima, 1987, Den, 1998), poslední kniha Tahiřina píseň, 2001, je prozaická. V současné době připravuje bilingvní titul (anglicky, hebrejsky) Muzeum času. Překládá do hebrejštiny. Or vystoupí na mezinárodní konferenci o tvůrčím psaní, již ve dnech 15.-17. 11. pořádá Literární akademie (Na Pankráci 54, Praha 4), autorské čtení bude mít spolu s anglickou básnířkou Jane Kirwanovou a irským básníkem a překladatelem (žijícím v Praze) Justinem Quinnem 18. 11. v Café Metropole (Anny Letenské 18, Praha 2, od 19.00). Čtení (v angličtině i češtině) pořádá organizace Literature across Frontiers.
–lb–
Festival Den poezie
Osmý Den poezie se koná od 9. do 23. 11. ve více než čtyřiceti městech po celé České republice: www.volny.cz/denpoezie.
19. 11., 19.55 MONOSKOP: J. Rudiš, I. Malijevský a hosté (Palác Akropolis, Praha 3).
16. 11., 18.00 Jaká je to krása. Pořad věnovaný narozeninám K. H. Máchy. Otevřený prostor pro autorské čtení básníků, spojené s hudbou skupiny Pilgrim Pimple. Vystoupí básníci z kulturního magazínu www.totem.cz a další (pobočka MKP, Školská 30, Praha 1).
Start lampionového pochodu k soše K. H. Máchy na pražský Petřín, kde svíce z lampionů budou položeny k nohám básníka – setkání a autorská čtení zájemců ve 22.00 u sochy. Začátek u Českého centra (Rytířská 31, Praha 1).
20. 11., 19.00 Čtení ve španělštině, lužické srbštině, romštině – s překladem do češtiny. Elena Buixaderas (Španělsko), Jorge Zúniga (Chile), Benedikt Dyrlich (luž. srbština), Vladimír Oláh (ČR), Vojtěch Fabian (ČR). (Kavárna Lucerna, Palác Lucerna, Praha 1.)
21. 11., 19.00 Čtení v maďarštině, rumunštině a ruštině s překladem do češtiny. Ljubov Vondroušková (Rusko), Tímea Penzes a Orsolya Karafiáth (Maďarsko) a Denisa Mirena Pişcu (Rumunsko), Kavárna Lucerna; 19.00 Zpráva o jednom životě. Literární pořad k 100. výročí narození spisovatele a humanisty Klause Manna. Účinkují Filip Sychra a Monika Zaťková spolu s germanistou a překladatelem Vratislavem Slezákem. (Poetická kavárna Obratník, J. Plachty 28, Praha 5.)
22. 11., 20.00 Kvašňák – Multiintelektuální galashow pražských výtvarníků a literátů (Galerie Aventinská mansarda, Purkyňova 4/53, Praha 1).
22. 11., 19.00 Moderní poezie. Pokračování cyklu Klasičtí básníci, tentokrát na téma poezie písňových textů. Připravil a uvádí Vladimír Novotný, recitují Jan Sojka a David Charvát (Polanova síň Knihovny města Plzně, B. Smetany 13, Plzeň).
Den vězněných spisovatelů
České centrum Mezinárodního PEN klubu a Společnost jeho přátel zvou 15. listopadu v 17.00 na večer ke Dni vězněných spisovatelů, věnovaný tibetské spisovatelce Özer. Ta v roce 2003 vydala v sbírku cestopisných črt a esejů pod názvem Zápisky z Tibetu. Kniha byla i přes velký úspěch v Číně zakázána a roku 2004 byla autorka vyloučena ze Svazu spisovatelů. Účinkují Olga Lomová a Vít Kremlička, hudební doprovod Ota Sukovský z DG 307. Součástí večera bude malá výstava fotografií o situaci v Tibetu ve spolupráci s Amnesty International.
16. 11. Collegium Bohemicum pořádá představení knihy Erinnerungskultur in Deutschland, Tschechien und der Slowakei seit 1945 a diskusi, kterou povedou vydavatelé knihy Christoph Cornelißen, Roman Holec a Jiří Pešek. Jednotlivé příspěvky knihy se zabývají otázkou, jak se dnes vzpomíná na společnou historii diktatury, války a vyhnanství v Německu, v Čechách a na Slovensku (Ústav humanitních studií, PF UJEP, České mládeže 8, Ústí nad Labem, 17.00).
Knihovna Školská v Praze (pobočka MKP) zve na Literární podvečer – autorské čtení ze současné české literatury. Se svými texty vystoupí Martina Boková, Josef Straka, Petr Vaněk, Ladislav Zedník a Jonáš Hájek (Školská 30, Praha 1, od 17.00).
Texty ze sborníku Iz veka v vek představí ve Skleněné louce Norbert Holub, Vít Slíva, Petr Hrbáč a další (galerie Na Skleněné louce, Kounicova 23, Brno, 20.00).
20. 11. Svou novou sbírku poezie představí a k tomu na saxofon zahraje Jan Štolba. Pořad připravil Radim Kopáč (Čítárna Unijazzu, Jindřišská 5, Praha 1, 19.00).
V rámci přednáškového cyklu Literárněvědné fórum ÚČL AV ČR bude 21. 11. Jakub Čéška přednášet na téma Geneze svrchovanosti autorského gesta – náčrt vývoje poetiky Kunderových románů (zasedací síň Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3, Praha 1, 2. patro, vchod C, 17.00).
Téhož dne bude Martin Procházka přednášet v Malém sále Městské knihovny o Beat Generation a jejím odkazu v moderní americké literatuře (Mariánské nám. 1, Praha 1, 17.00).
–pa–
divadlo
Malá vánoční pohádka
Už šestým rokem je hra Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka zavedeným předvánočním titulem Divadla v Dlouhé (Dlouhá 39, Praha 1). Spisovatel Ludvík Aškenazy sice napsal Malou vánoční povídku, režisér Jan Borna a jeho spolupracovníci však stvořili malou vánoční pohádku. Pohádku s atributy, jež jsou pro tento žánr (a tím spíš pro jeho českou odnož) typické: laskavost, vtip, okouzlení, sen a především (předvánočně) dobrý konec. Malý Pavlík se na Vánoce ztratí: prochází zasněženou Prahou šedesátých let – obchodním domem Bílá labuť s módní přehlídkou i kouzelným Loretánským náměstím, potkává hloupé policajty i holčičku se sirkami, čerty, oživlého koně Karličku… Jeho štědrovečerní pouť však přeci jen končí šťastně, doma pod stromečkem. Inscenace využívá Aškenazyho poetického jazyka a formuje ho tak, aby divák viděl svět dětskýma očima (třeba přímo tím, že svět dospělých je doslovně tím velkým: herci hrají na chůdách). Svět nazíraný s hravou fantazií, skrze niž děti vnímají realitu a přizpůsobují ji svému vnímání. Ve hře se propojuje herectví lidí s nápaditě snovou scénou loutek, film a především hudba. První představení můžete navštívit již 18. 11. (následující pak 28. a 29. listopadu a 6., 15., 16., 20., 21., 22. a 27. prosince).
–ah–
film
Texaský masakr motorovou pilou: Počátek
Původní Texaský masakr motorovou pilou z roku 1974 přinesl novou dimenzi filmové brutality a stal se prototypem slasher-hororového subžánru. Model, ve kterém jsou představitelé mladých amerických občanů v neznámém prostředí konfrontováni s psychopatickým monstrem, naplnila celá řada filmových následovníků (mj. Hory mají oči). Samotný TMMP se dočkal několika pokračování a v roce 2003 dokonce remaku. Film Texaský masakr motorovou pilou: Počátek, který vstupuje do našich kin, dějově předchází původnímu TMMP. Fanoušek série v něm najde odpověď na kardinální otázky: Proč se z mladého chlapce Thomase Hewitta stal psychopatický kanibal Leatherface? nebo Proč tak neodolatelně přilnul k motorové pile? Vrahova učednická léta pocítí na vlastní kůži čtveřice mladých hrdinů, kteří se dostanou do jeho spárů na cestě na rozloučenou před odjezdem do Vietnamu. Oproti syrovosti nízkorozpočtového otce série slibuje zatím poslední díl poctivou a propracovanou brutalitu, snímanou moderní efektivní kamerou. Milovníky přírody potěší pár pěkných záběrů texaské krajiny, milovníky krve počet vynalézavě zabitých postav (kulaté číslo 10), milovníci závažnějších snímků by pak měli raději zůstat tentokrát doma.
–jj–
Shortbus
Rodilý Texasan John Cameron Mitchell svým režijním debutem Hedwiga a Angry Inch před pěti lety dokázal, že s provokativním námětem nemusí být nutně spojeno samoúčelné předvádění skandálních záběrů, ale že naopak může jít o citlivou podívanou. Tenkrát uspěl na festivalu Sundance a v Cannes vzbudil největší diskuse. Fakt, že mezi pornografií a uměním se pomalu otevírají brány, je nezpochybnitelný a nahrává Mitchellovým odpůrcům, kteří tvrdí, že i jeho nové dílo je jen „uměleckým pornem“. Mitchell vypráví o lidech, kteří mají své citové vztahy nabourány sexuálními (ne)schopnostmi. Je otevřen v rovině duševní i tělesné a neváhá ukázat víc, než nač jsme v „normálním“ filmu zvyklí. O Shortbusu se však bude mluvit spíše kvůli něčemu, co ve filmu není. A pravděpodobně si svou „nahotou“ na sebe upletl bič. Kdo bude chtít ve snímku vidět i Mitchellovu citlivou a jemnou polohu, nebude zklamán. Jako předfilm uvidíte krátký snímek Michaely Pavlátové Karneval zvířat, tedy hravou oslavu erotiky.
Udělení milosti se zamítá
Na vlně zájmu o Sametové vrahy se veze o tři roky starší drama Jiřího Svobody, inspirované skutečnými událostmi 50. až 70. let minulého století. Jan Steiner, vychovaný dětskými domovy, pasťáky a kriminálem, vedl dlouhou válku s důstojníkem Veřejné bezpečnosti. Vše vrcholí zinscenovaným honem na Steinera, který svého nepřítele nešťastnou náhodou zastřelí a je za to odsouzen k trestu smrti. Svoboda je především televizním tvůrcem a Udělení milosti tomuto formátu odpovídá. Přesto co do vypravěčské struktury a vypracovanosti Sametové vrahy předčí. Hlavní roli hraje Jan Dolanský, který patří v obou filmech k jistotám. Režisér se nenechává strhnout přílišnou touhou po „akční filmovosti“, je střídmější, ale o to je příběh krutější. Televizní obrazovka mu sluší více, ale to není důvod, proč na film nezajít do kina.
Casino Royale
Druhá polovina dosavadního života kinematografie se bez příběhů o Jamesi Bondovi neobejde. Tyto filmy (s kolísavou úrovní) jsou vždy velmi medializovány. Tentokrát je očekávání do značné míry prodchnuto strachem o to, aby Daniel Craig v roli Bonda sérii nepohřbil. Ano, vymyká se uhlazenému šarmu (většiny) svých předchůdců, ale dle předpovědí tvůrců naprosto zapadá do jejich vize. Casino Royale je zajímavé už jen tím, že Jamese Bonda sledujeme při jeho první misi, týkající se madagaskarského teroristy Mollaky, také účetního teroristické organizace Le Chiffreho a terorismu vůbec. Ženskou protihráčkou mu bude Eva Greenová, která své francouzské kouzlo předvedla v Bertolucciho Snílcích. Craig tvrdí, že tento Bond bude temnější, propracovanější. Režíruje Martin Campbell, zkušený filmař, který natočil seriál Profesionálové, Zorru, Vertical Limit, ale také Bondovo Zlaté oko.
Zajatci mlhy
Grigorij je mladý ruský důstojník, jenž dostane za úkol velet skupině německých zajatců a postavit s nimi rádiovou věž někde hluboko v severní tajze. On, který je sžírán nenávistí vůči nacistům, se nyní musí starat o to, aby jeho zajatci nepomřeli a mise mohla být splněna. Pod jeho dohledem dorazí do malé vesničky Polumgla, v níž zbyli jen starci, ženy a děti. Po čase se místní obyvatelé s německými zajatci spřátelí a infiltrují je do domácností, kde zastávají místo, jež zůstalo po mužích, kteří padli nebo stále jsou na frontě. Když je však věž postavena, přijíždí si pro Němce skupina ruských vojáků… Artem Antonov natočil svůj první film a získal za něj několik mezinárodních cen a uznání. Vypráví v něm nejen o nenávisti a odpuštění, ale zejména o absurditě války.
Festival krátkých filmů
Pražské kino Světozor se od 15. do 18. listopadu již podruhé stane útočištěm toho nejlepšího, co v průběhu minulého roku vytvořili mladí filmaři z celého světa. Festival nabízí mimo současné snímky i krátkometrážní tvorbu dnes již renomovaných tvůrců. Do soutěžní sekce se z téměř šesti stovek přihlášených probojovalo 21 děl. Oproti loňskému ročníku přibyla i cena diváků. Více informací na www.pragueshorts.com.
Mélies – kouzla počátků
Úterní odpoledne 21. 11. se v prostorách kina Ponrepo stane místem nostalgických setkání s tvorbou toho, jenž v narozeném dítku Kinematografie objevil netušené možnosti. Georges Mélies začal vyprávět příběhy, a to zcela specifickým způsobem. Ponrepo projekcí šesti jeho děl, opatřených klavírním doprovodem, dosvědčí, že fantazie a okouzlení filmem může být stále aktuální. Začíná se v 17.30.
31. MFP a TSTTT
Mohelnická filmová písnička a videoklip má dlouhou tradici, letos vstupuje do čtvrté desítky existence. Jde o mezinárodní soutěž nekomerčních filmařů. Přehlídka a vyhlášení proběhne v Domě kultury v Mohelnicích 17. listopadu. Před jednatřiceti lety vznikl také filmový festival v Uherském Hradišti, nazvaný Týká se to také tebe, jehož cílem je upozorňovat na filmová a televizní díla, která se zásadně vyjadřují k ekologickým stránkám lidské existence v dnešním světě. Součástí je i doprovodný odborný a kulturně společenský program – přednášky, semináře, konference, výstavy, umělecké pořady. Akce proběhne ve dnech 21.-26. 11. Více na www.kkuh.cz.
–lg–
Cahiers du cinéma
V rámci 9. ročníku Festivalu francouzského filmu se koná výstava Fotografické portréty pro filmovou revue Cahiers du cinéma. Kulturní oddělení Francouzského velvyslanectví v České republice ve spolupráci s renomovaným filmovým časopisem Cahiers du Cinéma a s Centrem Foto Škoda připravilo výstavu, která se bude konat simultánně ve čtyřech městech České republiky od 15. do 30. 11. Představena na ní bude třicítka fotografií francouzských umělců (Maurice Pialat, Isabelle Huppertová, Michel Piccoli, Jean-Luc Godard…) a dvou fotografů (Carole Bellaïche a Fréderic Poletti). Výstava se koná v kině Světozor (Vodičkova 41, Praha 1), Francouzské alianci (Moravské nám. 15, Brno), kině Kotva (Lidická 2110, České Budějovice) a kině Centrál (Karla IV. 774, Hradec Králové).
hudba
Next
Medzinárodný hudobný festival Next, ktorý už od roku 2000 pravidelne budí spiacu krásavicu na Dunaji – Bratislavu poriadnym zvukovým šokom, prinesie aj v tomto roku prekvapenia či stálice najinovatívnejších súčasných hudobných scén sveta. Prekvapivá, nápaditá, improvizovaná, elektronická, experimentálna, noisová, postjazzová i avantrocková, no najmä drzo ignorujúca zdrevnatené štýlové výhonky, taká je ponuka, ktorú často v slovenskej premiére prináša organizátor o. z. Atrakt Art do strednej Európy. Next 2006 s divotvorným heslom „klobása okolo pop pása“ privíta 17.-18. 11. v A4-nultom priestore na Námestí SNP 12 v Bratislave pod krídlami svojho headlinera, ktorým je fínska legenda Pan sonic, mnoho ďaľších osobností. Z blízkych krajín navštívi Next so svojou pozoruhodnou exotickou zbierkou LP platní poľský experimentátor Dawid Szczesny, ďalej slovinské Alzheimer Trio – mladá východoeurópska odpoveď na tradíciu voľne improvizovanej hudby koreniacu vo free jazze, či „značkový“ umelec viedenského labelu charhizma „Dieb13“ alias Dieter Kovacic vo virtuálnom duete s japonským turntablistom Takeshim Fumimotom. Z teplých krajín Miami US priletí do chladnej Bratislavy Otto von Schirach so svojou výbušnou a nákazlivou zmesou electra, IDM, glitch, calliope, breakcore, gabba jungle a noise a diva newyorského downtownu Andrea Parkins, ktorú pri elektronicky upravovanom akordeóne doplní Holanďanka Anne Wellmer. Ale ani domáca slovenská scána nespí zimným spánkom, čo dokáže duo Ján Boleslav Kladivo s Julom Fujakom a tiež site specific zvuková „trma vrma“ vedená Guyom van Belle. Aktuálne info sledujte na www.nextfestival.sk.
–ag–
Faust a Pan Sonic
Závěrečný večer festivalu Stimul spojí experimentální hudbu minulosti a současnosti. Zahrají pionýři německého progresivního rocku a psychedelie Faust a finští průkopníci Pan Sonic, hráči s agresivními i abstraktními elektronickými frekvencemi. Společně se skupinou Can jsou Faust nejdůležitějšími představiteli takzvaného krautrocku – německé vlny experimentálních skupin, pro něž byla koketerie s postupy vážné elektronické hudby stejně důležitá jako rockový drive a psychedelický opar. Zejména album Tapes, v němž byly skladby rozdrobeny na krátké fragmenty a znovu poskládány do dlouhé koláže, je dodnes jedním z nejatraktivnějších zdrojů inspirace pro tvůrce psychedelizujících atmosfér. Schopnost neotřelého žánrového křížení Faust ukázali na albech s minimalistou Tonym Conradem (1973) i s hvězdami abstraktního hip-hopu Dälek (2004). Koncert splatí českému publiku zásadní hudební dluh, protože tato skupina, která vznikla již v šedesátých letech a dodnes spoluvytváří jazyk současné alternativní scény, vystoupí v ČR poprvé. Finská dvojice s původním názvem Panasonic (který musela na nátlak japonského elektronického giganta pozměnit na nynější Pan Sonic) svůj styl postavila na zvuku tónových generátorů a jejich šumů, bzučení, pípání a klapotu. Současná elektronická hudba vytvářená počítači je nezajímá a své nástroje, záměrně pojaté v retro duchu, si nechávají stavět. Pan Sonic bývají označováni za minimal techno nebo noise, obou kategorií se však jen lehce dotýkají a elegantně ukazují, že i v rámci omezeného nástrojového parku dokážou vykouzlit půvabné zvukové krajiny s vtipem, chytlavostí i tajemností, jak nejnověji předvádějí na opulentním 4CD Kesto. 16. 11., 19.30, Klub Roxy, Praha.
New Music Marathon
Letošní Maraton nové hudby opět vyzkouší posluchačskou výdrž, protože se bude hrát od 17 hodin asi do půlnoci. Komorní orchestr Berg s dirigentem Petrem Vrábelem se mladým českým skladatelům věnuje v průběhu celé sezony, pro Maraton vybral skladby Michala Nejtka Nuberg 05, Širej ahava Slavomíra Hořínky a v premiéře také Waltzar Petra Wajsara. Jiní mladí hudebníci, komorní sdružení Early Reflections, za nímž se skrývají Sylva Smejkalová a Michal Trnka, doprovodí expresionistický film Georga Wilhelma Pabsta Záhady lidské duše (Geheimnisse einer Seele) z roku 1926. V soundtracku se spojí elektronika i akustické nástroje a hudba z doby vzniku filmu. I další položka je spjata s filmem. Režisér Bill Morrison poskládal svůj film Decasia: The State of Decay z různých starých filmových pásů, poškozených mechanicky nebo chemicky, a vytvořil tak obrazovou halucinaci na téma paměť, její rozpad a nedokonalost. Na archivních snímcích se záběry lidí a krajin proměňují v abstraktní skvrny a zub času dokonale nahrazuje digitální filmové efekty. Hudbu k filmu složil postminimalista Michael Gordon, člen newyorského sdružení Bang On A Can, a živě ji bude hrát Komorní orchestr Berg, posílený o Agon Orchestra pod vedením Petra Kofroně. Karlheinz Stockhausen patří od padesátých let 20. století ke klíčovým postavám evropské hudební avantgardy, na niž se ovšem odvolávají i tvůrci od extrémního noise po techno. V současné době si Stockhausen většinu svých děl vydává sám, sám si také školí své interprety. Tři z těchto „zasvěcených“ – Benjamin Kobler (klavír), Michael Pattmann (bicí) nástroje, Bryan Wolf (elektronika) – přivezou do Prahy klíčová díla z 50. let, tedy zřejmě to nejradikálnější (a také nejvlivnější) z jeho opusu. Elektronická kompozice Gesang der Jünglinge (1956) byla jednou z prvních skladeb pracujících s umístěním a pohybem zvuků v prostoru, Klavierstücke si pohrávají s různými možnostmi čtení notového zápisu, Kontakte spojují klavír a bicí nástroje s elektronickými zvuky. Kromě listopadového maratonu je jako předvánoční dozvuk naplánován na 19. prosince scénický koncert Heinera Goebbelse Die Befreiung des Prometheus na text Heinera Millera. Goebbels se v tomto případě představí i jako režisér a hráč na klavír a sampler. 18. 11., 17.00, divadlo Archa, Praha.
–mk–
výtvarné umění
Medicína v zrcadle současného umění – Kunstmuseum Ahlen
Výstava Diagnóza umění – Medicína v zrcadle současného umění představuje na 150 děl od různých autorů. Zdraví patří v oblasti lidského vědění, poznání a jeho prohlubování na jedno z předních míst. Možnosti moderní medicíny, ale také její ekonomické, etnické a etické hranice určují prostor pro veřejnou diskusi. Je těžko představitelné, že by současné umění stálo zcela mimo tento diskurs. Výstava, která respektuje rozdílné pohledy na téma, neboť je koncipována dvěma profesně odlišnými autory – lékařem a historikem umění –, se pokouší zviditelnit hraniční oblasti mezi výtvarným uměním a moderní lékařskou vědou. Zároveň se snaží tyto podmnožiny dokumentovat. K tomu je důležitých více rovin, kde se umění a lékařská věda potkávají: endoskopie (vyšetření tělesných dutin) a chirurgický řez jsou základem akcí a instalací umělců Orlana a Mony Hatoumové. Současné obrazové metody radiologie (rentgenologie) slouží za východisko k obrazům od Mariléne Oliverové, Wim Delvoye či Kathariny Sieverdingové. Obrazy nejsou věrným zpodobením předlohy ani její ilustrací, nýbrž zcela respektují autonomii výrazových uměleckých prostředků. Jde spíše o práce, v kterých umělec používá medicínu jako svým způsobem metaforu, aby se tázal skrze své dílo po jejích základních významech pro člověka. Damien Hirst, Wim Delvoye, Mark Wallinger a Paddy Hartley se ptají, zda víra ve všemocnost medicíny nenahrazuje mnohdy a mnohde víru náboženskou. Joseph Beuys, Chuck Close a Barton Benes vyjadřují své vlastní zkušenosti s infarktem, ochrnutím, obrnou nebo AIDS. Christine Borlandová, Jaq Chartier a Patricia Piccininiová se táží, kam se bude ubírat svět po uskutečnění razantního kroku v oblasti biogenetického výzkumu. Umělci zastoupení na výstavě v žádném případě neilustrují obor medicíny, nýbrž vytvářejí vlastní obraz moderní lékařské vědy ve všech jejích aspektech a projevech. Prostřednictvím lékařských metod, zkušeností propůjčených obrazům a uměleckých intervencí všichni společně prozkoumávají základní otázky lidské existence až k její genetické základně. Činí tak s velkou vážností, seriózností, profesionalitou, místy s přídechem humoru a v neposlední řadě s velkým respektem k prvotnímu aktu stvoření. Mezi další zastoupené umělce patří například Luc Tuymans, Mark Francis, Jaq Chartier, Anamaria Briede Westermeyerová, Saskia Hetzerová, Matt Mullican, Marilčne Oliver, Daniel Spoerri, Andres Serrano, Via Lewandowská, Barbara Hlaliová, Rosemarie Trockelová ad. Výstavu lze navštívit v Kunstmuseum Ahlen, Museumsplatz 1, do 14. 1. 2007.
–pev–
televize
Žádné boží zprávy
Expozice nás rychle a efektivně vtáhne do příběhu, kdy ani Nebe (téměř prázdné), ani Peklo (přeplněné) na tom nejsou zrovna nejlépe. Jsou chvíle, kdy i duše pozemského zoufalce může být důležitá. Získat ji chtějí obě mocnosti, proto na Zem pro zařízení všeho potřebného vysílají své agenty – anděla Lolu (Victoria Abrilová) a čerta Carmen (Penélope Cruzová). Režisér Agustín Díaz Yanes pracuje s látkou, která je přímo nasáklá nápady a možnostmi, jak s nimi pracovat. Jenže pokud si tady někdo zaslouží malý filmařský očistec, je to právě on, neboť vše zůstalo pohříchu nevyužito. K tomu, aby film byl komedií, nestačí pouze hlášky Satana (Gael García Bernal): „Nač kupovat do pekla klimatizace? Je tam horko, ale je to přece peklo!“ Nápadité je odlišení, kdy v Pekle se hovoří anglicky, na Zemi španělsky a v Nebi francouzsky. Na herce se dobře dívá, jen je nám jich líto, protože z nich lze vycítit, jak moc by chtěli své kouzlo dotáhnout hlouběji. Občas se to podaří – Lola v Nebi zpívá píseň I want to be evil. Yanesův film neotřele pracuje s obsahem, který ironizuje podstatu Nebe i Pekla (vždyť jsou na tom vlastně úplně stejně), jenže k tomu, abychom byli baveni (či nám běhal ze sarkasmu mráz po zádech), chybí dotaženost a také tempo. 22. 11., 23.00, ČT 2.
Má mě rád, nemá mě rád
Angélique je šťastně zamilovaná do kardiologa Loika. Lékař je sice ženatý, ale chystá se svou ženu opustit. Spolu pojedou do Florencie. Vše je voňavé, růžové, poseto okvětními lístky růží. Co na tom, že Angélique ublížila Loikově ženě, která poté potratila. Co na tom, že Loic vůbec Angélique nezná, nikdy s ní nezačal chodit a do Florencie nemá v plánu jet. Romanticky založená studentka je zamilovaná až po uši, klidně by kvůli lásce obětovala i štěstí svých přátel a zdraví těch, kdo by jí v naplnění románku překáželi. Co na tom, že její psychická nemoc z Loika udělala trosku, zničila mu vztah a kariéru? Vždyť vše je tak hezky voňavé, poseto okvětními lístky růží… Kdyby rok před filmem režisérky Laetitie Colombaniové nevznikla Amélie z Montmartru, nemělo by její dílo takovou intenzitu, jakou má. Colombaniová se nebojí první minuty filmu využívat kouzla (kamera, hudba, obraz) Amélie, avšak postupem času nás konfrontuje s mnohem bezbarvější (až chladně šedou) skutečností. Divák v Audrey Tautouové na základě její nejslavnější postavy vidí křehkost a brání se za její naivní povahou vidět rysy nelítostné psychopatky. Divák, stejně jako film, je rozpolcen – je tu svět Angélique, ten hezký a téměř bezstarostný, a je tady (skutečný) svět Loika, který je drcen podivnou láskou cizí osoby. Výstavba filmu stejně jako její dvojpólovost (romantika vs. thriller) dala vzniknout fungujícímu celku. 18. 11., 20.00, Nonstop Kino.
–lg–
rozhlas
František Gellner: Štika
František Gellner se ve své tvorbě zaměřuje především na milostné vztahy, které nelíčí nijak přikrášleně; neúprosně kritizuje prodejnost, pokrytectví a banalitu lásky, sexuality i společnosti. Forma jeho „písňových“ básní není zbytečně složitá, cynický postoj a osobní zpověď mladého rebela tak lépe vynikne. Stejně jako ve své poezii, tak i v této povídce Gellner vypráví na první pohled jednoduchý příběh o nevěře a potrestání svůdce, i zde je láska, nebo spíše chtíč, ironicky vylíčena jako kratochvilná zábava. Svůdce Karel Drak se pokládá za štiku, která prohání líné, společensky unavené kapry (ženaté muže), a prokazuje tak vlastně dobro celé společnosti. Ovšem každé dobro bývá po zásluze potrestáno… Název povídky je zajímavý i z jiného důvodu – první otištěnou básní Františka Gellnera bylo Patnáct lahví koňaku, která vyšla pod pseudonymem J. Štika. 19. 11., 11.30, Vltava.
Joseph Sheridan Le Fanu: Zelený děs
Irský spisovatel Le Fanu je, spolu s Bramem Stokerem, praotcem upírských příběhů a klasikem hororového žánru. Jeho povídka Zelený děs vyšla poprvé téměř před sto padesáti lety, přesto i dnes dokáže vyvolat mrazení v zádech. Tajemný příběh je sugestivně vyprávěn na základě dopisů z pozůstalosti. Hlavní hrdina, vikář Jennings, je důstojný, moudrý muž, který pečlivě studuje filosofii a lékařství, hodně cestuje a přátelé ho považují za příjemného společníka. Jednoho dne je však vyveden z rovnováhy, večer v omnibusu totiž potká zlomyslnou opici, která nemá ráda víru a dokonce duchovního nabádá k zločinu. Jedná se pouze o halucinaci, způsobenou přílišnou konzumací zeleného čaje? Nebo duchovní trpí dědičnou mánii? Odpověď snad nalezneme v rozhlasovém zpracování z roku 2004, ve kterém roli opice výtečně ztvárnila Taťjana Medvecká. 22. 11., 21.05, Praha.
–lds–
ag – Alexandra Gojdičová / ah – Anna Hejmová / ev – Eva Vondálová / jj – Jan Jílek / lb – Libuše Bělunková / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous