literatura
Autorské čtení Jonáše Tokarského
Mladý ostravský autor, nositel ceny Magnesia Litera, bude číst ze svého románu Půjčovna slov.
Klub Atlantik (Českých legií 7, Ostrava), ve čtvrtek 19. 4. v 18.00.
Polistopadová česká literatura
Druhá z cyklu přednášek, které se uskuteční v Městské knihovně v průběhu dubna, ponese titul Nové osobnosti české prózy v novém století. Je paleta současné české prózy šedivá, či pestrá? Objevují se nové prozaické osobnosti, nebo se počátek 21. století vyznačuje jejich kritickým nedostatkem? Přednáší Lubomír Machala.
Městská knihovna (malý sál, Mariánské nám. 1, Praha 1), ve čtvrtek 19. 4. v 17.00.
Magnesia Litera
Vyhlášení vítězů 6. ročníku. Nejlepší české knihy roku vyhlašuje o. s. Litera, večer moderuje písničkář Jan Burian.
Velký sál Městské knihovny (Mariánské nám. 1, Praha 1), v neděli 22. 4. v 19.30.
Setkání s Alainem Fleischerem
Alain Fleischer, filmař, spisovatel, umělec, fotograf, se narodil v roce 1944 v Paříži. Žije a pracuje střídavě v Paříži a v Tourcoing, kde založil a řídí Le Fresnoy, národní studio současného umění. Jeho výtvarná díla a fotografie se pravidelně objevují na samostatných i kolektivních výstavách (Peking, Moskva, Soul, Düsseldorf ad.). Alain Fleischer je také autorem dvacítky literárních děl (románů, sbírek povídek, esejů o fotografii a filmu), během posledních let se intenzivněji věnoval právě literární tvorbě, o níž bude hovořit. Literární kavárna věnovaná Alainu Fleischerovi bude pojatá jako cesta jeho dílem, sestavená z ukázek, které evokují Prahu nebo Českou republiku.
Kavárna Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 23. 4. v 18.30.
Oeser – slova z Tibetu
Přeložila Olga Lomová, čte Vít Kremlička. Hudební doprovod je překvapením.
Unijazz (Jindřišská 5, Praha 1), v pondělí 23. 4. v 19.00.
Přátelství sochaře Františka Bílka a básníka Otokara Březiny
Přednáší Aleš Nevečeřel a Jiří Höfer, básně přednesou Milan Friedl a Gabriela Vránová.
Velký sál Městské knihovny (Mariánské nám. 1, Praha 1), v pondělí 23. 4. v 17.00.
Skautská samizdatová literatura
Přednáška z cyklu Česká vězeňská literatura v 50. letech minulého století. Přiblíží nám nepříliš známé téma skautské samizdatové literatury z prostředí věznic a koncentračních pracovních táborů. Přednáší Tomáš Navrátil.
Malý sál Městské knihovny (Mariánské nám. 1, Praha 1), v pondělí 23. 4. v 19.00.
Stromy jsou pár minut v ulici za rohem
Břevnovské tuskulum českých básníků. Pořad sestavený z poezie básníků Jaroslava Seiferta, Karla Tomana, Ivana Diviše a Anastáze Opaska. Program je pořádán v rámci oslav 100 let města Břevnova.
Klub Kaštan (Bělohorská 150, Praha 6), v pondělí 23. 4. v 18.00.
Festival básníků Olomouc 2007
Řada setkání a čtení významných osobností české literární scény se uskuteční v Olomouci. Návštěvníci se mohou mj. těšit na Norberta Holuba, Petra Hrbáče, Jaromíra Typlta, Petra Borkovce, Miloslava Topinku i řadu debutantů.
Galerie U Mloka (Lafayettova 9, Olomouc), od pondělí 23. 4. do pátku 27. 4.
–pa–
Torst uvádí Pithartovou
Nakladatelství Torst slavnostně uvede novou knihu Drahomíry Pithartové Malá cvičení v bezohlednosti. Svazek povídek bude veřejnosti představen v knihkupectví Academia (1. patro, roh Václavského nám. a Vodičkovy ul., Praha 1) v úterý 24. 4. v 17.00.
–ml–
divadlo
Májový Shakespeare!
Jako každý rok, i pro ten letošní máj, lásky čas, připravuje Divadelní spolek Kašpar Májového Shakespeara – jakési „best of“ milostných dialogů, které vás provedou athénským lesem (Oberon: Bořivoj Navrátil, Puk: Jelena Juklová, Hermie: Eliška Boušková, Lysandr: Václav Jakoubek, Helena: Jitka Nerudová, Demetrius: Marek Němec) přes proslulou Veronu (Romeo: Jan Potměšil, Julie: Barbara Lukešová) až do vojenského ležení kdesi na Kypru (Othello: Filip Rajmont, Desdemona: Pavla Beretová). To vše v režii Jakuba Špalka (v inscenaci dále vystoupí jako další oblíbená Shakespearova „postava“ Prolog) a Filipa Nuckollse v Divadle v Celetné (Celetná 17, Praha 1) ve středu 18. 4. v 19.30.
–ah–
Helgo, do prdele mně vskoč
Pražské Divadlo Komedie uvede premiéru dramatizace romaneta Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha v režii Davida Jařaba, který je i autorem scénáře. „Volný myslitel“, mystik a spisovatel Klíma, kterého výrazně ovlivnil Nietzsche, Schopenhauer, Březina a Havlíček Borovský, líčí na základě fragmentů Sternenhochova fiktivního deníku příběh jednoho z předních velmožů říše německé, jenž by se určitě stal nástupcem Bismarckovým, kdyby nepotkal osudovou Helgu-Daemonu… V psychedelickém zápase obou hlavních hrdinů, kteří se milují a nenávidí doslova až za hrob, odhaluje absurditu lidského života a vůle jedince uchopit život do svých rukou. Silně groteskní drama démonického svazku inscenuje Jařab s Martinem Fingerem a Vandou Hybnerovou v hlavních rolích.
Divadlo Komedie (Jungmannova 1, Praha 1), v pátek 20. 4. v 19.30.
–vmk–
Martin McDonagh
patří mezi generaci mladých britských dramatiků, které vyprodukovalo londýnské divadlo Royal Court Theatre v polovině devadesátých let. Společně s ním na sebe upozornili i u nás známí Sarah Kaneová, Joe Penhall či Martin Crimp. McDonagh debutoval Kráskou z Leenane (1996) a hned za ni obdržel např. Cenu londýnských kritiků pro nejslibnějšího autora. Poté byly uvedeny i další části tzv. connemarské trilogie Osiřelý západ a Lebka z Connemary. Právě tuto hru, poslední v Česku neuvedenou, připravilo ve svém studiu pražské Švandovo divadlo: „Zabil Mick Dowd před sedmi lety svou ženu, nebo ne? To je otázka, které hodlají svérázní obyvatelé zapadlé irské vesnice a hlavně místní Colombo přijít na kloub za každou cenu. Hrob je vykopán, aby odhalil staré tajemství. A znovu začíná jít o život!“
Švandovo divadlo (Štefánikova 57, Praha 5), v sobotu 21. 4. v 19.00.
–ah–
Chvění radosti
Autorský projekt režisérky Apoleny Vynohradnykové, kterým zahájila novou tvůrčí etapu divadla Nablízko, má, což není v našich divadlech obvyklé, výrazně autobiografický charakter. Na ploše zhruba devadesáti minut předvádí autorka jednu svou zásadní životní fázi, s průhledy do minulosti a budoucnosti. Křehké divadlo používá výrazové prostředky v přepestré škále: nechybí pohyb, hudba, zpěv; deníková sebeironie nenechá ani herce, ani diváky upadnout do letargie či přehnané sebelítosti. Pro milovníky andělů a lehké iracionality.
Divadlo Nablízko (Nosticovo divadlo, Nosticova 2a, Praha 1), v pondělí 23. a v úterý 24. 4. v 19.30.
–ml–
film
Sunshine
Sci-fi Sunshine je třetím filmem, na kterém spolupracovali režisér Danny Boyle a scenárista a spisovatel Alex Garland. Po snímcích Pláž a 28 dní poté přicházejí tvůrci s katastrofickou podívanou, plnou klaustrofobické tísně a výjimečných scén. V 500 let vzdálené budoucnosti se slunce střetne s meteoritem a začíná skomírat. Lidstvo míří vstříc mrazivé záhubě a jeho jedinou nadějí se stává posádka vesmírné lodi Icarus II. Ta má za úkol dostat se ke slunci, shodit do něj atomovou pumu a tím jej znovu rozžehnout. Synopse děje celého filmu může působit značně béčkově, Sunshine je přesto poměrně promyšlenou podívanou. Boyle nevyhledává akční střety ani velké trikové efekty – daleko více sází na realističnost celého problému (teorie umírajícího slunce je vědecky akceptovatelná), tísnivou atmosféru všeobecného ohrožení a dusné psychologické klima na palubě Ikaru II. Krom toho snímek povznáší z průměru velkolepá vizuální stránka: obrazové kompozice z vesmíru podpořené brilantní hudební složkou se do diváka zapisují velmi hluboko. Mezinárodnímu hereckému obsazení vévodí britská hvězda Cillian Murphy, na hudbě se podíleli Boyleovi staří známí Underworld, nad faktickou stránkou díla neustále bděl tým odborníků. Sunshine si své místo na slunci rozhodně zaslouží.
Premiéra 19. 4.
–jj–
Finále Plzeň 2007
Jubilejní dvacátý ročník letos prožije festival českých filmů Finále. Mezinárodní porota bude udělovat Zlaté ledňáčky ve dvou soutěžních sekcích; v té první se utkají celovečerní, ve druhé dokumentární filmy. V tomto roce diváky čeká jednadvacet nových českých snímků, mimoto přirozeně také starší tituly, zahrnuté do nejrůznějších sekcí a retrospektiv, doprovázených besedami. Jedné takové retrospektivy se dočká i Jan Špáta a Ladislav Helge, z doprovodných sekcí si budou moci diváci vybrat třeba pásmo filmů Josef Lada dětem nebo Čeští herci v zahraničním filmu. Pozornosti se také dostane tvorbě filmových škol. Výrazné místo v programu si uzmula československá nová vlna: tituly z této etapy české kinematografie se dostaly téměř do všech mimosoutěžních sekcí (např. Ostře sledovaná vichřice, Nejbouřlivější desetiletí české kinematografie – rok 1967). Festival nebude probíhat pouze v Plzni, ale také v Praze, a to od 23. do 28. 4. Více na www.filmfestfinale.cz.
–lg–
hudba
Unsound – festival překračující meze
V pražském klubu Rock Café se zastaví polský putovní festival Unsound. Zaměřuje se na progresivní elektronickou scénu a jeho slogan či podtitul zní „na turné mezi hranicemi“. Za pozornost budou jistě stát vystoupení zástupců ukrajinského vydavatelství Nexsound; první den zahraje projekt Kotra producenta Dmytra Fedorenka a druhý den sám zakladatel tohoto proslulého labelu Andrey Kiritchenko. Velkým lákadlem pro elektromilce je německý laptopista Jan Jelinek, jenž tentokrát vystoupí s projektem Kosmicher Pitch. Umělé zvuky se zde tedy potkají s živou kytarou a perkusemi. Po půldruhém roce se do Prahy vrátí němečtí Dictaphone, kteří elektroniku kombinují pro změnu se zasněným klarinetem. Experiment však není cizí ani ženám. Přesvědčit o tom přijede divoké berlínské duo Cobra Killer a Švýcarka Kate Wax, zabývající se lo-fi zvukem. Na festivalu se představí i několik pozoruhodných muzikantů z České republiky. Silné umělecké zážitky lze očekávat od audiovizuálního projektu Natur Produkt a od kapely Machine Funck.
Rock Café (Národní 20, Praha 1), ve středu 18. a ve čtvrtek 19. 4. v 19.00.
–jp–
Orchestrální protiklady
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK připravil pro svůj abonentní koncert poměrně nesourodý pár. Anton Bruckner dal své symfonii č. 4 Es dur z roku 1874 podtitul Romantická a nechává v ní pobíhat rytíře na koních středověkou krajinou za doprovodu skutečně romanticky rozmáchlých a mnohomluvných hudebních gest. Tato symfonie představovala Brucknerův první větší úspěch, což je asi to jediné, co ji spojuje s druhým číslem programu. Requiem pro smyčce (1957) japonského skladatele Toru Takemitsua (1930–1996) bylo totiž také prvním dílem, jež autorovi získalo větší popularitu – mimo jiné také podporu Igora Stravinského. Jeho hudba v sobě ovšem spojuje postupy evropské avantgardy s japonským citem pro zvuk a jistou vyjadřovací úsporností. Orchestr řídí Jiří Kout.
Smetanova síň Obecního domu (náměstí Republiky 5, Praha 1), ve středu 18. 4. v 19.30.
–mk–
výtvarné umění
The Spectacular City
Architektura dnes komunikuje s nejširší veřejností. Mohou za to cílené prezentační strategie, jež mimo jiné používají různě manipulované exkluzivní fotografické obrazy. Nové spektakulární snímky doslova portrétují potenciál městských krajin, kultovních budov slavných architektů i řady opuštěných anonymních designovaných interiérů. Výstava v instituci NRW – Forum Kultur und Wirtschaft (NRW – Fórum kultury a hospodářství) se věnuje tomuto novému světu forem skrze velkoformátové snímky. Záběry zprostředkovávají města a jejich jednotlivosti jako výraz lidské tvůrčí potence, ať už se jedná o nové metropole v hospodářsky progresivní Číně, každodenní výjevy z ulic středoevropského Německa nebo mimoúrovňových křižovatek po celém světě. Objektivy fotografů se zaměřují na města jako urbanistické celky, na architektonicky pozoruhodné solitérní objekty stejně jako na polozapomenutá místa lidských sídel. Snímky se nevyhýbají manipulaci se snímanou skutečností. Mnohde se zabývají detailem, který bývá v rychle se měnící dynamické realitě poselstvím jakési nostalgické vzpomínky či úzkosti z neuchopitelnosti celku. Výstava, pořádaná institucí NAI (Rotterdam) a nizozemským Institutem architektury, je mezinárodním projektem, zahrnujícím na 100 velkoformátových fotografií z posledních deseti let, jejichž autory jsou známí umělci mezinárodní scény, jako Andreas Gursky, Thomas Struth, Thomas Demand, Heidi Speckerová, Todd Hido, Michael Wesely ad. Projekt The Spectacular City lze zhlédnout v Düsseldorfu (NRW – Forum Kultur und Wirtschaft, Ehrenhof 2) do 6. 5.
Skutečnější obrazy
Dorothee von Windheimová (1945) sama sebe označuje za malířku, dodává ale: „Poslední namalovaný obraz jsem pohřbila v roce 1971. Pro mě znamená toto profesní označení něco jiného nežli doslovnou pracovní náplň. Mnohem spíše se blíží mému pojetí života. Jsem malířka. Když pracuji se skalpelem, fotoaparátem, s šicí jehlou, vzniká něco, co s malířstvím bezprostředně souvisí.“ Její různorodé realizace – šátky, murální transfery, nástropní štuky či potištěné fotografie – jako by symbolicky odkazovaly na roušku sv. Veroniky, veraikon s nedokonalým otiskem Kristovy podobizny. Nejedná se ale o teologický aspekt, který by snad autorku zajímal v prvé řadě, nýbrž o stále opakované kladení otázek: Co jsou, nebo co znamenají obrazy? Jak vznikají? V čem mají své opodstatnění? Přitom se Dorothee von Windheimová „více odvolává na Tàpiese, Dubuffeta, na art brut a na Duchampovy ready mades nežli na nějaké programové gestické malíře“ (Hanna Hohl).
Umělkyně se narodila ve Volmerdingen a od roku 1981 žila v Kolíně nad Rýnem. Roku 1989 se stává profesorkou na Vysoké umělecké škole (Kunsthochschule) v Kasselu. Od roku 2000 je členkou Akademie der Künste v Berlíně. Výstavu nazvanou Skutečnější obrazy (Das wahrere Bilder) lze navštívit v Dortmundu, v Museu am Ostwall (Ostwall 7), do 28. 5.
–pev–
televize
Má kamera a já
Francouzský režisér Christophe Loizillon je u nás stěží znám širšímu publiku a kluboví diváci znají patrně jen jeho čtyři roky starou komedii o Maxovi. Tomu je šestatřicet let a od dětství jej doprovází filmová kamera. V šesti letech dostal první „osmičku“ a od té doby se na svět dívá skrze její objektiv. Postupem času se jeho styl sice zbavuje různých neduhů rodinných snímků, avšak Max nikdy nepřestává točit především pro sebe. Ba co víc – kinematografický aparát se stává natolik pevnou součástí jeho já, že mu to znemožňuje plnohodnotně se začlenit do společnosti a najít si partnerku. Až nevidomá dívka Lucie pro jeho vášeň nachází pochopení a sama také začíná natáčet. Loizillon v humorném nadhledu, nebránícím se melancholickému podbarvení, vzdává hold všem těm, kteří propadli filmování, kteří cítí potřebu svůj život i život ostatních zachytit na filmový pás a neukazovat jej pak na velkých plátnech. Až na pár výjimek je celý snímek točen z pohledu Maxe, přesto jeho neobvyklá forma není sebestředná a nevzdaluje nás od postav a příběhu. Snímek se dočkal velmi vřelého diváckého přijetí na festivalu v Karlových Varech roku 2003.
ČT 2, ve čtvrtek 19. 4. ve 21.40.
–lg–
rozhlas
Ostravský pohled na současnou hudbu
Až do pátku je možné poznávat současnou vážnou hudbou na Hudebním fóru s pomocí Edvarda Schiffauera. Ostravský skladatel vychází z programu posledního ročníku Ostravských dní, mezinárodního bienále s pozoruhodně širokým záběrem: je to zároveň festival, místo setkávání a letní škola pro skladatele, velké ansámbly, dirigenty i sólové interprety. Bienále vzniklo z popudu Petra Kotíka, českého skladatele, jenž emigroval do Spojených států krátce po debaklu Pražského jara. Ve středeční části se Schiffauer zaměří na žijící české a slovenské skladatele. Čtvrteční setkání věnuje světovým skladatelkám, jež byly v rámci předloňského ročníku festivalu představeny. A nakonec v pátek zakončí pětidenní cyklus poslechem děl světoznámých autorů, jako je Morton Feldman nebo Luigi Nono. Ostravské dny se snaží klást důraz spíše na subjektivní postoj k umění a setkání zajímavých osobností než na výuku v duchu všeobecně platných zákonitostí hudby. Stejně tak se průvodce Schiffauer řídí svým vlastním vkusem. Může se tedy jednat o pozoruhodný příspěvek k otázkám současných tendencí vážné hudby. Nezbývá než si na závěr povzdechnout nad tím, že pořad na takovéto téma je zařazený až po jedenácté hodině večer.
Český rozhlas 3 – Vltava, ve středu 18. až pátek 20. 4. vždy ve 23.15.
Velký osud velkého bojovníka
Karl Kraus je považovaný za jednoho z nejvýznamnějších satiriků všech dob, přinejmenším v německojazyčné literatuře. Narodil se v Jičíně, ale jeho život a tvorba jsou spjaty s Vídní první třetiny 20. století. Krausovi je věnován aktuální díl seriálu Velké osudy, jenž bude potřetí a naposledy vysílán na stanici Praha tuto sobotu. Redaktoři slibují připomenout nejen Krausovo bohaté publicistické dílo, ale i jeho monumentální drama Poslední dny lidstva, které v sobě spojuje tragické motivy s postupy typickými pro měšťanskou operetu.
Český rozhlas 2 – Praha, v sobotu 21. 4. ve 14.30.
Nové drama po česku
Český rozhlas se v poslední době vysloveně snaží o oživení původní rozhlasové hry: v průběhu letošního jara zazní na Vltavě čtyři novinky současných autorů, počínaje matadory Arnoštem Goldflamem a Milanem Uhdem a konče mladým Davidem Drábkem. Tento týden se dočkáme v pořadí druhé premiéry, hry Prodám ucho, prodám hrob Antonína Přidala. Ten mimo jiné působí na brněnské JAMU právě jako pedagog rozhlasové tvorby (nedávno jsem zde ostatně upozorňoval na Něhu ve skříni, jejíž autorkou je Přidalova žačka Lenka Tillichová). V podtitulu svého díla slibuje Přidal „černou hru pro hlasy různých barev“. V centru dění je důchodce Stašek, jenž vede bolestné hovory se svou mrtvou milenkou Vlastou, zároveň se ale zaplétá do podivných obchodů s podivnými kšeftaři. Zvolená látka se zdá být pro akustické zpracování vhodná, doufejme tedy v dynamickou, obsahově promyšlenou a zvukově odvážnou inscenaci.
Český rozhlas 3 – Vltava, v úterý 24. 4. ve 21.30.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jj – Jan Jílek / jp – Jakub Pech / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyrianová /