literatura
Literární čtvrtky v Řetězové
Próza Jakuby Katalpy Je hlína k snědku? je neobvyklá otevřeností výpovědi; protichůdné reakce vzbudilo zpracování sexuální tematiky, které balancuje mezi beletristickou psychologií a pornografií. Kniha, vykreslující život mladé malířky (také odtud procítěně barvité líčení vjemů a prožitků) a jejího okolí, byla letos nominována na Magnesii Literu. Připravuje Martin Hudymač. Literární kavárna v Řetězové (Řetězová 10, Praha 1), ve čtvrtek 6. 12. v 19.00.
Křest knihy básníka Ticho
Nad tvorbou i osobností básníka Ticho se vrší přívlastky jako výstřední, extravagantní a nonkonformní, díky různorodosti jeho surrealistických až groteskních textů vznikají označení squatterská či tekno poezie. Je charakteristický svým charismatickým přednesem, spojuje poezii s výtvarným uměním. V Unijazzu bude číst ze své prózy Růže pro Miladu, jejíž část byla dosud příznačně známá jako Squat. Čítárna Unijazz (Jindřiššká 5, Praha 1), v pátek 7. 12. ve 20.00.
Čtení Jaromíra Typlta
Nejnovější kniha básníka a esejisty Jaromíra Typlta nese název Stisk a byla uvedena minulý týden. Obsahuje souborné vydání graficky komponovaných textů na pomezí prózy a poezie, od roku 1993 zčásti publikovaných jako bibliofilie. Stejně jako ve své předchozí knize „že ne zas až“ klade Typlt důraz na grafickou výpravu: Stisk graficky upravil typograf Jan Čumlivski. Autorské čtení uvede svým esejem Vladimír Kokolia. Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 11. 12. v 19.30.
Modrý večer
Skandinávský dům připravil večer finské poezie a norského jazzu; s tvorbou finských básníků z Tampere Juhani Ahvenjärviho a Heleny Sinervo seznámí nordista a překladatel Ondřej Buddeus a Michal Švec. Studio Paměť (Soukenická 29, Praha 1), v úterý 11. 12. v 19.30.
–pa–
divadlo
Anglická milenka
Pro legendární Francouzku, nonkonformní představitelku literatury, divadla a filmu druhé poloviny 20. století Marguerite Durasovou (1914–1996) je typické, že se její texty tématy, příběhy i postavami často prostupují. Je tomu tak i v případě hry Anglická milenka, jež vznikla z jejího stejnojmenného románu z roku 1967. Dvojí zpracování inspiroval skutečný případ zdánlivě obyčejné ženy, jež se zcela neočekávaně dopustila nevysvětlitelného a nevysvětleného zločinu. Celá dramatičnost autorčiných her ovšem spočívá pouze a jen ve slovech, totiž „jedno slovo má váhu tisíce obrazů“. Durasová přiznává, že jejím ideálem je divadlo čtené – hraní text jen připravuje „o bezprostřední účinek, hloubku, svaly, krev“. Jak se s těmito slovy, slovy, slovy u stolu vyrovnali tři zkušení herci Národního divadla – Kateřina Burianová, Jiří Štěpnička a Vladislav Beneš – pod vedením režiséra Daniela Špinara, je možno vidět na komorní scéně ND v divadle Kolowrat (Ovocný trh 6, Praha 1), poprvé ve čtvrtek 6. 12. v 19.00.
–vmk–
Claudius a Gertruda
O známém dánském kralevici nepsal jenom Shakespeare, Hamletové byli před ním a jsou i po něm – s podobným proměňováním postav v kontextu různých děl pohledem různých autorů si pohrává i Jakub Špalek se spolkem Kašpar. Jeho hra, pod kterou je podepsaný společně s Jiřím Stránským, je dalším střípkem do hamletovské (momentálně) trilogie. První částí byl Hamlet klasický, Shakespearův, druhým dílem Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, respektive to, jak Tom Stoppard zachytil Hamletovy přátele v době, kdy nejsou s Shakespearovým Hamletem. Posledním dílem je Claudius a Gertruda, hra o 22 obrazech, vycházející z tzv. Ur-Hamleta (historických textů z 12. století), tedy z toho, co Hamletovi předcházelo, a z románu Johna Updikea Gertruda a Claudius. V režii Jakuba Špalka hrají herci tytéž postavy jako v předchozích Hamletech. Premiéra v Divadle v Celetné (Celetná 17, Praha 1) v pátek 7. 12. v 19.30.
–ah–
Orientální fantasmagorie
Brněnská taneční skupina Rahat Lukum se věnuje orientálnímu tanci a v představení Mustafa – orientální fantasmagorie jej propojuje i s ryze divadelním projevem. Příběh o putování, osudovém setkání, síle živlů, pohádkovém daru, o tíze odolávání a kráse podlehnutí zatančí v HaDivadle v Brně (Alfa pasáž, Poštovská 8d) v sobotu 8. 12. v 19.30.
–jip–
In-finito/Unique
Divadlo Ponec, scéna pro současný tanec a pohybové divadlo, uvádí v jednom večeru premiéry dvou tanečních her mladé choreografky Věry Ondrašíkové. Inscenace s názvem In-finito se dotýká problematiky spěchu jako životního stylu, v němž má rychlost a efektivita přednost před kvalitou. Spěchu, který nutí ke zkracování a odkládání všeho, co je zdánlivě nedůležité, na konec nebo snad na neurčito... Druhá inscenace, Unique, je inspirovaná příběhem poustevníků, kteří dřív, než mohli odejít na svoji vysněnou samotu, museli přežívat s ostatními. Teprve potom mohlo dojít k naplnění jejich asketického snu – být „skutečně“ sám. V představení jsou použity skladby švýcarské skupiny The Young Gods. Tančí Radim Peška, Lenka Vágnerová, Honza Malík, Věra Ondrašíková, Jaro Ondruš. Uvádí Divadlo Ponec (Husitská 24a/899, Praha 3), v úterý 11. 12. ve 20.00.
–kv–
film
Václav
Posledním domácím hraným filmem letošního roku bude tragikomedie Václav režiséra Jiřího Vejdělka. Vejdělek si udělal mezi diváky jméno spolehlivou (ale nijak objevnou) adaptací Vieweghových Účastníků zájezdu a dobře obsazenou (ale scenáristicky ne dokonale zvládnutou) romskou road-movie Roming. Také Václav se zdá být sázkou na jistotu – příběhu vesnického outsidera s dobrou duší, který se nešťastnou náhodou dopustí trestného činu, načež mu prezident Havel udělí milost, dominuje výrazné herectví Ivana Trojana. Trojan ve filmu předvádí další z výkonů, za který bude nekriticky vynášen do nebes, přičemž ze zadních pozic mu bezchybně přihrávají Emília Vášáryová (Václavova matka), Jan Budař (bratr František), Jiří Lábus (předseda) či Petra Špalková (Františkova manželka). I v ostatních sférách se Vejdělek může spolehnout na tuzemské jistoty: scénář napsal Marek Epstein (Roming), považovaný za velkou naději domácí scenáristiky, hudbu obstaral prověřený Jan P. Muchow. Producenti slibují prezentaci filmu na mnoha festivalech (mimo jiné v americkém Sundance) – mediálnímu zájmu jistě pomůže i fakt, že spoluautorem plakátu je „náš“ světoznámý architekt Jan Kaplický.
Premiéra 6. 12.
–jj–
hudba
Smutní Jesu a Hořící strachopád
Pražský palác Akropolis uvede poněkud zádumčivý projekt Jesu. Stojí za ním Justin Broadrick, který původně – koncem osmdesátých let – hrál na kytaru v Napalm Death. Pak jako by mu jakákoliv kapela začala být malá. Založil drsné Godflesh, experimentální Head of David či elektronické duo Techno Animal. V novém tisíciletí navíc začal spolupracovat jako producent s Isis. V roce 2002 byli srdcoví Godflesh rozpuštěni a Broadrick založil postrockově smutné Jesu a pojmenoval je po epilogové skladbě poslední desky Godflesh Hymns (2001; Koch International). Jesu vydali svou první krátkou desku Heart Ache v roce 2004 na malém labelu Dry Run. Hned napříště již přesedlali do řad Hydra Head, kde od té doby zůstávají. V roce 2005 vydali eponymní dlouhohrající album a svým aktuálním podzimně-zimním turné jedou podpořit novinku Conqueror. Na bicí hraje v Jesu velmi prověřený Ted Parsons, jehož údery bylo možné slyšet na nahrávkách Prong a na několika deskách Swans. Baskytaru obsluhuje prozatím jinak neznámý Diarmuid Dalton. V roli předkapely hrají belgičtí Fear Falls Burning. Stylově jsou sladěni s hvězdami večera, ale dynamikou jsou schopni sáhnout k mnohem jemnějším polohám. Tvrdí o sobě, že jsou ovlivněni minimalistickými opusy dvojice Robert Fripp/Brian Eno a Davisovou elektrifikací jazzu. Kapela letos pracovala na více nahrávkách; zatím poslední je First by a Whisper, Then by a Storm.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v neděli 9. 12. v 19.30.
–jp–
Posedlý elektronik Dan Deacon v Praze
Zimní pokračování Recyclit Night se zaměří na propojení elektroniky a performance. Hvězdou večera bude americký skladatel a performer Dan Deacon, hlavní představitel progresivní baltimorské scény nazývané Future Shock. Jeho noc v Bordo slibuje undergroundovou elektroniku i pop, minimalismus i gradované melodické plochy, to vše doprovázené zuřivě energickou, dětsky maniakální akcí. Svou reputaci na americké nezávislé scéně si Deacon vybudoval intenzivním koncertováním po celých Státech (například s Cat Power, Yoko Ono či Matmos). Vystudoval skladbu a počítačovou kompozici na Purchase College v New Yorku a od roku 2003 vydal již sedm alb, většinou v malém nákladu na vlastních labelech. Průlomovým se stalo až Acorn Master (2006) a letošní dlouhohrající deska Spiderman of the Rings. Deacona podpoří berlínský performer Noisy Pig, ozdoba queer festivalů a blázen s prasečí maskou, zběsile mlátící za hukotu samplů do bicí soupravy. Na úvod večera pak vystoupí tuzemský Acustic Terrorist, jenž si vybudoval svou pozici hraním v rozličných brněnských klubech a brzy vydá své debutové album. Hudební rok vrcholí stylově: zběsilá adventní nadílka!
Klub Bordo (Vinohradská 40, Praha 2), v úterý 11. 12. v 21.00.
–as–
výtvarné umění
Victor Vasarely v Olomouci
Muzeum umění v Olomouci hostí výstavu světově proslulého maďarského umělce Victora Vasarelyho (1906–1997). Dětství prožil ve slovenských Piešťanech (tehdy Pöstyén). Od roku 1927, poté, co zanechal studia medicíny, začal navštěvovat v Budapešti akademii Podolini-Volkmann a roku 1928 nastoupil do progresivní školy Sándora Bortnyika, zvané Mühely (Dílna) a označované ve své době za jakýsi budapešťský Bauhaus. Roku 1930 odchází Vasarely do Paříže, kde působil jako grafik pro firmy Havas, Draeger a Devambez. V roce 1940 se seznamuje s pařížskou galeristkou a sběratelkou Denise René, která ho bude nadále podporovat a v poválečné době ho proslaví (dodnes se dají ve stejnojmenné pařížské galerii zakoupit Vasarelyho signované serigrafie). Ve 40. letech se autor zabývá olejomalbou a na přelomu 40. a 50. let začíná nacházet osobité abstraktní obrazové struktury. V první polovině 50. let se Vasarely stává jedním z vůdčích umělců nového avantgardního směru západní moderny – op-artu. Roku 1976 bylo otevřeno Vasarelyho muzeum v Pécsi a roku 1987 Vasarelyho muzeum na zámku Zichy v Budapešti, druhé na území Maďarska.
Olomoucká prezentace zahrnuje celkem 95 artefaktů – grafik (sítotisků), obrazů, tapiserií a objektů. Autorem koncepce putovní výstavy, která již zavítala do Milána, Bayreuthu, Frankfurtu nad Mohanem, Sofie a rumunského Sibiu, je maďarský historik umění z Vasarelyho muzea v Pécsi József Sárkány. Doprovodný program zahrnuje mimo jiné přednášku Zbyňka Sedláčka (České výtvarné umění, op-art a Victor Vasarely) a Tomáše Hanzlíka (Geometrické struktury v hudbě a výtvarném umění). Výstavu lze navštívit v Muzeu umění Olomouc (Denisova 47) do 27. 1. 2008.
Kytky v popelnici
Výstavou Kytky v popelnici s podtitulem Společnost a móda v sedmdesátých letech v Československu doplňuje pražské Uměleckoprůmyslové museum trilogii expozic, které věnují pozornost fenoménu kultury 70. let. Ambicí projektu je představit životní styl desetiletí na oděvech a doplňcích z tehdejší domácí i zahraniční produkce. Výstavu, zaměřenou na textil a módu, doplní snímky Freda Kramera a Viktora Koláře, projekce střihového filmu ze zpravodajských týdeníků (ve spolupráci s Krátkým filmem Praha) a projekce autentického zábavného pořadu s tématem módy Počkej, já povím…, který vysílala v době normalizace Československá televize. Výstavu lze zhlédnout v prostorách pražského Uměleckoprůmyslového musea (ul. 17. listopadu 2), od 7. 12. 2007 do 17. 2. 2008.
–pev–
televize
Hrozny hněvu
V roce 1939 vyšel Johnu Steinbeckovi román, který byl odměněn jak Pulitzerovou cenou, tak o rok později i kongeniální filmovou adaptací. Přenesení literárního jazyka do řeči filmu se chopil tehdy již klasik americké kinematografie John Ford. Filmař, proslavený především svými westerny, dokázal s mimořádnou citlivostí uchopit téma tíživé existence v době hospodářské krize. Farmářská (a početná) rodina Joadových přišla o svůj domov kvůli machinacím banky s pozemky, a jelikož už nikdo z členů nemá co ztratit, rozhodnou se zbytek majetku naložit na rozhrkaný náklaďáček a vydají se hledat práci do Kalifornie. Před nimi je úmorná cesta, táboření u zaprášených silnic a v laciných kempech. Na západě sice nakonec Tom (Henry Fonda) a Casey (John Carradine) získají místo na plantáži s ovocem, pracují však za mzdu, která k životu jen stěží stačí. Dostavuje se zklamání, deziluze, a navíc dochází ke sporům mezi dělníky. Film, který proměnil dvě ze sedmi nominací na Oscara (za režii a ženský herecký výkon Jane Darwellové), patří bezesporu k tomu nejlepšímu, s čím se John Ford na plátnech kin prezentoval, a přes všechnu hořkost (z lidí, politiky, doby) přináší i po sedmdesáti letech od svého vzniku neutuchající víru v sílu rodiny a lidskou morálku.
ČT2, v neděli 9. 12. v 16.30.
Život a smrt Petera Sellerse
Peter Sellers je většině diváků znám jako roztržitý inspektor Clouseau, ale kým byl doopravdy? „Já nikdy nejsem svůj. Já neexistuju. To si jenom všichni kolem zvykli představovat, že jsem to já. Ve skutečnosti jsem sám ze sebe chirurgicky odstraněný.“ Tyto, nedlouho před smrtí pronesené věty poodkrývají hercovu duši a i z nich vycházel Roger Lewis při psaní Sellersovy biografie. Britský herec, pro něhož se série Růžového pantera stala životní příležitostí stejně jako prokletím, byl muž hektický, chaotický a nedůsledný. Jeho soukromý život dal vznik legendě o herci, který se ztratil ve svých postavách. Vnitřní napětí panovalo i v jeho vztahu s matkou, která v něm od dětství živila chorobnou touhu po úspěchu, slávě a bohatství. Peter Sellers prožíval také milostné románky, kde láska a štěstí byly stejně relativní jako jeho úspěch a spokojenost. Kniha, stejně jako její filmová adaptace, si dala za cíl alespoň částečně uchopit rozporuplnost Sellersovy osoby a vyvarovat se vágnosti mnoha životopisných snímků. I proto byl do hlavní role vybrán vynikající Geoffrey Rush, který za ni byl mimo jiné odměněn Zlatým glóbem a cenou Emmy. Režisér Stephen Hopkins (Zděšení, seriál 24 hodin) skládá střípky, vytváří koláž, v níž příběh prostupují úryvky ze Sellersových (rodinných) filmů, konvenční styl střídá stylizace do televizní show, videoklipů. Film získal 9 cen Emmy, na dalších 7 byl nominován.
ČT1, v pondělí 10. 12. ve 22.15.
–lg–
rozhlas
Drsný Angličan
Ve čtvrtek v osm hodin večer zazní adaptace hry Patrika Marbera Obruč, kterou přeložila Dana Hábová. Marber vzbudil ohlas u nás i v zahraničí už svou hrou Na dotek, v níž dochází k neuvěřitelné milostné motanici ve čtyřúhelníku, vzniklém díky internetovému navazování známostí. Lze tedy očekávat drsné drama, vyjadřující se ke stavu dnešní společnosti. V hlavních rolích uslyšíme Aloise Švehlíka a Jiřinu Jiráskovou, režie Markéta Jahodová.
Český rozhlas 3 – Vltava, ve čtvrtek 6. 12. ve 20.00.
Drsný Švéd
Když jsme u autorů, kteří mají smysl pro drastičtější stránku života, je nutné zmínit dvanáctidílnou četbu z Knihy o Blanche a Marii, kterou napsal jeden z nejproslulejších současných švédských spisovatelů, Per Olov Enquist. Enquista u nás již známe i jako prozaika (romány Brána či Strindberg – život), i jako dramatika (Noc tribádek nebo temná variace na Faidru).
Český rozhlas 3 – Vltava, od pátku 7. do úterý 18. 12. vždy v 18.30.
Jak to myslí Al Gore
Čtvrthodinový pořad Psáno kurzívou začíná každý všední den o desáté hodině dopolední. Obsahuje vždy krátké zamyšlení známého myslitele – českého či zahraničního, žijícího či z doby dávno minulé. Tentokrát je na řadě Al Gore se svou Ekologií ducha. Někdejší kandidát na prezidenta Spojených států, kterému křeslo v Bílém domě uniklo opravdu jen o vlásek, překvapil před několika lety tím, že se dal do boje za ekologická témata. Právě proti Al Goreovi tak vehementně brojí náš Václav Klaus. Není tedy od věci zjistit, jakým způsobem se k jednomu z nejdiskutovanějších problémů dneška americký politik staví.
Český rozhlas 3 – Vltava, od pondělí 10. 12. vždy v 10.00.
Vážná hudba, která je zajímavá
K současné „vážné“ hudbě, tak jak ji vybírá redakce Vltavy, by bylo jistě možné mít občasné připomínky, navíc je pravidelný pořad Soudobá hudba, jenž se tomuto náročnému hudebnímu odvětví věnuje především, „odsunutý“ na nehorázný čas: začíná až pět minut po první hodině ranní.
V noci z pondělka na úterý však bude stát za to: zazní skladby tří z nejnápaditějších a „nejdrzejších“ skladatelů druhé poloviny 20. století: Iannise Xenakise, Karlheinze Stockhausena a Luigiho Nona. Všem třem je společné, že jejich hudební koncepty leckdy přesahují úzce vymezenou oblast a míří na posluchačův intelekt či smysl pro humor.
Český rozhlas 3 – Vltava, v noci z pondělí 10. na úterý 11. 12. v 0.05.
Hledání mladého psaní
Hana Slavíková je jedenatřicetiletá dramatička, která vystudovala scenáristiku na brněnské JAMU. Adaptace její rozhlasové novinky Cesta do Lo Ignoto tvoří další z řady brněnských rozhlasových inscenací, věnovaných mladým autorům. Není náhodou, že jako dramaturg je zde uvedený Marek Horoščák, který se dlouhodobě snaží o spolupráci se začínajícími nebo neznámými autory. Inscenace v režii Evy Řehořové, která vznikla právě letos, je zařazena do úterního Klubu rozhlasové hry.
Český rozhlas 3 – Vltava, v úterý 11. 12. ve 21.30.
–ja–
ah – Anna Hejmová / as – Aleš Stuchlý / ja – Jiří Adámek / jip – Jitka Páleníková / jp – Jakub Pech / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyrianová