literatura
Písečné dítě Violy Fischerové
Autorka devíti básnických sbírek a jedna z nejvýznamnějších současných básnířek bude číst ze své nové knihy Písečné dítě. Úvodní slovo pronese básník, překladatel a nositel francouzského Řádu umění a literatury Jan Vladislav.
Kavárna Musea Karlova mostu (Křižovnické náměstí 3, Praha 1), ve čtvrtek 13. 3. v 19.30.
Pořad z Jana Zahradníčka
Recitátor a performer Mirek Kovářík připravil pořad z poezie známého básníka katolické orientace. Skladba Znamení moci, kterou Zahradníček dokončil těsně před svým uvězněním, se pokládá za jedno z nejostřeji protikomunisticky zaměřených děl české poezie. K podmanivému přednesu připojí Kovářík osobité pohledy na básníkovy osudy. Původní hudba a hudební doprovod Jiřího Pertla a Václava Prejzka.
Rybanaruby (Mánesova 86, Praha 2), v pondělí 17. 3. ve 20.00.
Románový debut Barbory Gregorové
Rusistka a polonistka, překladatelka Doroty Masłowské a Jerzyho Pilcha, vydává v nakladatelství Labyrint svůj první román, nazvaný Kámen – Hora – Papír. Čtení uvede básník Ladislav Puršl, na klávesy doprovodí Michal Špína.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 18. 3. v 19.30.
–pa–
divadlo
Don Juan
Inscenační tým složený z režiséra Jana Nebeského, scénografa Jana Štěpánka, kostýmní výtvarnice Jany Prekové a hudebního skladatele Miloše Štědroně mladšího připravil ve Stavovském divadle Molièrova Dona Juana. Divadlo slibuje zcela novou interpretaci klasického textu. Místo nekonvenčního intelektuála má být Don Juan blíž hédonismu, který byl typický pro dobu Ludvíka XIV. Pod Nebeského režijním vedením hraje hlavní roli Juana Miroslav Donutil, který v Národním divadle odehrál poslední premiéru v listopadu 2006 – Hejtmana v Gogolově Revizorovi. Jak naplní Nebeského juanovskou vizi, vzbuzuje přinejmenším zvědavost. Stejně jako to, jak pojme inscenaci na jevišti Stavovského divadla Jan Nebeský, který klasické texty rád přetváří v originální divadelní obrazy.
Stavovské divadlo (Ovocný trh, Praha 1), ve čtvrtek 13. 3., v pátek 14. 3. a v úterý 18. 3., vždy v 19.00.
Můj Nestroy
Peter Turrini si pro svou hru Můj Nestroy, kterou uvádí Národní divadlo v Brně v české premiéře, vybral jednu stránku života dramatika Nestroye: jeho vztah k herečce a zpěvačce Marii Weilerové, který trval víc než třicet let. Turrini zvolil jedno z osvědčených vídeňských jevišť, kde Nestroy s hercem Wenzelem Scholzem a právě s Marií Weilerovou hráli. Souvislosti divadla a života nebo divadla a světa se již sice mohou zdát trochu ohrané, ale na druhé straně dokážou být poměrně zaručeným lákadlem. Nestroy, hlavní postava vídeňské lidové scény, napsal za šedesát let svého života přes osmdesát dramatických kusů. Turrini ho však pojímá jako rozpornou osobnost, která sice v rychlém sledu píše frašky, ale ve skutečnosti touží po tom stát se tragédem. Divadlo na divadle bude k vidění v ND – Mahenově divadle (Malinovského náměstí 1, Brno) v sobotu 15. 3. a v pondělí 17. 3., vždy v 19.00.
Komplic
Divadlo Na zábradlí uvádí v premiéře hru Komplic od Friedricha Dürrenmatta. Ačkoliv drama není nové a autor ho napsal už v letech 1972–73, divadlo hru pojímá zcela aktuálně. Inscenaci totiž věnovalo přímo Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod bývalým vedením Jana Kubiceho. Kubice se svými tehdejšími spolupracovníky dokonce dělal odborného poradce. Téma prorůstání organizovaného zločinu do politiky má totiž Komplic společné s Kubiceho zprávou. Mrazivou komedii o korupci s mottem „Kdo umře, ten už nespolupracuje“, režíruje David Czesany na scéně Petra B. Nováka. Fakt, že se jedná o českou premiéru, asi nikoho neudiví. Aktuální politický rozměr, pro který se inscenátoři rozhodli, přitáhne k divadlu pozornost. A tu v době nekonečného protahování rozdílení pražských grantů divadla, a nejen to Na zábradlí, potřebují. Aktuálního Dürrenmatta uvádí Divadlo Na zábradlí (Anenské náměstí 5, Praha 1) v úterý 18. 3., v pondělí 24. 3. a v pátek 28. 3., vždy v 19.00.
–jb–
film
Control
Postpunková kapela Joy Division, hřející se na výsluní slávy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, má stále pro mnoho fanoušků kultovní status a její pouhá dvě vyprodukovaná alba jsou živou inspirací pro mnoho zástupců novodobé kytarové vlny (vzpomeňme na zatím poslední senzaci britské kytarové scény, skupinu The Wombats a její úspěšný singl Let’s dance to Joy Division). S myšlenkou filmově ztvárnit biografii tragicky zesnulého frontmana Joy Divison Iana Curtise koketovala již řada tvůrců, snímek nakonec jako svůj debut natočil slavný fotograf a tvůrce videoklipů (Depeche Mode, Nirvana, U2, The Killers) Anton Corbijn. Černobílý snímek vychází z Curtisovy knižní biografie napsané jeho manželkou, děj tedy poměrně důkladně sleduje úspěšnou i tragickou životní cestu rozervané rockové hvězdy, od prvních dětských hudebních pokusů po sebevraždu oběšením v roce 1980. Náročné hlavní role se ujal začínající britský herec Sam Riley, jehož hlavní devízou je nesporná podobnost s Ianem Curtisem, roli Curtisovy ženy Deborah ztvárnila mnoha kvalitními snímky prověřená Samantha Mortonová (Minority Report, Libertin). Na soundtracku snímku se coververzí písně Shadowplay podíleli již zmiňovaní The Killers a všechna živá vystoupení Joy Division objevující se ve filmu odehráli a odzpívali herci.
Premiéra v ČR: 13. 3.
–jj–
Do Uherského Hradiště (nejen) za indonéskou kinematografií
Letošní desátý Seminář asijského filmu v Uherském Hradišti významně zaostří na minulou i současnou indonéskou filmovou tvorbu. Můžete tak zhlédnout jinde neviděné snímky, jako je Bojovník (1960) režiséra Usmara Ismaila či Plot z ostnatého drátu (1961) režiséra Asrula Saniho, pojednávající o osvobozenecké indonéské válce, či z novějších snímků Jeviště u řeky (režie H. Ucik Supra), Srdce (režie Hanny R. Saputra) a Anne (režie Bobby Sandy), natočené v roce 2005. Stálá sekce japonských průzkumů pak nabídne vítězný film z MFF v Benátkách Touha, opatrnost (režie Ang Lee, 2007). Samozřejmě nebudou chybět ani noční projekce japonských manga filmů, dokumenty, výstava uměleckých předmětů z Indonésie, filmové plakáty či hudební vystoupení.
Uherské Hradiště, 14. 3. – 16. 3., acfk.cz.
Mimopražský Jeden svět
Pražská část festivalu Jeden svět vyvrcholí 13. 3. projekcí vítězných snímků, což by v nás mohlo vyvolat dojem, že festival končí a můžeme se „jen“ těšit na další ročník. Jubilejní desátý ročník jde však samozřejmě ve šlépějích svých devíti předchůdců, a proto vyráží do dalších 28 měst na celém území České republiky. S vítěznými snímky, ale i dalšími dokumenty o lidských právech se v tomto týdnu můžete setkat v Třinci (7.–14. 3.), Ostravě (9.–16. 3.), Brně (10.–15. 3.), Plzni (10.–15. 3.), Ústí nad Labem (10.–15. 3.), Olomouci (10.–14. 3.), Českých Budějovicích (12.–15. 3.), Mělníku (13.–15. 3.), Teplicích (13.–19. 3.) a následně v dalších městech. Více informací na jedensvet.cz.
–ph–
hudba
My dva a pes
Jeden italský pár zjistil, že spolu tráví povážlivě málo času a na vině jsou – jak jinak – hudební a vydavatelské aktivity. Založili dvojčlenné improvizační seskupení OvO a žánrově se utrhli ze řetězu – hardcorové odkazy střídají názvuky noise improvizací a elektronických experimentů. Simultánní hra na baskytaru a bicí, mnoho hlasů vycházejících díky efektům z jediných houslí, zpěv na pokraji ukolébavky i zhroucení, zvláštní, interní humor a estetika, metrové dready vylézající zpod masek. Několik alb na vlastním vydavatelství Bar La Muerte i jinde, split singl s guruem japonského noise rocku KK Nullem, lehce naivní malůvky hrubě sešitých usmívajících se těl s amputovanými údy coby výraz vážně míněné nerozlučnosti a nekompromisnosti v životě na cestách (OvO všude vozí své psí miláčky) i ve zvuku. Koncert ve staroměstském opravdu skrytém undergroundu zahájí stále proměnlivé Děti deště, kdysi industrialisté, nyní nekompromisní rockeři.
Chateau l’enfer rouge (Jakubská 2, Praha 1), ve středu 12. 3. ve 20.00.
Nejen „ten od Reeda“
Afroameričan s evropským i indiánským procentem v krvi a virtuózní baskytarista Fernando Saunders je českému publiku znám především jako člen doprovodné skupiny Lou Reeda. Kromě toho nahrával i s hvězdami, jako jsou Eric Clapton, Joan Baez, John McLaughlin, Marianne Faithfull a s dalšími. Svou vlastní skupinu, doplněnou o španělské a švýcarské hudebníky, kvůli níž načas přerušil spolupráci s Reedem, v Čechách již představil. „Když hraji živě, moje energie přichází od diváků, cítím nutnost dát a chci dostat energii. Miluji všechny druhy hudby, díky tomu ta moje pokrývá různé nálady a způsoby, je to směs rocku, soulu, popu a trochu balad. Na koncertech ke svým písním rád přidávám jednu Reedovu, jmenuje se Satellite of Love, zpívám ji i na jeho turné, kde mívá ohromný ohlas.“
Bazilika (areál centra IGY, Pražská 1247, České Budějovice), ve čtvrtek 13. 3. ve 20.00.
Respekt hledačům
Monika Načeva se s Michalem Pavlíčkem setkala už na své debutové desce, kde pro ni zhudebnil texty Jáchyma Topola. Hra na „českou Patti Smith“ ale vzala za své hned s dalším albem Nebe je rudý. Od té doby Načeva zkouší, jaké možnosti jsou na poli táhlé, zasněné a přemýšlivé elektronické hudby. Topolovy texty, opar tajemna a umné balancování na hraně experimentu a tanečního popu, tu s příklonem k odtažitému budování táhlé nepředvídatelnosti, tu s tepem bubnů a bubínků, nejnověji po třinácti letech opět s Pavlíčkem a brněnským gramofonovým virtuosem DJ Fivem. Albovou novinku vydal Respekt, časopis, jehož název nese i probíhající turné.
Solnice (Česká 66, České Budějovice), v pátek 14. 3. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Jiří Kovanda v Klatovech
Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech připravila ve svých prostorách netradičně pojatou souhrnnou výstavu přednímu současnému českému umělci Jiřímu Kovandovi (1953). Mezinárodní ohlas zaznamenal autor především svými akcemi a instalacemi z druhé poloviny 70. let a přelomu 70. a 80. let, které byly na Západě zprvu vnímány jako projev „politického umění“ a později byly začleněny spíše do oblasti kontextuálního umění a minimalismu. Vedle bezmateriálových akcí a prostorových intervencí se umělec věnuje také kolážím a vytváření asamblážových obrazů s recyklačními materiálovými postupy. Kovandův ironický postoj k umění je manifestován i na této výstavě, nazvané Když jsem byl malej, hrál jsem si s holkama. Vedle kreseb, koláží, obrazů, improvizovaných objektů, instalací, intervencí, akcí a performancí doplňuje prezentaci ještě část dokumentární (snímky, katalogy, rekonstrukce starších děl) a především autorsky organizovaná „intervence“ do vlastních děl ze strany přizvaných autorek, kterými jsou: Silvie Arismendi, Nini Beier, Marie Lund, Sylva Brodiová, Veronika Dolanská, Ladislava Gažiová, Eva Humlová, Alena Kotzmannová, Eva Koťátková, Denisa Lehocká, Jitka Mikulicová, Barbora Motlová, Markéta Othová, Adéla Svobodová a – světě, div se – také Toyen. Výstavu lze navštívit na klatovské adrese náměstí Míru 149/I do 1. 6.
Sochy Michala Gabriela
Brněnská Galerie Ars prezentuje v těchto dnech sochařské dílo Michala Gabriela (1960). Autor, absolvent pražské Akademie výtvarných umění (1982–89), patří k zakládajícím členům skupiny Tvrdohlaví (činnost skupiny 1987–1992, nyní velké výstavní návraty v Ostravě a v Bratislavě). V současné době vykonává funkci děkana Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, kde zároveň vede sochařský ateliér. Brněnská výstava představuje autorovy práce posledních let, realizované ve dřevě, plastu a bronzu. Gabriel pokračuje v díle, které se výrazově odehrává mezi jakousi symbolickou archaičností a archetypálností, expresivní zkratkou a abstrahováním k sumarizovaným, jednoduchým, ale pádným formám. K vidění tu jsou dřevěné vrtané sochy pracující s vnitřními prostory a průhledy odhmotňovaného objektu, cyklus děl vytvořených technologií 3D i série věnovaná aktuálnímu tématu reklamního obalu a obalové techniky. Projekt, nazvaný jednoduše Sochy, je možné zhlédnout v Galerii Ars, Veselá 39, Brno, do 4. 4.
–pev–
televize
Al Pacinův Richard III.
Divadelní hry Williama Shakespeara bývají pro mnoho herců často zhodnocením a možná i potvrzením jejich talentu, kdy se může ukázat, do jaké míry se dokážou poprat s předkládanou postavou a posunout ji oproti svým předchůdcům někam dál. Na cestu za pochopením své postavy, celé hry, jejích základních témat, ale i hlubokých pravd a poselství se vydává herec Al Pacino. Vybírá si Richarda III., jeden z Shakespearových nejhranějších kusů, a skrze koláž vlastních výkladů, rozhovorů s různými herci (John Gielgud, Vanessa Redgraveová, Kenneth Branagh, Alec Baldwin, Kevin Spacey, Kevin Kline a další) a v neposlední řadě na základě výseků ze samotné hry se snaží uchopit a hlavně pochopit podstatu této hry. Dokument s hranými pasážemi se tak stává svébytným portrétem umělce přemýšlejícího nad svou prací, ale i zajímavým výkladem Shakespearova díla.
ČT 2, ve čtvrtek 13. 3. ve 23.30.
Až přijde kocour
Čerstvý držitel Českého lva za celoživotní dílo Vojtěch Jasný je jedním z tvůrců nové vlny šedesátých let, do jejíchž proudů se řadí i snímek Až přijde kocour. V režisérově filmografii tvoří volnou trilogii s filmy Touha (1958) a zejména pak s vrcholem Jasného kariéry, vesnickým eposem Všichni dobří rodáci (1968). Všechny tři filmy jsou víceméně variacemi na téma „povahy českého národa“, přičemž v obrazové hrátce Až přijde kocour je to nejzjevnější. Dobová moralita vypráví jednoduchý příběh z malého provinčního městečka, kam přijíždí potulný kejklíř a kouzelník (Jan Werich) společně s magickým obrýleným kocourem. Ten je po sejmutí brýlí schopen odhalovat skryté lidské vlastnosti, kdy je každý zbarven podle svých prohřešků (nevěra – žlutá, pokrytci – fialová atd.). Formální hrátky s barvou se díky kameramanovi Jaroslavu Kučerovi postaraly o zvláštní estetiku celého filmu, jenž byl následně oceněn na několika festivalech.
ČT 1, v neděli 16. 3. ve 14.50.
Brouk
Neuchopitelnost života, v němž se s hravou a komickou absurditou řetězí nepředvídatelné události a situace, jsme mohli nalézt už ve filmu Přízrak svobody režiséra Luise Buñuela. Narativní princip, spočívající v postupném a hlavně nemotivovaném přestupování od postavy k postavě, kdy se pozornost přesouvá na zdánlivě marginální osobu, jež se najednou dostává do středu děje, se objevuje i v americkém nezávislém filmu s názvem Brouk. Režiséři Matt Manfredi a Phil Hay volí lehce absurdní východisko: zašlápnutí brouka, jež na základě „efektu motýlích křídel“ ovlivní řadu postav a dočista jim změní život.
ČT 2, ve středu 12. 3. ve 23.50.
–ph–
rozhlas
Milenec mé matky
Švýcarský spisovatel Urs Widmer (1938), u nás známý jako autor úspěšného coolness dramatu Top dogs o bývalých vrcholových manažerech, napsal v roce 2000 útlou prózu Milenec mé matky (Der Geliebte der Mutter). Jedná se o příběh částečně inspirovaný osobností švýcarského dirigenta Paula Sachera. Text reflektuje tragický, místy až bizarní příběh ženy, osudově poznamenaný celoživotní neopětovanou láskou. Ukázku z překladu Michaely Jacobsenové uvedla A2 v čísle 48/2006, knižní vydání recenzovala Zuzana Augustová (A2 č. 4/2008), která upozornila, že „největší úzkost románu vzbuzuje vypravěčova perspektiva. Respektive nepřítomnost jeho osobní výpovědi, která jako by byla podmíněna absencí matčina vztahu k němu. Vypravěč představuje matčino soužení, bezmála celý její život. O sobě se ale zmíní nejvýš ve třetí osobě jako o onom dítěti, kterého si matka nevšímala, které se za ní jakoby bezmocně ,kutálelo’ nebo se jí chytalo za šaty, když stávala v noci v jezeře a hleděla do rozsvícených oken Edwinovy vily na druhém břehu. Žádná výčitka, pláč nad vlastním životem. Právě to je snad vyjádřením synova vztahu, schopnosti odhlédnout plně od sebe kvůli drahé bytosti, ve snaze pochopit její osud.“ Osmidílná četba začíná ve čtvrtek.
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 13. 3. v 18.30.
Král, Catelli
V pořadu Svět poezie uslyšíme básně českého básníka, překladatele a esejisty Petra Krále a italského autora Giovanniho Catelliho (1965). Vystudovaného advokáta Catelliho zná český čtenář z dvou knih jeho stylově náročných povídek V hloubi noci (1992) a Příjezdy (1994, A2 č. 46/2007). Catelli se často zdržuje v Praze a považuje se za „pražského Itala“. Jeho báseň přeložila Jana Vicenová. Pořad připravil a úvod napsal Petr Motýl.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 15. 3. ve 22.45.
Poblíž Věry Linhartové
O textech zakladatelky české experimentální prózy Věry Linhartové (1938), pro které je charakteristické prolínání časových pásem, splývání dějů, osob, mísení fikce a reality a hra se slovy, budou hovořit bohemistka Sylvie Richterová a básník Jaromír Typlt. Věra Linhartová oslaví v březnu 70. narozeniny.
ČRo 3 – Vltava, ve středu 19. 3. ve 20.00.
–aj–
aj – Adam Jursa / jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous