literatura
Sto způsobů poezie
IX. ročník festivalu Den poezie se koná u příležitosti narození K. H. Máchy (16. 11. 1810) a kromě vystoupení a výstav, které se uskuteční ve více než čtyřiceti českých městech, připravila Společnost poezie ve spolupráci s Literature Across Frontiers Mezinárodní dny poezie v Praze. Vedle představení básníků z Evropy, Blízkého východu a Alžíru věnovali organizátoři tematicky prostor vybraným národnostem: představí se současní maďarští a rumunští autoři, bude pokřtěna antologie současné baskické poezie v anglickém překladu, jsou připraveny pořad Arabská literatura ve světě a výstava Německá lyrika dneška. Program a info na www.volny.cz/denpoezie.
Den poezie, do pátku 23. 11.
Mezinárodní dny poezie Praha, od čtvrtka 15. 11. do pondělí 26. 11.
Frank Westerman
Divadlo Archa ve spolupráci s Nizozemským literárním fondem představí současné nizozemské autory, kteří budou hosty v několika pořadech a v pátek 16. 11. ve 20.00 v kabaretu J. Rudiše a I. Malijevského EKG. Mimořádným bodem festivalu bude účast Franka Westermana, humanitně i technicky vzdělaného novináře a spisovatele, který se ve své tvorbě (prózy El negro, Ararat) zamýšlí nad kořeny rasismu i evropského pocitu nadřazenosti či nad vztahy k víře. V sobotu 17. 11. v 17.00 bude diskutovat pod vedením Jiřího Knitla s hispanistkou a novinářkou Markétou Pilátovou, v neděli 18. 11. v 17.00 bude s Petrou Procházkovou v centru veřejné debaty, která se bude odvíjet od tématu vraždy filmaře Theo van Gogha a rozruchu kolem nizozemské političky Ayaan Hirsi Ali, jež způsobily politický neklid v Nizozemsku i ostré zahraniční diskuse o národní identitě, náboženství, fundamentalismu a imigrační politice.
Info na www.archatheatre.cz.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), od pátku 16. 11. do neděle 18. 11.
David Foenkinos o literárních cenách
Listopad je měsícem udělování francouzských literárních cen, které vyvolávají rozruch u odborné i široké veřejnosti – Goncourtovy ceny, ceny Médicis či Feminy. Francouzský spisovatel David Foenkinos je držitelem Prix Roger Nimier a jeho romány byly přeloženy do třinácti jazyků; společně s Amélií Nothombovou, Philippem Claudelem, Yasminou Rezovou, Olivierem Adamem nebo bratry Poivre d’Arvor je sám významným kandidátem na některou z letošních cen. Foenkinos pohovoří o autorech z užší nominace, rozebere hlavní tendence počátku letošního akademického roku ve Francii, složení porot a představí letošní laureáty velkých literárních cen. Tlumočení do češtiny.
Kavárna Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 19. 11. v 18.30.
Dramatik Jiří Dienstbier
Jiří Dienstbier je znám jako chartista, bývalý disident a politik – diskusní setkání, které uvede Lenka Jungmannová, chce připomenout, že je také příležitostným autorem divadelních her. Poetika vycházející z absurdity života v totalitní společnosti i životní osudy jej řadí po bok Václava Havla, Pavla Kohouta nebo Pavla Landovského; loni byl vydán soubor jejich jednoaktovek, které byly dosud dostupné většinou jen samizdatově či v exilových vydáních (pod názvem V hlavní roli Ferdinand Vaněk). Ačkoli Dienstbierovy hry v mnohém vycházejí z tvorby Havlovy (kultovní postava Vaňka, která je jednotícím prvkem souboru), vynikají až dokumentaristickým popisem poměrů v tehdejším vězení a autentickým jazykem.
Zasedací síň ÚČL AV ČR (vchod C, 2. patro, Na Florenci 3, Praha 1), v úterý 20. 11. v 17.00.
–pa–
divadlo
Pýcha a předsudek na Slovácku
Jane Austenová byla komediografkou empírového salonu. Přestože náměty všech šesti jejích nejznámějších románů jsou stejné: vdavky, plesy, sousedské klevety či návštěvy příbuzných, jsou podány velice svižně a dynamicky a svědčí o tom, že autorka nesmírně citlivě reagovala na své prostředí. Nejspíš nejčtenějším jejím románem vůbec je Pýcha a předsudek. O klíčové vlastnosti se zde dělí mladý hrabě Darcy a vitální Líza. Po prvotním konfliktu dvou silných osobností samozřejmě přichází happy end. Austenová je momentálně v kursu (také díky „životopisnému“ filmu, který právě plní sály kin a multikin). Dramatizace Jamese Maxwella a Alana Stanforda je na světových jevištích od roku 1994, toto romantické drama bude k vidění ve Slováckém divadle (Tyršovo náměstí 480, Uherské Hradiště), ve středu 14. 11. v 17.00 a v sobotu a neděli 17. a 18. 11. v 19.00.
Divadlo má smysl!
Už počtvrté se v pražské Ypsilonce odehraje celodenní revoluční festival „cute“ (rozuměj milé) dramatiky, tentokrát s podtitulem Ne-skutečné divadlo. Cílem organizátorů je přesvědčit všechny váhavce, že divadlo není „nezajímavé, zastaralé nebo nudné“, ale že se do něj vyplatí chodit, neboť díky specifické schopnosti mezilidské komunikace může konkurovat soudobým médiím. Podrobný program, v němž se představí například kabaretní VOSTO5, a další info na www.ypsilonka.cz. Divadlo, Malý sál, Divadelní klub i Pasáž Studia Ypsilon (Spálená 16, Praha 1), v sobotu 17. 11. ve 14.00 až 23.30.
–ah–
Pro nejkritičtější diváky
Na Mezinárodní den studenstva připadá zahájení nultého ročníku divadelního festivalu s názvem 13+, nové přehlídky pro žáky a studenty od třinácti let výše, která bude probíhat v Divadle v Dlouhé. Zahajovací program obstarají studenti DAMU a kromě inscenací John Sinclair a Mužské záležitosti bude zahrnovat také koncert skupiny Velmi krátké vlny, který se uskuteční v kavárně Merkur. Dále jsou na programu inscenace textů Terryho Prachetta Soudné sestry a Maškaráda (soubor Divadla v Dlouhé), Tajný deník Adriana Molea (divadlo DRAK Hradec Králové) či Tři sestry ostravského Divadla Petra Bezruče. Dopolední program je určen školám, odpolední Klubu mladého diváka a večerní představení jsou pro veřejnost. Žáci a studenti mají zvýhodněné festivalové vstupné. Více na www.divadlovdlouhe.cz. Divadlo v Dlouhé (Dlouhá 39, Praha 1), od soboty 17. 11. do středy 21. 11.
–kv–
Pantomima neslyšících v Brně
Už po devatenácté se uskuteční Mezinárodní festival pantomimy neslyšících, který je jedinou pravidelnou přehlídkou tvorby sluchově postižených. Na soutěžním festivalu se o cenu J. G. Deburaua utkají soubory z Polska, Itálie, Alžíru, Kazachstánu, Ruska aj., ale také studenti Ateliéru výchovné dramatiky neslyšících z brněnské JAMU. Festival je tak mimořádnou příležitostí vidět to nejlepší z pantomimy neslyšících tří kontinentů. Program na www.ecpn.cz
Divadlo Bolka Polívky (Jakubské náměstí 5, Brno), od úterý 20. do soboty 24. 11.
–jip–
film
Resident Evil: Zánik
Filmová série Resident Evil, vycházející ze stejnojmenné řady japonských počítačových her, se dočkala třetího pokračování s výmluvným názvem Resident Evil: Zánik. Natočení dalšího dílu bylo více než logické – oba předchozí filmy série si získaly zástupy věrných fanoušků a dohromady vydělaly přes 200 milionů dolarů. Příznivce této zombie řežby jistě potěší složení tvůrčího týmu: o scénář se postaral veterán herních adaptací a režisér prvního dílu Paul W. S. Anderson (Mortal Combat), na režisérskou židli usedl Russel Mulcahy (Highlander) a hlavní roli Alice ztvárnila Mila Jovovichová (Pátý element), jejíž akční fyziognomie se tvůrcům RE již dvakrát osvědčila. Děj tohoto našlapaného akčního béčka je prostý a úderný: zombie nákaza se rozšířila po celém světě, Alice si tak musí pomocí všech myslitelných typů zbraní proklestit cestu stovkami krvežíznivých nemrtvých, zároveň musí vzdorovat všemocné korporaci Umbrella a mutujícímu viru ve vlastním těle. Ve zřejmě nejlepším dílu série byly interiéry kancelářských budov a městské prostory vystřídány pouštními exteriéry, inspirovanými krajinou Šíleného Maxe. Krom standardních zombies se v RE: Z setkáme s monstrem jménem Tyrant (známým ze hry) a také nemrtvými zvířecími druhy: zombie-psy a zombie-vránami.
Premiéra 15. 11.
–jj–
Normální festival
Do svého druhého ročníku vstupuje festival pořádaný občanským sdružením Inventura. S podtitulem Postiženi filmem s lehkou nadsázkou poukazuje, že se akce zabývá filmy o lidech s mentálními handicapy a rovněž jejich tvorbou. Návštěvníci se tak dočkají řady snímků – hraných, dokumentárních i animovaných, ve většině případů ověnčených mezinárodními cenami. Tituly O myších a lidech a Návrat idiota prezentují ty známé v širokém povědomí, ve snímku Benny a Joon o duševně nemocné Juniper, hyperprotektivním Bennym a podivínu Samovi zaujme výkon Johnyho Deppa. Nejzajímavějšími zřejmě budou krátkometrážní snímky z rozličných koutů světa, dramaturgové jich vybrali do dvou pásem celkem čtrnáct. Činnost Inventury se neomezuje pouze na organizování přehlídky, ale zahrnuje i pravidelné filmové kursy pro lidi s mentálním znevýhodněním. V rámci festivalu se uskuteční také integrační animační workshop, seminář pro pracovnice a pracovníky neziskových organizací a novináře prezentující lidí s mentálním handicapem v médiích, panelová diskuse s českými filmovými tvůrci, pojmenovaná „Nenormálové“ v českém filmu, a v neposlední řadě setkání s kanadským dokumentaristou Paulem Adlerem na téma navazování vztahů s lidmi (a mezi lidmi) s mentálním postižením. Veškeré podrobnosti na www.normalfest.cz. Normální festival, doplněný několika dalšími doprovodnými akcemi, pokračuje v pražském kině Aero a v experimentálním prostoru Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), od středy 14. 11. do pátku 16. 11.
–lg–
hudba
Tujiko Noriko v Pardubicích a Brně
Japonka Tujiko Noriko patří k pozoruhodným zjevům v oblasti elektronické hudby. Tato třicetiletá rodačka z Ósaky zpívá už od svých tří let, ale zásadním zlomem v její hudební kariéře byla koupě prvního syntezátoru a sampleru v roce 1999. O rok později již debutovala albem Keshou To Heitai. Její kombinace výrazného a éterického zpěvu v japonštině s experimentálním laptop popem si dokázala naklonit srdce posluchačů i kritiků na celém světě a často bývá označována za „japonskou Björk“. Nahrávky Tujiko Noriko vycházejí na značkách Mego, Tomlab či Fat Cat. V letošním roce vydává své nové album Solo, které je naplněné experimentálním popem – melancholickým, ale rozverným.
Divadlo 29, Pardubice (Svaté Anežky České 29), v pátek 16. 11. ve 20.00 (s českým nelaptopovým elektronickým duem DVA); a na „festivalu neobvyklé hudby a filmu“ New New v Brně v klubu Fléda (Štefánikova 24), v sobotu 17. 11. ve 20.00.
Melos Ethos na Slovensku
Kvůli závěrečným koncertům festivalu Melos Ethos stojí za to udělat si výlet do Bratislavy. Ve čtvrtek 15. 11. vystoupí špičkový soubor bicích nástrojů Les Percussions de Strassbourg s programem, na němž vedle „soudobé klasiky“ v podobě Ionisatio Edgara Vareseho a First Construction in Metal Johna Cage bude i hudba novější: François Bernard Mâche (Aera), Gérard Grisey (Tempus ex machina) a Marc-André Dalbavie (Chant, récitation, danse). Následující večer zahraje Slovenská filharmónia s dirigentem Zsoltem Nagyem rovněž Vareseho skladbu, tentokrát Amériques a vedle ní zeroPoint Petera Eötvöse a Musica pro defunctis Romana Bergera. Více informací na www.melosethos.sk.
–mk–
Gogol Bordello v Arše
Své nové album Super Taranta! pokřtí před českými diváky v Divadle Archa gypsy punková kapela z New Yorku Gogol Bordello, která se ve svých skladbách nevyhýbá ani dubu nebo SKA. Její dlouhé, až dvouhodinové koncerty, připomínající kabaretní vystoupení, jsou plné převleků a zběsilého pobíhání hudebníků nejen po pódiu. Záznam letošního koncertu z Washingtonu si můžete pro ukrácení čekání poslechnout na stránkách npr.org.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), 24. 11. ve 20.00.
–jgr–
výtvarné umění
AVU18
Pražská Akademie výtvarných umění je umělecká škola, která byla zřízena dekretem císaře Leopolda II. z 10. 9. 1799 a začala fungovat rok poté. V roce 1896 byla zestátněna a v roce 1926 získala AVU jako první v tehdejším Československu statut vysoké umělecké školy. Od 1. 1. 1999 působí jako veřejná vysoká škola univerzitního typu. Uskutečňuje magisterské a doktorské studium ve studijním programu výtvarných umění. Obory malba, sochařství, grafika, kresba, intermediální tvorba, nová média, restaurování uměleckých děl a architektura jsou rozděleny do 18 ateliérů. Výběrovou výstavu, kde každý ateliér prezentuje několik studentů, doplňuje sekce profesorů a odborných asistentů. Projekt doprovází katalog s úvodními texty rektora AVU Jiřího Sopka a předsedy Akademického senátu AVU Jiřího T. Kotalíka. Výstavu nazvanou AVU18 lze navštívit ve Veletržním paláci NG (Dukelských hrdinů 47, Praha 7) do 25. 11.
Prostor pro intuici
V prostorách Domu U Zlatého prstenu, spadajícího pod Galerii hlavního města Prahy, probíhá v současnosti výstava nazvaná Prostor pro intuici. Ústředním tématem projektu, jak už název napovídá, je prostor, respektive proměny jeho vnímání. V době, kdy dochází ve vizuální kultuře k prostupování různých formálních postupů a jazykových forem, zákonitě se přehodnocuje to, co lze vnímat jako prostor. Kurátor Jiří Machalický zvolil pro postižení tohoto jevu přímou strategii. Vybral mladé umělce dvou až tří generací, kteří umělecky dozrávali ve zlomovém období společensko-politických změn a kteří pod vlivem tohoto obratu byli nuceni přehodnotit svou vlastní situaci v prostoru a čase, což se odráží mimo jiné také v intermediálním přístupu k sebevyjádření a sdělnosti vázané na časová média nebo designové tvarosloví. Zastoupeni jsou umělci Michal Cimala, Federico Díaz, Daniel Hanzlík, Milan Houser, Jan Kaláb, Pavel Kopřiva, Pavel Korbička, Václav Krůček, Jiří Matějů, Jakub Nepraš, Jakub Roztočil, Jan Stolín, Jiří Šigut a Petr Závorka. Čistě pánský projekt, nikde žádná autorka.
Dům U Zlatého prstenu (Týnská 6, Praha 1), do 2. 12.
–pev–
televize
Atalanta
Cyklus s vágním označením Francouzská filmová klasika nabídne na druhém programu ČT po pět týdnů díla tří režisérů. Maxi Ophülsovi a Julesu Dassinovi předchází jediný celovečerní hraný snímek Jeana Viga. Příběh kapitána říčního plavidla a jeho mladé ženy, která znuděná každodenní jednotvárností života na lodi podléhá pokušení velkoměsta, si vydobyl postavení jednoho z nejopěvovanějších kinematografických děl vůbec. Šestáková zápletka je režisérem nahlížena bez jakéhokoliv nánosu sentimentu, naopak pohled na svět a vztah ústředních postav je místy až bezútěšný. Realismus zde zastupuje Vigova vnímavost okolí, zdůrazňování sebemenších detailů, strohé dialogy a civilní herectví. Současně režisér ve spolupráci se svým dvorním kameramanem Borisem Kaufmanem zakomponoval do filmu místy až surrealistické výjevy. Úhly kamery a všudypřítomnými kočkami navozuje symbolistní ráz a prací se světlem poetickou snovost. Při natáčení Atalanty, které předcházely dva dokumentární a jeden středometrážní film, byl Vigo již těžce nemocen. Závěrečné záběry kvůli tuberkulóze již nerežíroval, pár dnů po premiéře (verze producenty řádně poškozené) zemřel. O jeho znovuzrození, stejně jako o rehabilitaci tohoto nevšedního melancholického díla, se postarali lidé patřící do francouzské nové vlny.
ČT2, ve čtvrtek 15. 11. ve 21.40.
–lg–
rozhlas
Sametová revoluce na Vltavě
Stanice Vltava se s oslavou výročí sametové revoluce příliš nepředvedla, alespoň dva pořady však stojí za zmínku. V půl dvanácté je to čtvrthodinová mikrohra Karla Steigerwalda, kterou napsal na začátku devadesátých let a natočená byla v roce 1993. Steigerwaldovo jméno bylo před revolucí spojované nejčastěji se slavnou érou Činoherního studia v Ústí nad Labem, pro něž napsal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let cyklus her, groteskně zobrazujících potíže reálného socialismu. Dnes už je autor známý spíše jako fejetonista a politický komentátor Mladé fronty. Je otázkou, jak bude hříčka z doby porevolučního nadšení fungovat o čtrnáct let později. V hlavní roli účinkuje Josef Somr, režie se ujal Ivan Chrz.
Odpoledne na půl pátou je připravený výroční koncert, jehož program ale není tematicky zrovna důsledný. Nejprve sice Te Deum nedávno zesnulého Petra Ebena, který skladbou údajně oslavil návrat demokracie; potom ale Akademická předehra Johannese Brahmse a 3. symfonie Bohuslava Martinů, kde žádná souvislost s politickým převratem nebo cestou ke svobodě patrná není.
Český rozhlas 3 – Vltava, v sobotu 17. 11. v 11.30 a 16.30.
Příběh básníka
Na stanici Praha se na výročí sametové revoluce můžeme seznámit s Příběhem Františka Listopada. Letos šestaosmdesátiletý spisovatel a režisér získal nedávno Cenu Jaroslava Seiferta, kterou už od roku 1986 uděluje Nadace Charty 77. Listopad byl za války v odboji. Po válce se zase účastnil literárních hnutí, která komunistům zrovna nevoněla. Naštěstí využil příležitosti a hned v osmačtyřicátém zůstal v Paříži, odkud se o jedenáct let později přestěhoval natrvalo do Portugalska. Zde píše, ale i režíruje v divadle i televizi. Přestože není zrovna obklopený krajany, poezii dodnes píše v rodné češtině. Název sbírky, za kterou získal ocenění, zní Rosa definitiva. Listopad se v ní vyrovnává s tím, že jeho spisovatelská dráha je pomalu u konce.
Český rozhlas 2 – Praha, v sobotu 17. 11. v 10.05.
Café Europa
Evropská kavárna je fenomén, který stojí za prozkoumání. Je to „místo pro ty, kteří chtějí být sami a potřebují k tomu společnost“. Zároveň se v kavárnách odjakživa rodila umělecká hnutí, vznikaly manifesty, vytvářela se tu významná přátelství významných lidí. V kavárnách se nespočetněkrát hovořilo o lásce a o politice. Fenoménu „největšího obývacího pokoje v Evropě“, jak kavárnu nazývají redaktoři, bude zasvěcen nedělní podvečer na stanici Praha.
Český rozhlas 2 – Praha, v neděli 18. 11. v 17.30.
Debata nad Zonovou
Pavel Janáček, bohemista z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, zve do Kritického klubu hosty ze světa literatury. S nimi pak diskutuje o některém vydaném díle z poslední doby, jež vyvolalo rozporuplné ohlasy. Tentokrát dojde na poslední prózu Anny Zonové Boty a značky. Pětačtyřicetiletá výtvarná publicistka se proslavila zejména románem Za trest a za odměnu, který byl mimo jiné nominován na cenu Magnesia Litera.
Český rozhlas 3 – Vltava, v pondělí 19. 11. v 16.00.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jgr – Jiří G. Růžička / jip – Jitka Páleníková / jj – Jan Jílek / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous