literatura
Polistopadová česká literatura
První z cyklu přednášek, které se uskuteční v Městské knihovně v průběhu dubna, ponese titul Charakteristické tendence v české próze 90. let 20. století. Konjunktura deníkové a memoárové literatury, korigování a doplňování obrazu národních dějin v žánru historické prózy, komercializace literatury, snaha o komplexní obraz současnosti, ženský pohled na současnost, postmodernismus – tyto a další prozaické trendy spoluvytvářely tvář české prózy před koncem minulého století. Přednáší Lubomír Machala.
Městská knihovna (Malý sál, Mariánské nám. 1, Praha 1), ve čtvrtek 5. 4. v 17.00.
Večer Vladimíra Holana
Výstavu na holanovské téma (Nikola Tempír) a recitaci výběru z Holanovy milostné lyriky (Tomáš Lotocki) doprovodí přednášky: Filozofická a psychologická dimenze poém Vladimíra Holana – široce přístupný pohled na Holanovu poezii let 1938–1945 prizmatem filozofické hermeneutiky a hlubinné psychologie (Jaroslav Hroch); Byl Vladimír Holan angažovaným básníkem? (Alena Petruželková); a K tobě se vzdaluji (Lukáš Neumann). Večerem provází Lubomír Machala.
Galerie U Mloka (Lafayettova 9, Olomouc), ve středu 11. 4. v 19.00.
–pa–
Peter Handke
Překladatelka Věra Koubová uvede dvojjazyčně pásmo z úryvků svého překladu Handkeho novely Don Juan, která právě vychází. Vypravěčem Handkeho prózy je samotář provozující hostinec v někdejší klášterní zahradě. Příběh začíná ve chvíli, kdy do hostince dorazí nezvykle ukázněný Don Juan: otec, který ztratil své dítě. Hostiteli líčí příběh svých posledních sedmi dnů, které strávil postupně v Gruzii, Damašku, Maroku, Norsku, Holandsku a v zemi beze jména. Příběh je redukován na jakési momentky, což mu dodává na přeludnosti. Don Juan, jenž se bez vysvětlení ocitá ve 20. století, je autorem „přeinterpretován“: je to bloudící a hledající člověk, nadaný jasnozřivostí, kterou možná na okamžik propůjčuje i druhým. Vždy však stojí vůči druhým v odstupu, a to v takové míře, že mnohé by nakonec mohlo být i jen jeho představou, fikcí, iluzí – stejně jako iluzí by mohl být i Don Juan oné dlouhé kulturní tradice. – Mluvené slovo se na večeru bude prolínat s hudbou. Na klavír bude hrát Marie Vigilante-Pospíšilová díla Oliviera Messiaena, Sergeje Rachmaninova, Clauda Debussyho a Franka Martina.
Rakouské kulturní fórum (1. patro, Jungmannovo nám. 18, Praha 1), ve středu 11. 4. v 18.00.
Feridun Zaimoglu
V Brně bude číst něměcký prozaik tureckého původu Feridun Zaimoglu ze svého románu Leyla (ukázka A2 č. 18/2006), v němž se vrací do turecké Anatolie, země strnulé ve studené válce, ovládané přísnou vírou i ve své každodennosti, kde rodiny podléhají otci a ženám je vykázáno jen skromné místo na okraji. Zaimoglu se narodil roku 1964 v Bolu v Turecku, vyrůstal v Německu. Studoval umění a medicínu, dnes žije a pracuje v Kielu. Vedle románů, povídek a scénářů píše pro noviny, pro divadlo – a pracuje též jako výtvarník. Pozornost vzbudil již svou první knihou Kanak Sprak o životě mladých Turků v Německu. Mimo jiné mu vyšly knihy Šátek (1999), German Amok (2002), Dvanáct gramů štěstí (2004, jedna povídka vyšla česky v Německé čítance). Leyla (2006) se stala jednou z nejúspěšnějších knih tohoto jara. Feridun Zaimoglu obdržel za svou literární tvorbu řadu ocenění, mezi nimi Cenu poroty literární soutěže Ingeborg Bachmannové (2003) a Cenu Adelberta von Chamisso (2005). V roce 2005 Zaimoglu pobýval na stipendiu v římské vile Massimo.
Německá knihovna Brno (Solniční 12), ve čtvrtek 12. 4. v 15.00.
Joseph Haslinger v Ústí
Autorské čtení rakouského esejisty, autora mnoha povídek, esejů a dvou románů Opernball a Vaterspiel Josepha Haslingera začne na katedře germanistiky FF UJEP (České mládeže 8, Ústí nad Labem) ve čtvrtek 12. 4. v 17.00.
–lb–
Setkávání s básníky generace 90. let
Petr Šrámek pořádá pod záštitou Ústavu české literatury a literární vědy FF UK pravidelná týdenní setkávání a besedy s českými básníky, nejvýraznějšími osobnostmi generace 90. let.
Tento týden se jako host zúčastní Pavel Kolmačka.
Filozofická fakulta UK (nám. Jana Palacha 2, Praha 1, 4. patro, č. dv. 413), v úterý 10. 4. a dále každé úterý pravidelně od 17.30.
–pa–
divadlo
Fantom Morrisvillu
Režisér Jan Mikulášek, který působí v ostravském Divadle Petra Bezruče, se s oblibou věnuje divadelním adaptacím filmových předloh. Takto se bude prezentovat i na scéně Národního divadla moravskoslezského, kde v premiéře 31. 3. uvedl Fantoma Morrissvillu podle stejnojmenného českého filmu z roku 1966, který paroduje detektivní příběhy s napětím.
Národní ostravští herci tedy v mikuláškovské stylizaci tentokrát v prostředí tajemné Anglie.
Národní divadlo moravskoslezské (Divadlo Jiřího Myrona, ul. Čs. legií 148/8, Ostrava), ve středu 4. 4. v 19.00 a dále též 12. a 17. 4. v 19.00.
–ml–
DÍTĚ! (hra ze života)
Antonín D. S., pražský divadelní soubor vzniklý na základech Kulturně divadelního spolku Puchmajer, se věnuje výhradně autorské tvorbě, jejíž poetika je orientována na drsný, černý humor. DÍTĚ! (hra ze života), druhá část trilogie Ty ještě nemáš dítě??, je sondou do života dnešních třicátníků, kteří podlehli baby-boomu. Premiéra závěrečné části s názvem Ženáč x Singl se uskuteční letos v květnu. Antonín D. S. vám dokáže, že „dítě člověka změní. Ne, to nejsou žádný kecy z chytrolínskejch knížek. To je pravda. Čistá pravda! Najednou totiž zjistíš, že co ti přišlo podstatný, je jenom trapná marginalita, a co si doteďka přehlížel, stojí v centru tvý pozornosti. Zmatek v hlavě, zpřeházený životní hodnoty – to všechno je pryč, na to zapomeň; zklidnění, zmoudření, vyrovnanost – to všechno je otcovství.“
A-studio Rubín (Malostranské nám. 9, Praha 1), ve středu 4. 4. v 19.30.
–kv–
Hlas Anne Frankové
Experimentální prostor pražského klubu Roxy/NoD premiérově uvede autorský projekt Petra Boháče a Miřenky Čechové. Anne Franková mohla být dnes sedmasedmdesátiletou spisovatelkou žijící v Bostonu, zemřela ale na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen roku 1945 jako patnáctiletá. Deník Anne Frankové zachycuje období od 12. června 1942 do 1. srpna 1944 a dospívající dívka v něm otevřeně popisuje své společníky, (ne)všední situace ze „života v zadním traktu“ a své plány – několikrát zmiňuje, že by se chtěla stát spisovatelkou.
Inscenace, která její osud chápe jako východisko k přiblížení se osudům i jiných skrývaných, žijících i nežijících, bude poprvé uvedena v NoD (Dlouhá 33, Praha 1) ve středu 4. 4. a ve čtvrtek 5. 4. ve 20.00.
–vmk–
Děvče ze Západu
Národní divadlo poprvé uvádí Děvče ze Západu! Mezi nejznámější a nejhranější Pucciniho tituly patří Bohéma, Tosca, Turandot či Madame Butterfly, přesto patří Děvče ze Západu (La fanciulla del West) k jeho vrcholným dílům.
Téma, jak titul napovídá, je zlatokopecký příběh z dob amerického Divokého západu. Kovbojka: námět pro operu ve své době nestandardní, moderní a nový. Premiéra se konala roku 1910 v newyorské Metropolitní opeře, titulní roli ztvárnila Ema Destinnová a jejím jevištním partnerem jí byl tehdy neméně slavný Enrico Caruso.
V současné inscenaci v režii Jiřího Nekvasila a v hudebním nastudování Johna Fioreho (ten pro Národní divadlo připravil Wagnerovu tetralogii Prsten Nibelungův) titulní roli alternují Eva Urbanová a Anda-Louise Bogra. Premiéra na půdě historické budovy Národního divadla (Ostrovní 1, Praha 1) ve čtvrtek 5. 4. v 19.00.
–ah–
hudba
Pelican v Akropoli
Chicagský kvartet Pelican se v dubnu vydává na čtrnáctidenní evropské turné, v němž první zastávkou bude 5. dubna pražský Palác Akropolis. Jejich styl bývá občas označován jako art-metal; čím dál vžitější je však termín post-metal. Navazují na tvorbu bostonských Isis, jejichž kytarista a „hydří“ hlava Aaron Turner se je jal vydávat na svém labelu Hydra Head Records. V roce 2003 zde kapela vydala své první čtyřskladbové EP pod jednoduchým názvem Pelican. Oproti Isis se na něm představují s méně temnou atmosférou, ale na druhé straně znějí značně tajuplně, i proto, že hrají pouze instrumentálně. Němota je kompenzována bohatými vyjadřovacími prostředky muzikantské zručnosti, která však nesklouzává k exhibici. V poslední kompozici debutu (The Woods) poprvé pokořují hranici deseti minut, což budou následně dělat velmi často. Ještě téhož roku nahráli Pelican své první LP Australasia. O dva roky později se situace opakovala; nejdříve vyšlo EP March into the Sea a o pár měsíců později výborná dlouhohrající deska The Fire in Our Throats Will Beckon the Thaw, na níž svůj rejstřík obohatili o akustickou kytaru. Na dubnovém vystoupení by mohly zaznít i skladby z připravovaného alba City of Echoes, jehož vydání je ohlášeno na květen. Předkapelu jim budou dělat čeští Gnu z vydavatelství Silver Rocket. Ti hrají poctivý hard-core, okořeněný přítomností dvou baskytar.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), ve čtvrtek 5. 4. ve 20.00.
–jp–
Triosk
Bubeník Laurence Pike, klávesista Adrian Klumpes a basista Ben Waples spolu začínali jako studenti jazzu. Do toho se jim ovšem míchaly i jiné hudební zájmy: elektronika dua Autechre nebo minimalismus Stevea Reicha. V roce 2001 spolu improvizovali a svou hru doplňovali samply a smyčkami. V tomto prostoru se začala odvíjet tvorba Triosku. Aktuální album tohoto australského tělesa, The Headlight Serenade, nepřináší závratně nové postupy či zvukové barvy, jejich experimentování na průsečíku jazzu a ambientu, akustiky a elektroniky, improvizovaného a propracovaného však vyzařuje zvláštní vyváženost, vedoucí k velmi přesvědčivému originálnímu zvuku. Jejich hudba připomíná volně plynoucí tok, z něhož nic nevyčnívá více, než by mělo: žádný z účastníků se nepouští do sólových exhibic, linie se nenásilně proplétají, je těžké odlišit, co je improvizace a co bylo připraveno předem. Nepředvídatelnost je také důvodem, proč by jejich koncert měl být výrazným zážitkem.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v úterý 10. 4. v 19.30.
–mk–
film
Horší už to nebude
Pod neprůhledným distribučním názvem Horší už to nebude se skrývá osobitá komedie z dílny renomovaného režiséra Marka Forstera (Ples příšer, Hranice života), pod níž je podepsán mladý scenárista Zach Helm. Jeho příběh důmyslně rozvíjí nosné téma střetu reality a fikce, tentokrát v literárním kontextu. Kafkovský úředníček Harold Crick (Will Ferrel) jednoho dne uslyší podivný ženský hlas, který mu prorokuje brzkou smrt. Brzy mu dojde, že tento hlas patří jemu neznámé spisovatelce a že on, Harold Crick, se stal hrdinou její knihy. Harold nechce zemřít, a proto vyhledá literárního vědce (Dustin Hoffman), který mu musí pomoci identifikovat autorku románu. Spisovatelka Karen Eiffelová (Emma Thompsonová) zatím pro svého hrdinu vymýšlí co nejlepší smrt... Režisér Forster se vztahem spisovatele a jeho díla zabýval již ve filmu Hledání Země Nezemě – dojemnost a čistotu tohoto díla (výtečná hudba Britta Daniela, leadera austinské kapely Spoon!) nahradila v Horší už to nebude zašmodrchanost hodná snímků scenáristy Charlieho Kaufmana (V kůži Johna Malkoviche, Adaptace). Nabourávání filmové reality prostřednictvím literární či jakékoliv jiné fikce je pro Kaufmana velkým tématem a Zach Helm i Marc Forster tak ve svém filmu navazují na to nejlepší z této tradice.
Premiéra ve čtvrtek 5. 4.
–jj–
výtvarné umění
Stanislav Kolíbal
Stanislav Kolíbal (1925) patří mezi arbitry českého výtvarného umění. Svým dlouhodobě vyvíjeným dílem se kontinuálně pohybuje v oblasti grafiky a sochy, které sbližuje, protíná a prolíná. Postupnou redukcí formy a minimalizací výrazových prostředků nachází obrazovou čistotu, v lecčems odpovídající existenciálně či konfesně laděné askezi. Vytváří geometrické konstrukce, které zkoumá v jejich prostorových proměnách. Plocha se mění v prostor a naopak. Společnost Woxart aktuálně připravila komorní výstavu Kolíbalových kreseb a reliéfů, kterou lze zhlédnout na adrese Heřmanova 35, Praha 7, denně mimo víkend od 9 do 17 hodin, a to až do 27. 4. K výstavě vychází katalogová pozvánka s černobílými reprodukcemi několika děl.
Biedermeier ve Vídni
Roku 1820 dal rakouský arcivévoda Karel svým přesídlením do Paláce Albertina podnět k realizaci jednoho z nejrozsáhlejších podniků celé epochy ve střední Evropě – k radikálnější modernizaci a s tím spojené objednávce rozsáhlých interiérových zařízení a mobiliářů. Proti opulentnímu přepychu francouzského empiru a historických recepcí klasické antiky v klasicismu je tento dekorativní styl charakteristický odmítáním nadbytečných ornamentů a redukcí na základní geometrické formy: v nábytkové tvorbě stejně jako v porcelánu, klenotnictví nebo sklářství. Zdůrazněný zájem o lesk a přirozenou krásu materiálu vedl k vrcholným výkonům řemeslných a uměleckořemeslných dílen, jejichž ohlas přesáhl do projevů soudobého malířství i kresebných disciplín. Nalezení jednoduchosti – jako styl etického chování – vyzařoval po Vídeňském kongresu z hlavního rezidenčního města a působil také v dalších kulturních centrech střední a severní Evropy. Tento raný vídeňský biedermeier se svým redukcionalismem a estetikou materiálu, v mnohém důležitý pro nástup moderny kolem roku 1900, je na výstavě prezentován jako mezinárodní umělecký fenomén: s paralelním vývojem v Goethově Výmaru, Mnichově, Berlíně či Kodani. Na rozsáhlé výstavě, čítající kolem 450 exponátů, se svými zápůjčkami významně podílelo také pražské Uměleckoprůmyslové museum. Projekt syntetizující a upřesňující jednu z důležitých etap umění 19. století lze navštívit v Albertině (Albertinplatz 1, Vídeň) do 13. 5.
–pev–
Harakiri v Rudolfinu
K probíhající výstavě japonského fotografa Shomei Tomatsua (ukončena bude 15. 4.) uspořádala Galerie Rudolfinum i doprovodný program, jehož součástí je například přednáška Vlasty Čihákové-Noshiro. Pod názvem Yukio Mishima a patriotismus bude řeč o filmovém dokumentu o harakiri, rituálu sebevraždy, v níž jde o záchranu samurajovy cti. Film natočil Yukio Mishima, kandidát Nobelovy ceny za literaturu, podle skutečné události – sám navíc později takto ukončil svůj život.
Galerie Rudolfinum (Alšovo nábřeží 12, Praha 1), ve čtvrtek 5. 4. v 16.30.
–ml–
televize
Ed Wood
Edward D. Wood Jr. miloval film. Ale nechtěl pouze pasivně přihlížet, nýbrž aktivně tvořit. Věřil, že má dar od Boha či alespoň nadání… nebo minimálně schopnost rozeznat povedený záběr od nepovedeného. Věnoval se klasickým žánrům – hororu, sci-fi, poté své místo našel u pornografického filmu. Ve své práci nedbal na realističnost, na věrohodné trikové efekty. Část scény mohla být natočena ve dne na zahradě, druhá pak klidně večer v lese. Jeho díla byla natolik špatná, že si získal nekritickou lásku filmových fanoušků (a také vědců). S úctou se k němu obrací i slavný Tim Burton. Se svou inklinací ke všemu podivnému, nízkému, současně však upřímnému zpracovává část Woodova života. Rekonstruuje segmenty jeho filmů, přivádí nás do zákulisí natáčení. Vše stylizuje ve prospěch Woodovy doby a tvorby, kamera je černobílá, herci věrně obsazeni podle svých předobrazů. Ten, kdo doposud nenašel cestu ke „zlatým kouskům“ pana Eda Wooda (a také Tima Burtona), se jistě pokusí prostřednictvím tohoto příjemného a hravého díla svoji chybu napravit.
ČT 2, čtvrtek 5. 4. ve 21.40.
Dogville
První částí zamýšlené „americké trilogie“ Larse von Triera (druhým dílem je o dva roky mladší Manderlay) se žánrově pohybujeme v mezích thrilleru. Jak jinak nazvat drásavé napětí, jež zažívá mladá Grace (Nicole Kidmanová) na útěku před gangstery? Ukryta v bezpečí nevelkého městečka Dogville začíná zjišťovat, že zvětšující se odměna za její vydání může „hradby úkrytu“ lehce zbořit. Trier si nikdy nebral servítky a ani zde neváhá diváka emocionálně ždímat, co to jde. Nic nemůže být brutálnější než násilí na duši. Provokace se navíc násobí zcizující vizuálností díla. Městečko je v podstatě pouze jeviště, na němž jsou nakresleny půdorysy budov, ulic. Lidé na sebe sice vidí (a divák má také neustále ostatní pod dohledem), ale jako by mezi nimi zeď skutečně stála. Můžeme to brát jako silnou stylizaci, nebo naopak jako výsostné oproštění od iluzivních prvků a cestu k jádru reality. Každopádně Trier tak obnažuje drsnost prostředí a lidských povah, stupňuje puls, graduje napětí. Neobyčejný snímek velkou měrou názorově rozdělil kritiky i diváky, byl nominován na Zlatou palmu a jeho apel neoslabilo ani následující pokračování.
Nonstop Kino, v sobotu 7. 4. ve 20.00.
–lg–
rozhlas
Zelený čtvrtek
Musica antiqua je kritický pořad orientovaný na kvalitní nahrávky staré hudby, ve kterých jsou použity přímo původní nástroje či alespoň jejich kopie. V souvislosti s časem velikonočním padl výběr na pašijovou hudbu Orlanda di Lassa, jednoho z nejproslulejších skladatelů 16. století. Jádro pořadu budou tvořit Slzy svatého Petra. Čistě vokální kompozice – ve své době údajně výjimečná v důrazu na vykreslení duševních stavů člověka – pojednává o výčitkách apoštola, který třikrát po sobě zapřel božího syna. V téhle své poslední skladbě se prý Lasso vyrovnával se svými vlastními hříchy.
Český rozhlas 3 – Vltava, ve čtvrtek 5. 4. ve 21.20.
Velký pátek
Membra Jesu nostri znamená Nejsvětější rány našeho Ježíše. Tak nazval jednu svou duchovní skladbu Dietrich Buxtehude, jeden z velikých německých barokních mistrů. V pořadu nazvaném jednoduše Velkopáteční večer proběhne vedle vysílání hudby také rozhovor s vedoucím katedry skladby na pražské HAMU, profesorem Ivanem Kurzem. Ten komentuje Buxtehudeho hudbu v souvislosti s dnešní dobou: „Jsme kotel přetopený. To se občas projevuje i ve velké křeči výrazových prostředků. Když poslouchám barokní mistry, žasnu nad tím, jak jemná jsou jejich ponaučení, jak jemné jsou jejich připomínky, zatímco my hned křičíme, hned jsme hysteričtí, hned vzplaneme. Oni ne, oni jsou cudní, ale to neznamená, že jejich výrazová schopnost nemá patřičný rozměr.“
Český rozhlas 3 – Vltava, v pátek 6. 4. ve 20.00.
Bílá sobota
K českému baroku nepatří jen uhrančivé sochy a velkolepě zdobené kostely oficiálních umělců, ale mimo jiné i překvapivě dynamické a živelné lidové divadlo. Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista patří mezi klasické kusy, jež se hrávaly na českém venkově. Text zrekonstruoval v šedesátých letech teatrolog Jan Kopecký. K pozoruhodným adaptacím velikonoční hry patří i divadelní inscenace Evy Tálské, jež vznikla v Divadle Na provázku. Rozhlasovou verzi s Michalem Bumbálkem v roli Ježíše vytvořila režisérka v roce 2001. Eva Tálská se proslavila především jako jedna z nejhorlivějších představitelek typicky českého proudu „divadla poezie“. Otázka je, jak se jí daří převádět scénické obrazy do světa zvuků.
Český rozhlas 3 – Vltava, v sobotu 7. 4. ve 14.00.
Velikonoční neděle
K nedělním tradicím na Vltavě patří polední Zvony. Jakousi náhodou často zrovna v neděli o dvanácté zkusmo pouštím rádio. Pořad, ve kterém nám redaktoři seriózně představí některý český kostelní zvon a vzápětí se z rozhlasového přijímače několik minut line jeho reálný zvuk, mi vždy připadal přinejmenším prapodivný. Na Neděli velikonoční nás ovšem čeká vyzvánění časnější a v širších souvislostech. Pro srovnání uslyšíme různé ctihodné kovové kmety z odlišných končin naší vlasti. A k tomu návdavkem takzvanou zvonohru a její královskou představitelku na pražské Loretě. Pořad vhodný pro posluchače, kteří jako já bydlí od všech kostelů daleko.
Český rozhlas 3 – Vltava, v neděli 8. 4. v 8.00.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jan Adámek / jj – Jan Jílek / jp – Jakub Pech / kv – Kateřina Veselovská / lb – Libuše Bělunková / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyriánová