literatura
Z myšlenek a korespondence Jana Zrzavého
Pořad sestavený z dopisů i vlastních textů malíře, grafika a představitele české výtvarné avantgardy začátku 20. století s uměleckým přednesem Zdenky Sokolíčkové a hudebním doprovodem z díla Bohuslava Martinů.
Národní galerie v Praze – Valdštejnská jízdárna (Valdštejnská 3, Praha 1), v neděli 10. 6. v 15.00.
Abdelwahab Meddeb: Náboženství a násilí
Ohlédnutí za projevem papeže Benedikta XVI. Ve svém projevu v Řezně 12. září 2006 papež Benedikt XVI. odsoudil ty, kteří násilí zdůvodňují náboženstvím (viz esej Martina Škabrahy v A2 č. 21/2007). Jeho projev vyvolal nejen bouřlivé reakce v muslimském světě, ale zároveň zahájil intelektuální spor. Abdelwahab Meddeb, spisovatel a profesor srovnávací literatury na Univerzitě Paris X., původem z Tuniska a od roku 1967 žijící v Paříži, patří k těm, kteří přijímají výzvu k diskusi o vztahu mezi vírou a násilím. Usiluje o uvedení osvícenství do islámského světa a tvrdí, že násilí není fatalita daná Svatou knihou, ale výsledek doslovného výkladu koránu ve službách bojové ideologie. Simultánní tlumočení. Francouzský institut v Praze (Kino 35, Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 11. 6. v 18.00.
Bernard-Marie Koltès
Setkání s překladateli a pedagogy DAMU Danielou Jobertovou a Petrem Christovem a dvojjazyčné čtení z antologie divadelních her B. M. Koltèse (1948–1989), jednoho z nejhranějších francouzských dramatiků, jehož texty byly přeloženy do třiceti jazyků. Jeho tvorba se rozchází s tradicí absurdního divadla předešlé generace, je neustálým hledáním komunikace mezi lidmi.
Kavárna Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 11. 6. v 18.30.
Blanca Varela: Křídla na konci všeho
Uvedení překladu sbírky latinskoamerické básnířky. Blanca Varela (1926 v Limě) patří k okruhu spisovatelů, kteří ve čtyřicátých letech minulého století působili v Paříži a jejichž nejznámějším představitelem byl nositel Nobelovy ceny za literaturu Octavio Paz.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 12. 6. ve 20.30.
–pa–
Setkání s Monikou Czerninovou
Nakladatelství Akropolis a Rakouské kulturní fórum zvou na posezení s Monikou Czerninovou, autorkou knihy Vídeň: Návod k použití. Podvečerem s rakouskou spisovatelkou bude provázet překladatel Dalibor Dobiáš.
Rakouské kulturní fórum (Jungmannovo nám. 18, Praha 1), ve čtvrtek 14. 6. v 18.00.
–ml–
divadlo
Tanec Praha 2007
XIX. ročník mezinárodního festivalu soudobé taneční tvorby a pohybového divadla trvá v České republice téměř celým červen. Sice se jmenuje Tanec Praha a nejvíce produkcí je soustředěno sem, zabloudí však též do Brna, Českých Budějovic, Českého Krumlova, Ostravy, Pardubic, Tábora i Bratislavy. Pražská sekce začíná 6. 6. a divadla Ponec, Archa, ale i Uměleckoprůmyslové museum hostí denně několik představení. Mezi doprovodný program festivalu patří i diskuse a setkání s choreografy – debaty budou moderovat publicistka Jana Návratová a Nina Vangeli a budou tlumočeny do češtiny.
Veškeré informace o představení, jejich autorech, organizátorech i podrobný program najdete na www.tanecpraha.cz
–ah–
Ústí (ne)tradičně
Činoherní studio chce vyzkoušet, jak úrodná pro něj může být půda klasických her. Soubor v čele s režisérkou Natálií Deákovou a dramaturgyní Johanou Součkovou inscenuje Mahenova Jánošíka v hlavní roli s Janem Plouharem. Český dramatik, básník, publicista a režisér Jiří Mahen výrazně ovlivňoval kulturní život v meziválečném Brně. Také ale často navštěvoval Slovensko, ke kterému choval mimořádně vřelý vztah a čerpal odsud inspiraci. Se svou hrou Jánošík z roku 1910 zaznamenal první velký úspěch. Byl Juro Jánošík hrdina, anebo jen obyčejný zbojník? Tradiční věta o tom, že bohatým bral a chudým dával, se dle historických pramenů nezakládá zcela na pravdě...
Inscenace se má ptát po vzniku legend pozměňujících skutečnost. V jevištní baladě bude hrát významnou roli zpěv, tanec, živá hudba a velké scénické obrazy. Jánošík si zatančí na jevišti Činoherního studia (Varšavská 767, Ústí nad Labem) poprvé 8. 6. v 19.00.
–vmk–
Pražské Quadriennale
V Praze začíná opulentní podnik pro scénografy, divadelníky, ale i pouhé milovníky divadla či výtvarného umění. Největší světová výstava scénografie, jež každé čtyři roky opanuje Průmyslový palác na Výstavišti, se letos koná po jedenácté a kromě obrovského množství exponátů, rozdělených do jednotlivých sekcí, nabízí nejrůznější doprovodné workshopy, instalace, site-specific projekty, program pro děti a tak dále. Vzhledem k tradičnímu rozsahu národních instalací je téměř nemožné absorbovat vše v jednom dni; velkorysá doba trvání k opakované návštěvě doslova vybízí. Více na www.pq.cz. Pražské Quadriennale v Průmyslovém paláci na Výstavišti (Praha 7), od čtvrtka 14. do neděle 24. 6.
–ml–
film
Zodiac
Na konci šedesátých let řádil v severní Kalifornii sériový vrah, který zabil celkem sedm mladých lidí (u dalších pěti vražd figuruje jako hlavní podezřelý) a své řádění komentoval v dopisech, jež posílal do redakce novin San Francisco Chronicle. Tyto dopisy, plné detailních popisů vykonaných vražd a plánů vražd následujících, jsou podepsány tajemnými šiframi a kryptogramy, podle nichž dostal vrah své jméno: Zodiac. V pořadí šestý snímek Davida Finchera je brilantním detektivním příběhem (postaveným více na dialozích než na akci) a zároveň ponorem do temnoty jedné choromyslné duše. Důsledně realistická variace na pátrání po geniálním vrahovi z thrilleru Sedm se snoubí s dusnou psychotickou atmosférou ve stylu Klubu rváčů. Vše je zabaleno v precizně provedené konzervativní filmové formě a naplněno obrovským množstvím faktů a informací o případu. Pozornost na sebe zbytečně nestrhává žádná herecká hvězda – skvělí herci (Jake Gyllenhaal, Mark Ruffalo, Robert Downey Jr.) nenápadně souzní s podvratným a tísnivým světem filmu. Zodiac měl v zámoří takřka dokonale kladné přijetí a pouze potvrdil Fincherův režisérský status. Možná se na něj byl podívat i opravdový Zodiac – ten totiž nikdy nebyl dopaden...
Premiéra 7. 6.
–jj–
Jednotka příliš rychlého nasazení
Není důležité, do jaké míry má Edgar Wright filmové vzdělání, jestli má talent či zda oplývá pouze zdravou drzostí, aby si stoupl za kameru a rozdával pokyny. Za sebou má už pěknou řádku televizních seriálů, které si k nám z britských obrazovek zatím cestu neprošlapaly. Podstatné je, že tento čtyřicátník inklinuje ke kombinaci suchého britského humoru a agresivní parodie (viz celovečerní, u nás uvedený snímek Soumrak mrtvých), což si může český divák nyní při uvedení Wrightovy novinky konečně ověřit. Tentokrát za vznikem údajně stálo zhlédnutí více než dvou stovek filmů s policejní tematikou, vzory se braly odevšad a vybíralo se jedno klišé za druhým, aby mohl vzniknout scénář o svérázné dvojici policistů. Příběh je sice spíše řadou gagů nežli něčím smysluplně uceleným, ale co do kvality vychází z pomyslného srovnání s posledními filmovými parodiemi se ctí. Od Franka Drebina z Bláznivé střely by se Edgar Wright mohl učit, přesto jeho zkušenosti ze sitcomu a upřímné a poučené fanouškovství slibují příjemnou relaxaci.
Premiéra 7. 6.
Několik filmových festivalů
Tento týden je důkazem, že pomalu, ale jistě přichází doba žní filmových festivalů a přehlídek.
První ročník pražského filmového festivalu (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením Mental Power proběhne ve čtvrtek 7. 6. v kině Aero (Biskupcova 31, Praha 3). V čele poroty zasedne režisér Jan Hřebejk. Hned druhý den, v pátek 8. 6., začne dvoudenní Celostátní festival neprofesionální videotvorby Český lvíček. Hlavní program se bude odehrávat v Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí. Od 6. do 8. 6. proběhne desátý ročník nesoutěžní přehlídky videofilmů muzeí České republiky Musaionfilm, rozdělený do několika sekcí (např. historie, expedice, příběhy života aj.). Záměrem mezinárodního filmového festivalu Arts&film je šíření a hledání tvůrčích cest k lepšímu pochopení evropského umění a kultury. Filmovou tvář festivalu, jenž se potřetí uskuteční ve dnech 12. až 14. 6. v Telči, bude reprezentovat především tvorba Vojtěcha Jasného.
–lg–
hudba
The Barton Workshop
Holandský soubor The Barton Workshop patří mezi špičky v interpretaci soudobé hudby. Do Prahy přijíždí se třemi koncertními programy, rozloženými do dvou dnů. První koncert bude věnován českému autorovi Vlastislavu Matouškovi a zazní jeho skladby Dháraná, Kóan, Inside the Circle, Ordo Mobii, Ante Duodecimam, Roma Tibi – Signate signa a Labyrinthus. Druhý den bude nejprve patřit portrétům dvou významných zástupců americké experimentální hudby, Jamese Tenneyho a Philipa Cornera. Třetí koncert bude složen ze skladeb Johna Cage (Ryoanji), Alvina Luciera (In memoriam Stuart Marshall), Christiana Wolffa (Apartment House Exercises), Jakoba Ullmanna (Solo I and Solo II), Franka Denyera (Riverine Delusions), Jose Zwaanenburga (Säume Nicht), Hyo-shin Na (Chohanga 2) a také vedoucího ansámblu Jamese Fulkersona („To work and rework to come close to intentions is not experimental”). Vesměs půjde o skladby z posledních let, z nichž některé byly psány přímo pro Barton Workshop.
Koncertní síň Atrium (Čajkovského 12, Praha 3), v úterý 12. 6. v 19.30 a ve středu 13. 6. v 17.30 a 19.30. Dne 13. 6. v 11.00 se na HAMU (posluchárna 2017, Malostranské nám. 13, Praha 1) uskuteční setkání s členy souboru, zaměřené na novou hudbu a její interpretaci v jednadvacátém století.
–mk–
výtvarné umění
Tři O – Osvobození, Okupace, Odchod
Galerie fotografie G4 v Chebu soustředila do prostoru kostela sv. Bartoloměje výstavu fotografií Sovětská vojska v Československu – Tři O, jež zachycuje zlomové okamžiky dějin našich zemí ve vztahu k SSSR: osvobození Rudou armádou v roce 1945, srpnovou okupaci 1968 a konečně odchod sovětských vojsk z naší republiky v letech 1990–91. Expozice, zahrnující na 300 vybraných záběrů, přináší v oddíle věnovaném roku 1945 snímky T. Hontyho, K. Ludwiga, V. Chocholy a dalších osobností, rok 1968 připomínají mj. B. Dobrovolský, O. Škácha, P. Štecha, J. Koudelka, J. Čejka, M. Hucek či M. Novotný, třetí část reprezentují fotografie K. Cudlína a D. Kyndrové. Výstavu doplňují dokumenty z řady archivů, muzeí a ČTK.
Kostel sv. Bartoloměje (Křižovnická ul., Cheb), do 17. 6.
–vb–
Praguebiennale 3
Letos se potřetí koná Pražské bienále, které publiku představí řez aktuálním stavem mezinárodní umělecké scény. Tento ročník se zaměřil na hledání a pojmenování nosných aspektů umění středoevropského regionu, a to v multimediálním výběru (malba, fotografie, performance, instalace) a transgeneračním seskupení. Důležitou tematizovanou součástí Praguebiennale 3 je retropohled na motivy a formy umění 60. a 70. let (český minimalismus, slovenský akcionismus). Zvláštní sekcí je Expanded Painting 2, která představuje začínající evropské malíře (např. rumunská klužská škola). Praguebiennale je rozřazeno do následujících sekcí, které připravili jednotliví kurátoři: Expanded Painting 2 / Der Proces. Kolektivní paměť a sociální dějiny / Kde se stala chyba / Vypravěči / Alias / Global Outsiders / Global Girls. Mladé české a slovenské fotografky / Lemon bar / Český minimalismus / Mezi akcí a konceptem / Monument Transformence, Fragment č. 3 / Baltské mytologie / Macho Painters / Nová rumunská scéna / Cestovní kancelář Bizart / Z Kosova do Kaliningradu / Maďarský projekt / Existenciální mysticismus / Kinetické umění ve střední Evropě. Praguebiennale v prostorách Karlínských hal (Thámova 14, Praha 8) trvá až do 16. 9.
Jaroslav Poncar
Jaroslav Poncar v sobě spojuje dvě profese – fotografa a jaderného fyzika. Jadernou fyziku vystudoval ještě na pražské ČVUT. V roce 1966 emigroval do Německa, kde se mu podařilo spojit zaměstnání s koníčkem, kterým bylo do té doby fotografování. V Kolíně nad Rýnem se stal profesorem na vysoké škole a zároveň vyhledávaným odborníkem v oboru vědecko-výzkumné fotografie.
Jaroslav Poncar se dlouhodobě věnuje soustavné dokumentaci buddhistických památek Tibetu. Do Indie přicestoval poprvé v roce 1974. Z Kašmíru se tehdy dostal do Ladakhu, zvaného také Malý Tibet. V té době byl volným spolupracovníkem německé tiskové agentury, které z cesty posílal snímky míst do té doby pro cizince uzavřených. Mezi jinými zdokumentoval nástěnné malby z 12. století v Alchi. Po několika letech se na stejná místa vrátil a v doprovodu kameramana W. Kohla zde natočil dokumentární film o řece Indu. Od roku 1981 spolupracuje s ředitelem Muzea východoasijského umění prof. Goepperem na fotografické kompletaci buddhistických památek v Himálaji a Tibetu. Od roku 1993 zajíždí také do Kambodže, kde fotografoval největší chrám na světě – Angkor Wat (komplex velký asi jako pražské Staré Město). Roku 1995 byl Poncar zapsán do Guinnessovy knihy rekordů, když vytvořil nejdelší diapozitiv (délka 2400 mm). Od roku 1989 se příležitostně vrací do vlasti a fotografuje České středohoří. Na výstavě v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem (Očkova 5), která trvá do 24. 6., lze zhlédnout přes 20 panoramatických snímků Českého středohoří a přes 40 fotografií z oblasti Himálaje.
–pev–
rozhlas
Italské psaní pro rozhlas
Český rozhlas vytvořil letos bohatou nabídku pořadů o italské kultuře pod názvem Italský rok. Součástí tohoto velkorysého projektu je i přehlídka českých inscenací tamních rozhlasových her, které v minulosti vyhrály Prix Italia. Tento významný soutěžní festival rozhlasové a později i televizní tvorby byl založen před téměř šedesáti lety. Akce se odehrává pokaždé v jiném italském městě a porota je složená z odborníků z různých zemí. Jejím cílem bylo od počátku zvýšení prestiže rozhlasové tvorby, a tedy také podnícení zájmu významných spisovatelů i hudebníků o spolupráci. První z inscenací připravovaných Českým rozhlasem zpracovává monodrama Piera Benedottiho Bertoliho z roku 1982 nazvané Slova jednoho dne. Herec Jiří Ornest se ujal role obchodního cestujícího, který prožívá jeden obyčejný den, během něhož prochází všední poutí od ranní naděje na naplněnou lásku po večerní návrat do stereotypního rodinného života. Jeden postřeh na okraj: výsledky našich domácích rozhlasových tvůrců v soutěži Prix Italia jsou symbolickým ukazatelem dlouhodobých problémů, se kterými se Český rozhlas potýká. V šedesátých letech získali naši účastníci řadu ocenění (především díky vynikajícím režiím Jiřího Horčičky). S normalizací přišel zákaz na festivalu se podílet. A po revoluci už k žádnénu výraznému úspěchu nedošlo.
Český rozhlas 3 – Vltava, ve čtvrtek 7. 6. ve 20.00.
–ja–
Samizdat, práce na plný úvazek
Cyklus Příběhy 20. století se tentokrát zaměřuje na téma samizdatu, který sehrál v komunistickém Československu vedle exilové literární produkce zcela zásadní roli – vytvořil se díky nim paralelní svět svobodné kultury a intelektuální diskuse. Tento díl série chce připomenout ty, jejichž jména bývají opomíjena: lidi, kteří riskovali jako opisovači či opisovačky, výtvarníci, knihvazači. O tom, co znamenalo přepisovat a vyrábět samizdat, budou mluvit například Táňa Dohnalová, která připravila za komunismu k vydání desítky knih z edice Popelnice, výtvarník Zdeněk Balák, který zajišťoval technické zázemí pro revui Střední Evropa a její knižní edici, nebo Jiří Gruntorád, který byl za samizdat vězněn a po roce 1989 vybudoval unikátní knihovnu Libri prohibiti. Řeč bude i o tom, jak usilovně šla po samizdatových nakladatelstvích Státní bezpečnost.
ČRo 6 – Česko, v neděli 10. 6. v 10.05.
–ml–
Když jsme ještě měli „vážnou“ hudbu
Současná „vážná“ hudba se nalézá v naší domovině žalostném stavu. Ze strany skladatelů je to nedostatek vůle k experimentu a nedostatečná vazba na vývoj v jiných evropských zemích, a pokud jde o interprety a ansámbly, jednoznačně u nás panuje lhostejnost a ledabylost. A korunu všemu nasazuje obvykle přímo odpudivá propagace a nulový zájem široké veřejnosti. Proč o tom píšu? Příští týden od pondělka až do pátku proběhne každý večer v rámci Hudebního fóra setkání se skladatelem Markem Kopelentem. Ten nás seznámí se skladbami svých oblíbených autorů. Poslední večer vyslechneme ukázky z jeho vlastní tvorby. Kopelent patří mezi nejvýraznější skladatele generace, která na české domácí půdě ještě zažila zajímavé dění v oblasti „vážné“ hudby – to ale bylo v šedesátých letech.
Český rozhlas 3 – Vltava, od pondělí 11. 6. do pátku 15. 6., vždy ve 23.15.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jj – Jan Jílek / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vb – Věra Becková / vmk– Veronika Musilová Kyrianová