literatura
Pension Rosamunda
Listování ve scénáři dalšího nerealizovatelného filmu, jenž vznikl v osmdesátých létech mezikontinentální spoluprací Jiřího Suchého (Praha) s Vítem Hrubínem (Hollywood). Groteskní příběh o převratu, který se uskutečnil v nevěstinci na kraji městečka L. nad P. Čtení, blížící se divadelní inscenaci, se bude střídat s rozehranými scénami a písničkami. V režii Jiřího Suchého vystoupí celý soubor divadla Semafor.
Divadlo Semafor (Dejvická 27, Praha 6), ve čtvrtek 12. 4. v 19.00.
Recitační večer Antidivadla a hostů
Účinkují: Josef Hrubý, Petr Hruška, Jan Sojka a David Charvát.
Divadlo Dialog (Klatovská 7, Plzeň), v pátek 13. 4. v 19.00.
Autorské čtení a vernisáž Petra Pazdery Payneho
Prozaik a dramatik P. P. Payne je autorem kratších, sevřených prozaických útvarů, jež zpravidla mají charakter podobenství, nevtíravého mravního poučení až přikázání, anebo novodobého náboženského apokryfu. Vytvořil například soubor esejisticky laděných kázání Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?. Čtení nazvané Černobílá idyla doprovodí výstava linorytů. Pořad uvádí Radim Kopáč.
Unijazz (Jindřišská 5, Praha 1), v pondělí 16. 4. v 19.00.
Povídky a beseda o Novém Zélandu
Besedu a promítání s cestovatelem Janem Pillveinem o jeho cestách po Novém Zélandu doplní autorské čtení povídek autorů magazínu Totem a kytara Jana Jablonczeka.
Jindřišská věž (podkroví, Jindřišská ulice, Praha 1), v úterý 17. 4. v 18.00.
Jarní rozhlédnutí
V první části komponovaného pořadu zazní poezie s jarní tematikou předních českých básníků a literátů, mj. K. H. Máchy, B. Němcové a K. Světlé. Druhá část bude věnována volnému autorskému čtení, přihlásit se je možné na adrese [email protected] do 15. 4. Účinkující: Jana Rubešová, Martina Bittnerová a Zbyněk Zeman (hudební doprovod).
Thrakia (Rubešova 12, Praha 2), ve středu 18. 4. v 19.00.
–pa–
Noc literatury
Česká centra ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví pořádají druhý ročník čtení, jehož cílem je propagovat literaturu zemí, v nichž Česká centra působí. Na devíti málo známých a leckdy veřejnosti nepřístupných místech Prahy se posluchači setkají s literaturou argentinskou, českou, japonskou, maďarskou, německou, rakouskou, rumunskou, skandinávskou a španělskou v podání známých českých herců. Z Alfreda Kubina tak bude například v kostele sv. Šimona a Judy číst Ivan Řezáč, David Prachař přečte Borgesovy Artefakty v kryptě kostela Nejsvětějšího Salvátora, Jiří Ornest propůjčí hlas knize Návrat od Petru Popeska v Gallery Art Factory. Dále bude možné vyslechnout texty Imre Kertésze, Julie Zehové, Enriqua Vila-Matase či Haruki Murakamiho. Akci doprovodí výstava fotografií Petra Kotyka Stoly českých spisovatelů.
Noc literatury se uskuteční na různých místech Prahy ve čtvrtek 19. 4. od 18.00 do 23.00. Více informací lze získat v Českém centru (Rytířská 31, Praha 1) nebo na www.czechcentres.cz.
–ml–
divadlo
Kaltes Land
Českou premiérou dramatu Ledový hrot/Kaltes Land současného švýcarského dramatika Reta Fingera se představí v divadle Disk nastupující absolventský ročník katedry činoherního divadla pražské DAMU. Reto Finger se narodil roku 1972 ve švýcarském Emmentalu – v podhorské vesnici s několika desítkami obyvatel, kteří se živí výhradně chovem dobytka a k nimž nevede dopravní spojení. Odsud odešel do Curychu a Berlína. Proslavil se hned svou první hrou Schwimmen wie Hunde, kterou uvedl vídeňský Burgtheater. Za hru Kaltes Land (2005), kterou má nyní na repertoáru šest divadelních scén v Německu a Rakousku, obdržel prestižní Kleistovu cenu pro mladé dramatiky. Na rozdíl od většiny současných divadelních her stojí v centru Fingerových textů skutečný dramatický konflikt a postavy s tragickou velikostí a silným příběhem. Kaltes Land je příběhem dospívající dívky Hany, jež vyrůstá v podobně izolovaném místě, jako kdysi žil Finger. Inscenace Kaltes Landu v překladu Jany Sloukové a režii Jana Friče bude první cizojazyčnou premiérou této hry. Divadlo Disk (Karlova 26, Praha 1), v pátek 13. a v sobotu 14. 4. v 19.30. V sobotu navíc za přítomnosti autora, který se zúčastní i diskuse po představení.
–vmk–
Mahábhárata
Akci Barvy života pro Indonésii pořádá občanské sdružení Kintari foundation a Indonéské velvyslanectví. Nadační víkend (14.–15. 4.) doprovodí tradiční tance, indonéská hudba, orchestr, sborový zpěv, multimediální projekce, prodejní výstava a především Loutky na cestách aneb Mahábhárata – taneční představení propojující stínové divadlo a bojová umění s moderním evropským tancem. Rámcem příběhu je proměna mladých lidí v klasické indonéské loutky wayang kulit – herci se stylizují do loutek a ocitají se v jejich světě: ve světě bohů, velkých hrdinů a velkých činů, ve světě, který se vznáší nad tím pozemským, ke kterému se diváci opět snesou až s koncem představení. Inscenaci dominuje výtvarná složka a stylizace, která je ve znamení jednoduchosti a čistoty scény, dotvářené pouze světelnými efekty – mezi těmi je nejdůležitější plocha s videoprojekcí, která má evokovat rozdílnou krásu Prahy a Bali. Inscenace, jejíž světová premiéra se odehrála na Bali Art festivalu 2006 v Indonésii v režii a choreografii J. Vozábové a L. Berana, má další reprízu ve Strašnickém divadle (Solidarity 53, Praha 10) v neděli 15. 4. v 18.00. Informace o celém festivalovém nadačním víkendu najdete na
www.kintari.com.
–ah–
Česká taneční platforma
Profesionální přehlídka zaměřená na nejnovější tvorbu z oblasti českého tanečního divadla, Česká taneční platforma, bude leatos probíhat od pátku 13. do středy 18. 4. V rámci festivalu, na němž může odborná i laická veřejnost posoudit kvalitu práce tuzemských choreografů a tanečníků, uvidíte divadlo Farma v jeskyni, soubor Krepsko, držitele Ceny Sazky Kristýnu Celbovou, Jara Viňarského a VerTe Dance a mnohé další české i zahraniční umělce. Přehlídka je rovněž druhým kolem soutěže o Cenu Sazky, kterou každoročně vyhlašuje sdružení Tanec Praha. Jednotlivá představení festivalu se uskuteční v prostorách divadel Disk (Karlova 26, Praha 1), Ponec (Husitská 24, Praha 3), Alfred ve dvoře (Františka Křižíka 36, Praha 7), NoD Roxy (Dlouhá 33, Praha 1) a Duncan Centre (Branická 41, Praha 4). Více informací na www.tanecpraha.cz.
–kv–
film
Grindhouse: Planet Terror
Není tajemstvím, že režiséři Robert Rodriguez a Quentin Tarantino vyrůstali na levných béčkových produkcích, k nimž ve své tvorbě prakticky neustále odkazují. Nyní dostává jejich nostalgie explicitní rozměry, a to ve společném projektu, jenž byl distributory rozdělen na dvě části. Český divák se bude moci nejdříve potěšit holdem filmovému braku v podání Roberta Rodrigueze. Jeho dílko se nese v duchu hnisajícího masa, podivně nesympatických pohledů spoluobčanů, vnadných krásek, doutnajících zbraní a především v lesku kečup-krve. Projekt je dokonce doplněn o trailery na neexistující snímky podobného ražení. Je škoda, že bratrský film Quentina Tarantina se k nám dostane až v srpnu. Takhle si bude divák lačný po kouzelném neumětelství (byť v tomto případě spíše stylizování do něj) a více než malé dávce brutality muset vychutnat pouze první chod.
Premiéra 12. 4.
AFO 2007
V pořadí již 42. rok existence letos oslaví mezinárodní festival populárně--vědeckých a dokumentárních filmů Academia film Olomouc, který je v Česku nejdéle trvajícím (bez přerušení) filmovým festivalem vůbec. Letos se poprvé na jeho organizování podílí místní Katedra divadelních, filmových a mediálních studií spolu se sdružením JSAF (která se stará také o festival dokumentárních filmů v Jihlavě). AFO se však bude odlišovat především svou ambicí podat vědu jako dobrodružství. Pod mottem Vidět a vědět a podtitulem Slavnost vědy lze v Olomouci zhlédnout desítky snímků vztahujících se k nejrůznějším vědním oblastem, na které nahlíží s upřímnou fascinací a touhou po poznání. Asi největším lákadlem bude francouzský tvůrce Albert Barillé, který osobně přijede (do České republiky vůbec poprvé) představit výběr ze svého díla, z něhož nejznámější je animovaný cyklus Byl jednou jeden život. Festival bude hostit další přední vědecké osobnosti z celého světa, nabídne několik projekcí na náměstí, koncertů (např. skupiny Alvik) a výstav. Na projekce je vstup zdarma, akreditovat se lze na www.afo.cz. AFO probíhá od 17. do 22. 4. v Olomouci.
–lg–
hudba
Zeni Geva & Tumido
Hardcore-noiseová kapela Zeni Geva z Japonska znovu zahájila svou činnost. Hlavní postavou uskupení je kytarista a zpěvák KK Null (vl. jm. Kazuyuki Kishino), jenž Zeni Gevu založil už v roce 1987. Uplynulo pět let od doby, kdy se naposledy představili na pódiích a jejich zatím poslední album 10000 Light Years (Neurot Records) se objevilo v roce 2001. Starší nahrávky vycházely například pod KK Nullovým vlastním labelem Nux Organization či pod světoznámým Alternative Tentacles mrtvého Kennedyho Jella Biafry. Pro charakter kapely byla význačná spolupráce s producentem Stevem Albinim, šéfem chicagských Shellac. Toto pouto je velice silné; KK Null na oplátku zorganizoval pro Shellac v roce 1993 úspěšné turné po Japonsku. Své aktuální třítýdenní turné po Evropě odstartují Zeni Geva 11. dubna v pražském Klubu 007 na Strahově. Předkapelu jim bude dělat rakouské hardcoreové duo Tumido ve složení bicí a střídavě basa či kytara. Turné bude zakončeno 30. dubna na Donaufestivalu v Rakousku.
Klub 007 Strahov (Chaloupeckého 1903/6, Koleje ČVUT, blok 7, Praha 6), ve středu 11. 4. v 19.30.
–jp–
Koncertní střet zájmů
Ve stejný den i hodinu se budou ve dvou pražských sálech konat dva koncerty s dramaturgií lahodící příznivcům vážné hudby dvacátého století. Pražská komorní filharmonie v rámci Komorního cyklu Salon Philharmonia (Krocínova 1, Praha 1) postaví vedle sebe dvě skladby pro stejné nezvyklé obsazení: Trio pro lesní roh, housle a klavír Johannese Brahmse (1865) a stejnojmennou skladbu Györgye Ligetiho (1982), která nepříliš překvapivě nese podtitul Hommage à Brahms. Hrají Jan Fišer – housle, Michaela Roháčová – lesní roh, Ivo Kahánek – klavír.
Na protějším břehu Vltavy v Museu Kampa bude ve stejný okamžik v podání Komorního orchestru Berg pod taktovkou Petra Vrábela znít premiéra skladby mladé české skladatelky Michaely Plachké, následovaná dvěma vrcholnými díly Dmitrije Šostakoviče: Komorní symfonií (jde o úpravu jeho Smyčcového kvartetu č. 8) a Symfonií č. 14 (1969), v níž skladatel zhudebnil texty F. Garcíi Lorky, G. Apollinaira nebo R. M. Rilkeho.
V pondělí 16. 4. v 19.30.
–mk–
Cyklosymfonieta
Jarní cyklojízda by se měla změnit v koncert pro cyklisty, jízdní kola, rádia a rostliny, neboť Prahou pojedou zvukově upravená kola. Některá budou vybavena tranzistorovými rádii či magnetofonem nebo CD přehrávačem. Přenos z jízdy by měl být uváděn i v pražských rádiích. Organizátoři mají ambice překročit z „pouhé“ cyklojízdy nejen k audiálním, ale i vizuálním zážitkům, a tak účastníky vyzývají, aby s sebou vzali vyvětrat i pokojové rostliny, metropolí by měla projet zvučící botanická zahrada, vítané je i domácí ptactvo. Akci pořádá AutoMat, Asociace MLOK a rádio Lemurie. Pro ty, kteří se chtějí na jízdu vybavit pod profesionálním dozorem, je připravena dílna na přeměnu kol v hudební nástroje, která se koná v Komunikačním prostoru Školská 28 (Praha 1) v sobotu 14. 4. v 10.00.
Vlastní cyklosymfonieta se rozezní ve čtvrtek 19. 4. v 18.00 na náměstí Jiřího z Poděbrad, trasa povede až na zahradu Pražan na pražském Výstavišti, kde bude akce slavnostně zakončena.
–ml–
výtvarné umění
Trouble Every Day
V Praze startuje výstavním projektem Trouble Every Day provoz nová soukromá Galerie 5. patro. Představeni jsou čeští umělci Josef Bolf, Anežka Hošková a M. S. Bastian ze Švýcarska. Společný mají přístup k malířskému médiu: akcentují kresbu a kresebnost. Zatímco Josef Bolf již delší dobu cizeluje své vlastní melancholické tvarosloví, plné zraňovaných hraček, tmy a nářku, další dva autoři jsou spíše v zajetí obecně rozšířené „populární“ vizuality, plné hravosti a komunikace, kde se obsahům a sdělnosti příliš nedaří. Je-li M. S. Bastian „typický postprodukční umělec“, jak ho líčí v tiskové zprávě Lenka Lindaurová, pak se Anežka Hošková remixem historické obrazové a atribuční symboliky sebevědomě pohybuje v beztvaré přítomnosti, postrádající závazné významy, což má ke kalkulu postprodukce také blízko. Oproti Bastianovi jsou tu stále zbytkové příběhy, které ale přemazává ironický odstup. Koho zajímá komiksová forma ovlivňující současný malířský jazyk, může navštívit výstavu v Galerii 5. patro/Artkunst (Myslíkova 9, Praha 2) do 21. 4.
Každý začátek je dada!
Německá umělkyně Hannah Höchová (1889–1978) je známá jako malířka, grafička a především jako autorka provokativních politických koláží. Je jednou z ikonických postav umění Výmarské republiky, tendencí 20. let 20. století, označovaných jako německá Nová věcnost (Neue Sachlichkeit). V roce 1912 se Höchová přestěhovala z města Gotha do Berlína, aby zde mohla navštěvovat uměleckoprůmyslovou školu. V grafické přípravce, kterou tehdy na Státním učilišti uměleckoprůmyslového muzea vedl Emil Orlik, se autorka seznámila s Raoulem Hausmannem, se kterým ji poté sedm let spojoval pracovní i partnerský vztah. Od roku 1916 pracovala na abstraktních kompozicích a materiálových kolážích, od roku 1919 pokračovala fotomontážemi. Höchová byla jedinou ženou berlínského Clubu Dada, na jehož aktivitách se významně podílela. Počátkem 20. let podnikla několik cest po Evropě a seznámila se tak mimo jiné s Pietem Mondrianem, Theo van Doesburgem nebo El Lisickým. Celoživotní přátelství navázala s Kurtem Schwittersem. Po porážce nacismu v Německu se autorka vrací zpět do Berlína-Heiligensee. Ihned po roce 1945 začíná vystavovat v Berlíně a od roku 1948 se účastní velkých mezinárodních přehlídek umění (např. v New Yorku). Roku 1965 se Hannah Höchová stává členkou berlínské Akademie výtvarných umění. Kolem 160 prací ze všech jejích uměleckých period je představeno na výstavě Každý začátek je Dada! (Aller Anfang ist Dada!) v Berlínských galeriích (Berlinische Galerie, Alte Jakobstraße 124--128, Berlín) do 2. 7.
Tracey Eminová členkou Royal Academy
Rok 2007 je pro britskou konceptuální umělkyni Tracey Eminovou (1963) rokem veleúspěšným. Nejenom že bude provokující představitelka tzv. Brit artu vystavovat během léta v britském pavilonu na Benátském bienále, nyní byla dokonce přizvána za členku proslulé a vážené Royal Academy. Shromáždění členů instituce staré přes 200 let zvolilo Eminovou jako jednu z devatenácti umělců následujících stopy slavných osobností, jako byli Joshua Reynolds nebo William Turner. Umělecké sdružení založené koncem 18. století právě Reynoldsem pořádá dodnes ve svém hlavním sídle v Burlington House důležité mezinárodní výstavy. V létě zde bude novým členům uspořádána velkolepá přehlídka jejich tvorby. Jednou z vystavujících bude také rebelující Tracey Eminová.
–pev–
televize
Ztracen v La Mancha
Terry Gilliam plánoval roku 2001 uvést do kin svůj vysněný (a dlouho připravovaný) projekt Muž, který zabil Dona Quijota. Nevypadalo to, že by mu štěstěna přála, ale nakonec sehnal nejen peníze (šlo by o nejdražší evropský film) a vhodné herce, ale také odpovídající lokality. Osm týdnů před začátkem natáčení za Gilliamem a jeho štábem přijíždí režisérské duo Keith Fulton a Louis Pepe, kteří mají za sebou i dokumentární snímek o Gilliamových 12 opicích. Prvotní optimismus se postupem času mění v bolavou deziluzi. Španělský štáb dělá něco úplně jiného, než co se mu řekne. Cvičená zvířata nespolupracují, hlavní představitel Rochefort je v silném stresu (špatně mluví anglicky a objevují se potíže, kvůli nimž nemůže jezdit na koni), nesedí kostýmy, bouře během chvíle zničí připravený pouštní exteriér, problémy se hromadí… Terry Gilliam jako by nechtěl uvěřit, že mu před jeho očima umírá jeho film. I s použitím konvenčních dokumentaristických postupů je Ztracen v La Mancha mimořádně silným svědectvím o křehkosti uměleckých vizí.
ČT 2, ve čtvrtek 12. 4. ve 21.45.
–lg–
rozhlas
Kočující Kábul
Prostřednictvím popůlnočního Radioateliéru je možné zachytit zajímavé novinky ze světa i z domácí hudebně-zvukově-rozhlasové scény. Tentokrát bude přerod posledního pracovního dne v první víkendový věnován Kábulu. Tak se jmenuje soubor složený z bývalých hráčů afghánského rozhlasového orchestru, kteří byli před lety donuceni opustit zemi. Od té doby se tomuto ansámblu údajně podařilo ve světě prorazit. Lákavé je, že nepůjde o prostý poslechový pořad, ale o práci francouzské dokumentaristky Nicole Marmetové z roku 2005.
Český rozhlas 3 – Vltava, v noci z pátku 13. na sobotu 14. 4 v 00.05.
Leonardo sám o sobě a jiní o Leonardovi
Nedělní dopoledne proběhne na Vltavě ve jménu nejslavnějšího renesančního umělce. Od půl jedenácté si můžeme poslechnout první z deseti dílů nedělního seriálu nazvaného přímo Leonardo da Vinci. Východiskem je obšírný dvoudílný román Dmitrije Merežkovského. Jeho jméno je neprávem pozapomenuté – alespoň podle soudu rozhlasové redakce. Tento spisovatel i literární teoretik, mimo jiné čelný hlasatel ruského symbolismu, je sympatický už svými osudy: po nepodařené ruské revoluci se roku 1905 uchýlil do Paříže, kde zůstal a ke stáru patřil mezi nejzarytější odpůrce sovětského režimu. Jeho román – spíše fikce než dokument – ukazuje geniálního umělce na pozadí šílené a zvrácené epochy; asi je jasné, kterou měl autor na mysli.
O hodinu dříve, v půl desáté, si tentokrát navíc můžeme užít málo známé oblasti Leonardovy tvorby – jeho literatury. I v tomto směru po sobě zanechal rozsáhlé dědictví, ať už se jedná o povídky nebo texty daleko drobnější: bajky, hádanky, anekdoty i jednověté aforismy.
Český rozhlas 3 – Vltava, každou neděli od 15. 4. vždy v 9.30.
Co s rozhlasovou hrou a nedělním večerem
S rozhlasovou hrou jsou různé potíže. Tvůrci nemají zpětnou vazbu, poněvadž posluchači si užívají jejich umění doma o samotě. Kritický zájem o původní tvorbu tohoto typu ze strany odborníků prakticky neexistuje. Český rozhlas navíc drží v tomto oboru monopol a chybí mu – i v dobách rozbujelého kapitalismu – konkurence. Také jsme malá země, ve které je obtížné udržet vysokou úroveň a posluchačské zázemí u tak úzce specializovaného oboru, jako je umělecky progresivní rozhlasová tvorba. A v neposlední řadě jsme si zvykli, že nás při zapnutí přístroje nezaskočí bůhvíjaká módní divočárna, nýbrž nás jemně zaplaví dobře známý konverzační tón s nějakou tou lyrickou hudbou v pozadí. Často mi připadá, že obvyklému tvůrčímu přístupu, jenž se v Českém rozhlase pěkně zažil, nakonec nejlépe sluší detektivní zápletka a kriminální příběh. Není to napínavé, muset se u takovéto látky spolehnout výhradně na sluch? Jako příjemný zákusek k nedělní večerní pohodě lze tentokrát doporučit hru Máte dceru?, v níž tvoří hlavní linii akusticky vděčná zápletka: vydírání po telefonu.
Český rozhlas 2 – Praha, v neděli 18. 4. ve 20.05.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jan Adámek / jp – Jakub Pech / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyrianová