literatura
Z tvorby Stevana Tontiće
Čtení z díla současného sarajevského básníka a prezentace českého výboru jeho veršů Sarajevský rukopis. O autorovi a jeho knize promluví Ivan Dorovský, ukázky přednese Ivana Dorovská a Zvjezdana Markovićová.
Národní knihovna ČR (zasedací sál, 1. patro, Mariánské nám. 190/5, Praha 1), ve čtvrtek 14. 6. v 17.00.
Josef Florian a jeho francouzští autoři
Setkání s autorkou stejnojmenné knihy Jitkou Bednářovou a dvojjazyčné čtení Florianovy francouzské korespondence s hudebním doprovodem Štěpána a Ondřeje Škochových. Josef Florian patří k nejosobitějším českým frankofilům konce 19. a počátku 20. století. Ve svém vydavatelství Dobré dílo do českého prostředí uvedl ve vytříbené typografické úpravě stovky francouzských spisovatelů, mystiků i vědců. Spojováním autorů proslulých se zapomenutými odkrýval tu část francouzské kultury, která mnohdy není známa ani samotným Francouzům. Tuto vysokou kulturu navíc Florian pěstoval ve venkovské chalupě, takřka bez vazby na český literární svět, polemicky vůči českému literárnímu prostředí.
Kavárna Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 18. 6. v 18.30.
Petr Měrka: Telekristus a Mentál
Uvedení a autorské čtení vzrušujících a šílených mikropovídek Petra Měrky, které navazují na poetiku ruského spisovatele Daniila Charmse nebo Američana Charlese Bukowského. Přenesené do českého prostředí jsou však i výpovědí o současném světě našich teenagerů, především těch z Valašska.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 19. 6. ve 20.30.
Současná česká literatura a její autoři
Setkání a autorské čtení Jana Balabána, Petra Pazdery Payna a Jaroslava Rudiše. Jan Balabán získal Magnesii Literu 2005 za knihu povídek Možná že odcházíme; Petr Payne je známý psaním dramatických aktovek – „dramoletů“ (Dramolety) a kratších prozaických útvarů charakteru podobenství; Jaroslav Rudiš byl letos za prózu Grandhotel nominován na Magnesii Literu a obdržel Kanzelsberger cenu čtenářů.
České centrum (Rytířská 12, Praha 1), ve středu 20. 6. v 19.00.
–pa–
divadlo
Bondy v Boudě
Ambiciózní projekt činohry Národního divadla Bouda pokračuje i letos. Prostor postavený každoročně pro účely jednorázového uvádění v omezeném počtu repríz je určen pro texty, které by se do hlavních budov ND dostaly jen velice obtížně. Tentokrát bude na piazzetě u zlaté kapličky uveden staronový autor. Egona Bondyho (1930–2007) netřeba představovat, nově se však objeví jeho doposud prakticky neznámé divadelní texty. Čtyři hry připravují čtyři režiséři a jistě se můžeme těšit na nejpestřejší možnou směs přinejmenším režijních přístupů: s klasikem se totiž inscenačně setkají Jan Nebeský (Leden na vsi), Viktorie Čermáková (Jednou v noci), Dan Špinar (Návštěva expertů) a Buchty a loutky (První večer s maminkou). Speciálním hostem Boudy bude Radim Vašinka (Bez paměti žilo by se lépe). Projekt je bezpochyby určen milovníkům pozoruhodných kontrastů (herci z divadelního svatostánku na provizorním jevišti, ze zkušenosti minulých let lze zaručit velmi dobré výkony), literárního undergroundu (Bondyho hry právě vyšly v nakladatelství Akropolis) i neopakovatelných událostí s nádechem divadelní výlučnosti.
Bouda (u Národního divadla, Národní třída, Praha 1) od středy 13. 6. do neděle 24. 6., denně buď v 16.00 nebo ve 20.00 (viz www.narodni-divadlo.cz).
–ml–
Úhly pohledu Anne Bogartové
V rámci Pražského Quadriennale 2007 byla do Prahy pozvána americká režisérka Anne Bogartová, která je divadelní kritikou považována za nejvýznamnější teoretičku divadelní režie a herectví od dob Stanislavského a Brechta. Ve spolupráci s divadelním souborem SITI Company (USA) představí hned zkraje přehlídky několik projektů. Divadlo Archa totiž od 4. do 14. 6. pořádá ve spolupráci s Divadelním ústavem divadelní dílnu Anne Bogartové. S výsledky pražského workshopu s názvem Herec jako architekt prostoru, zaměřeného na trénink metody Viewpoints (Úhly pohledu) a Suzukiho herecké metody, seznámí diváky veřejná prezentace v Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) ve čtvrtek 14. 6. ve 21.00.
Další ukázkou tvorby Bogartové je inscenace Bob, která se vrací do Divadla Archa po své oficiální derniéře v roce 2002. Inscenace sleduje život a dílo světově proslulého umělce Roberta Wilsona. Je sestavena ze sbírky rozhovorů a autentických dokumentů, které režisér Wilson během své kariéry poskytl. V titulní roli člen The SITI Company Will Bond. Uváděno v angličtině s překladem do češtiny. Provokativní poctu umělci, jenž spojil americkou popkulturu s velkým uměním, uvidíte v Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) v pátek 15. a v sobotu 16. 6., vždy ve 20.00.
–kv–
Lodní deník na jevišti
Studentské divadlo poezie Mimo patro připravilo inscenaci na motivy prózy Víta Kremličky Lodní deník (Cena Jiřího Ortena, 1991). Text Lodního deníku je mnohovrstevnatý, prozaické vyprávění se střídá s básněmi, říkadly a příslovími, děj se neustále láme do nových a nových prostředí. Postavy nevyzpytatelně mění svoji identitu a dokonce i pohlaví, nabírají podobu různých hrdinů z dobrodružné četby, bez varování přecházejí jedna v druhou. O podobně zmatečný dojem usiluje i představení studentského divadla. Jevištní adaptace a režie Jaromír Typlt.
Experimentální studio Liberec (Lidové sady 425/1), v pátek 15. 6. v 18.00; Klub Duha (Školní 3643/4, Prostějov), ve čtvrtek 21. 6. v 16.15; a v rámci festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, v sobotu 23. 6. v 18.30.
–ml–
film
Edith Piaf
Biografický film přibližující osudy šansonové legendy a francouzské národní ikony Edith Piaf provází po celé Evropě velmi pozitivní kritický ohlas. Režisér Olivier Dahan (Cesta, Purpurové řeky 2) se nevydal cestou úspěšných zpěváckých biografií (Ray, Walk the Line) – svůj film nevypráví v lineární časové souslednosti, ale koncipuje jej jako zpřeházenou mozaiku uzlových bodů zpěvaččina osobního a profesionálního života. Přestože reálný životní příběh Edith Piaf lze vnímat jako takřka modelové naplnění pohádky o snovém vzestupu, tvůrci filmu nám předkládají zacyklený obraz fascinující umělecké osobnosti, oplývající obrovským nadáním a nezdolnou vůlí. Biografické filmy vždy stojí na hereckém výkonu hlavního přestavitele a nejinak je tomu také u Edith Piaf: její představitelka Marion Cotillardová (Velká ryba, Dobrý ročník) obdařila svou hrdinku šarmem, extroverzí i jistou dávkou nesympatičnosti a bezpečně provádí diváka na cestě po celém (dlouhém) filmu. Některé sekvence se natáčely i v Praze, pozorný divák si tak může všimnout roliček několika českých hereckých žoldáků (Marek Vašut, Miroslav Táborský).
Premiéra 14. 6.
–jj–
hudba
Laurie Andersonová opět v Praze
Do pražského Kongresového centra přijede Laurie Andersonová, stále velmi důležitá persona alternativní hudby. Především svými experimenty na raných albech z počátku osmdesátých let udávala směr v rockové i elektronické hudbě. Navíc se jí už debutové album Big Science (1982) podařilo vydat u velké firmy Warner. Dopomohl tomu singl O’Superman, jejž původně nahrála u malého labelu One Ten Records a který slavil úspěch ve Spojených státech i v Anglii. Druhá deska Mister Heartbreak (1984) už byla méně rocková: na její natáčení přijali pozvání například Peter Gabriel, Adrian Belew nebo dlouholetý spolupracovník a přítel William S. Burroughs. Jejím významným projektem zůstává počin United States, Parts I–IV, který poukazoval na problémy současné společnosti. Živé provedení trvalo sedm hodin (poprvé v Londýně 1982), a bývalo proto rozděleno do dvou večerů. V roce 1985 vyšel tento opus ve formě pětialba. Na turné k albu Strange Angels (1989) již Andersonová stihla zavítat i k nám; koncert odehrála 9. 12. 1990 v Lucerně. Podruhé tu byla v roce 1995 s deskou The Ugly One with the Jewels and Other Stories; tehdy vystoupila ještě v Paláci kultury. Nyní se k nám vrací do Kongresového centra (5. května 1640/65, Praha 4), ve čtvrtek 14. 6. ve 20.00.
–jp–
Respect 2007: Didier Awadi
Dakarský rodák Didier Awadi je zakladatelem významné senegalské hiphopové skupiny Positive Black Soul a vedle vlastní tvorby se věnuje produkování, provozuje nahrávací studio a také bezpečnostní agenturu. Alba Positive Black Soul vydával Chris Blackwell, objevitel Boba Marleyho. Roku 1997 vystoupila skupina na francouzském veletrhu Midem. O tři roky později se Awadi osamostatnil, získal cenu francouzského rozhlasu RFI a v Mali cenu jako Nejlepší africký rapper. Ve svých textech se zabývá společenskými a politickými problémy své země i celé Afriky. Hudební stránka je syntézou moderní studiové technologie a lokálních tradic – vedle elektronických rytmů zní třeba loutna kora. Jeho zatím poslední album se jmenuje Un autre monde est possible (Jiný zvět je možný), letos chystá projekt African Presidents, věnovaný osvíceným africkým státníkům včetně Nelsona Mandely.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v pátek 15. 6. v 19.30.
–mk–
výtvarné umění
Jindřich Štyrský
Galerie hlavního města Prahy připravila ve spolupráci s Národní galerií a pražským Uměleckoprůmyslovým museem rozsáhlou retrospektivu jednoho z předních umělců české meziválečné avantgardy Jindřicha Štyrského (1899–1942). Autor studoval Akademii výtvarných umění v Praze
(1920–23, prof. Jakub Obrovský; 1923–24, prof. Karel Krattner). Celý život se vyjadřoval především prostřednictvím malby, zároveň se ale věnoval také kresbě, koláži, grafickému designu, ilustraci a typografii. Příležitostně působil jako scénograf (spolupráce s Jindřichem Honzlem) i jako fotograf (především série snímků z Paříže a českého venkova). K aktivnímu členu Děvětsilu a později Skupiny surrealistů v ČSR patří neodmyslitelně projev psaný – poezie, polemiky, úvahy, manifesty, kritické statě, ediční počiny. Štyrský je mj. autorem knihy Sny (1925–40), zaznamenávající jeho sny textově i kresebně, monografie J. A. Rimbauda nebo drobné publikace Emilie přichází ke mně ve snu, která vyšla v Edici 69 a na svou dobu se velmi otevřeně zabývá tabuizovaným tématem sexuality (autorské koláže). Celoživotní vliv na Štyrského dílo měl především Lautréamont se svým dílem Zpěvy Maldororovy a autorova celoživotní pracovní partnerka a družka
Marie Čermínová (Toyen).
Výstavu doprovází vydání velkorysé obrazové monografie s doprovodnými texty od Lenky Bydžovské a Karla Srpa. Obsahuje kolem 800 reprodukcí. Samostatně vychází také kniha sebraných textů Jindřicha Štyrského.
Dům U Kamenného zvonu (Staroměstské nám. 13, Praha 1), do 9. 9.
Otto Placht
Brněnský Dům umění připravil ve výstavních prostorách Domu pánů z Kunštátu retrospektivní výstavu výrazného autora generace 80. let, malíře Otto Plachta (1962). Hlavním motivem umělcova díla se po jeho odchodu do latinskoamerické země Peru staly projevy tamní indiánské kultury. Zatímco starší práce kopírovaly ve své barevnosti zemitost středoevropské vlasti (hnědi, černi, temné zeleně), Peru rozsvítilo Plachtovu paletu do spektra zářivých barev. Plachta inspiroval nejen historický odkaz peruánské kultury, ale i doposud platné a aplikované rituály, jejichž součástí je i konzumace psychotronních látek nebo pohybový taneční akt transu, vedoucí ke smyslovému vytržení a přechodu do jiné smyslové dimenze. Výstavu, kterou kurátorsky zaštítila Jana Vránová, lze zhlédnout v Domě pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno) do 29. 7.
–pev–
televize
Stvořeni pro lásku
Manžel paní Čan a žena pana Čou stále cestují za prací. Jejich partneři zatím žijí svou věrnou samotou. Slib „Nebudeme jako oni“ stále stojí mezi nimi, ale den po dni zní tišeji… Režisér minimalistickým způsobem a pomocí vláčného tempa impresionisticky zachycuje intenzivní, skrývaný cit. Nepotřebuje o pocitech hovořit, jednoduše jimi vyplňuje každý záběr. Kompozice, práce se zrcadly, svícení a barevnost ladí s duševním rozpoložením postav. Výrazně je také estetizován samotný pohyb herců: jde takřka o baletní choreografii. Film, oceněný desítkami mezinárodních cen, je důkazem, proč byl Wong Kar-wai vybrán časopisy Sight and Sound a The Guardian mezi desítku filmařů, kteří nejvíce ovlivnili devadesátá léta. Výsostně intimní záležitost, která by neměla uniknout vaší pozornosti.
ČT 2, ve čtvrtek 14. 6. ve 22.10.
Svět umění: Fritz Lang – portrét
Fritz Lang zachycuje i ty nejtemnější stránky lidské duše. Bez nadhledu a ironie nahlíží na stín jako na součást člověkova já. Ač je spojován především se svým filmovým „monolitem“ Metropolis, za sebou má čtyřicet let filmování. Dokázal být estét stejně jako odměřený pragmatik. Byl schopen adaptovat národní mýty stejně jako příběhy z černé kroniky. Žil s nacisticky smýšlející ženou, současně se proti Hitlerově ideologii postavil. Byl vzýván i zatracován. Žil v přepychu, prchal jako vyděděnec. Tento tvůrce není pojmem jen pro filmové vědce. Je kronikou jedné smutné doby.
ČT 2, v neděli 17. 6. v 16.05.
–lg–
rozhlas
Papoušek z Itálie
V rámci rozhlasového projektu Italský rok se představuje cyklus italských rozhlasových her, natočených českými tvůrci. Vybírané hry mají jednu společnou vlastnost: někdy v minulosti získaly prestižní cenu Prix Italia. Tentokrát je na řadě text téměř současný. Hra Popcorn Tiziana Scarpa byla oceněna přesně před deseti lety. Jedná se o komedii, v níž prostořeký papoušek zásadně ovlivní milostný život své majitelky. Hra byla již uvedena v mnoha jazycích, mimo jiné britskou BBC. Tiziano Scarpo je ve Středozemí uznávaným a překládaným autorem.
Český rozhlas 3 – Vltava, ve čtvrtek 14. 6. ve 20.00.
Ideologie mezi námi
Pořad Tisíc příběhů bude tento pátek věnován česko-francouzským vztahům od středověku až po dnešek. Intenzivní vztahy umělců a intelektuálů z obou zemí, které vznikly v době první republiky, nebyly už nikdy obnoveny. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že francouzští divadelníci mají určité povědomí o polském, ruském či maďarském divadle, o českém však nevědí nic. Kde se stala chyba? Jsme si tolik vzdálení, anebo jsme pro sebe navzájem jenom přestali být „výhodnými“ partnery? V každém případě je jisté, že například v politických názorech by se Češi a Francouzi neshodli. Zatímco my pořád ještě trpíme averzí ke státnímu autoritářství, ve francouzských uměleckých kruzích vládne „socialistická“ představa spravedlivější společnosti, řízené z všemocného a kromobyčej osvíceného centra.
Český rozhlas 2 – Praha, v pátek 15. 6. v 17.30.
Voskovec na kolečkách
Rádio na kolečkách je pravidelný týdenní pořad Karla Tejkala, který od letošního ledna vybírá zajímavosti z archivů Českého rozhlasu. Tentokrát se můžeme těšit na rozhovor s Jiřím Voskovcem z roku 1965. Voskovec se v poslední době dostává zase do popředí zájmu odborných kruhů i širší veřejnosti především díky publikování jeho korespondence s Werichem. Snad se tak podaří trochu nahlodat dvojí národní mýtus: že Werich a Voskovec byli jenom takoví legrační klauni a že Voskovec byl ten méně zajímavý. Ve skutečnosti se jedná o neobyčejně vzdělaného a všestranně nadaného intelektuála. Jeho slova, pronesená v polovině bouřlivých a nadějných šedesátých let, budou pravděpodobně pozoruhodnou výpovědí o době, kterou dnešní generace znají už jenom z vyprávění.
Český rozhlas 2 – Praha, v sobotu 16. 6. v 17.30.
–ja–
ja – Jiří Adámek / jj – Jan Jílek / jp – Jakub Pech / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous