literatura
Expresionismus v díle Karla Čapka
Přednáška Aleše Hamana Expresionistické rysy v tvorbě Karla Čapka, počínaje juveniliemi až po díla zralosti, se zvláštním zřetelem k válečným povídkám a utopickým dramatům.
Městská knihovna, Malý sál (Mariánské nám. 1, Praha 1), ve čtvrtek 25. 1. v 17.00.
Gustav Erhart
Křest nové knihy meditativního básníka temných poloh Proudnice nenávratna.
Poetická kavárna Obratník (Jindřicha Plachty 5, Praha 5), ve čtvrtek 25. 1. v 19.00.
Vystoupení básnické skupiny Fantasia 21
Skupinu představují Adam Borzic, Petr Řehák, Kamil Bouška a performerka Darina Alster. Její performance tvoří série živých obrazů, vzniklých v autorčině mysli při poslechu poezie skupiny.
Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), v sobotu 27. 1. ve 20.00.
Cirkus Tibet
Literární pořad o vězněné tibetské spisovatelce Oeser. „Oeser je první tibetská spisovatelka působící v Číně, která začala otevřeně mluvit o roli čínské vlády v Tibetu a zároveň naléhala na čínskou vládu, aby začala vyjednávat s dalajlamou.“ Čte Vít Kremlička.
Unijazz (Jindřišská 5, Praha 1), v pondělí 29. 1. v 19.00.
Scénické čtení básníka a prozaika Jaroslava Pížla
Držitel Ceny Jiřího Ortena bude přednášet ze svých básnických sbírek Manévry, z detektivní sci-fi Sběratelé knih aj. Klub Rybanaruby (Mánesova 87, Praha 2), v pondělí 29. 1. ve 20.00.
–pa–
Báseň roku
Sdružení přátel mladé poezie vyhlašuje soutěž o nejlepší báseň/básnické dílo roku 2007. Soutěže se mohou zúčastnit tvůrci narození roku 1981 a později. Autoři nejlepších prací budou pozváni k účasti na víkendovém setkání, které se uskuteční v září 2007 ve Vranově nad Dyjí. Vybrané básně budou publikovány v tisku bibliofilského charakteru. Své příspěvky o rozsahu maximálně 5 normostran zasílejte do 15. 5. 2007 na adresu: Sdružení přátel mladé poezie, Nálepkova 3, 637 00 Brno.
–lb–
divadlo
Dvojitá premiéra v Ponci
Dramaturgie divadla Ponec, scény pro současný tanec a pohybové divadlo, připravila na konec ledna hned dvě premiéry, které se uskuteční v rámci jednoho večera. Tou první je nový taneční opus choreografky Kristýny Celbové, držitelky ocenění za tvůrčí práci v tanečním oboru na území ČR – Ceny Sazky (2003) s názvem AriaD.N.A. Každý máme svůj labyrint, všichni v něm čas od času zabloudíme, a za chvíli se vynoříme zase o kousek dál… Ale jste si jistí, že jste tam skutečně sami? Snažíte se tomu snad uniknout? Zbytečně, stejně vás dostihne…Tančí Jana Hudečková, Veronika Kocianová a Soňa Kupcová.
Druhá premiéra je vyústěním spolupráce souboru DOT 504 (bývalá Domino Dance Company) s Antonem Lachkým. Slovenský choreograf, absolvent taneční akademie P.A.R.T.S v Bruselu a člen Akram Khan Company, působí převážně v zahraničí (v rámci svého mezinárodního turné navštívil 48 zemí světa) a zabývá se především poznávací funkcí tance na poli tělesném i estetickém. Projekt s názvem Heaven is the place... je zaměřen na kvalitu pohybu a jeho muzikalitu. Jsou tělesné podněty závislé na charakteru interpretů? Objeví se díky pohybu nové, dosud latentní vlastnosti tanečníků? Mohou se propojit jejich těla tak, že dojde k záměně? Existují vůbec nějaké fyzické hranice? Tančí Helena Arenbergerová, Tereza Ondrová, Lenka Vágnerová, Pavel Mašek a Petr Opavský.
Divadlo Ponec (Husitská 899/24a, Praha 3), v úterý 30. 1. a ve středu 31. 1. ve 20.00.
–kv–
Světanápravce
Hlavní hrdina hry Thomase Bernharda z roku 1979 je jeho typický misantrop-
-asociál. Jeho životním dílem je traktát o nápravě světa, v němž dospěl k závěru, že „svět můžeme zlepšit jenom tak, že ho odstraníme“. Nihilistický filosof, který rezignoval na univerzitní kariéru, žije doma na karmínové pohovce a téměř bez ustání mluví. Jediným posluchačem je mu jeho družka-služka, kterou tyranizuje a zároveň miluje, a tak se snaží napravit alespoň ji, když už se velká náprava zvrhla v absurditu. Jejich vzájemné střety se odehrávají dopoledne před příchodem vyslanců místní univerzity, kteří mu mají udělit čestný doktorát. Světanápravce však stále více podléhá své nemoci – smrtelné únavě, v níž jako by se projevila neutěšenost jeho duše. Nakonec padá k zemi a žena si dopřává skromnou siestu. Hru režíroval Dušan David Pařízek v hlavních rolích s Martinem Fingerem a Gabrielou Míčovou. Za použití jemných minimalistických prostředků vytvářejí silný obraz člověka, který vyčerpán došel až na konec, aniž by dosáhl klidu.
Tma a šero, se kterým se na scéně důmyslně pracuje, ještě zvyšují intimitu divadelního sdělení a sdílení. Divadlo Komedie, ve středu 24. 1. či v pondělí 29. 1. v 19.30.
–vmk–
Pražské Quadriennale nabízí workshopy
Studenti a absolventi uměleckých škol i mladí začínající tvůrci se mohou do konce ledna 2007 hlásit na workshopy připravované v rámci Scenofestu – studentské sekce PQ. Workshopy i neformální tvůrčí setkání s autoritami z divadelní oblasti budou probíhat po celých deset dní přehlídky. Pestrý program obsáhne scénografii, světelný design, zvukový design, divadelní kostýmy, loutkové divadlo a nejrůznější divadelní techniky.
Více informací na markova@s-m-art.com
–ml–
výtvarné umění
Holešovice
Malíř Jonáš Czesaný (1972), absolvent pražské AVU, ateliéru malby (prof. F. Hodonský) a grafiky (prof. V. Kokolia), patří mezi generaci umělců nastupujících na českou uměleckou scénu na přelomu století. Nejranější autorovy práce ještě z doby studia se vyrovnávají s tématem krajiny. Během pobytu v grafickém ateliéru si Czesaný osvojuje kresbu a jejím prostřednictvím se začíná zajímat více o figuru a předmětnost. První ucelenější obrazové soubory jsou založeny na námětech inspirovaných časopiseckými a fotografickými předlohami. Autor vytváří podivně bizarní svět, v němž hraje nejprve důležitou roli smysl pro grotesknost, absurditu a černý humor, později spíše melancholie a skepse. Výběr z malířského díla prezentoval Jonáš Czesaný na dvojvýstavě ve Veletržním paláci v roce 2005 (společně s Jakubem Špaňhelem). K výstavě vydala Národní galerie katalog menšího rozsahu. Velkoformátovými obrazy Holešovic se autor obrací k místům svého pražského bydliště. Portrétuje holešovickou moderní zástavbu a zkoumá její tvarová a měřítková specifika (Veletržák, 2006). Malířskými prostředky vstupuje do „životního ghetta“, daného podmínkami a dlouhodobou existenční symbiózou (Věžák, 2006). Je to „prožitá“ pražská čtvrť, kde zůstalo stráveno mnoho vzácného času. V detailech se reflexe Holešovic ozývá i v cyklu Holubů (2006). Podobizny jednotlivých ptačích poddruhů ironizuje Czesaný názvy (Plebejec, Aristokrat, oba 2006) a vyjadřuje jimi tak individuálně cítěné sympatie či averze. Výstavu, nazvanou prostě Holešovice, můžete navštívit v Galerii Vernon (Janovského 23, Praha 7) do 10. 3.
Zastavený čas
Skákající jeleni a bílé labutě, rudá srdce, ženské akty a šťavnaté ovoce – je to hezké, nebo banální, kýč, nebo umění? Tato otázka je leitmotivem a dlouhodobým tématem Milana Kunce (1944) a určuje jeho základní malířskou platformu. Umožňuje mu totiž pojem kýč obrazně opisovat a obletovat v mnoha estetických prstencích a pohybovat se tak ve formálních rejstřících od triviálního výrazu přes polohy iluzorní, posvátné až k čistému naivismu. Pro velký počet lidí jsou všechny tyto Kuncovy polohy divácky i sběratelsky akceptované a dokonce vyhledávané. Malíř se jeví jako poutník mezi různými politickými a kulturními systémy, který zkoumá zároveň naše touhy i obsese. Výstavu obrazů a kreseb českého umělce, který se minulý rok představil v Olomouci, lze zhlédnout v Kunsthalle v Erfurtu (Fischmarkt 7) do 25. 2.
Hans Haack
Sotva je možné jmenovat nějaké dílo z posledních desetiletí, které by bylo v Německu tak široce diskutováno na poli umění i politiky jako instalace Der Bevölkerung (Obyvatelstvo), realizovaná roku 2000 Hansem Haackem v berlínském Reichstagu.
Od raných 70. let je ústředním jádrem tvorby Hanse Haacka (1936) kritická analýza a zobrazení politického, ekonomického a institucionálního propojení protagonistů uměleckého trhu a provozu se sponzory a významnými sběrateli. Dalším ústředním aspektem jeho díla jsou ekologické otázky a ty, které se věnují překračování vymezeného „uměleckého prostoru“. V posledních letech se nekonala žádná větší mezinárodní výstava věnovaná tomuto německému konceptuálnímu umělci, který od roku 1965 žije v New Yorku. Akademie pozvala Haacka už roku 1999, aby promyslel a realizoval projekt pro její nové sídlo na Pařížském náměstí v Berlíně. Tak vznikla – na Haackův popud – velká retrospektiva ve spolupráci dvou vzájemně nezávislých institucí v Berlíně a Hamburku. Společně připravený projekt zahrnuje na obou místech instalace, sochy, fotografie, obrazy a textová díla od roku 1959 dodnes. V Hamburku je pohled koncentrován na autorovu ranější tvorbu, stejně jako na díla točící se kolem témat hospodářství, podnikání a sponzorství. Naproti tomu na politicky a historicky definovaném Pařížském náměstí, kde se nachází novostavba berlínské akademie, hrála hlavní roli díla zaměřená na historii a politiku. Pro obě místa koncipoval Hans Haack i zcela nové práce. Dvojvýstavu, kurátorovanou Robertem Fleckem (Hamburk) a Matthiasem Flüggem (Berlín), lze navštívit ještě v hamburské Deichtorhallen (Deichtorstraße 1–2) do 5. 2., zatímco berlínská část již skončila.
–pev–
film
Apocalypto
Po Skotsku třináctého století a Jeruzalému na úsvitu našeho letopočtu se Mel Gibson vydává na třetí subjektivně interpretovanou cestu do historie. Mayská říše tvořila jeden z nejrozvinutějších systémů předkolumbovské Střední Ameriky, vyznačovala se propracovaným náboženským systémem a pevným státním zřízením. Mayové ovládali hieroglyfické písmo a dokázali postavit úchvatné stavby, které se dodnes zachovaly (naleziště v Chichen Itza, Uxmalu či v Palenque). Gibson sice volbou tématu prokazuje chvályhodnou osvětovou aktivitu (první film o Mayích), přesto se k této zmizelé kultuře chová stejně macešsky jako španělští conquistadoři. Ve svém jednoduchém příběhu (nečekejme žádný epický velkofilm) představuje Maye jako barbarské divochy lačnící po krvi, jejichž kultura a celý život byly postaveny na principech krutosti a brutality. Za tento přístup stejně jako za množství anachronismů a historických nepřesností sklidil Gibson tvrdou kritiku světových antropologů. Tyto nedostatky vyvažuje zdánlivou autenticitou celého filmu – Apocalypto je natočeno v odpovídajících mexických lokacích, obsazeno neznámými herci a namluveno v původním mayském jazyce. Premiéra 25. 1.
–jj–
14. dny evropského filmu
Kam až může vést filmové nadšení několika diplomatů z pražských ambasád zemí EU, dokazuje v pořadí 14. ročník přehlídky evropského filmu. Zpočátku poměrně skromný projekt vyrostl v respektovanou akci (s devatenácti tisíci návštěvníky), která naštěstí dokázala najít únosnou hranici mezi kvantitou a kvalitou. Projekcí se tak dočká zhruba padesát celovečerních i krátkých filmů, rozmanitých z geografického, ale i žánrového hlediska. Důraz je kladen na to, aby návštěvník přehlídky získal orientaci v současné tvorbě s uměleckými ambicemi. Akci, probíhající v Praze od 25. 1. do 4. 2. a v Brně od 5. do 13. 2., tradičně doplňují doprovodné programy. Letos to bude Maraton evropského filmu a beseda na téma Systémy ekonomických pobídek pro filmový průmysl v různých evropských zemích.
Chceme se přiučit?
V Brně se bude konat workshop k projektu Film a škola, zaměřený na téma Film v říši (výtvarného) obrazu. Pro ty, kteří do Prahy ani do Brna nebudou moci zavítat, jsou zorganizovány i Ozvěny festivalu, jejichž rozpis (a místa konání) je k nalezení na oficiálních webových stránkách www.eurofilmfest.cz.
hudba
Bruckner v Rudolfinu
Česká filharmonie uvádí symfonický koncert, na němž zazní dvě díla velkých symfoniků devatenáctého století: vcelku málo hraná Symfonie č. 3 D dur D 200 Franze Schuberta a známá Symfonie č. 5 B dur Antona Brucknera. Orchestr bude řídit dirigent Herbert Blomstedt.
Dvořákova síň Rudolfina (Alšovo nábřeží 12, Praha 1), ve čtvrtek 25. 1. a v pátek 26. 1. v 19.30.
–vz–
Tomáš Hanzlík: Lacrimae Alexandri Magni
Národní divadlo si objednalo novou operu u mladého českého skladatele Tomáše Hanzlíka, od něhož zde byla již v roce 2004 provedena jiná opera – Yta innocens. Stejně jako v předchozím případě jde o novou hudbu napsanou ke starému libretu. To bylo „od studentské mládeže lipnické studující řečnictví a poezii v ditrichštejnském gymnáziu Léta Páně 1764 deklamované“. Děj opery se točí kolem dětství Alexandra Velikého, jeho touhy po slávě na bitevním poli a soupeření s otcem Filipem. Ve většině svých skladeb Hanzlík nezastírá svou lásku k baroku a historické hudební postupy přenáší do současnosti a aktualizuje je. Tomáš Hanzlík je uměleckým vedoucím Ensemble Damian a většinu skladeb píše pro tento soubor. Slzy Alexandra Velikého však bude hrát orchestr opery Národního divadla s dirigentem Robertem Jindrou. Kostýmy Vendula Johnová, scéna a režie Rocc. Zpívají mimo jiné Steve Wächter, Jan Mikušek, Jaroslav Březina nebo Soňa Červená. Stavovské divadlo (Ovocný trh 1, Praha 1), premiéra ve čtvrtek 25. 1., další představení 30. 1., 7. 2., 10. 2. a 17. 2. v 19.00.
–mk–
Tindersticks
První album Tindersticks z roku 1993 získalo od kritiků časopisu Melody Maker titul Album roku. Od té doby si skupina drží stabilní kvalitu, přízeň posluchačů a také cosi jako vlastní styl. Jeho podstatnou složkou vždy byl projev zpěváka Stuarta A. Staplese. A právě jeho sólovou desku Leaving Songs – natočenou ovšem za podpory členů „rodné“ skupiny – bude aktuální koncert propagovat. Stuart Staples spojuje civilní pěvecký projev a romanticky zadumanou náladu do příjemného celku. Zatímco při minulé návštěvě Prahy přivezli Tindersticks i smyčcovou sekci, tentokrát bude obsazení skromnější a ke kytarám, klavíru a rytmice se přidá jen trubka. Předskakovat budou Selfbrush. Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v neděli 28. 1. v 19.30.
–mk–
Koncert ze skladeb Jana Fily
Fila je talentovaný komponista, který studuje Pražskou konzervatoř a vystupuje ve smíšeném sboru Pražští pěvci. Věnuje se soudobé hudbě. Z programu vystoupení: Variace pro violoncello a klavír, premiéra Sonáty pro housle sólo, Vigilie (premiéra na text básně Antonína Brouska), Sonáta pro flétnu a klavír, Smyčcový kvartet. Vystoupí interpreti Eva Chamilová, Linda Lehárová a Karoline Schulzeová (studentky Hochschule für Musik und Theater v Lipsku), Pavla Ječná (vystudovala Pražskou konzervatoř, příležitostně vystupuje ve Státní opeře v Praze), Kateřina Kocáková (Pražská konzervatoř), Kateřina Košťálová (HAMU), Katrin Kováčiková (absolventka konzervatoře) a Jonáš Hájek. Koncertní a výstavní síň Atrium na Žižkově (Čajkovského 12, Praha 3), v úterý 30. 1. v 19.30.
–pa–
televize
Naqoyqatsi
Godfrey Reggio před více než dvaceti lety položil základy své trilogie dokumentů, v nichž bez komentáře, jen za použití obrazu a magicky minimalistické hudby Philipa Glasse, konfrontoval lidský (ne)civilizovaný svět s krajinou, v níž člověk žije. Jeho přístup nevedl k pouhému kontrastu moderního s domorodým a ošklivého s krásným. Blížil se až k abstraktním symbolům, hledajícím podstatu lidstva, jeho nepochopení sebe sama nebo přírody. Zatímco první díl Koyaanisqatsi (a také slabší druhé Powaqqatsi) otevíral brány divákovým vlastním interpretacím a soudům, Naqoyqatsi nese od počátku jasně definovaný autorův soud. Lidské překročení hranice rovnováhy využitím technologie, která jej odduševnila, Reggio vystavuje nemilosrdné kritice, jež na nás útočí z každé sekvence filmu. Posun přinesl také jeho filmový jazyk, který se přiklonil k abstrakci, jež může (zjednodušeně řečeno) někomu připadat jako psychedelický videoklip. Je otázkou, nakolik si Reggio uvědomuje, že sám využívá moderní technologie k tomu, aby ji ve svém filmu odsoudil, ale hodnotu snímku by to nemělo snížit. Svoji trilogii uzavřel důstojně a titulem, jenž v překladu z jazyka indiánského kmene Hopi znamená něco jako Život jako vzájemné zabíjení/Civilizované násilí. Završuje jím svoji trilogii vztahu člověka k přírodě, v níž vyjadřuje smutek nad jejím ničením, které musí nutně vést k lidské sebedestrukci.
Nonstop Kino v pondělí 29. 1. ve 20.00.
–lg–
rozhlas
Večerní koncert vážné hudby
Scény z oper a písně světově proslulých hudebních skladatelů Pucciniho, Bizeta, Lehára, Gershwina a dalších v interpretaci tenora Luciana Pavarottiho (1935) a sopranistky Nuccie Focileové (1961) uvede rádio Classic FM ve čtvrtek 25. 1. ve 20.15.
Divadlo v divadle, a ne jinde
Tak může znít tvůrčí krédo Hany Frankové, herečky, režisérky a vůdčí osobnosti karlovarského divadelního studia Divadlo Dagmar. Svůj divadelní příběh nastiňuje sama v reportážní kompozici Ondřeje Vaculíka. ČRo 2 – Praha, v pátek 26. 1. v 17.30.
Eugène Dabit: Hotel U kanálu
Eugène Dabit (1898–1936) ve svých realistických románech popisoval život prostých lidí a nejinak je tomu i v díle Hotel U kanálu, které dokončil roku 1928. Po devět večerů můžeme nahlížet do pokojů ubytovny stojící na pařížském nábřeží de Jemmapes. Vyslechneme krátké útržky mnoha životů, budeme svědky narození, smrti, lásky a žárlivosti, úspěchů i proher. Setkáme se například s Delphinou a Julií, puntičkářskými, bázlivými setrami, s Renée – venkovským děvčetem, které přišlo hledat kousek štěstí do velkého města, s tajemnou tanečnicí Denisou, mladým elektrikářem Bernardem, který po večerech „ladí rádia“ bohatým paničkám, a samozřejmě také s majiteli hotelu Loisou a Emilem, pro něž jsou zákazníci rodinou. Z románu francouzského spisovatele připravil Miroslav Stuchl. ČRo 3 – Vltava od pátku 26. 1. v 18.30.
Z podhradí Přemyslovců
Tak zní název dalšího dílu z cyklu Odysea aneb Putování za zajímavostmi ze světa, přírody a historie. Pohled do života poddaných prvních českých panovníků zprostředkuje historička Dana Cejnková a staročeští kronikáři. ČRo 2 – Praha ve středu 31. 1. v 17.30.
–lds–
jj – Jan Jílek / kv – Kateřina Veselovská / lds – Lenka Dombrovská Slívová / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musílová-Kyriánová / vz – Vít Zavadil