Už samotný název humpoleckého labelu vyděluje jeho aktivity na okraj hudebního spektra. Jeho původně extrémně metalové (death, grind, black) zaměření bylo s příchodem konce milénia rozšířeno o elektronické vlivy. Menší, ale příbuzné a stejně aktivní vydavatelství Ravenheart rec. si krátce představíme na konci tohoto článku, který je druhým dílem volného seriálu o domácích nezávislých labelech.
V letošním roce dává Epidemie records jasně najevo, že není jen obskurním metalovým ostrůvkem, ale zaběhnutým a v zahraničí uznávaným vydavatelstvím s širokým stylovým záběrem. Začněme u Karstena Hamreho, kterého zasvěcená veřejnost zná především z jiného projektu – Penitent. Tento činorodý Nor paralelně vede hned několik projektů, namátkou Arcane Art, Defraktor nebo Dense Vision Shrine. Všechny spojuje dohromady chmurná elektronika, tu oděná do gotického, onde do postrockového či industriálního hávu. Páté dlouhohrající album Dense Vision Shrine s názvem A Voyage Of Imagination se nese ve znamení ponurého ambientu s bohatými neoklasickými vsuvkami. Více než hodinová suita hovoří k posluchačům severským, „mordorským“ jazykem: podzemní továrny v dáli temně hučí. Tu a tam se kolem nás prožene nějaké prapodivné železné monstrum a do toho všeho občas vpadnou až wagnerovské motivy, které pootočí kolem času mírně kupředu.
Od soumraku do úsvitu
Dvojice Dusk z pákistánského hlavního města Karáčí je zjevením nejen v katalogu Epidemie rec., ale na hudební scéně vůbec. Původně metalový zvuk byl postupně přetvářen tak, aby loňská novinka Contrary Beliefs vibrovala pouze synteticky. Metalový chraplák Babara Shaikha sice zůstal na mnoha místech silový až běda, v jiných partiích je však nahrazen řadou deklamujících hostí i zpívanými pasážemi přiznávajícími arabský fundament. Samotná hudba pak osciluje od alternativního IDM (Intelligent Dance Music) přes hrubozrnnější elektronickou obdobu doom metalu až k tradiční arabské muzice. Žánrový amalgám prožitý do morku kostí.
Dalším nosičem, který vyšel v roce 2006 péčí vydavatelství Epidemie rec., je čtvrté dlouhohrající album projektu Aghiatrias s názvem Ethos. Za sdružením stojí, stejně jako za projekty Skrol nebo Zygote, originál mezi českými skladateli vážné hudby Vladimír Hirsch. Specifičnost kompozic, kloubících dohromady slovanské (janáčkovské) symfonické odkazy s industriálními hlukovými plochami a rytmy kotlů a tympán do takzvané integrované hudby, dělá z Hirsche apokalyptického solitéra s nabroušeným brkem v jedné a laptopem v druhé ruce. Aghiatrias netlačí tolik na pilu jako v případě předchozích desek: Ethos není tak hlukově agresivní a zjemněním se obnažily mnohé tvary a zákoutí, jež v Hirschově hudbě figurovaly i dříve, ale neměly možnost zazářit v takovém lesku jako tentokrát.
Další disk představuje jiný výjimečný domácí projekt – jihlavský Tábor radosti. Muzikanti kdysi rozbili své ležení na desátém ročníku Pražského industriálního festivalu a přivezli s sebou druhou desku Hávamál, která tehdy podpořila úvahy profesionálů i fanoušků o dalším významném objevu české elektronické scény. Nová deska tyto ambice nejen potvrdila, ale i překonala. Její jméno Lamat i obal odkazují – na rozdíl od té předchozí, plné inspirací vzešlých ze severských mýtů a poezie – k zaniklé mayské kultuře. Hudebně se od laibachovské pochmurnosti a neohrabanosti obrací k mírně prosvětlené elektronice s rytmičtějším spodkem. Tábor radosti, to je hutný syntetický proud hudby, podpořený svéráznou deklamací sloganovitých textů s mírně filosofickým přesahem.
Za další z loňských novinek od Epidemie records, projektem Jääportit Tuomase M. Mäkeläho, se musíme vypravit na sever, konkrétně do Finska. Jääporit funguje téměř deset let, ale teprve v posledních pěti letech na sebe strhl větší pozornost. Pokud předchozí nosiče byly klasifikovány jako elektronicko-ambientní, nová deska přečuhuje z této škatulky nohama ven. Mäkelä zbožňuje analogovou elektroniku, fantasy literaturu a navíc nikam nepospíchá. Na nové desce Avarrus je to znát. Pět skladeb o celkové třičtvrtěhodinové stopáži neponechal pouze u vrnivých statických ploch, nýbrž rozsáhlé stojaté vody čeří postaru sekvencerem a následně je zhodnocuje dubovými nebo etnickými rytmy sotva ve středním tempu. Hudba Jääportit umí člověka povzbudit pozitivní energií i psychedelickým nábojem, který umocňuje Mindy M. Heinonenová svými houslemi. Avarrus aneb novodobá psychedelie balená do syntetického kabátku.
Poslední z tematické várky letošního „epidemicky“ velmi bohatého roku je duo z dalekého Uralu (Jekatěrinburgu) Closing The Eternity a Ad Lux Tenebrae. Na novince Nearby Being se oba vydali cestou akustických hlukových stěn, které dolují z tibetských mís, zvonů, cinkátek i dlouhých ozvučených strun. Výsledkem je trojice snivých tracků, pokaždé s délkou kolem patnácti minut. I přes zahlušenost kompozic je jejich sound přístupný díky nesyntetickému původu zvuků. Ambient plný prodlev, určený pro větrná, třeskutě chladná rána.
Havraní srdce
Podobným vývojem jako vydavatelství Epidemie records prochází v dnešní době i jiný český label jménem Ravenheart records. Jeho vznik datujeme do roku 1999 a k dnešnímu dni lze v jeho katalogu registrovat necelou padesátku nosičů všemožných formátů: od kazet (sic!) po lisovaná CD. Převažující metal stejně jako u Epidemia rec. nabourávají různými alternativními (sub)žánry poučené a ovlivněné spolky ze zahraničí. Vedle kazetové reedice legendárního alba Prospectus I. od švédských Raison d’Être nebo opusů finských neoklasiků Pimentola tu najdeme především švédsko-tureckou dvojici Dahlia‘s Tear, jejíž první album s tasemnicovitým titulem Harmonious Euphonies For Supernatural Traumas Mesmerising Our Existences In Radient Corpuscle Galaxies se nese v duchu astrálních témat a místy dosahuje až hypnotických účinků. Anil Emre Dedeoglu a zpěvačka Carline Van Roosová stvořili abstraktní syntezátorové rekviem, působivou atmosférickou lamentaci na téma temnoty a věčnosti. Kapitolou samou o sobě je pak dlouhodobější spolupráce Ravenheart records se Švédem Andersem Petersonem, jenž si nechává říkat Objekt 4. Vyšly mu zde již tři desky a i poslední z nich, nazvaná Her Face Among The Shadows, vybrušuje darkambientní model s občasným zatěžkaným rytmem, proplétajícím se melodickým smetím a hlubokými vesmírnými linkami v pozadí.
Jak Epidemie rec., tak Ravenheart rec. jsou důkazem tvrzení, že metalový i elektronický underground má k sobě blíž, než je na první pohled zřejmé. A výhledy do budoucna? U Epidemie je jisté pouze nové album kytarového hlukaře Aidana Bakera a jeho kapely ARC, jež se v dubnu chystá na první koncert v ČR. Ravenheart pro jistotu mlží: budoucnost je prý nejistá. Nezbývá než doufat, že tato pozitivní sonická nákaza se bude šířit i nadále.
Autor je šéfredaktor Rádia Akropolis.