literatura
Veletrh v Londýně
Letošní ročník londýnského knižního veletrhu (The London Book Fair), který se koná ve dnech 5. až 7. 3., se poprvé odehraje v docích nazvaných ExCel, jež byly nedávno proměněny v galerijní prostory. Hlavním sponzorem veletrhu je jako v minulých letech britská Asociace knihkupců. Ta rovněž stojí za zřízením nového, většího a lépe vybaveného střediska, které bude místem setkávání nakladatelů, vydavatelů a knihkupců. Bude rovněž hostit paralelně probíhající semináře, autorská čtení a doprovodný program, jehož hlavním tématem je letos mexická literatura. Semináře jsou věnovány autorskému právu, strategii přežití nezávislých nakladatelství či možnostem knižních a internetových publikací. Hosty veletrhu budou například Timothy Garton Ash či kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová, která bude své knihy podepisovat přímo z Kanady – s pomocí zvláštního elektronického přemostění. Pro britské přespolní knihkupce jsou pro snazší dostupnost zřízeny zvláštní autobusové linky, které je bezplatně dopraví na místo určení a zpět. Více informací na lbf-virtual.com.
–jm–
Topografie Ladislava Klímy
Francouzský výtvarník J. P. Renaud se vydal po stopách spisovatele a filosofa Ladislava Klímy. Vystoupil na vrchy, kam tvůrce chodil meditovat, prošel pražská předměstí, hledal domy a kavárny s ním spojené. Svou představu o spisovateli pak poskládal z fotografií z míst, o nichž se Klíma zmiňuje ve svých denících. Topografický portrét je doplněn řadou map, skic a dalších předmětů. Kavárna Francouzského institutu, Štěpánská 35, Praha 1, do 15. 3.
divadlo
Fausto Paravidino: 2 bratři
Nedávno vzniklé Divadlo Letí, které si dalo za úkol objevovat pro českou scénu nové texty, představuje devětadvacetiletého italského dramatika Fausta Paravidina. Vystudoval herectví v Janově a jako herec a scenárista pracoval pro film, televizi a rozhlas. Přeložil též některé hry H. Pintera a W. Shakespeara. Drama 2 bratři, autorova třetí hra, získalo cenu Ubu za nejlepší italskou dramatickou novinku v roce 2001. Děj se odehrává ve dvacátých letech minulého století. Dva bratři žijí v jedné domácnosti společně s bývalou přítelkyní jednoho z nich. Věcný jazyk, strohé dialogy a všudypřítomná ironie provází tragický vztah tří mladých lidí od začátku do konce. Dramaturg inscenace a Divadla Letí Daniel Přibyl nabídl režii Jiřímu Ondrovi. Hrají Martina Sľuková, Richard Fiala a Josef Wiesner. Divadlo Letí v Dejvickém divadle, česká premiéra 4. 3. v 19.30.
Však světla nechte plát… – Benefice Jana Kačera
Jan Kačer (narozen 1936 v Holicích) vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a DAMU (obor režie) v Praze. Působil v divadle Petra Bezruče v Ostravě (1960–65), pak v pražském Činoherním klubu (1965––74), který i spoluzakládal, v Divadle E. F. Buriana (1976–81), v ostravském Státním divadle (1976–86), v Divadle na Vinohradech (1986–90), od roku 1990 je v Národním divadle. Hrál v mnoha filmech – Smrt si říká Engelchen, Každý den odvahu, Nikdo se nebude smát, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Údolí včel, Výchova dívek v Čechách a další. Filmové režie – Jsem nebe, Město mé naděje. Divadelní režie – Revizor, Višňový sad, Na dně, Othello, Rváč, Urmefisto, Sbohem Sokrate, Peer Gynt, Černé mléko a mnoho dalších. Divadelní role v inscenacích Zločin a trest, Divoká kachna, Višňový sad, Cesta dlouhým dnem do noci, Romeo a Julie ad. Bývalý senátor, ředitel Nadace Charty 77, autor knih Jedu k mámě a Mírnou oklikou. V inscenaci Však světla nechte plát… dále hrají Blanka Bohdanová, Eva Salzmannová a Magdaléna Borová. Režie Jan Nebeský. Národní divadlo v Divadle Kolowrat 4. 3. a 7. 3. v 19.00.
Neil LaBute: Úderný mejdan – Bash
Neil LaBute – dramatik, filmový režisér a scenárista, mormon, výrazná a kontroverzní osobnost současného amerického nezávislého filmu (Sestřička Betty, Vlastnictví) a světové dramatiky (Tvar věcí, Trůn milosrdenství). V textu Bash se inspiroval příběhy hrdinů antických mýtů. Mytické hrdinství však přisoudil průměrným lidem naší doby, jehož tíhu je nechává nést na jejich pouti životem. Inscenace vzniká v koprodukci Činoherního studia v Ústí nad Labem a pražského Divadla Komedie v režii ústecké umělecké šéfky Natálie Deákové. Hrají Vanda Hybnerová, Ivana Uhlířová, Martin Finger a Michal Kern. Česká premiéra 2. 3. v 19.30 v Divadle Komedie a 9. 3. v 19.00 v Činoherním studiu,
Ústí nad Labem.
–kk–
Nikolaj Koljada: Slepice
Tuto sobotu se na studiové scéně Švandova divadla na Smíchově uskuteční česká premiéra komediální hříčky nejuváděnějšího ruského dramatika současnosti Nikolaje Koljady. Dramatik, jehož hry Murlin Murlo či Zatmění byly uvedeny i na našich scénách, je znám svým lehce absurdním pohledem na svět a často také bývá považován za předchůdce „vlny současného ruského dramatu“, jež je u nás známá především díky iniciativě mladé překladatelky Terezy Krčálové a Divadla Letí. Inscenátoři anoncují sobotní premiéru následovně: Pokud probudíte mladou herečku v pět ráno z jejího snu, probudí ona vás z iluzí o vašem životě a dozvíte se podstatně více, než jste chtěli… Švandovo divadlo, Praha, 4. a 6. 3. od 19.00.
–jj–
Středoevropský festival divadel ve Vídni
Ve vídeňském Theater Brett se do 11. 3. koná Středoevropský festival divadel Theaterkarussel, na němž se představují inscenace a autoři z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Brněnské studio Marta uvede v režii Mariána Amslera inscenaci hry Davida Drábka Akvabely (Kunstschwimmer) a v rámci scénického čtení se vídeňští diváci budou moci mimo jiné seznámit s texty Viliama Klimáčka Hypermarket. Více informací na theaterbrett.at.
film
Zkrocená hora
Tento týden nabídne jak oscarový ceremoniál, tak i české premiéry tří snímků nominovaných na sošku zlatého mužíčka v mnoha kategoriích, především v té hlavní – nejlepší film. Celkově osm nominací má snímek Zkrocená hora Anga Leeho (Rozum a cit, Tygr a Drak), popisující dlouhodobý vztah dvou homosexuálních kovbojů. Ennis (Heath Ledger) a Jack (Jake Gyllenhaal) se do sebe jako mladíci zamilovali na Zkrocené hoře, kam se pak znovu a znovu sami vydávají, aby utekli od svých manželek a společnosti, která pro jejich vztah nenabízí východisko. Jak je u Leeho zvykem, film není žádným strhujícím dramatem, ale pomalým – a přesto zábavným – vyprávěním, které je podloženo skvělými hereckými výkony a působivou vizuální stránkou. Pečlivě vedenou kameru doplňuje krása přírody kanadské Alberty, jejíž vznešenost poskytuje kontrast k malicherné lidské nesnášenlivosti. Premiéra 2. 3.
Godd Night, and Good Luck
O dvě nominace méně posbíral druhý celovečerní režisérský počin hollywoodské herecké hvězdy George Clooneyho. První půle padesátých let byla v USA silně poznamenána antikomunistickou paranoiou a člověk, který se na této vlně nejvíce svezl, byl republikánský senátor Joseph McCarthy. Dva novináři CBS (pro niž byl snímek i původně natáčen) se rozhodli, že stále se rozrůstajícímu strachu v americké společnosti musí být učiněn konec a že McCarthyho kariéra by měla nabrat strmý pád. Aby zapadl do naší „televizní“ představy o padesátých letech, natáčel Clooney film černobíle. Sám senátor se měl původně ve filmu objevit v archivních záběrech, nicméně testovací publikum nepoznalo, že nejde o herce, a jeho „výkon“ zhodnotilo jako silně přehrávaný. Premiéra 2. 3.
Capote
Také třetí oscarový kandidát je retro a rovněž i tentokrát jde o portrét kontroverzní osobnosti – amerického spisovatele a nositele Pulitzerovy ceny Trumana Capotea. Film se zaměřuje na období, kdy pracoval na knize Chladnokrevně, jež popisuje událost, která roku 1959 otřásla americkou veřejností – nepochopitelným vyvražděním kansaské farmářské rodiny. Capote (Philip Seymour Hoffman) pořizuje ve vězení dlouhá interview s obviněnými a zvláště k jednomu z nich – tichému Perrymu Smithovi – začne pociťovat silné pouto. Vedle jako vždy výborného Hoffmana ve filmu excelují Katherina Keenerová (fotografka Harper Leeová) a Clifton Collins Jr. (Perry Smith). Premiéra 2. 3.
–rg–
hudba
Ondřej Smeykal & Pavel Fajt: Autopilote
Ondřej Smeykal a Pavel Fajt představí spojení svého umění, sil a nástrojů ve společném projektu Autopilote. Hráč na australský domorodý nástroj didgeridoo Ondřej Smeykal vyvinul osobitý styl hry, zaměřený hlavně na rytmickou, velice dynamickou hru, plnou přefuků a hrdelních zvuků, kterou tu a tam proloží alikvotní sekvencí tónů, typickou pro tento nástroj. Kromě sólového vystupování byl Ondřej Smeykal členem v alternativní skupině Wooden Toys. Působí rovněž jako lektor workshopů hry na didgeridoo a jako absolvent AVU se věnuje i výtvarné tvorbě. Pavel Fajt je neortodoxní bubeník a avantgardní muzikant. Je známý svými sólovými projekty (uváděnými pod názvem Drumtrack), kde vedle bicích dovede překvapivě rozezvučet nejrůznější gongy, plechy, struny, svůj hlas i elektroniku. Od roku 2002 organizuje mezinárodní bubenický projekt Slet bubeníků. 2. 3., 20.00, Divadlo 29, Pardubice.
Column One
Skupina Column One byla založena na počátku devadesátých let a tehdy byla pod silným vlivem doznívající vlny industriálu. Kolážovité vyjádření skupiny, kterou tvoří Robert Schalinski, René Lamp či Jürgen Eckloff, je ovlivněno i zkušenostmi s jinými médii, a to filmem, videoartem a surrealistickými kolážemi. Roli hraje i neskrývaný obdiv k dadaistickému umění a podivnému humoru. Jejich metoda „cut-up“ spočívá ve spojování různých zdrojů hudby do zdánlivě nesourodých koláží. V takovém slepenci se na jedné ploše setkávají fragmenty z písní Depeche Mode s melodiemi z dětských seriálů, jazzovými sóly, folkem a spoustou dalšího. Column One zdařile zpracovávají i ohlasy trendů soudobé taneční hudby. Těžko však určit, s jakým materiálem se objeví na pražském vystoupení, které bude doplněno i o vizuální složku, neboť průřez jejich tvorbou z let 1994–2004 s názvem Dream Time napovídá, že lze opět čekat cokoliv nečekaného. Column One vystoupí v rámci průběžného festivalu jiné hudby STIMUL, který pořádá hudební časopis His Voice a kulturní magazín UNI. 4. 3., 19.30, Klub Roxy NoD, Praha.
4 Walls
Hudební formace 4 Walls je přímým následníkem poslední skupiny violoncellisty Toma Cory The Roof. Po tragické smrti Toma Cory se k zbylému triu Luc EX (basová kytara), Phil Minton (zpěv), Michael Vatcher (bicí) připojil pianista Veryan Weston. Jejich hudba nabízí pestrou škálu skladeb pohybujících se na tajemné hranici mezi improvizací a rafinovaně dokonalou kompozicí. Luc Ex, který je znám svou rytmickou umíněností, dodává zvuku skupiny charakteristický tah. Ten je podporován explozivní rytmikou Michaela Vatchera a doplňován brilantními melodiemi klavíru. Jeden z nejosobitějších zpěváků soudobé hudby Phil Minton pracuje v kompozicích s texty Paula Hainese, ale i Ho-Či-Mina, Jacquese Brela či americké lidové poezie a jeho zkoumání, kam až se dá rozšířit užívání lidského hlasu, dospělo na hranici bolestivosti hlasivek. Ve jeho koncertním vystoupení se divák může setkat se směsicí stylů evokujících Toma Waitse, Nicka Cavea, be-bop nebo britskou avantgardu 70. let. 4. 3., 20.00, Skleněná louka, Brno.
Maďarské struny
Komorní orchestr Berg zahajuje novou sezonu, která bude opět složena z tematicky zaměřených koncertů. První v řadě je koncert s názvem Maďarské struny, jehož tématem jsou národní kořeny obecně, a maďarské zvláště. Zazní maďarští klasici Zoltán Kodály (Adagio pro violu a smyčce) a Béla Bartók (Hudba pro strunné nástroje, bicí a celestu) i rakouskouherský romantik Franz Liszt (Malédiction pro klavír a smyčce). Současný pohled i zvuk dodá premiéra skladby Valse Me oh Valse Me českého skladatele mladší generace Miloše Orsona Štědroně. Jako sólisté se představí Veronika Böhmova (klavír) a Lucie Kavánková (viola), Komorní orchestr Berg řídí Peter Vrábel. 6. 3., 19.30, HAMU, sál Martinů, Praha.
Šostakovič diriguje Šostakoviče
Maxim Šostakovič, syn skladatele Dimitrije Šostakoviče, přijíždí do Prahy provést dvě ze symfonií svého otce. V provedení Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK uslyšíme dvě z jeho pozdních děl: Symfonii č. 12 d moll op.112 a Symfonii č. 15 A dur op. 141. 8. a 9. 3., 19.30, Smetanova síň Obecního domu, Praha.
–mk–
výtvarné umění
Jiří Černický: Vazby
Liberecký umělec Janu Stolín obnovil po letech svou galerii Die Aktualität des schőnen. Jako prvního do ní pozval Jiřího Černického. Jádro jeho výstavy Vazby tvoří nenápadné intervence do elektrických obvodů v galerii. Na dráty trčící ze zdí jsou připojeny malé objekty, komplikující tok elektrického proudu. Na každém objektu je však ještě nápis, jenž objekty mění na metafory každodenních situací, kdy nám něco či někdo vstoupí do cesty a z jednoduchého úkonu udělá obtížnou překážku. Die Aktualität des schőnen (aa.vslib.cz), Husova 75 /
blok F3, Liberec, do 31. 3.
Fotograf 6/05
Časopis Fotograf má pokaždé charakter tematického portfolia. Tentokrát se zaměřil na recyklaci. Dotýká se tak častého prostředku uměleckého vyjadřování – nového užívání starších obrazů, změn jejich kontextů a využívání obrazových archivů. V tomto ohledu je sympatický přesah fotografického periodika do jiných médií (viz videa Zbyňka Baladrána). Jenom není úplně jasné, proč se tolik místa věnuje abstraktním fotografiím Jaroslava Rősslera. Sice jde o skvělé snímky, ale jasnému rámci „recyklačního“ sborníku se vymykají až příliš.
Kamila Zemková: Věrku znám jen jednu
Do dřevěného obložení brněnské kavárny Steiner je vsazeno devět čtvercových okének o formátu 50 x 50 cm. Ačkoli většina zdejších výstav nepřekračuje amatérskou úroveň, tu a tam se autoři chopí výzvy „naformátovaného“ prostoru a uvažují koncepčně. Studentce FaVU Kamile Zemkové se to podařilo. Zhotovila 8 strohých fotografických dvojportrétů a jeden snímek osamocené mladé dívky. Důvod? Zjistila, že své přátele může rozdělit do dvojic se stejnými křestními jmény. Pouze Věru zná jedinou. Tento malý objev je stručným, mechanickým gestem a poezií mezilidských vztahů zároveň. Café Steiner, Brno, do 22. 3.
Condición postmedia
Veletrh umění Arco v Madridu letos zviditelňoval rakouské umění. Po městě se otevřely výstavy, pořádaly prezentace a diskuse. Nejzajímavější výstava tohoto bloku se jmenuje Condición postmedia (Postmediální podmínky). Stojí za ní tým progresivní Neue Galerie v Grazu. Prostřednictvím více než třiceti autorů je rakouské umění charakterizováno jako prostředí, v němž pokročil proces slučování různých médií a forem. Pozornosti čtenářů lze doporučit Erwina Wurma, Margarete Jahrman a Maxe Moswizera nebo skupiny G. R. A. M. Mimochodem o skupině G. R. A. M. vyšel článek v novém čísle Fotografa. Centro Cultural Conde Duque, Madrid, do 16. 4.
–jpt–
Jitka Anlaufová: Meziprostor
Jitka Anlaufová (1962) patří do přelomové generace absolventů pražské AVU (R. Kolář, M. Knížák, F. Hodonský), kteří nastoupili na českou uměleckou scénu na počátku 90. let 20. století, ve složité „porevoluční“ době. Podařilo se jí překlenout období základních hodnotových nejistot a vyrovnat se s kulturními a společenskými změnami vlastního „životního prostoru“. Nelze se divit, že právě „prostor“ představuje v autorčině malířské tvorbě hlavní téma. Prostor v malbě jako analogický stav předmětného světa, jako zákonitost či systém, o kterém nikdy nevíme vše a v kterém vždy zůstává skryto tajemství a z toho plynoucí existenciální úzkost. Jsou-li obrazy Jitky Anlaufové na první pohled minimalisticky „pročištěné“ a formálně „přehledné“, pak mají ještě velmi důležitou individuálně obsahovou rovinu, která polemizuje prostřednictvím lidské zkušenosti s nadčasovou stabilitou geometrie, kterou autorka oživuje a tím ji zbavuje zdání nadčasovosti. Abstraktní výraz se stává pro Anlaufovou osudovou hrou, v níž umělkyně analogicky poodhaluje jakýsi fungující systém a noří se tak do oblasti obecného poznávání. To, co se na povrchu jeví jako skladebně harmonické a formálně „designované“, je zároveň obsahově varovné, vtahující a možná i nebezpečné, protože destabilizující. Zvláště to platí o „meziprostorech“. Výstava v Divadle Oskara Nedbala v Táboře trvá od 3. 3. do 31. 3. (út–čt 15–17 hodin a v době večerních představení).
Melancholie
Výstavou s podtitulem Génius a šílenství v umění se na začátku roku 2006 věnuje berlínská Nationalgalerie důležitému tématu evropského umění, kterým melancholie určitě je. Jako leitmotiv provází tvorbu mnoha velkých umělců a bývá součástí jejich vrcholných děl od antiky po současnost. Výstava chronologicky sleduje dějiny vybraného ikonografického spektra. Na 300 exponátů z předních světových sbírkových institucí mapuje v tomto směru období dvou a půl tisíce let. Jakousi ikonou přehlídky zůstává dílo Albrechta Dürera Melancholie I (z r. 1514). Společná výstava Staatliche Museen v Berlíně a Réunion des Musées Nationaux de France v prostorách Neue Nationalgalerie, Postdamer Straße 50, Berlin – Tiergarten, trvá do 7. 5.
Podívej, co to tu je...
Po velkém výstavním úspěchu v Geře roku 2003 představuje Städtische Galerie Dresden asi devadesát pět prací ze soukromé německé sbírky Frieder Gerlach. Přehlídku doplňují vybraná díla z Kunstsammlung v Geře a z fondů drážďanské městské galerie. Výběr byl zacílen na figurální obrazy předního představitele německé nové věcnosti Otto Dixe. Umělec světového renomé působil v letech 1927–1933 jako profesor malířství na drážďanské Kunstakademii. Vytvořil charakteristický prototyp dobové podobizny s karikujícími rysy, plný ironie a stylizační nadsázky. Podobně nesmlouvavé a vůči dobové situaci polemické bylo celé Dixovo dílo, kritizující především statut tzv. Výmarské republiky a celkový německý militarismus. Vedle děl Otto Dixe lze zhlédnout obrazy jeho četných žáků, přátel a blízkých, mezi jinými například Maxe Ackermanna, Maxe Beckmanna, Ernsta Bursche, Conrada Felixmüllera, Curta Quernera, Hanse Theo Richtera, Erika Streita ad. Výstava Sehen, was da ist...v drážďanské Städtische Galerie, Wilsdruffer Str. 2, trvá do 9. 4.
–pev–
Ondřej Kopal: Zig Zag
V Galerii A. M. 180 je do 9. 3. k vidění výstava obrazů Ondřeje Kopala s názvem Zig Zag. V posledních letech Kopal maluje v tematicky propojených cyklech, které často vycházejí z jeho dojmů z cest (Venezuela, Indie). Prezentovaná série však není odrazem zeměpisných dálek; spíše propojuje dva světy, které jsou vzdálené jak každodenní realitě, tak sobě navzájem – svět filmu a svět dějin umění. Sérii tvoří portréty slavných filmových hereček provedené rozdílnými malířskými rukopisy, jež odkazují k různým směrům moderního umění – pop-art, expresionimus atd. Galerie A. M. 180, Bělehradská 45, Praha 2.
–vm–
Muž, který si nedal pokoj. Příběh Josefa Poláka (1886–1945)
V rámci oslav stého výročí svého založení uspořádalo Židovské muzeum v Praze výstavu věnovanou Josefu Polákovi, historikovi umění, muzejníkovi a organizátorovi kulturního života v předválečném Československu, osobnosti, která zásadním způsobem ovlivnila podobu Židovského muzea. Pohnuté Polákovy životní osudy a jeho bohatá odborná činnost jsou dnes téměř zapomenuty. Do obecného povědomí je vrací právě zmiňovaná výstava a obsáhlý katalog. Kurátorka Magda Veselská. Galerie Roberta Guttmanna, Praha 1, U Staré školy 3 (zadní trakt Španělské synagogy), do 19. 3.
televize
2. 3. Smrt v klášteře – Sherlock Holmes a dr. Watson v londýnské čtvrti Whitechapel vyšetřují podivnou vraždu v místním kostele (20.00, ČT 1); Zemřel pod cizím jménem – dokument představuje život Jana Šrámka, kněze, zakladatele Československého Orla i Československé strany lidové, místopředsedy vlády v letech 1945 až 1948 (20.00, ČT 2); Krvavá neděle – film režiséra Paula Greengrasse o krvavém potlačení mírového pochodu ulicemi severoirského města Londonderry v roce 1972, natočený jako dobový dokument (22.45, ČT 2)
3. 3. Divadlo žije! – pravidelný divadelní magazín (18.00, ČT 2); Řím – první a druhý díl historického seriálu z produkce televizní stanice HBO (21.00, HBO); Země policajtů – kriminální drama Jamese Mangolda se Sylvestrem Stalonem v jeho životní roli zkrachovalého policisty (21.00, Filmbox); Svět Jamese Joyce – první díl dvojdílného dokumentu (21.50, Spektrum); Bobby McFerrin: Portrét – portrét vokalisty (22.00, ČT 2); Chick Corea & Bobby McFerrin – koncertní vystoupení jazzového skladatele a klavíristy (1.25, ČT 2)
4. 3. Mozart 2006 – dokumentární film režiséra Clause Wischmanna (14.25, ČT 1); Posel z Liptákova – inscenace hry Divadla Járy Cimrmana (20.00, ČT 2); Čeští muzikanti v Americe – dokumentární film (21.40, ČT 2)
5. 3. Mistři českého animovaného filmu – cyklus se tentokrát zaměří na animované filmy s hudebním doprovodem skladatele Luboše Fišera (11.05, ČT 2); Pýcha a vášeň – výpravný historický film režiséra Stanleyho Kramera podle románu Dělo C. S. Forestera (16.50, ČT 2); Příběhy obyčejného šílenství – filmová verze divadelní hry Petra Zelenky o strastech mladého muže (20.00, HBO); Intimita – snímek Patrice Chéreaua se zaměřuje na vztah muže a ženy založený na sexualitě (23.10, ČT 2); 78. Annual Academy Awards – přímý přenos předávání amerických Oscarů (1.00, HBO); Sólo pro... Traband – koncert skupiny, která se svými písničkami na pomezí dechovky a rocku řadí do world music (1.05, ČT 2); Franz Ferdinand – dokument o hudební skupině, která v roce 2003 rozhýbala britskou vlnu kytarových kapel (1.45, ČT 2)
6. 3. Dvojdomí – druhý díl esejisticky koncipovaného dokumentu na téma domov (18.00, ČT 2); Souboj vojevůdců: Žukov proti von Bockovi – další díl dokumentárního cyklu o největších vojevůdcích minulého století (20.00, ČT 2); Julie na cestě domů – filmové drama Agnieszky Hollandové o ženě, které se začne hroutit dosavadní život (21.25, ČT 2); Katové – z historie řemesla popravčích (21.40, Spektrum); Tichá domácnost – snímek Billa Forsytha o ženě, která se po svém brání prázdnotě světa (22.00, Cinemax)
7. 3. Cesta ke svobodě: Příběh Rosy Parksové – film o ženě, jejíž rozhodnutí nevzdat se sedadla v segregovaném autobuse v USA v 50. letech minulého století stálo u zrodu hnutí za občanská práva (21.00, ViasatHistory)
8. 3. O – parafráze Shakespearova Othella v režii Tima Blakea Nelsona, která se odehrává v současnosti (23.05, ČT 1)
rozhlas
2. 3. Jean Paul Sartre: Hérostratos – rozhlasová adaptace povídky (16.00, Vltava); Eugène Ionesco: Lekce – černá komedie (20.00, Vltava); Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov – první část dvanáctidílného čtení na pokračování (22.05, Praha)
3. 3. Africké lásky, africká manželství v životě a v zrcadle afrického umění – nad knihou Věry Šťovíčkové-Heroldové a Ericha Herolda (20.00, Vltava)
4. 3. Malý lord – na motivy knihy F. H. Burnettové pro rozhlas napsala Věra Eliášková (13.00, Praha); Friedrich von Schiller: Loupežníci – rozhlasová hra (14.00, Vltava); Charles Gounod: Romeo a Julie – přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku (19.30, Vltava); Bronislava Volková: Zranitelnost země – listování v tvorbě české básnířky žijící v USA (23.00, Vltava); František Bureš: Legendy a příběhy Mayů – první část pětidílné četby na pokračování (23.15, Vltava); J. Š. Baar: Jeptiška – povídka (1.30, Vltava)
5. 3. Rjúnosuke Akutagawa: V houštině – povídka japonského spisovatele (11.30, Vltava); Malý kluk – rozhlasovou pohádku na motivy pohádky Wilhelma Hauffa napsala Jitka Škápíková (13.00, Praha); Jsou vlnami téhož moře... – rozhlasová kompozice k 55. výročí úmrtí Jiřího Karáska ze Lvovic (20.20, Vltava); Václav Kliment Klicpera: Hadrián z Římsů – rozhlasová hra (20.30, Praha)
6. 3. Elie Wiesel: Svítání – první část pětidílné četby na pokračování (18.30, Vltava); Biblické postavy v oratoriích Georga Friedricha Händela – hudební cyklus (20.00, Vltava)
7. 3. Literární magazín z Olomouce (16.00, Vltava); Lev Trockij – dokumentární pořad (17.30, Praha); Koncertní sezona SOČR 2005/2006 – přímý přenos z Dvořákovy síně pražského Rudolfina (19.30, Vltava); Léandre-Alain Baker: Dny se vlečou, noci taky... – hra konžského autora (21.30, Vltava)
8. 3. Dušan Havlíček: Televize, pohroma století – první část dvojdílného eseje (10.00, Vltava); Historický klub – debata nad knihou Dějiny Norska (16.00, Vltava); Jana Knitlová: Písničky – rozhlasová komedie parodující divácké a posluchačské soutěže (21.05, Praha)
–jgr–
jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jiřík / jm – Jan Machonin / jpt – Jiří Ptáček / kk – Karel Katarovic / mk – Matěj Kratochvíl / pev – Petr Vaňous / rg – Roman Gazdík / vm – Václav Magid