literatura
Pavel Kolmačka hostem Welesu
Od vydání dosud poslední sbírky (Viděl jsi, že jsi) významného a v kontextu české poezie devadesátých let neopominutelného básníka Pavla Kolmačky (1962) uplynulo deset let. Pro jeho poezii jsou typické religiózní motivy, které v jistých ohledech navazují na tvorbu Bohuslava Reynka a starší generace katolických autorů a kterými se vyznačuje také jeho rozsáhlá próza Stopy za obzor (2006, viz A2 č. 17/2006). Pořad věnovaný jeho nové básnické tvorbě uvedou redaktoři literární revue Weles Miroslav Chocholatý, který o starší i současné Kolmačkově tvorbě pohovoří, a Josef Straka.
Kavárna Musea Karlova mostu (Křižovnické náměstí 3, Praha 1), ve čtvrtek 6. 3. v 19.30.
Štěpán Nosek: Po Negativu
Štěpán Nosek (1975) vydal svou básnickou prvotinu Negativ v roce 2003 a obohacen zkušenostmi ze studijního pobytu na dublinské Trinity College se soustavně věnuje překladům moderní irské poezie (antologie irského básnictví Vzdálené tóny naděje, 2000). Básnický fotograf, jehož verše se vyznačují výrazovými prostředky umožňujícími přesné zachycení obrazu, bude číst ze své nové tvorby. Úvodní slovo bude mít grafik a výtvarník Pavel Piekar.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v pondělí 11. 3. v 19.30.
Čtení Arnošta Goldflama
Arnošt Goldflam je znám svým širokým záběrem: spolupracuje s filmem a televizí, vydal několik knih pro dospělé i pro děti, coby píšící režisér, režírující dramatik a herec působí v mnoha tuzemských divadlech. V březnovém vystoupení bude číst ze své divadelní hry Doma u Hitlerů aneb Povídky z Hitlerovic kuchyně.
Kavárna Vesmírna (Ve Smečkách 5, Praha 1), v úterý 11. 3. ve 20.00.
Translatologický večírek
Rétor, performer a pedagog DAMU Jan Nepomuk Piskač pravidelně připravuje recitační večery zaměřené na klasická díla světové literatury, která přednáší v překladech i v původním znění. Pro tento pořad, který vznikl ve spolupráci s pražskou DAMU, vybral pásmo úryvků z děl Ch. Morgensterna, R. Queneaua, B. Pasternaka, B. Reynka aj.
Polanova síň (B. Smetany 13, Plzeň) ve středu 12. 3. v 19.00.
Nedokončený životopis Oty Filipa
Ota Filip (1930) patří k předním představitelům české exilové literatury a jeho jméno zdomácnělo i v německy psané literatuře. V letech, která strávil v exilu (dnes žije v podalpském městečku Murnau), se výrazně zasazoval o uvádění české literatury do tamního prostředí. Udržoval styky i s našimi disidenty a jeho činnost se stala významnou i v širším evropském kulturním kontextu; stal se členem Bavorské akademie věd a umění. Většina Filipova díla se váže k jeho vlastním, dosti dramatickým osudům, také právě vydaný rozsáhlý román memoárů Osmý čili nedokončený životopis (viz A2 č. 9/2008) zabírá padesát let spisovatelova života a navazuje tak na předchozí knihu Sedmý životopis. Popisuje období od roku 1952, do něhož vstupoval ve službě u tzv. černých baronů, dalším výrazným bodem je rok 1998, kdy tragicky zahynul jeho syn Pavel, s jehož smrtí se snaží vypořádat, a kdy musel čelit podezření ze spolupráce s StB.
Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno), v neděli 17. 3. v 17.00.
–pa–
divadlo
Jak jsem se učila řídit
V Americe sbírá dramatička Paula Vogelová jednu cenu za druhou. Na svém kontě má třeba Obie Award za hru o AIDS The Baltimore Waltz. A také Pulitzerovu cenu za hru Jak jsem se učila řídit (v originále How I Learned to Drive), kterou v české premiéře a v režii Natálie Deákové inscenuje Činoherní studio (ČS) v Ústí nad Labem. Divadlo tak bude mít na repertoáru další hru, která pod slupkou spořádané maloměstské rodiny odhaluje pokřivené nebo minimálně nestandardní vztahy – vedle Tetování německé dramatičky Dey Loherové, z jejíchž incestních vztahů mrazí. A vlastně i vedle Tří sester Antona Pavloviče Čechova, které režisér Marián Amsler nenásilně zasadil do nedávné české socialistické minulosti s realitou „spřátelených“ sovětských vojsk. Divadlo tentokrát slibuje spíš kabaret než klasickou činohru. Jak jsem se učila řídit uvádí Činoherní studio (Varšavská 767, Ústí nad Labem) v pátek 7. 3. a v pondělí 10. 3., vždy v 19.00.
Karlovo náměstí
David Jařab novinkou Karlovo náměstí rozšiřuje autorský divadelní cyklus s podtitulem Pražské návštěvy na trilogii. Ve svém divadelním místopisu hlavního města už uvedl inscenace Vodičkova – Lazarská, kde mapoval teritorium bezprostředně u divadla, a Žižkov. Tentokrát slibuje komedii inspirovanou Faustem Johanna Wolfganga Goetha. Jařab obsadil silné jádro souboru: Jiřího Černého, Romana Zacha a Martina Pechláta, Ivanu Uhlířovou a Gabrielu Míčovou. Na trilogii je sympatická snaha o divadelní aktualitu s až dokumentárními postupy a také inspirace místy, která mohou mít nečekanou dramatickou podstatu. A tudíž generovat nebo ovlivňovat lidské příběhy. Trilogie se završí v Divadle Komedie (Jungmannova 1, Praha 1) v pátek 7. 3. a v neděli 9. 3., vždy v 19.30.
Tanec přes plot
Divadlo Archa inscenací Tanec přes plot pokračuje po téměř dvou letech v divadelně-hudební spolupráci s uprchlíky, kteří přišli do Česka, a to v rámci dlouhodobého projektu Dialogy na útěku. Z Danube House, kde se konala poslední premiéra projektu Divnej soused (viz A2 č. 40/2006), se režisérka Jana Svobodová s novou inscenací vrací do prostoru samotné Archy. Tentokrát ke spolupráci na scénáři přizvala spisovatelku Hanu Andronikovou, která v roce 2002 za svůj debut Zvuk slunečních hodin získala cenu Magnesia Litera pro objev roku. V hereckém obsazení se vracejí jednak tváře z Divného souseda, například Petra Lustigová a Gugar Manukjan. V Tanci přes plot se však objeví také Philip Schenker, rodilý Švýcar usazený v Česku a spojený mimo jiné s divadelní skupinou Stage Code. Schenker je nejen herec a výtvarník, ale také zkušený hudebník a zpěvák, který se s kapelou The Ritchie Success s přehledem pohybuje v punkových rytmech. Svobodová avizuje, že v inscenaci použije princip kinoautomatu. Novinka je k vidění v Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) od úterý 11. 3. do pátku 14. 3. a od neděle 16. 3. do úterý 18. 3., vždy ve 20.00.
–jb–
film
O rodičích a dětech
Poté, co snímky Poslední plavky, Crash Road, O život a Svatba na bitevním poli uštědřily českému divákovi čtyři kruté direkty, vyhlíží toužebně do budoucna filmy, které jeho rány zahojí. Jedním z adeptů na letošní nadprůměrný český film je Michálkova adaptace textu Emila Hakla O rodičích a dětech. Vladimír Michálek se do dějin českého filmu zapsal coby chameleonský režisér, který je schopen bravurně zvládnout několik naprosto odlišných žánrů (kafkovská Amerika, citlivé Zapomenuté světlo, antiwestern Je třeba zabít Sekala, drogový trip Anděl Exit, hořká komedie Babí léto) a zpracování Haklovy předlohy je dalším dílem bohaté mozaiky jeho filmografie. Haklův text (Magnesia Litera za rok 2002) je jedním dlouhým dialogem otce a syna, kteří se procházejí Prahou a bilancují nejen svůj vztah, ale také kontext dějin celého 20. století. Ve snímku postaveném na dialogu je klíčové herecké obsazení: v roli otce se objevuje jeden z posledních pamětníků zlaté éry domácího filmu Josef Somr, v roli syna pak zástupce mladší herecké generace David Novotný (Non plus ultras, Pravidla lži). Herecký ansámbl doplňují osvědčení Jiří Lábus a Zuzana Stivínová (která již s Michálkem spolupracovala na filmu Anděl Exit).
Premiéra 6. 3.
–jj–
V Praze, Českých Budějovicích a Brně se rozpoutají Fotojatka
Myslíte si, že fotografie je už pomalu odumírajícím médiem? Přesný opak zastávají organizátoři již druhého ročníku netradičního festivalu Fotojatka, jenž se po loňském úspěchu ze svého budějovického centra rozšířil i do Prahy a Brna. Festival si klade za cíl zviditelnit fotografii jako svébytné umělecké médium a vtisknout ji do kontextu velkého filmového plátna. Páteří programu jsou projekce fotografií předních středoevropských tvůrců doplněné hudbou. K vidění budou doposud neviděná díla Jindřicha Štreita, který nad festivalem převzal záštitu, snímky jednoho z vítězů World Press Photo 2007 Rafala Milacha, fotografie pravidelného účastníka Czech Press Photo Martina Kollara či pohledy do drobnosvěta mikrobiologa RNDr. František Weyda. Fotografie je často tematizována i ve filmu, o čemž se budete moci přesvědčit v některém z uváděných snímků: Zvětšenina, Jan Saudek: V pekle svých vášní, Ráj v nedohlednu, Sladký život či Obrazy starého světa. Fotojatka zahájí svou pouť v pražském kině Aero (7. 3. – 9. 3.), pokračují v českobudějovickém kulturním centru Bazilika (14. 3. – 16. 3.) a zakončení se odehraje v brněnském kině Art (21. 3.). Více informací na fotojatka.cz.
Umlčme tu písničku aneb Jeden Svět 2008
Festival dokumentárních filmů o lidských právech s názvem Jeden svět se za dobu své desetileté existence stal jednou z nejvýznamnějších akcí tohoto druhu v celé Evropě. Pražská část se bude letos konat od 5. do 13. 3. a čítá 138 dokumentů ze čtyřiceti zemí, přičemž festival bude v průběhu března a dubna pokračovat ve 28 městech po celé České republice. Jubilejní ročník je mimo jiné zaměřen na problémy světových diktatur, chudobu a bezpráví, a i když si svět připomíná 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv, sekce Zaostřeno na diktatury ukazuje, že ne vše je zcela růžové. Mimo jiné se dočkáte i programových sekcí „Proč potřebujeme demokracii?“, Putinovo Rusko či Filmy, které změnily svět. Hlavní soutěž nabídne 16 filmů včetně režisérské verze snímku Občan Havel. Samozřejmě nebudou chybět ani doprovodné akce ve formě výstav apod. Více informací na jedensvet.cz
–ph–
hudba
Osedlej ve skalách vodopád
Písničkář Oldřich Janota byl vždycky jaksi o krok dva před svými oddanými posluchači. V osmdesátých letech experimentoval s rockovým obsazením Mozart K., obohaceným o zvuk harmonia, později v triu s Pavlem Richterem a Lubošem Fiedlerem (High Fidelity) pokoušel minimalismus a téměř rezignoval na své pověstné košaté texty. Po námluvách s esoteriky Vojtěchem a Irenou Havlovými se definitivně vydal na sólovou dráhu, směrem k dalšímu oprošťování výrazu a limitnímu přibližování se totálnímu minimalismu. Táhlé repetice kytarových motivů, opakování na kost ohlodaných textů, sestávajících už jen z několika slov, nábožné ticho.
Vrchlického divadlo (Osvoboditelů 411, Louny), ve středu 5. 3. v 19.00.
SPERM festival
Třetí ročník přehlídky aktuálního umění, hudby a vizuální kultury. Během tří dnů a na dvou místech v Praze uvidíte hrdiny tanečního parketu Modeselektor s jejich vizuálními kolegy Pfadfinderei, zázračné dítě posttechna Deadbeata, eklektickou elektro-rockovou show od Joakim & His Ectoplasmic Band, minimalismus Franka Bretschneidera, performativní Burbuju z Barcelony, breakcorového šiřitele Jasona Forresta, průkopníka 8-bitů Nullsleepa, čerstvý domácí projekt Ghostmother a více než 20 dalších umělců.
Divadlo La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7) a Prostor Abaton (Na Košince 8, Praha 8), od čtvrtka 6. 3. do soboty 8. 3.
Osmý březen podruhé…
Osmého března se nejeden pražský fanoušek alternativní hudby dostane před nepříjemné dilema – kromě Spermu se nabízí hned několik dalších zvukových lákadel. Například je páté kolo Dark Live Festu, mezinárodní přehlídky industriálem a temnou ambientní hudbou ovlivněných seskupení. Za hvězdy akce lze označit skandinávské spolutvůrce aktuálního výrazu industriální scény Deutsch Nepal a pompézně mystické Raison d’Etre, Němečtí Klangstabil naruší temnou atmosféru tvořenou ostatními vystupujícími a předvedou nervní koncertní vystoupení, plné pokřivených rytmů, analogových syntezátorů a tlučení hlavou o podlahu pódia. Zbývající Empusae a Rome se přidrží žánrových pravidel stanovených staršími souputníky.
Rock Café (Národní 20, Praha 1), v sobotu 8. 3. ve 20.00.
…a potřetí.
Warholovsky nazvaná japonská skupina Up-Tight se noří do sonických vln již od roku 1992. Pestrá směs hlukové improvizace s melodiemi evokujícími atmosféru Velvet Underground či raných Pink Floyd a Spacemen 3 překvapuje svou naléhavostí a uvolněnou koncentrací. Hypnotický zvuk bicích a zář zkreslených kytarových ploch. Sluneční brýle s sebou, radí pořadatelé. Americko-rakouské kvarteto zvukových badatelů Primordia Undermind navazuje na odkaz svobody v hudbě konce šedesátých let, jen s novou hutností a kyprostí zvuku. Neotřelá improvizace s kořeny bukolické jednoduchosti i zvuk akustické kytary ohromují svou autenticitou.
Chateau l’enfer rouge (Jakubská 2, Praha 1), v sobotu 8. 3. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Pojetí lásky
Výstava Pojetí lásky / Konzepte der Liebe se zabývá stavem zamilovanosti. Zkušenost zamilovaného je předestřena jako zásadní hybný moment v životě, a to zejména proto, že láska, na rozdíl od kapitalistické logiky vztahů, nemůže být (snad) naprogramována k úspěchu. Kurátorka Monika Rincková se inspirovala tezemi Rolanda Barthese, který slabost zamilovaného či láskou zhrzeného nahlíží paradoxně k obecnému racionálnímu diskursu jako sílu, jež umožňuje dosáhnout těch nejkřehčích průniků do sebe sama a zároveň se chovat radikálně, a v rámci společenského konsensu tedy většinou nekorektně. Východiskem Pojetí lásky je práce umělkyně Judith Hopfové, která je zároveň spoluautorkou výstavy. Od roku 2005 na ní spolupracovala s řadou umělců, jako jsou například Stephan Geene a Deborah Schamoniová. Osloveni byli i Bless, Gerry Bibby, de Rijke/de Roij, Eckehard Ehlers a Jörg Rode, Francesca Lacatenová a Florian Zeyfang, kteří zosobňují rozmanité přístupy k hledání jazyka zamilovanosti a lásky. Jarní výstavu se vším všudy lze zhlédnout v Kölnischer Kunstverein, Die Brücke – Hahnenstraße 6 v Kolíně nad Rýnem do 30. 3.
–kv–
Screen
Pražská Galerie Jiří Švestka přichází s kurátorským projektem jednoho ze svých autorů. Michal Pěchouček (1973), absolvent Akademie výtvarných umění (1993–99, J. Lindovský, J. David) a laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2003, je všestranný umělec, který pro své vyjádření používá různé umělecké formy a postupy – video, malbu, fotografii, instalaci ad. Pěstuje žánry jako „fotoromán“ nebo „obrazovou novelu“, využívá postupy divadelní inscenace i filmového střihu, což samo o sobě poukazuje k autorovým mediálním prostupům při hledání výsledného výstavního konceptu. Také současný projekt Screen pracuje s výrazovými přesmyky a kontrasty, tentokrát v rámci jednoho média – malby. „Zjevným leitmotivem výstavy Screen je kombinace geometrické abstrakce a figurálního realismu – geometrie jakožto posel logického i intuitivního myšlení, realismus jako vyslanec milosti, tradice, symboliky ikonografických žánrů. Záměrně se zde spojuje jednoduchost a komplikace, neosobnost a intimita, bezobsažnost s patosem“, vysvětluje svůj záměr autor, který si přizval k vlastní prezentaci ještě dva hosty – Simonu Smrčkovou (1981) a Evžena Šimeru (1980). Výstavu lze navštívit na adrese Biskupský dvůr 6, Praha 1, do 5. 4.
–pev–
Retrospektiva Marka Rothka
Malba Marka Rothka (1903–1970), jednoho z nejvýznamnějších amerických výtvarných umělců 20. století, je v evropských muzeích zastoupena jen zřídka. Jako Marcus Rothkowitz, narozený v litevské části bývalého Ruska, přišel v deseti letech do Spojených států. V roce 1930, po absolvování studií na Yale a New School of Design v New Yorku, začal malovat nejdříve figurativní práce a po krátkém období ovlivněném surrealismem se dostal koncem čtyřicátých let ke svému signifikantnímu velkoformátovému obrazu, sestávajícímu z řady jemných barevných vrstev, které vzájemnými vztahy vyvolávají prostorový dojem a iluzi hloubky. Poslední velká Rothkova výstava v Evropě se uskutečnila v roce 2001 v basilejské Fondation Beyerler. Mnichovská retrospektiva, která poté putuje do Hamburku, prezentuje více než sto autorových obrazů a prací na papíře. K retrospektivě byl vydán obsáhlý katalog. Výstavu Mark Rothko – Retrospektive lze navštívit do 27. 4. v Kunsthalle der Hypokulturstiftung, Theatinerstraße 8, v Mnichově, a od 16. 5. do 3. 8. v Kunsthalle, Glockengießerwall, v Hamburku.
–cl–
televize
Casablanca
Film, který je označován za jeden z nejlepších amerických snímků všech dob a na druhé straně bývá kritizován jako snůška melodramatických klišé. Romanticko-dobrodružného příběhu z druhé světové války se však určitě dotkla červená knihovna – jedním z proslulých podniků africké Casablanky je noční klub Američana Ricka Blaina (ikonický Humphrey Bogart), jenž je útočištěm pro všechny, kdo chtějí zapomenout na nesnadnou dobu. Ricka vytrhává z pasivního a pohodlného cynismu až příchod vůdce protifašistického odboje Victora Laszla a jeho ženy Ilsy (Ingrid Bergmanová), kteří musí získat vízum do USA, jinak by je dostihlo všeho schopné gestapo. Rick ale v Laszlově ženě poznává svou bývalou milenku, do níž je stále zamilován… Velká koncentrace klišé může vést k odmítnutí tohoto skvěle vygradovaného snímku, jehož kultovnímu statutu bychom se mohli podivovat. Částečné vysvětlení by mohl sdělit italský sémiotik a spisovatel Umberto Eco: „…jak známo, tři klišé, která nejsou soudržná, vytvářejí galimatyáš, zatímco tisíc nesoudržných klišé vytváří cosi monumentálního. Je to něco podobného tomu monstróznímu kostelu v Barceloně. Gaudího kostelu Svaté trojice.“
ČT 1, ve čtvrtek 6. 3. v 10.00.
Filmopolis
Letošní 58. ročník filmového festivalu Berlinale je už skoro měsíc minulostí, ale díky Štefanu Uhríkovi a Haně Cielové si jej lze zrekapitulovat v rámci únorového dílu měsíčníku Filmopolis. Můžete se v něm střetnout s filmy Korejce Hong Sangsooa, pohlédnout na jednoho z oscarových favoritů Až na krev (There Will Be Blood, 2007) Paula Thomase Andersona nebo zhodnotit polskou šanci v oscarovém kolbišti – historicko-politické svědectví Katyn Andrzeje Wajdy. Občan Havel byl jediným oficiálním českým zástupcem a uvidíme, jak si na festivalu vedl. Nejen filmem živ jest člověk, jak zjistíte na příkladu ředitele a gurmána Dietera Kosslicka, jenž založil speciální sekci Kulinářské kino. Samozřejmě nesmějí chybět ani ti, kteří byli na letošním ročníku oceněni zlatou medvědí soškou.
ČT 2, v sobotu 8. 3. ve 22.00.
Naprosto osvětleno
Po mamutím úspěchu trilogie Pán prstenů se Elijah Wood logicky soustředil na menší a herecky zajímavější snímky, jako byl vynikající Věčný svit neposkvrněné mysli (režie Michel Gondry, 2004) či adaptace románu Jonathana Safrana Foera Naprosto osvětleno. V něm ztvárnil hrdinu se jménem totožným s autorem předlohy, jenž se coby americký Žid vydává na Ukrajinu v naději, že zde najde ženu, která za druhé světové války zachránila jeho dědečka před nacisty. Společně s naivním ukrajinským studentem Alexem Perčovem (Eugene Hutz) putují poničenou krajinou východní Evropy a pomalu odkrývají stopy minulosti. A nejen té nacistické… Režisér (a herec) Liev Schreiber se s předlohou popral s mírně nevyrovnaným skóre, na druhé straně ale dokázal natočit (i Kusturicou inspirovanou) příjemně nostalgickou road-movie, u které navíc můžeme přemýšlet i o mimofilmových zcizovacích efektech způsobených známými lokacemi (film se natáčel v ČR).
HBO, v neděli 9. 3. v 16.35
–ph–
rozhlas
V pořadu Psáno kurzívou zazní fragmenty z esejistické knihy frankofonního švýcarského prozaika Charlese Ferdinanda Ramuze (1878–1947) Míra člověka. Text vyšel poprvé roku 1935. Z překladu Jiřiny Rybářové připravil Rudolf Matys. Účinkuje Vladimír Brabec. Režie Dimitrij Dudík.
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 6. 3. v 10.00
Komedie nová o vdově
Biblická hra ze 16. století. Pavel Kyrmezer je nejvýznamnější dramatický autor renesančního písemnictví na našem území a pro jeho původ – pocházel z Banské Štiavnice nebo z Kremnice – se k němu jako ke svému národnímu autorovi hlásí i slovenská literární historie. Námět Komedie nové o vdově pochází z Královských knih. Rozhlasová úprava a režie Josef Melč. Scénická hudba Jiří Smutný. Účinkují Libuše Havelková, Miloš Kopecký, Josef Kemr. Natočeno v roce 1968.
ČRo 2 – Praha, v neděli 9. 3. ve 20.05.
Norimberský proces
Pořad byl natočen na památku zavražděných židovských vězňů českého rodinného tábora v Osvětimi (v noci z 8. na 9. 3. 1944). Besedují v něm historička z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Helena Krejčová, ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát, tajemník Federace židovských obcí České republiky Tomáš Kraus a bývalý příslušník izraelské armády novinář David Shorf. V pořadu zazní zvukové dokumenty ze zasedání Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, ukázky z projevů obviněných válečných zločinců a písně z období Třetí říše. Na přípravě zvukových dokumentů spolupracovali Eva Ješutová a Miloslav Turek. Úryvky z Norimberského deníku amerického vojenského psychologa dr. Gustava Marka Gilberta, který byl přítomen po celou dobu procesu, čte Jan Potměšil. Zpívají a hrají příslušníci Hitlerjugend, německé armády, jednotek SS, neznámí interpreti z dobových nosičů a Marlene Dietrichová. Připravila a uvádí Vladimíra Lukařová.
ČRo 3 – Vltava, v pátek 7. 3. ve 20.00.
Kočičí hra
Známá hra Istvána Örkényho o stárnoucích lidech a touze důstojnosti – v rozhlasovém provedení z roku 1973. Maďarský spisovatel a dramatik židovského původu, vystudovaný lékárník chemik, vydal první knihu krátkých příběhů Tanec oceánu v roce 1941. V roce 1942 byl poslán na východní frontu, poté zajat a odveden do lágru nedaleko Moskvy, kde napsal mimo jiné hru Voroněž. V roce 1946 se vrátil do Budapešti, po roce 1956 nesměl čtyři roky publikovat. Popularity si dobyl krátkými povídkami groteskně-absurdní povahy, které vyšly v několika menších svazcích, například Minutové grotesky (Egyperces novellák, česky 1978). V roce 2004 po něm bylo pojmenováno jedno z divadel v Budapešti. V Česku často hrané drama Kočičí hra přeložili František Stier a Ida de Vries. Pro rozhlas upravil Vladimír Mráček. V režii Jana Tůmy účinkují Jana Janovská, Helena Trýbová, Zdena Herfortová.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 8. 3. ve 14.00.
–aj–
aj – Adam Jursa / cl – Čestmír Lang / jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / kv – Klára Vomáčková / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous