literatura
EKG – O lásce a jídle
Literárně hudební kabaret bude tentokrát věnován lásce a jídlu. Igor Malijevský a Jaroslav Rudiš uvedou hosty Martina Beckera, Václava Kahudu, Petra Pýchu a Davida Žáka, na akordeon zahraje Jana Vébrová.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), ve čtvrtek 11. 10. ve 20.00.
Vteřiny uhýbají
Autorské čtení a křest básnické sbírky Sylvy Fischerové. Básnířka, prozaička, autorka próz pro děti čte z nových básní, uvádí Petr Borkovec.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 16. 10. ve 20.30.
Listování z Hodinového strojku
Scénické čtení z fantasy novely Philipa Pullmana, poslední z jeho trilogie Hodina duchů. Pečlivě vysoustružený příběh se odehrává v zapadlém německém městečku během jedné zimní noci. Úspěšná novela se v současnosti dočkává filmového zpracování. Účinkují Lukáš Hejlík, Věra Hollá a Pavel Oubram.
Poetická kavárna Obratník (Jindřicha Plachty 28, Praha 5), v úterý 16. 10. v 19.00.
Výstava ke 100. výročí narození Astrid Lindgrenové
Výstava představí ilustrace Adolfa Borna, Heleny Zmatlíkové, Aleny Ladové, Michaely Pavlátové, Jarmily Marešové ad. ke knihám A. Lindgrenové a knihy, které vyšly v nakladatelství Albatros během posledních deseti let.
České centrum (Rytířská 31, Praha 1), výstava potrvá do 26. 10.
–pa–
divadlo
Příští vlna/next wave
Čtrnáctý ročník festivalu divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy ...příští vlna/next wave... letos probíhá pod heslem …identita 2007… Během týdne představí téměř čtyřicet projektů, mnoho z nich v premiéře. Dramaturgie festivalu již tradičně připravila rozsáhlou prezentaci divadelního okraje a jiné alternativy všech možných uměleckých oborů, forem a žánrů. Doménou přehlídky stále zůstává česká nezávislá scéna. V rámci mapování aktuálních trendů najdou diváci v programu širokou škálu podob současného divadla počínaje Vlakovou operou Agon Orchestra a Plastic People of the Universe, přes činoherně laděné inscenace Česká pornografie Divadelního studia Továrna či brněnského Divadla v 7 a půl až po pouliční projekty s výraznou stylizací a světovou choreografií. Nebudou chybět experimentální inscenace pracující s novými technologiemi či alternativní kabaret. Jako v předchozích letech jsou na závěrečný víkend festivalu připraveny dramaturgicky sevřené tematické bloky. Kromě svých tradičních scén (Divadlo Na zábradlí, NoD, Rubín či Divadlo Disk) zůstává festival přítomen jak v ulicích centra Prahy, tak i na pražské periferii, kde představí dvě nová centra nezávislé kultury: právě otevíraný „kulturní multiplex“ smíchovské Meet Factory a holešovický prostor La Fabrika. Celou Prahu pak s festivalem můžete projet ve vlaku. Od 7. do 14. 10., více na www.nextwave.cz.
–kv–
Kabaret Ivan Blatný
Básnická tvorba i životní osudy významného, ale ještě stále nedoceněného českého básníka I. Blatného (1919–1990) se staly inspirací i půdorysem komorního hudebního kabaretu skladatele a libretisty Miloše Orsona Štědroně. V hlavní roli Karel Dobrý, režie Jan Nebeský.
Divadlo Komedie (Jungmannova 1, Praha 1), v pátek 12. 10. v 19.30.
–pa–
Albert v Alfredu
„Jsem tady, jsem za tebou, jsem ve tvých očích, ve tvém hlasu, ve tvém srdci. Ty mne nevidíš, ale já tebe ano.“ Divadlo Alfred ve dvoře uvádí jazykově bezbariérovou děsivou pantomimu Albert se bojí. Vojta Švejda již podruhé pracuje s americkým mimem, klaunem, pedagogem a režisérem Jamesem Donlonem (před několika lety připravili inscenaci Truck Dog).Nabídnou žánrovou směsku (western, sci-fi, horor…) a v podobě klaunérie a pantomimy realizují inscenaci, jejímž ústředním tématem je strach.
Alfred ve dvoře (Františka Křížka 36, Praha 7), ve středu 17. 10., čtvrtek 18. 10. a pátek 19. 10. ve 20.00.
–ah–
Pískoviště na Zábradlí
Hra současného polského dramatika Michala Walczaka (1979) se odehrává na pískovišti, kde se potkávají chlapeček a holčička. Chlapeček si jinak hraje s Batmanem, holčička s panenkou, teď si však hrají spolu dohromady. Dle slov autora se „hodně dramat snaží mluvit o nejjednodušších lidských věcech pomocí zvláštní, umělé, nadmíru vážné formy. Vždyť přece mnoho situací, které se jeví jako velice dospělé, jsou ve skutečnosti infantilní.“ Walczakův záměr odpatetizovat vztah mezi mužem a ženou podporuje v inscenaci režisér Jiří Pokorný i výběrem herců: Zdeny Hadrbolcové a Jana Lepšíka. V příběhu dvou lidí, kteří si mohou porozumět, nikdy se ale zcela pochopit, zní jako leitmotiv píseň Wicked Love Chrise Isaaca. Eliadova knihovna v Divadle na Zábradlí (Anenské náměstí 5, Praha 1), v sobotu 13. 10. v 19.00.
–vmk–
film
Království
Rok 2003, Saudská Arábie, sebevražedný útok proti civilním americkým základnám – 35 lidí zahynulo, 160 bylo zraněno. Tak zní v bodech skutečná událost, která stála také na počátku filmového příběhu debutujícího scénáristy Matthewa Michaela Carnahana. FBI vysílá speciální tým včele s Ronaldem Fleurym (Jamie Foxx) do Rijádu a cíl zní prostě: najít a zlikvidovat pachatele. Provést akci však už tak jednoduché nebude… Nutno uznat, že základní linie zápletky nezní ani originálně a vlastně ani slibně. Skepsi však mohou ještě před samotným zhlédnutím otupit dvě jména: režisér Peter Berg (zručné Vítejte v džungli a především Světla páteční noci) a producent Michael Mann (Nelítostný souboj, Miami Vice). Právě skloubení vizí těchto dvou osobností má lví podíl na výsledné podobě Království, které do sebe vstřebalo jak pečlivě vygradovaný příběh a Mannovo budování tíživého napětí ve chvílích zdánlivě tichých, tak frenetický Bergův styl v akčních sekvencích. Předností jejich přístupu je navíc nakládání s postavami a prostředím, v němž se děj odehrává. Nedochází k žádným laciným útokům proti muslimské kultuře a mentalitě, terorista není apriori každý, kdo nosí na hlavě turban. Tvůrci naopak s velkou citlivostí zasazují fikci do kontextu soudobých mezikulturních problémů, nejistoty a paradoxně i potřeby hledat bratra v „nepřátelském táboře“. A kdo zná práci Petera Berga a Michaela Manna, dobře ví, že i když se v průběhu snímku municí poměrně šetří, závěrečná (a opět nad očekávání dlouhá) sekvence předvede, jak by se akční scény měly dělat.
Premiéra 11. 10.
Film Sokolov
Před sedmi lety vznikl poněkud svérázný „festival“, jehož první ročník se uskutečnil v senátorské kanceláři Jana Hadravy. Maratón projekcí, přednášek a diskusí, připomínající spíše bytový seminář, se setkal s poměrně velkým a příznivým ohlasem, což vedlo k dalším a dalším opakováním. Nyní už má Film Sokolov (letos 12. – 14. 10.) celostátní dosah, co do dramaturgie se však nikterak nezřekl svého prvotního úmyslu. Chce nechat diváka okusit kvalitní filmovou produkci, opomíjí tituly dostupné v distribuci či mnohokrát oprašované archivy. Po tématech jako třeba zvuk, horor, tělo či normalizace se letos rozhodl uchopit pojem „podraz“. Podraz může být figurou u thrillerů, dramat či komedií, ale také může charakterizovat snímky, jež se tváří být něčím, čím nejsou, a podráží tak samotné diváky. Českým zástupcem je dvacet let starý horor Věry Chytilové Vlčí bouda, dočkat se však můžete i děl z Asie, koprodukčního katastrofického díla Michaela Hanekeho Čas vlků, úchvatného snímku Možné světy kanadské hvězdy Roberta Lepage nebo experimentálních hrátek Zbyňka Baladrána. A co si o podrazech v současné kultuře myslí Jan Rejžek, to si lze vyslechnout v diskusi nazvané Katovna na půl. O podrobném rozpisu programu, i toho doprovodného, ale také o cílech a historii této akce více na www.filmsokolov.net.
–lg–
hudba
Brahms, Messiaen, Beethoven
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK nabízí pod taktovkou Jiřího Kouta efektní orchestrální program, jehož ústředním bodem je skladba Oliviera Messiaena L’Ascension – čtyři symfonické variace z let 1932–1933. Messiaen (1908–1992), který spojil předválečné tradice francouzské hudby s moderní trendy druhé poloviny 20. století, v tomto díle (podobně jako v jiných svých skladbách) dává svým náboženským vizím podobu extatických zvukových struktur se složitými rytmy a originálními témbry. Messiaenovo katolicko-mystické vytržení „zarámuje“ z jedné strany Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur, op. 58 Ludwiga van Beethovena, v němž se jako sólista představí německý klavírista Martin Helmchen, a z druhé strany Symfonie č. 1 c moll, op. 68 Johannese Brahmse, která občas bývá označována jako Beethovenova desátá.
Smetanova síň Obecního domu (nám. Republiky 5, Praha 1), ve středu 10. 10. v 19.30.
Keiji Haino, My Cat Is An Alien a Trapist na Stimulu
Druhý večer festivalu jiné hudby Stimul se ponese ve znamení psychedelie nejrůznějších podob a pestrého geografického původu. Čestné místo bude jistě patřit Keiji Hainovi, jedné z nejdůležitějších postav japonského undergroundu. Haino během své dlouhé kariéry působil v mnoha hvězdných sestavách improvizované hudby a zároveň se vždy věnoval sólovým pokusům s hlasem, kytarou, bicími nebo třeba niněrou. Je schopen pohybovat se v extrémech hluku a bleskurychlých změn, stejně jako se ponořit do ticha meditace. Italské duo My Cat Is An Alien bratří Maurizia a Roberta Opaliových tvoří za pomoci kytar a všelijakých hraček vesmírně zasněné improvizované plochy, které učarovaly mimo jiné skupině Sonic Youth, která si je pozvala na turné jako předskokany. Do třetice všeho podivného se představí trio Trapist složené z rakouských hudebníků Martina Brandlmayra (bicí), Martina Siewerta (kytara a elektronika) a Kanaďana Joea Williamsona (basa). Jejich hudba se pohybuje na úzké hranici mezi komponovanou rockovou skladbou a volnou improvizací a originálně vstřebává minimalismus, space rock, folkem ovlivněnou psychedelii i noise.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), v sobotu 13. 10. ve 20.00.
–mk–
výtvarné umění
Phoebe Washburnová
Americká umělkyně Phoebe Washburnová (1973), narozená v Poughkeepsie ve státě New York, staví ze všedních užitkových materiálů provizorně vypadající sochy-instalace. Už volba materiálů může být interpretována jako politicky zabarvená výpověď, jako reference o převládající části společnosti, která tyto věci-předměty donekonečna používá a zapojuje je do opakovaných zmechanizovaných činností. Autorka dává ale vybraným banálním předmětům (překližky, parkety, krycí desky, tráva, zemina apod.) nové kontexty a akcentuje tak jejich jiné, dosud opomíjené významové roviny. Obnažuje tak naše chápání běžného okolí a všednosti jako schématické a formální. V giganticky rostoucích a rozpínajících se konstrukcích lze spatřovat analogii k růstu dnešních problematických velkoměst, ale také politických režimů nebo nádorových onemocnění. Speciálně pro prostory berlínské pobočky Guggenheim vytvořila autorka jakousi „do sebe uzavřenou továrnu“, v které jsou během trvání výstavy v normovaných obdélných plochách pěstovány travní plochy určené k použití na způsob střešní krytiny. Výstavu obestřenou paradoxy lze navštívit v Deutsche Guggenheim (Unter den Linden 13/15, Berlin-Mitte), do 14. 10.
Walk!
Výstava prezentuje chůzi jako prostředek umělecké praxe a podchycuje ze všech stran možnosti tohoto dynamického sebevyjádření. Práce umělců mezinárodní scény otevírají široké spektrum „chodících nebo s chůzí souvisejících uměleckých forem“ v časovém úseku od 60. let po nežhavější současnost, realizovaných v různých médiích. Kurátoři výstavy Stéphane Bauer a Christine Heidemannová vybrali umělce, kteří různě zaměřenými procházkami a pěšími cestami skrze město vytvářejí nové situační pohledy na městskou krajinu a vzájemné vztahy mezi urbánními objekty a lidskými subjekty. Zařazení jsou například Vito Acconci (USA), Caroline Bittermannová (D/Fr), Tom Burr (USA), Larissa Fasslerová (CAN/D), Kristinn G. Hardarsonová (IS), Christian Hasucha (D), Thomas Hauser (D), Romuald Karmakar (D), Ingeborg Lockemannová (D), Christoph Mayer chm. (AT/DE), Christian Philipp Müller (CH/USA), Wolfgang Müller (D), Adrian Piper (USA/D), Nicole Schucková (D), Stalker/On+studio.eu (IT/D) ad. Projekt nazvaný WALK!, s podnázvy Chůze jako umělecká forma/ O pozvolné tvorbě myšlení při chůzi, lze zhlédnout v alternativním prostoru Kunstraum Kreuzberg/Bethanien (Mariannenplatz 2, Berlin-Kreuzberg), do 14. 10.
Sebastian Diaz Morales
Argentinský umělec Sebastian Diaz Morales (1975), narozený ve městě Comodoro Rivadiva, vytvořil svou v pořadí třetí prezentaci pro berlínskou galerii Carlier/Gebauer a nazval ji The Means of Illusion. Ve videoinstalaci zachycuje novým způsobem téma vyprávění, přičemž zkoumá jeho čistě vizuální, stejně jako přenosné sdělovací možnosti. V souvislosti s tím nastoluje mimo jiné otázku, jakým způsobem obrazy vlastně odkazují na realitu nebo ji samotnou jsou schopné reprodukovat. Tyto souvislosti se zrcadlí také v samotném formálním východisku Moralesových děl. Autor ve své tvorbě pracuje především s možnostmi nekonečného obrábění přenášených vizuálních forem a kódů prostřednictvím digitálních prostředků. Výstava trvá v berlínské galerii Carlier/Gebauer (Holzmarkstraße 15-18, Berlín) do 20. 10.
–pev–
televize
Brazil
Filmový klub České televize divákům představuje po tři čtvrteční večery žánr sci-fi spíše v jeho nezvyklých podobách, které jednak nejsou typicky futuristické a explicitně efektní, a navíc disponují výraznou tvůrčí imaginací a pojetím příběhu. Po Věčném svitu neposkvrněné mysli a filmu Solaris následuje brilantní vize přebyrokratizované společnosti. Režisér a scénárista Terry Gilliam se inspiroval duchem Orwellova arcidíla 1984. Brazil lze řadit mezi komedie – ne že by však nebyl tak znepokojivý jako Orwellova předloha. Ex-člen skupiny Monty Python promlouvá především skrze humor, ten mu ale slouží nejen jako změkčovač, ale také jako nelítostný satirický prvek, šokující i deprimující. Vždyť už samotné vizuální uchopení prostoru, v němž se příběh odehrává, kombinuje kouzelnost retro-futuristického přístupu s odporným až živoucím monstrem potrubí, nepřehledností, temnotou. Gilliam ve svém vrcholném díle útočí na aparát, jenž člověka odosobňuje, uvězňuje do systému norem, povinností. Jeho absurdní a černohumorné sci-fi je tak i podobenstvím o současné byrokracii, dnes třeba rezonující ve strukturách úřednického molochu EU. S filmem Brazil se často spojuje pojem „kult“. Ať už přistoupíme na toto označení, nebo se budeme držet raději zdrženlivějšího postoje, nelze upřít filmu dlouhověkost a především neuvěřitelnou imaginaci a nakládání s gagy.
ČT 2, ve čtvrtek 11. 10. ve 21.40.
–lg–
rozhlas
Herci mezi sebou před půl stoletím
Fonogramy, jeden z pořadů zabývajících se rozhlasovými archivy, patří na Vltavě k programu pátečního odpoledne. Před půl stoletím měl člen činohry Národního divadla Karel Pech výtečný nápad: chodil po hereckých šatnách a – tajně i veřejně – nahrával tamní rozhovory. Nyní se do jeho sbírky můžeme zaposlouchat. Jistě půjde o velmi spontánní výlevy a výjevy.
Český rozhlas 3 – Vltava, v pátek 12. 10. v 16.00.
Hudební barvy z Ostravy
Hodinová Čajovna probíhá na Vltavě každý večer. Někdy zve do světa alternativních proudů současné hudby, jindy k debutům mladých rozhlasových tvůrců nebo rozhovorům se společensky významnými Čechy. V pátek nás čeká reportáž o jednom z nejdynamičtějších českých hudebních festivalů, Colours of Ostrava. Kromě všelijak potřeštěných umělců z různých zemí slibuje reportér Radim Nejedlý i několik specialit: například slamující básníky nebo magický zpěv Tibeťanky Yungchen Lhamo.
Český rozhlas 3 – Vltava, v pátek 12. 10. v 19.00.
Dvacáté století v D-dur
D-dur, stanice Českého rozhlasu, je dvojím způsobem speciální: poslouchá se přes internet a v její nabídce najdeme pouze vážnou hudbu s minimálním komentářem. Nedávno redakce D-dur protestovala proti mému příliš ostrému odsouzení konzervativního výběru programu. Přesto si myslím, že důraz na prověřené „klasiky“ typu Bach, Beethoven či Dvořák je zde přehnaný. Ale i zde se čas od času objeví několik dramaturgicky zajímavějších skladeb za sebou. Tak například tento pátek před půl dvanáctou zazní houslový koncert Karola Szymanowského, předválečného polského skladatele, u nás nepříliš známého. A o půldruhé hodiny později zase Preludia a fuga pro třináct sólových smyčcových nástrojů Witolda Lutoslawského, Poláka o třicet let mladšího. Nebo sobotní večer: od devíti hodin náleží modernistům Stravinskému a Satiemu, znovu Lutoslawskému a nakonec světově proslulému Američanovi, vyznavači hudebního minimalismu, Philipu Glassovi.
Český rozhlas D-dur, v pátek 12. 10. v 11.20 a 13.57 a v sobotu 13. 10. ve 21.05.
Ještě jednou z archivů
V pravidelné půlhodince, v rámci níž Karel Tejkal vybírá z rozhlasových archivů, je tentokrát možné poslechnout si hlasy českých básníků, kteří jsou dnes již po smrti. Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval nebo Karel Kryl kdysi nabídli na rozhlasových vlnách vlastní interpretaci své poezie, ale také veřejnou proklamaci svých lidských a občanských postojů. Jim se bude věnovat Rádio na kolečkách.
Český rozhlas 2 – Praha, v sobotu 13. 10. v 17.30.
Bolesti běžného života
Nedělní Nokturno pro osamělá srdce vytváří prostor pro otázky týkající se všedního života Tentokrát je na řadě téma, které se nějakým způsobem dotýká asi každého z nás: co se stane se životem člověka, který se dozví o smrtelně vážné nemoci. Jaký vliv mají lékaři a ošetřující personál vůbec? Jakými způsoby se lze s nečekanou a tíživou situací vyrovnávat? Inspirací k zamyšlení by se měl stát v připravovaném Nokturnu osobní příběh konkrétního člověka.
Český rozhlas 2 – Praha, v neděli 14. 10. ve 22. 05.
–ja–
ja – Jiří Adámek / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyrianová