Prohlásit na skomírajícím večírku, že zahlédl jste vlhovce, / ačkoli jste dlouho žádného neviděl, rozhodně neuškodí. / Na vaší reputaci vypravěče interesantních historek / to nezanechá šrámy, zvláště když rychle změníte téma, / ba ani jemnou pavučinu lidské důvěry / takový graciézní výmysl nepotrhá. / Za chvíli však, zrovna když s přímo nakažlivým nadšením / začnete o golfu či daních, nebo o něčem podobném, / přičemž se zobák naběračky noří do bublajícího ledu, / možná vám po zádech přeběhne mráz z náhlého vyrušení, možná / nad hlavou uslyšíte zaváhání neskutečných křídel.
Richard Wilbur: Věci tohoto světa. Báseň Lhaní. Přeložil Petr Onufer
Ano, vážený pane, našel byste jen málo lidí přirozenějších, než jsem byl já. Srdce mi zvučelo v dokonalé harmonii se životem, nezdráhal jsem se brát všechno, co mi nabízel, neodmítal jsem ani jeho pošklebky, ani velkorysost, ani pokoření. A zvláště z jeho darů hmotných, fyzických, zkrátka toho, co poskytuje smyslům a co znepokojuje nebo odstrašuje tolik lidí zamilovaných a osamělých, jsem plnými hrstmi nabíral stejné radosti a požitky, aniž mě zotročovaly. Byl jsem pro své tělo jako stvořený. Proto se ve mně rodil ten vnitřní soulad a to nenucené sebeovládání, které lidi vyciťovali a o nichž mi i svěřovali, že jim pomáhají žít. Kdekdo vyhledával mou společnost. A mnoha lidem připadalo, že mě už jednou potkali. Život se svými tvory a dary mi šel vstříc; a já ty pocty přijímal s blahosklonnou hrdostí. Opravdu, byl jsem tak plně a samozřejmě člověkem, až jsem si připadal trochu jako nadčlověk.
Albert Camus: Pád. Přeložil Miloslav Žilina
Obyvatelé měst jsou herci v dramatu městského života, umírají a jsou nahrazováni jinými herci. Zdá se, že role zůstávají pořád stejné a že je tomu tak proto, že bez této neměnnosti rolí by se řád města rozpadl a s ním by se rozplynul i smysl života ve městě. Ale stálost rolí je jen iluzí, která se rodí z toho, že proměny rolí jsou pozvolné a nenápadné. (…) Snad se role mění proto, že mrtví, kteří svou roli opustili, nejsou tak úplně mrtví, že přežívají v povaze role, že v ní zanechali něco ze svých zvyků.
Michal Ajvaz: Padesát pět měst
Byť se na člověku / či na duši prohřešil sebevíc – / náš vnitřní zrak si stejně nedá říct / a jaksi lituje toho chlapa na útěku // jenž za doprovodu / sirén, malujeme si, / dere se houštím; aby zmátl psy, / schová se pod vodu // a pak se rychle obrátí, / drápe se do strmého srázu, jen stěží / přemáhá vyčerpání, dlouze leží / v sežehnutém křoví u trati.
Richard Wilbur: Věci tohoto světa.
Báseň Muž na útěku. Přeložil Petr Onufer
Paráda / paráda / Budeme / se parádit / Až budeme / parádní / Střelíme se / do hlavy
Quido Machulka: Z Hrdlořez do Ďáblic. Báseň Paráda
Vypisoval Jiří Straka, kritik architektury.