literatura
14. 12. Velké čtení básníků sdružených kolem literárního magazínu Psí víno a premiéra filmu D. Švecové Circulus Vitiosus (Studio Paměť, Soukenická 29, Praha 1, 18.30).
Tentýž den pořádá Česká asociace ukrajinistů (ČAU) setkání s Ritou Kindlerovou, která strávila 6 porevolučních měsíců na Ukrajině. Témata: stav ukrajinské kultury, literatury a umění, porevoluční snahy o kulturní politiku a vize do budoucna (FF UK, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, č. 209, 2. patro, 17.00 hod).
18.12. Čtení básníků magazínu Totem s hosty Markem Šindelkou (autor sbírky Strychnin a jiné básně, laureát letošní Ceny Jiřího Ortena) a Igorem Malijevským (Bělomorka). Od 19.00 v Literární kavárně v Řetězové, Řetězová 10, Praha 1.
19. 12. Autorské čtení v Café & knihkupectví Fra: vystoupí básník Zbyněk Hejda s textem Sonet se nepoved a Petr Šrámek s esejistickým textem. Uvede Petr Borkovec (Šafaříkova 15, Praha 2, 20.30).
18. 12. V Klubu Unijazz se pod názvem Cirkus Tibet koná repríza literárního pořadu z díla tibetské spisovatelky Oezer. Překlad Olga Lomová, čte Vít Kremlička, hudební doprovod Ota Sukovský. Začátek v 18 hodin (Jindřišská 5, Praha 1).
19.12. Písničkář, hudebník, spisovatel a moderátor Jan Burian se v Městské knihovně představí v klubovém pořadu Ženou se člověk nerodí, ale stává; číst bude ze svého nevydaného autobiografického rukopisu. Je muž schopen postarat se o děti, když manželka odjede do zahraničí? Jak to vypadá? A co se vlastně děje, když žena není doma? (Malý sál MKP, 19.00.)
–pa–
Literární cena Josefa Škvoreckého
První ročník Ceny Josefa Škvoreckého vyhlásí Literární akademie Josefa Škvoreckého v říjnu 2007, o nominace mohou usilovat všechny knihy, které vyjdou v období od září 2006 do května 2007. V porotě zasedne mimo jiné také patron nové ceny a současně i Literární akademie (LA) Josef Škvorecký, jeho žena Zdena Salivarová, rektor LA Petr Čornej, ředitel LA Václav Krištof, spisovatelé Milan Uhde, Alexandra Berková, Jiří Stránský, Michal Viewegh, Petr Šabach, v čele stane předseda českého PEN klubu a lektor tvůrčího psaní na LA Jiří Dědeček.
divadlo
Paní ministrová
Srbská satirická komedie ze 30. let 20. století měla premiéru 1. 12. 2006 ve studentském divadle Disk na pražské DAMU v režii Nikolaje Peneva. Jejím autorem je bělehradský rodák, diplomat, spisovatel a divadelník Branislav Nušič. Děj sleduje příběh vzestupu a pádu jedné ctižádostivé plebejky, jejíž manžel se nečekaně stane ministrem. Protože je však politická situace v zemi vratká a nestálá, muž je své funkce zanedlouho zbaven. Mezitím jeho žena všemi silami a navzdory překážkám realizuje svou představu o životě „paní ministrové“. Hra je prostoupena divokostí Balkánu, kde se v boji silných temperamentů každý snaží urvat svůj kus štěstí a vyhrává ten, kdo se rychleji zorientuje v nastalém chaosu. Výtvarně působivá inscenace s prvky grotesky, gagu a přirozené herecké exprese odráží, co to znamená, mít postavení ve společnosti. Paní ministrová je na programu Disku 19. 12. od 19.30.
–vmk–
Pocta Otomaru Krejčovi
Expozici připravilo koncem minulého měsíce Národní divadlo ve spolupráci s Divadelním ústavem. Téměř půl roku bude možné v prostorách Kolowratského paláce (Valdštejnská 10, Praha 1) zhlédnout výstavu k 85. narozeninám divadelního režiséra a herce Otomara Krejči. Tvoří ji snímky od více než desítky autorů, kteří se snažili alespoň fotografiemi zachytit obrazy Krejčových inscenací, většinou ve scénách Josefa Svobody. Tři zásadní období Krejčovy režijní tvorby jsou umístěna do tří místností prvního patra. Sekce Zápas o umělecký sloh činohry Národního divadla odkazuje k období po roce 1956, kdy byl Krejča jmenován šéfem činohry ND a společně se svými spolupracovníky připravil inscenace jak současných českých her (Hrubínovu Srpnovou neděli, Kunderovy Majitele klíčů, Topolův Konec masopustu), tak klasických autorů (Tyl, Čechov). V roce 1965 Krejča uskutečnil představu vlastní „divadelní dílny“ – Divadlo za branou: založil je společně s dramaturgem Karlem Krausem, básníkem a dramatikem Josefem Topolem a herci Janem Třískou a Marií Tomášovou. Zde pokračoval v prohlubování svých specifických režijních postupů a vytvořil další proslulé inscenace, jež vycházely především z textů jeho nejoblíbenějších autorů: Topola (Kočka na kolejích, Hodina lásky) a Čechova (Tři sestry, Ivanov, Racek). S koncem Divadla za branou a počátkem normalizace končí i Krejčova česká kontinuální režijní tvorba. Tomuto období uměleckého exilu je věnována poslední místnost s názvem Vyhoštění čs. divadla a návrat. Jsou zde soustředěny fotografie a plakáty k inscenacím, které na domácí půdě neuvedl, ale hostoval s nimi téměř po celé Evropě; stačil jich v zahraničí (Francie, Itálie, Belgie, Finsko, Švédsko) vytvořit kolem čtyřiceti. Nejnovější snímky, už z porevolučního Československa, jsou z Divadla za branou II a konečně z Krejčovy porevoluční tvorby v činohře Národního divadla. Výstava potrvá do 1. 4. 2007.
–ah–
Čekárna
Scénická kompozice Čekárna Divadelního studia Farma v jeskyni (recenze v A2 č. 19/2006) vychází z paměti místa: železniční stanice Žilina-Záriečie, odkud byli za druhé světové války deportováni Židé ze Slovenského štátu. Režie Viliam Dočolomanský (rozhovor v A2 č. 49/2006). 16. 12., 20.00, Experimentální prostor NoD, Dlouhá 33, Praha 1.
Magorova koláž
Do velké krajiny Dudédu. Premiéra scénického zpracování pohádek, básní a dopisů Ivana Martina Jirouse bude k vidění 17. 12. v 17.00 v sále pod kostelem sv. Anežky v Praze nad Spořilovem. Hudba Karel Vepřek, hrají Jana Franková, Anna Doležalová a Karel Vepřek.
film
Tristram Shandy
„Škoda, že si toho, když mě plodili, můj otec nebo má matka, ba vlastně oba, jakož to byla jejich svatá povinnost, lépe nehleděli…“ Větná drúza s lechtivým podtextem na začátku Sternova „starého“ nového románu Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho (1759) naznačuje naprostou nezařaditelnost a organizovanou chaotičnost celého textu. Románu s mnoha přídomky (mezi nimiž nechybí „nezfilmovatelný“) se chopil britský režisér Michael Winterbottom – jádro jeho snímku tvoří rámcový příběh dvou soupeřících herců, kteří ztvárňují hlavní úlohy ve filmové adaptaci Tristrama Shandyho. Zatímco Sterne se ve svém textu neustále obrací k metatématu psaní jako takového, Winterbottom vytváří metafilm, film ve filmu. Nekoherentní text, vystavěný na principu opakování a neustálého odbočování, dostal filmovou formu, postavenou na prolínání reality a fikce, rámce a zhmotněného literárního vyprávění. Winterbottom potvrdil pověst jednoho z nejoriginálnějších a nejsvobodnějších tvůrců současnosti, kterou si vybudoval filmy Nonstop party a Code 46. V předvánočním čase útočícího kýče je jeho film (stejně jako Sternův román) vítanou úlevou pro všechny nonkonformisty. Premiéra 12. 12. (recenze v A2 č. 35/2006).
–jj–
Svět je krásný
V ukázkách z filmů, videoartu a živých audiovizuálních performancí se návštěvníkům pražského kina Světozor 14. 12. ve 20.30 představí několik japonských umělců a jejich experimentální hudbu a film. Vše ve znamení hravosti, setkání ticha a hluku, rituálnosti a improvizace. Radikální a extrémní přístupy z japonské scény čím dál víc zasahují svět a stávají se obecně sdílenou hudbou přítomnosti a blízké budoucnosti. Hra s tichem a hlukem, společně (komunitně) vytvářená hudba, spontánní improvizace jako součást rituálu. Rozeznívání jiného, rozeznívání jinak. V ukázkách z filmů, videoartu a živých audiovizuálních performancí účinkují hudebníci Otomo Yoshihide, Ryoji Ikeda, Sachiko M, Ami Yoshida, Toshimaru Nakamura, Takagi Masakatsu, Taku Sugimoto Guitar Quartet a další. Filmy a obrazy: Takagi Masakatsu, Ryoji Ikeda, Billy Roisz, Jonas Leddington. Uvádí Pavel Klusák.
Obsluhoval jsem
Jiří Menzel se po dvanácti letech vrátil k režii celovečerního filmu a opět k látce Bohumila Hrabala, k mozaice o jednom českém číšníkovi, který prochází nejpřelomovějšími etapami naší historie. Spisovatel se tentokrát na scénáři příliš podílet nemohl. První verzi ještě četl a nechal ji upravit, druhou pochválil, ale to už byl těžce nemocný, takže Jiří Menzel má pochybnosti, zda text vůbec přečetl. Režisérovi podle jeho slov často opora v Hrabalovi chyběla, Obsluhoval jsem anglického krále je skutečně těžce uchopitelná změť historek a osudů. Menzel se snažil „splíst copánek“, který by držel pohromadě. Hlavní roli Jana Dítěte hraje významný bulharský herec Ivan Barnev, staršího Dítěte pak Oldřich Kaiser. „Metafora o českém osudu dvacátého století“ bude doplněna například německou hvězdou Julií Jentschovou (Poslední dny Sophie Schollové), Martinem Hubou, Marianem Labudou, Milanem Lasicou či Josefem Abrhámem. Premiéra 19. 12.
–lg–
Eragon
14. 12. má českou premiéru titul, který by mohl strhnout (alespoň středně velkou) lavinu divácké návštěvnosti. Christopheru Paolinimu bylo kolem patnácti let, když začal psát dobrodružství o chudém farmářském chlapci, který najde v Dračích horách dračí vejce. Z vejce se vyklube Safira, mládě, jež zásadně změní jeho život. Eragon se s drakem dostane do světa, kde vládnou kouzla a boj o moc. V království panuje zlo, otázkou je, zda se mladému chlapci podaří tomuto nepříteli čelit. Zájem o fantasy je nezpochybnitelný, přirozeně že na tom má zásluhu trilogie Pán prstenů, ale vliv kouzelnického Harryho Pottera či Letopisů Narnie je taktéž nemalý. Klíčové bude nejen zachování fantasy atmosféry a napětí, ale také herecké obsazení. Tomu vévodí dosud neznámý Edward Speleers, jehož tvůrci objevili údajně teprve dva dny před natáčením. Zárukou by měli být Jeremy Irons a John Malkovich.
Rumunský film
Klub současné rumunské kinematografie uvádí 20. 12. v 18.00 film Dědkové. Režie Ivana Joca. Sál FAMU, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1.
hudba
Nejen pro básníky
Francouzský institut, Pražská komorní filharmonie (PKF) a Švandovo divadlo společně uvádějí další koncert 3. ročníku Krása dneška s názvem Paříž a básníci. Cyklus je pozoruhodný nevšední dramaturgií, jež vynikne především v pražském prostředí. V podání účastníků mistrovských kursů pod vedením Anne--Sophie Schmidtové a sólistů PKF zazní u nás velmi zřídka prováděné vokální skladby (na texty Apollinaira, Ronsarda, Anouilha, Aragona a dalších francouzských básníků) F. Poulenka, C. Debussyho, I. Stravinského (Pastorále pro soprán, hoboj, anglický roh, klarinet a fagot) a M. Ravela (mj. Chansons Madécasses pro soprán, flétnu, violoncello a klavír). 18. 12., 19.00, Švandovo divadlo na Smíchově, Štefánkova 27, Praha 5.
Česká filharmonie
ČF uvádí koncerty hned čtyři. 14. 12. zazní jediné dílo, a to rozměrná 8. symfonie c moll Antona Brucknera, ČF diriguje Manfred Honeck. Na dopoledním koncertu 16. 12. uslyšíme dvě skladby letošního jubilanta Dmitrije Šostakoviče, a to Klavírní trio č. 1 op. 8 a Písně na verše Alexandra Bloka op. 127. Dopoledne uzavře Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“ op. 90 (nikoli avizované trio f moll) Antonína Dvořáka. Na koncertě vystoupí Trio ArteMiss se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou. Následujícího dne se koná vokální koncert Kühnova dětského sboru s dirigentem Jiřím Chválou. Uslyšíme cyklus vánočních písní Narodil se od J. F. Fischera, českou premiéru Vánočních zpěvů a koled I. Kurze a slavnou Chválu koled Benjamina Brittena. Koncert 19. 12. s názvem Pocta Jaroslavu Ježkovi je výjimečný ze tří hledisek: 1. bude věnován skladbám jubilanta (100. výročí narození), 2. zazní na něm kromě aranžmá vybraných skladeb premiéry K. Růžičky, E. Viklického a dirigenta večera M. Svobody a 3. jedná se o první koncert nového orchestru Rudolfinum Jazz Orchestra. Těleso posílené o externí hosty řídí Milan Svoboda. – 14. 12., 19.30, Dvořákova síň Rudolfina (Alšovo nábř. 12, Praha 1); 16. 12., 10.30, HAMU – sál Martinů, Lichtenštejnský palác (Malostranské nám. 13, Praha 1); 17. 12., 17.00, Dvořákova síň Rudolfina; 19.12., 19.30, Dvořákova síň Rudolfina.
–vz–
Cheb, Praha: Percussion Mania
Název kapely, jejíž členové pocházejí z africké Burkiny Faso, by mohl být zároveň programem. Percussion Mania je strhující rytmická bitva, při které nejen hudebníci upadají do transu. Mamadou Diabate, virtuos na balafon (xylofon s dýňovými rezonátory), žije od roku 2000 v Rakousku. Spolu s dalším balafonistou Luisem Sanouem vytvářejí strukturu z proplétajících se a nenápadně proměňovaných rytmických vzorců. Karim Sanou doplňuje jejich hru na basový buben dundun a malý bubínek baara. Rytmus je dále podbarvován africkou loutnou ngoni. 14. 12., 20.00, Jazzová kavárna Produkčního centra, Cheb; 18. 12., 20.00, Baráčnická rychta, Praha.
Masha Qrella a Miou Miou
Masha Qrella je berlínská písničkářka, v koncertní verzi je to však čtyřčlenná kapela, hrající směs indie popu, folku a avantgardy s elektronickým kořením. Silné melodie, zasněný zpěv, kytarové ornamenty a jemný digitální doprovod. Civilní postmoderní písničkaření této všestranné hudebnice a producentky je nenápadné a niterně soustředěné. Prostředky, s nimiž MQ dociluje svého specifického zvuku, jsou střídmé, výsledek však rozhodně nepůsobí děravě. Masha Qrella je zároveň kytaristkou a basistkou německých kapel Contriva a NMFarner. V roce 2002 vydala sólovou prvotinu, nazvanou Luck, po třech letech album Unsolved Reminded, naposledy letos singl s přepracovanou skladbou Bryana Ferryho Don’t Stop The Dance. 14. 12., 20.00, Palác Akropolis (Kubelkova 27, Praha 3), 15. 12., 20.00, Divadlo 29 (ul. Sv. Anežky České 29, Pardubice).
Hudba a iluze barev
Spolek mladých skladatelů a interpretů soudobé vážné hudby Konvergence pořádá koncert s podtitulem Hudební výraz v metafyzické rovině. Vedle kmenových autorů sdružení – Tomáše Pálky (Takové ticho…), Ondřeje Štochla (Úniky k radosti) a Jana Rybáře (27 akordů) je na programu Modrá hudba Pavla Zemka-Nováka, Lichtwechsel Johanna Caspara Waltera a Viola, viola George Benjamina. 15. 12., 20.00, Galere HAMU (Lichtenštejnský palác, Malostranské nám. 13, Praha 1).
Brno: Zloději uší
Pod tímto názvem vystupuje trio zpívajících multiinstrumentalistů – Pavel Magnusek, Tomáš Havlíček a David Šubík. Havlíček s Magnuskem spolu hrají už téměř 20 let od původních Výkřiků břich, později pouze jako duo Havlíček-Magnusek. V druhé polovině 90. let se k nim přidal David Šubík a vznikli Zloději uší. V původní formaci s nimi vystupoval Radovan Přikryl na syntezátor (CD ZU 001, 1999), v druhé fázi ho vystřídal slovenský kytarista Peter Varsavík (CD Zloději uší – Ear Thieves, Anne Records 2002), poté se ustálili jako trio. Takto se představilo na mnoha evropských festivalech i klubové scéně od Barcelony po Petrohrad. 16. 12., 20.00, Skleněná louka (Kounicova 23, Brno).
Přesletec Nikl
Výtvarník, někdejší člen skupiny Tvrdohlaví, performer a experimentátor Petr Nikl předvede hudebně-výtvarnou symfonickou skladbu a zároveň své druhé album Přesletec. Na desce opět využil nejrůznější hudební i zcela nehudební nástroje a přístroje. Výsledkem je dvojalbum s 24 písněmi. Autorem všech textů je sám Nikl, osm z nich zhudebnila a nazpívala Blanka Laurychová a Lakomé Barky – vokální soubor maminek a dětí z Klecan. Vedle nich budou součástí improvizačního orchestru například Irena a Vojtěch Havlovi – smyčce, Petr Hepnar – kontrabas, Zuzana Dumková a René Pařez – kytary, Ondřej Smeykal – didjeridoo, Jiří Konvrzek – autorské nástroje, Tomáš Pospíšil – stíny, Michael Delia – kalimby, Jaroslav Kořán – perkuse, Martin Janíček – autorské nástroje. 16. 12., 20.00 Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1).
–mk–
výtvarné umění
Bleší trh tvořivosti
Budova č. 40 Holešovické tržnice se až do konce roku proměnila v „obývanou skulpturu“. Tak nazývá své projekty lucemburský umělec a kurátor Mark Divo, který zde v těchto dnech pořádá Mezinárodní sympozium interdisciplinárního procesu v současném umění Proces. Mark Divo se proslavil jako klíčová postava squatterské kultury ve Švýcarsku a ve svém aktuálním organizátorském počinu pochopitelně uplatňuje typickou estetiku squatu – euforické zahlcování prostoru nejrůznějšími předměty a aktivitami bez jakékoli předem vytyčené linie, jež by nutně působila jako represivní – cosi mezi bleším trhem a karnevalem. Na přípravě se rovněž podíleli Alena Boika, Jakub Hradílek a Sonja Večtomova. Sympozia se účastní desítky umělců z několika zemí a jeho součástí budou vedle neustále se obměňující expozice i nejrůznější jednorázové akce. Aktuální program: proces.artia.org.
Do 1. 1. 2007, River Town Prague – Pražská tržnice v Holešovicích (Bubenské nám. 40, Praha 7).
–vm–
Bern
Figurální malířství prožívá v posledních deseti letech patrný „boom“. Na mezinárodním uměleckém trhu je poptávka po všech autorech, kteří patří do okruhu německé tzv. lipské školy. Četné výstavy v Německu se doposud věnovaly jednotlivým malířským pozicím nebo skupinám především v rámci německého kulturního prostoru. Projekt Zpět k figuře – Malířství současnosti představuje konečně tento trend poprvé v širším mezinárodním kontextu: na dílech více než 40 umělců z 12 zemí je nabízen řez aktuálním figurálním malířstvím. Výstava byla připravena pro mnichovskou Kunsthalle nadací Hypo-Kulturstiftung a nyní doputovala na svou druhou zastávku v Burgdorfu/Bernu. Prezentace se soustředí na současný „obraz člověka“, druhou podmínkou je bezprostřední aktuálnost děl, zařazeny jsou výhradně obrazy vzniklé již v 21. století. Tím vznikají různá transgenerační setkání a dialogy: žáci a studenti jsou demokraticky prezentováni vedle sebe, od nejstarší zúčastněné umělkyně Marie Lassnigové (1919) po nejmladšího autora Johannese Tiepelmanna (1979). K vidění jsou díla Stephena Conroye, Erica Fischla, Antona Henninga, Petera Doiga, Jenny Sevillové, Axela Krause, Neo Raucha ad. Malířská přehlídka trvá v Burgdorfu/ Bernu, Muzeum Franze Gertsche, Platanenstraße 3, až do 11. 2. 2007. Je to sice trochu z ruky, ale určitě to stojí za návštěvu v rámci nějaké delší kulturní spanilé jízdy.
–pev–
televize
Na ocet
V sobotu večer je na druhém programu ČT čas od času k vidění televizní záznam divadelních inscenací. Tento týden připravil tým režiséra Jana Brichcína inscenaci Na ocet, kterou v Divadle Ungelt pohostinsky nastudoval Michal Dočekal. Divadlo Ungelt se orientuje především na současnou angloamerickou dramatiku, jejíž inscenační podoba bude korespondovat s intimním prostředím tohoto pražského divadla. Důraz je tedy kladen především na menší počet postav a jejich herecké ztvárnění v komorně laděné inscenaci. Těmto požadavkům vyhovuje i text anglického dramatika Donalda Churchilla. Jeho „jímavá komedie o dvou smolných lidech s docela slibným koncem“ byla původně inscenací televizní, připravovanou koncem sedmdesátých let; inscenace divadelní měla svoji premiéru na počátku roku 2001 v Ungeltu. Hrají Zuzana Bydžovská a Miroslav Etzler. 15. 12., 20.00 na ČT 2.
–ah–
Princezna a bojovník
Sissy, sestřičku na psychiatrické léčebně, jednoho dne srazí auto. Před smrtí ji zachrání nezaměstnaný bývalý voják Bod. Dívka se vydá po stopách tohoto neznámého anděla, jenomže netuší, že Bod míří spíš do pekla. Tykwerova režie se po předcházejícím snímku Lola běží o život umírnila co do zdůrazňování filmového jazyka a filmu jako média. Uplatňuje tu jen občas dynamický střih a pracuje s časosběrným natáčením. Tam, kde Lola poutala především formou, si nyní Tom Tykwer zakládá na obsahu. Princezna a bojovník není film pokojný a lehce stravitelný. V podstatě se v něm nevyskytuje jediná zcela duševně zdravá osobnost. Herečka Franka Potentová (Sissy) je sice svým způsobem okouzlující (jako Lola), ale její postava balancuje na pomezí ošetřovatelky a pacientky. Žene ji až pohádková zasněnost (Princezna), jejím snem je naplnění vztahu se zachráncem. Bod (Benno Fürmann) však uvnitř nosí příliš silné trauma. Láska sice příběh romantizuje, ale skrze duševní a fyzickou bolest. Osobně si tohoto Tykwerova filmu považuji z jeho díla nejvíce. Pro zpomalení vyprávění, citlivost a herecké výkony. Filmbox 19. 12., 21.00.
Ostrovní zprávy
Lasse Hallström má dar filmaře, který dokáže přenést na plátno kin křehká intimní témata. Jeho filmy divákovi nabízejí i ve veřejném prostoru kina prožitky, jež by nejspíše prožíval raději sám po večerech s knihou v ruce. Ostrovní zprávy vznikly podle románu Annie Proulxové, odměněného Pulitzerovou cenou. Křehký příběh o outsiderovi (Kevin Spacey), který se vydává po smrti své bláznivé ženy do domu rodičů na rybářské vesnici, vypráví především o lásce a sebenalézání. Ve filmu se nenásilně, až nenápadně prolíná komické s vážným, radostné s tragickým. Nonstop Kino 18. 12., 21.40.
–lg–
rozhlas
O nepřítomném panu Goethovi
Monodrama o milostném vzplanutí Johanna Wolfganga Goetha k Charlottě von Stein se odehrává v říjnu roku 1786 ve Výmaru. Německý dramatik Peter Hacks ve hře nazvané Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi vystavěl Charlottin monolog o „nejslavnějším klackovi v německých státech“ na základě skutečného intimního vztahu. O sedm let starší vdaná paní se snaží vysvětlit manželovi svůj poklesek, za který může nejen svůdník Geothe, ale vlastně celá výmarská společnost. Nedočkáme se ovšem žádného romantického vypravování o veliké lásce, ale tvrdé obžaloby. Zralá žena líčí Geotha jako hulváta, nestydatého fantastu a darmošlapa, který rád činí narážky na svou posmrtnou slávu. Charlotta je naopak silná a moudrá bytost, nemůže a ani se nechce smířit s povrchní morálkou a postavením ženy v tehdejší společnosti. Černobílé rozdělení vztahu nám ovšem naruší neočekávaný zvrat. V režii Zdeňka Míky účinkuje Iva Janžurová. 16. 12., 14.00, Vltava.
O řeřavých očích
Henri Pourrat (1887–1959) prožil téměř celý život v malém francouzském městečku Ambert, kde sbíral lidové pohádky, povídky a bajky. Autorův výbor často pochmurných, tajemných, avšak vitalistických příběhů nabízí po čtrnáct večerů na stanici Vltava. Setkáme se s venkovským lidem – bojácným farářem, jeho kníratou hospodyní i děvčaty lstivými jako lišky a zlými jako opice, která mají rozličné množství očí, ale také se zcela nadpřirozenými bytostmi, jako jsou jezinky, jejich potomci – strašliví, nenažraní skrčci–, a nebudeme ušetřeni ani schůzky s vlkomilem neboli vlkovodem, či snad rovnou vlkodlakem… Příběhy mají pozvolné tempo, pohádkově-hororovou atmosféru a neobvykle strohé, avšak poučné pointy. Kříž dřevěný, kříž železný,/ jestli lžu, ať do pekel jdu! Od 17. 12., 23.00, Vltava.
–lds–
ah – Anna Hejmová / jj – Jan Jílek / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vm – Václav Magid / vmk – Veronika Musilová-Kyrianová / vz – Vít Zavadil