literatura
Autorské čtení Martina Fibigera
Autor bude číst ze svého románu Aussiger o osudech rodiny Aussigerů a jejich blízkých z městečka Tschista kdesi v severozápadním pohraničí; inscenované čtení bude doprovázeno unikátními filmovými materiály, které zachycují město Ústí nad Labem nedávné minulosti. Martin Fibiger vydal svůj knižní debut, novelu Křížení, v roce 1996, v roce 2003 mu vyšla povídková sbírka Kern, román Aussiger o rok později.
Činoherní studio (Varšavská 767, Ústí nad Labem), ve středu 28. 2. v 19.00.
Listování z Příběhů včelích medvídků
Scénické čtení. Kulturní dům Jas (Jablonského 39, Východní předměstí, Plzeň) a současně Kulturní dům Dubina (Jana Zajíce 983, Pardubice), v sobotu 3. 3. v 15.00.
Čtení dramatických textů Jáchyma Topola
Karel Král uvádí scénické čtení z Topolova dramatu Cesta do Bugulmy o terorech, simbirjacích, českých katech a dálném severovýchodu. Drama bylo napsáno na objednávku Düsseldorfer Schauspielhaus a uvedeno v lednu 2006. Českou premiéru jevištního uvedení připravuje Divadlo Na zábradlí.
Divadlo v Dlouhé (Dlouhá 39, Praha 1), v pondělí 5. 3. v 19.00.
Listování z románu Stará dáma vaří jed
Scénické čtení z hořce humorného románu Stará dáma vaří jed finského autora Arta Paasilinny. Staří lidé mají jistě právo na život podle svých představ, nesmějí mít ale nepovedeného synovce a ten dva zlotřilé kumpány. Účinkují: Irena Konvalinová, Lukáš Hejlík, Alan Novotný, Pavel Oubram.
Skleněná louka (Kounicova 23, Brno), v neděli 4. 3. ve 20.00; Štúdio 12 (Jakubovo nám. 12, Bratislava), ve středu 7. 3. ve 20.00.
–pa–
divadlo
Česko-nizozemská Kočka v pytli
V rámci činnosti volného sdružení umělců Archa.lab, zaměřeného na výzkum a experiment v oblasti divadelní tvorby, připravilo Divadlo Archa ve spolupráci s nizozemským velvyslanectvím inscenaci Kočka v pytli. Sled osmi sólových tanečních výstupů inspirovaných poezií dada počátku 20. století vznikl za spoluúčasti členů Archa.lab a choreografa a režiséra Franka van de Vena, mimo jiné žáka Mina Tanaky. Účinkují Dora Kršková Terrazas, Jaroslav Vanický, Jing Lu, Josef Rosen, Klára Doležálková, Tereza Richtrová, Štěpánka Glogarová a Zuzana Stavná. „Tanec slov, křik rukou a zpěv nohou“ můžete vidět v divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) ve středu 28. 2. nebo ve čtvrtek a v pátek 1. a 2. 3. ve 20.00.
–kv–
Ostravar
11. ročník festivalu ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR bude letos probíhat od středy 28. 2. do neděle 4. 3. Každý ročník této reprezentativní přehlídky nabízí zhruba desítku místních inscenací uvedených v předešlé sezoně. Ostravar je akce specifická především svým důrazem na reflexi prezentovaných inscenací – rozborové semináře jsou místem setkání odborné teatrologické veřejnosti, divadelních tvůrců, studentů divadelních oborů, ale i běžných diváků. V rámci nesoutěžní přehlídky budou na jednotlivých ostravských scénách uvedeny tyto inscenace:
Divadlo Jiřího Myrona (Čs. legií 148/14): Saturnin, Nepohodlný indián, Dům Bernardy Alby
Komorní scéna Aréna (28. října 289/2): Racek, Noc tribádek, Brýle Eltona Johna
Divadlo Antonína Dvořáka a jeho zkušebna (Smetanovo náměstí 3104/8a): Zločin a trest, Holky Elky, Molière
Divadlo loutek (Pivovarská 18): Z deniku Ostravaka
Divadlo Petra Bezruče (třída 28. října 120): Britney goes to heaven, Zběsilost v srdci, Tři sestry
Podrobný program na www.ndm.cz.
–ah–
Divá Bára
Tříhodinový opus J. A. Pitínského nazvaný Viktorko!, Karlo!, Báro! uvádí Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Tři povídky podle scénáře Evy Tálské (Píseň o Viktorce) a Matěje T. Růžičky (Karla, Divá Bára), napsané na motivy známých povídek Boženy Němcové, rozehrávají osudy tří dívek, jejichž odlišnost je staví mimo normu, činí z nich cizí elementy, které nabourávají zažité stereotypy nejenom svým vzhledem, ale hlavně povahou a odvahou. Božena Němcová kdysi vytvořila nový typ energické hrdinky, která pobuřovala společnost spoutanou rigidní náboženskou morálkou, Pitínský z nich udělal postavy neschopné smířit se s xenofobiemi 21. století. Inscenaci Božena Němcová: Divá Bára, Viktorko!, Karlo! Báro!, která měla premiéru 20. ledna letošního roku, můžete zhlédnout ve Slováckém divadle (Tyršovo náměstí, Uherské Hradiště), v neděli 4. 3. v 19.30, v úterý 6. 3. v 18.00, ve středu 7. 3. v 17.00 a ve čtvrtek 8. 3. v 19.30.
–kk–
film
Dopisy z Iwo Jimy
Na tichomořském ostrově Iwo Jima se v únoru 1945 odehrála jedna z nejkrvavějších a nejdůležitějších bitev americko-japonského konfliktu. O pár desetiletí později jsou v lávové půdě objeveny stovky dopisů, které z anonymního vojenského šiku vytvářejí lidské bytosti s minulostí, emocemi, strachem a odhodláním. Natáčení Dopisů z Iwo Jimy předcházel vznik „bratrského“ snímku Vlajky našich otců, jenž bude mít českou premiéru 29. 3.. Zatímco Vlajky se dívají na bitvu z amerického pohledu, Dopisy z pohledu válečného nepřítele. Rozdílné nejsou jen svým japonským zněním, ale i vstřebáním rysů východní kultury a také mentality, která se projevuje v emocionálním prožívání jednotlivých vojáků. Clint Eastwood si již odnesl Zlatý glóbus v kategorii nejlepší zahraniční film a zatím vesměs pozitivní přijetí doplnil čtyřmi nominacemi na Oscara.
Premiéra 1. 2.
–lg–
Rocky Balboa
Loni oslavil Sylvester Stallone své šedesátiny, letos vstupuje do kin šesté pokračování osudů „italského hřebce“, boxera Rockyho Balboy. Velký návrat řídí Stallone osobně z režisérské židle, je podepsán pod scénářem a celý projekt také produkuje. Postarší vdovec Rocky vede malou restauraci a žije klidným životem plným neklidných vzpomínek. Běh jeho dní, směřující bezpečně k důchodu, změní až virtuální simulace sportovní stanice ESPN, ve které Rocky porazí aktuálního šampiona těžké váhy Masona Dixona (Antonio Tarver). Ten si tuto virtuální nakládačku nenechá líbit a vyzývá Rockyho k opravdovému souboji… Vzkříšení legendární série je sice protkáno nostalgickými flashbacky do starých dílů, přesto si film překvapivě zachovává adekvátní míru nadhledu. I díky tomu byl velmi kladně přijat zámořskou kritickou obcí a vydělal velmi slušný obnos. „I’ll be back,“ prohlašuje rozhodně Arnold Schwarzenegger. Zpátky je ale Sylvester Stallone – se vší možnou parádou a s nenápadným pomrkáváním po roce 2008, kdy kina zaplaví Rambo IV.
Premiéra 1. 3.
–jj–
výtvarné umění
Nová trpělivost/New Patience
V pražské Výstavní síni Mánes probíhá kolektivní ryze malířský projekt nazvaný Nová trpělivost/New Patience, navazující na předchozí podobné přehlídky české malby. Jedná se o výběr autorů tří generací se zaměřením na malbu zobrazující, figurativní. Kurátorka výstavy Helena Staubová polemizuje v úvodním katalogovém textu s pojmem „české umění“ v souvislosti s aktuálními projevy malby u nás a kloní se spíše k širšímu nazírání na tuto problematiku v kontextu celoevropského uměleckého vývoje: „Snaha uzavřít se do šuplíku ,česká specifika’, nebo naopak, rozmělnit se v často neosobním konceptu je v dnešní době pro mladé autory neopodstatněná. Vyvracet pochybnosti o autentičnosti české malby je zbytečné. Autentičnost je osobní skutečnost, nikoli obecná kvalita. A pochybovat je přínosné.“ Mezi zastoupenými umělci jsou např. Jiří Sopko, Michael Rittstein, Jiří Petrbok, Antonín Střížek, Veronika Holcová, Patricie Fexová, Zbyněk Sedlecký, Filip Černý, Karel Jerie, Zdeněk Daněk, Jaromír Novotný, Václav Girsa, Lukáš Miffek ad.
Výstavní síň Mánes (Masarykovo nábř. 250/1, Praha 1), do 4. 3.
Paola Pivi
Kunsthalle Basel představuje na území Švýcarska první samostatnou výstavu mladé italské umělkyně Paoly Pivi (1971). Autorka se v posledních letech zúčastnila mezinárodně důležitých kolektivních výstav a projektů, např. v letech 1999 a 2003 Bienále v Benátkách, kterými se dostala do povědomí západního uměleckého provozu. Navrhuje prostorové instalace a objekty, které zdůrazňují, reflektují a zároveň dramatizují absurdní aspekty současné reality. Ve své práci zapojuje známé předměty a objekty do neočekávaných situací a kontextů, aby tak postihla nově vznikající modifikované a dále se rozbíhající významy a funkce a rozkryla přitom v těchto spojích kulturní, sociální a společenské konvence. Autorčiným ústředním tématem je jedinečnost individuality/objektu a k tomu v opozici stojící umělá seriálnost a racionální řád. Pro basilejskou Kunsthalle připravila výběr prací z posledních let plus tři díla vytvořená speciálně pro galerijní prostory. Nová instalace nazvaná „One cup of cappuccino, then I go“ je složena z klece, která zabírá oba velké prostory přízemí. Ta je vystlána třemi tisícovkami šálků na kávu. Realizaci doprovázejí snímky, na kterých jsou zachyceni v kleci uvěznění živí leopardi. Fotografie dokumentují akci, která proběhla před vernisáží a s vyloučením veřejnosti. Během výstavy bude vydán katalog s autorskými texty, rozhovory a dokumentací aktuálních projektů.
Kunsthalle Basel (Steinenberg 7, Basilej), do 18. 3.
Luděk Filipský v ČMVU
Luděk Filipský (1945) se věnuje kresbě, malbě a objektu. Od počátku 70. let žije a pracuje v Kutné Hoře. Je příslušníkem silné generace umělců nastupujících v 70. letech, mezi které patří např. Jiří Sopko, Jiří Načeradský či Václav Bláha. Autor shodně s nimi rozvíjel formální a obsahový svět malířské groteskní figurace. Od roku 1972 vytvářel v kutnohorském ateliéru, mimo pražské kulturní centrum, cykly figurálních kreseb a obrazů. Ty vykazují společné celogenerační formální znaky. Později se věnoval prostorovým kresbám a artefaktům na pomezí malby a objektu. V posledních výstavách se autor zaměřuje na průzkum světla, včetně jeho symbolického významu v návaznosti na křesťanskou ikonografii (např. výstava Se světlem v pražské Galerii Gambit v roce 2004). Svou aktuální prezentaci v Českém muzeu výtvarných umění v Praze (Husova 19, Praha 1) nazval Mezi světlem a tmou/Between Light and Darkness a lze ji navštívit do 25. 3.
–pev–
hudba
Rova Saxophone Quartet
Těleso složené ze čtyř saxofonů již dávno není ničím exotickým a saxofonová kvarteta přehrávají po koncertních síních celého světa transkripce „toho nejlepšího z klasiky“ i původní kompozice. Rova Saxophone Quartet, uskupení, které vzniklo v kalifornském Berkley právě před třiceti lety, je ovšem něco jiného. Vlivy soudobé vážné hudby se v jejich repertoáru spojují s improvizací jdoucí daleko za hranice jazzových klišé. Soubor často spolupracuje s hudebníky z různých žánrových oblastí a nejraději s těmi, kteří nejsou v žádném žánru doma – s Antohnym Braxtonem, Johnem Zornem nebo Ganělin Triem. Vedle vlastní autorské tvorby pro ně napsal původní skladby kytarista Fred Frith nebo jeden z otců minimalismu Terry Riley. Do dějin vstoupila jejich verze slavné skladby Johna Coltranea Ascension. Ač zatím není známo, s jakým repertoárem Rova vystoupí v Praze, jistě půjde o výjimečný zážitek. Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v neděli 4. 3. v 19.30.
–mk–
Sopoty, Nahoře pes a Illfish
V pražském klubu Vagon zahraje kapela Sopoty. Existuje již více než deset let, ale debutovou dlouhohrající desku pod názvem Cvičme v pol(i/y)rytme vydali až v květnu roku 2005. Styl Sopotů je barvitý, a jak bývá dnes zvykem, nečerpá pouze z jednoho inspiračního zdroje. V jejich skladbách zaslechneme blues, jazz, rock, ale zároveň jsou inteligentně popoví (především v „taneční“ písni Láska). Naproti tomu umějí složit (a zahrát) i složité instrumentálky (výborné Kmochovo tajemství). Z české scény by se dali přirovnat k dnes již neexistující Vltavě. Podobně jako oni si udržují zdravě ujetou image, ačkoliv ve svých textech nejsou tak vtipní. Svému publiku jsou známí jako pánové Kentáček, Čelíčko, Větvička, Klobouk, Očíčko a Veverka. Na tomto koncertě se představí společně s pražskou rockovou skupinou Nahoře pes a plzeňskými, anglicky zpívajícími Illfish.
Klub Vagon (Národní 25, Praha 1), v pondělí 5. 3. ve 21.00.
–jp–
televize
Čarodějky ze Salemu
Stejnojmennou divadelní hru napsal Arthur Miller v době mccarthyovských „honů na čarodějnice“. Strach z udání či nespravedlivého obvinění zažívala většina umělců tehdejší Ameriky. Miller atmosféru své země převedl do dramatického textu, přičemž vychází ze skutečných událostí, které se odehrály v roce 1962 v městečku Salem. Mezi jeho obyvateli, puritány, se vklínil duch ďábla – alespoň tak to tvrdí reverend Parris, který přistihne v lese mladou skupinku dívek, jak zaříkávají černošskou otrokyni. Do města je povolán „lovec čarodějnic“ Hale. Rozjíždí se nezastavitelný kolotoč výslechů, obviňování, odsouzení. Brzy se pátrání po původu zla změní v zlo samotné. Obyvatelé řeší křivdy, které na nich byly v minulosti spáchány, udávají své sousedy a nepřátele. Režisér Nicholas Hytner se v podstatě kromě tohoto díla (a o dva roky staršího Šílenství krále Jiřího) nemá ve své filmografii čím chlubit. Přesto zde své řemeslo ovládá tak, aby ze Salemu vytvořil nejen děsuplnou studnu lidské nenávisti, ale právě i onu alegorii na Ameriku za senátora McCarthyho. Zásluhu na tom má nejen temně vykreslené prostředí, ale především (až expresivní) výkony Winony Ryderové a Daniela Day-Lewise.
Prima, v neděli 4. 3. ve 23.25.
Himálaj – Karavana
Eric Valli, fotograf pracující pro National Geographic, zúročil své mimořádné vizuální cítění ve filmovém debutu. Ten se odehrává v končinách Nepálu, kde autor často pobýval. Právě splynutí s tamější kulturou i mentalitou a proniknutí do tradic uzavřené komunity je hlavní devízou snímku. Dějová linie je velmi prostá, v podstatě vypráví jen o jednom dlouhém pochodu horami. Valli na ni navazuje další jemné nitky – rozehrává se zde spor mezi starým a novým řádem a jeho proměnami. Vyprávění plyne velmi zvolna, až hypnoticky pomalu. Úmorné putování může současně působit lehce mučivě i na diváka, přesto s jeho vnější pomalostí kontrastuje dynamický živel emocí hlavních postav. Film není pouze jedinečným etnografickým dokumentem, ale i dramatem s ekumenickým posláním. Kamera (Eric Guichard a Jean-Paul Meurisse) a hudba (skvělý Bruno Coulais) ještě umocňují již tak nevšední podívanou.
Filmbox, v úterý 6. 3. ve 21.00.
–lg–
rozhlas
Dále od těch divousů!
Závoje, do nichž bylo umění haleno za normalizace, většinou strhl dynamický proud nové doby. A přece jsou zde podivuhodné pozůstatky – jako paranoidní vztah Českého rozhlasu k současné „vážné“ hudbě. Světové trendy ze třetí třetiny 20. a ze začátku 21. století nemají ve vysílání Vltavy místo ani sedmnáct let po pádu rigidního režimu. Jediný pravidelný pořad – s dokonale neatraktivním názvem Soudobá hudba (toto adjektivum ještě někdo používá?) – je odsunutý na čas hluboko po půlnoci. Který bdící nešťastník má v tu dobu náladu na postmoderní kakofonii? A navíc na kakofonii spíše usilovnou než rozevlátou? Skutečně plnokrevní zahraniční autoři z posledních desetiletí se zde obvykle neprezentují. Dominantní pozici si drží skladatelé čeští, nepříliš často pak ti opravdu významní. Nicméně, pokud vůbec chcete využít Vltavu k pravidelnému sebevzdělávání v tomto oboru, pak jedině s pomocí noční Soudobé hudby.
Český rozhlas 3 – Vltava, každý všední den v 01.05.
Sonety na cédéčkách
Před necelými pěti lety začal na Vltavě cyklus 154 desetiminutovek, z nichž každá byla věnovaná jednomu sonetu Williama Shakespeara. Přednes v češtině (Pavel Soukup) a v angličtině (Scott Bellefeuille) doprovázel chytrý a zábavný komentář překladatele a „shakespearologa“ Martina Hilského. Sonety měly nečekaný úspěch, posluchači údajně posílali do redakce vlastní pokusy o překlady či původní básně v této rafinované formě. Nyní tedy vychází v rozhlasovém vydavatelství Radioservis komplet šesti kompaktních disků, na které se – v poněkud zkrácené verzi – vešly všechny díly cyklu.
Vydavatelství Radioservis, www.rozhlas.cz/radioservis.
Když se někdo umí ptát
Mezi dobře vedené pořady Radiožurnálu patří i 20 minut Martina Veselovského. Moderátora mohou posluchači znát například z novácké sedmičky. I na půdě rozhlasu se Veselovský zabývá investigací. Každý den se zaměří na nějakou osobu spojenou s právě probíhající kauzou, „důležitou pro život v této zemi“. Mezi pozvanými se často objevují známí politici (nedávno Jiří Čunek či Pavel Bém), výjimkou nejsou ale ani podnikatelé, vědci či sportovci. Veselovský se umí tvrdošíjně držet tématu, klade jednoduché a logické otázky. Takové, jaké napadají i posluchače, a které kupodivu v jiných pořadech ne a ne zaznít.
Český rozhlas 1 – Radiožurnál, každý všední den v 17.32 a 21.30 h.
Stojí za to připomenout
Sto let od narození Rumuna Mircei Eliadeho je výročí, které stojí za to připomenout. Eliade byl osobností evropského formátu. Psal rumunsky, francouzsky i anglicky. Byl autorem pozoruhodných románů či povídek. Nejvíce ale vynikal přelomovými studiemi v oblasti interpretace náboženství, mýtů a rituálů. Na Eliadeho se řada významných myslitelů odvolává dodnes. Jeho krátký profil pro stanici Vltava připravil Jiří Našinec, mimo jiné autorův překladatel do češtiny.
Český rozhlas 3 – Vltava, v neděli 4. 3. v 15.15 h.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jj – Jan Jílek / jp – Jakub Pech / kk – Klára Kubíčková / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous