literatura
Ivan Martin Jirous a Dáša Vokatá
Čtení a debatu se známým představitelem českého undergroundu, básníkem Ivanem Martinem Jirousem (1944) doprovodí na kytaru písničkářka Dáša Vokatá. V roce 2005 vyšla Jirousova korespondence psaná z vězení Magorovy dopisy (viz A2 č. 33/2006) a loni se sbírkám držitele Ceny Jaroslava Seiferta podruhé dostalo vydání v souboru Magorova summa.
Kavárna Musea Karlova mostu (Křižovnické náměstí 3, Praha 1), ve čtvrtek 20. 3. v 19.30.
Čtení Jana Balabána
Za povídkovou knihu Možná že odcházíme (2004) obdržel prozaik, překladatel a publicista Jan Balabán (1961) Magnesii Literu, předloni vyšel soubor Jsme tady (viz A2 č. 8/2007) a nyní podruhé kniha Prázdniny, doplněná CD s několika povídkami v autorově podání. Povahokresba hrdinů jeho povídek, jimiž jsou zklamaní, osamělí, životem unavení lidé, způsobuje specifickou atmosféru povídkových cyklů, které lze chápat jako umělecké pozastavování se nad nejistým postavením duchovních hodnot v současné společnosti.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 25. 3. v 19.30.
Samomluvy, věty, příběhy, fragmenty...
Básník a překladatel Jan Vladislav (1923) byl po podpisu Charty 77 nucen uchýlit se do pařížského exilu a teprve v roce 2003, po smrti manželky, se opět ocitl v Praze. Komponovaný pořad z jeho překladatelského i autorského díla v Divadle Orfeus přednáší Radim Vašinka.
Divadlo Orfeus – sekce krytové divadlo (Plzeňská 76, Praha 5), premiéra ve středu 26. 3. v 19.00.
Hvězdy Pavla Řezníčka
V legendární knize Hvězdy kvelbu, které se dostalo i rozhlasové dramatizace, zachycuje autor život brněnské bohémy v padesátých letech. Řezníčka alias hlavního hrdinu Pekárka navštěvují v jeho krámku osobnosti (v románu s mírně zkreslenými jmény), které podněcovaly brněnský kulturní a umělecký život. Vystupují tu dramatik a režisér Arnošt Goldflam, hudební skladatel a vědec Miloš Štědroň, básníci Skácel, Mikulášek a další. Román dokončil Řezníček v květnu 1986, druhé vydání je doplněno rozhovorem s autorem, fotografiemi a texty Miloše Štědroně a Arnošta Golflama. Součástí večera bude autorské čtení a beseda.
Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno), ve středu 26. 3. v 18.00.
Potulný dělník
Osmý ročník brněnského festivalu poezie, který získal název podle nakladatelského časopisu, krátce vycházejícího od roku 1998. Vyznačuje se vyváženým poměrem autorských čtení, performancí a hudebního programu, nezavedená jména vystupují vedle klasiků. Pozvání přijali mimo jiné Pavel Kolmačka, Ivan Martin Jirous, Tomáš Míka, Miroslav Fišmeister a Jakub Čermák; z hudebního programu stojí za zmínku například Bratři Karamazovi, Kašpar von Urbach nebo Nedělní lidé. Info a program na christiania.cz.
Klub Boro (Křenová 75, Brno), 27.–29. 3.
–pa–
divadlo
Noc bláznů
Divadlo Petra Bezruče si pro březnovou premiéru vybralo komedii australského dramatika Louise Nowry Noc bláznů (v originále Cosi podle Mozartovy opery Cosi fan tutte). Překladatelka Dagmar Bláhová už v sezoně 2003/2004 hru inscenovala v Praze v angličtině se svými studenty. V Ostravě však jde o českou premiéru a vůbec první české uvedení Nowry. Louis Nowra (vlastním jménem Mark Doyle) je rodák z Melbourne, dramatik, spisovatel, scenárista a libretista, narozený v roce 1950. Částečně autobiografickou Noc bláznů napsal už v roce 1970, prvního uvedení se ale dočkala až v roce 1992. O čtyři roky později pak vznikl také film. Hra, která se odehrává v blázinci, kam přijde mladý režisér za svou první zakázkou, odráží dobové australské protesty proti válce ve Vietnamu. Nowra se dotýká poměrně klasického tématu – otázky hranic normality. Noc bláznů může připomenout Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade od Petera Weisse. Zkrátka politika, u Weisse Francouzská revoluce, u Nowry Vietnam, viděná skrze divadlo v blázinci. Každopádně bude Noc bláznů exkurzí do australské dramatiky, která je na našich jevištích ojedinělá. Novinku uvádí v režii Jana Mikuláška Divadlo Petra Bezruče (třída 28. října 120, Ostrava) v pátek 21. 3. a v sobotu 22. 3. vždy v 19.00 a v úterý 25. 3. v 18.00.
Všichni jsme Afričani
Občanské sdružení Komba pořádá sedmý ročník festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani. Tentokrát se představí dramatik z Toga Gustave Akakpo a jeho novinka v českém překladu Habbat Alep, která vychází v Divadelním ústavu jako sedmý svazek překladů francouzsky psané africké dramatiky. Nutno ale dodat, že dramaturgové se o africké drama neperou, takže je festival jednou z mála příležitostí k seznámení s dramatikou afrického kontinentu. Prostřednictvím záznamů dvou inscenací se diváci přenesou na africký divadelní festival FITHEB. Ve Švandově divadle bude k vidění inscenace Pohřešované od jihoafrické dramatičky Rezy de Wet, kterou má divadlo na repertoáru v režii herce Ivana Řezáče. Za pozornost stojí autorský projekt brněnského divadla Feste Identita I.: Náš islám (viz A2 č. 43/2007), který se zabývá způsobem života v islámských zemích a komunitách v konfrontaci se západním životním stylem. V jednom večeru pak bude následovat promítání původně televizního dokumentu Islám po česku, sledujícího příběhy českých konvertitů k islámu z okruhu brněnské mešity. Přednášky přiblíží divadlo v Rhodesii, Zimbabwe a Jihoafrické republice, besedovat se bude s jihoafrickým dramatikem a režisérem Davidem Peimerem. Tvůrčí Afrika se koná v Praze, Liberci, Hradci Králové a Brně od 25. do 31. 3.
–jb–
film
Reservation Road
Severoirský filmový tvůrce Terry George si vydobyl ostruhy nejprve jako scenárista vynikajících irských filmů Ve jménu otce a Boxer a ve své scenáristické kariéře krátce pokračoval i v Hollywoodu (Hartova válka). Po několika televizních zkušenostech dostal v roce 2004 první velkou režisérskou nabídku – výsledkem bylo mnoha cenami ověnčené drama o rwandské genocidě s názvem Hotel Rwanda, které George katapultovalo do pozice jedné z mnoha nadějí současného sofistikovaného mainstreamu. Prubířským kamenem se tak pro něj stává jeho druhý film Reservation Road, vstupující tento týden do našich kin. Příběh snímku osciluje kolem tragédie, která zasáhla hned dvě do té doby dobře fungující americké rodiny: Ethan (Joaquin Phoenix) a Grace (Jennifer Connellyová) přišli při autonehodě o syna, jehož srazil řidič Dwight (Mark Ruffalo), který následně ujel. Zatímco Ethan se pouští se zoufalou pomstychtivostí po stopě vraha svého syna, Dwight se propadá do temných vírů neodbytného pocitu viny. Ironií osudu se nakonec oba otcové setkávají a jejich konfrontace je dramatickým vrcholem filmu. Z výše napsaného vyplývá, že Reservation Road je postaven na obou ústředních mužských postavách, kterým ženské hrdinky pouze sekundují. George se naštěstí může opřít o herecké obsazení (doplněné o Miru Sorvinovou v roli Dwightovy manželky) a i díky jeho režisérským schopnostem lze Reservation Road označit za nadprůměrné filmové drama.
Premiéra v ČR: 20. 3.
–jj–
City Soundscapes aneb výzkum akustické mapy města
Od analogového k digitálnímu je interfakultní projekt pražské FAMU a ČVUT v rámci Institutu intermédií, který se zabývá současným uměním ve spolupráci s pokročilými technologiemi. Od března do května se můžete skoro každý týden vypravit na jeden z tematických bloků (ve formě prezentací, otevřených dílen a diskusí), jež se týkají například virtuální reality, umění nových médií, publikačních aktivit na webu, experimentálního filmu či zvukového umění. Akce jsou sice určeny zejména studentům AMU, ČVUT a FF UK, může se jich ale zúčastnit i veřejnost. Ve čtvrtek 20. 3. (FAMU, učebna U2, 12.20 – 12.45) a v pátek 21. 3. (ČVUT, pracoviště Institutu nových médií, 12.45 – 18.00) se bude konat přednáška a následná dílna Petera Cusacka (UK) s názvem Zvuk, paměť a město – City Soundscape. Umělec a hudebník Peter Cusack se zaměřuje na zvuk v městském prostoru, jeho vnímání a následné použití. V současné době pracuje na projektu Favorite Sound, jemuž se bude věnovat i v rámci pražské přednášky, přičemž výstup celého projektu, probíhajícího do konce roku 2008, by měl mapovat veřejný prostor v Praze, Berlíně a ve Vídni. Více informací na iim.cz.
FAMU (Smetanovo nábřeží 2, Praha 1) 20. 3.; ČVUT (Zikova 4, Praha 6) 21. 3.
Brněnská Fotojatka
Druhý ročník festivalu středoevropské fotografie s názvem Fotojatka přichází do posledního místa své pouti – brněnského kina Art. V pátek 21. 3. proběhne večer, na němž se budou promítat filmy, jež přenášejí fotografie z běžných výstav v galeriích na velkoplošnou projekci. Hlavním hostem dlouhého večera, doplněného několika hudebními vystoupeními, bude Jindřich Štreit, setkáte se ale i se snímky dalších špiček středoevropské fotografie (Rafal Milach, Martin Kollar, František Weyda).
Více informací na fotojatka.cz.
Kino Art (Cihlářská 19, Brno), 21. 3.
Johnnie To v Paříži
Pokud vás na posledním ročníku festivalu asijského filmu Filmasia zaujaly tři snímky hongkongského režiséra a producenta Johnnieho Toa (Šílený detektiv, Železný trojúhelník, Naprosto neočekávané), máte skvělou záminku na výlet do Paříže. V tamní Cinematéce totiž od 5. 3. do 11. 4. probíhá retrospektiva tohoto originálního žongléra s filmovými žánry, v jejímž rámci můžete zhlédnout celkem třicet snímků. Velký obdivovatel Sama Peckinpaha a Francise Forda Coppoly a současník velikánů hongkongského žánrového filmu Johna Woo či Tsuie Harka začal natáčet už na počátku osmdesátých let, ale autorsky zajímavý se stává až v polovině devadesátých let, kdy zakládá vlastní produkční společnost Milkyway films. Právě tehdy začíná natáčet osobní projekty výrazného stylu, na nichž si vybrušuje kombinaci žánrové flexibility (a originality) s divácky lákavými prvky. Režisér neřídí obsah svých snímků čistou akcí, ale odvíjí ji přímo od postav, a tím posouvá původně akční žánr téměř k autorského filmu. Více informací na cinematheque.fr.
Paříž, 5. 3. – 11. 4.
–ph–
hudba
Heavy Mental
Na Brno se chystá již šesté pokračování vydařeného koncertního večírku Heavy Mental s podtitulem Plug‘n‘Pray. Za celou akcí stojí mladý brněnský net label Michala Fridricha Chernobyl Musick. Na chystaném, převážne laptopovém pokračování vystoupí krom dobře známého a v Praze žijícího Angličana MatKoreho či IDM objevu Sonority ze Židlochovic (tentokrát jako DJe) i méně provařená jména s velkým potenciálem, například brněnský Strangelet (dříve _clean, vlastním jménem Filip Škubal), který svůj mix ambientu, terénních nahrávek a glitchové elektroniky nedávno předvedl i na vystoupení ve vídeňském Flucu či na remixové kompilaci holandské ikony experimentální hudby Machinefabrieka. Jeho poslední EP vyšlo v internetovém vydavatelství Cryoworks, jehož je spoluzakladatelem. Dalším brněnským vystupujícím bude Jiří M. Špičák alias Even The Hills Have Eyes, odhodlaně propojující ambient, drone a terénní nahrávky s low-fi a hlukem. Taktéž zahraje Kačica Lyžičiarka a o pohyblivé obrázky se postarají VJs Tvprodukt a P.O.P.Corp.
Fléda (Štefánikova 24, Brno), ve čtvrtek 20. 3. ve 21.00.
Pash*
Eleganz und Dekadent mit Experiment
Nepřehlédnutelná, předválečně dekadentní diva Jessie Evans má za sebou pestrou kariéru: na přelomu tisíciletí začínala jako saxofonistka a zpěvačka losangeleské divoké dívčí gothic-punkové skupiny Subtonix, od roku 2002 byla tváří kapely The Vanishing, ozdoby dnes už neexistujícího labelu GSL. Současně s tím pracovala na elektroničtějším projektu Autonervous, mihla se i v sestavě portlandských Glass Candy. Někdy v roce 2004 se rozhodla přesídlit na starý kontinent, kam jinam než do Berlína, kde vznikly základy její sólové desky, kterou umělkyně dále rozpracovala ve studiu v Mexico City v péči producenta a jejího dvorního bubeníka Tobyho Dammita, známého ze Swans a doprovodné skupiny Iggyho Popa. Vedle něho na desce, která se v těchto dnech dokončuje, hostují např. Budgie (Siouxsie, The Creatures), Namosh nebo Martin Wenk (Calexico). Poslechněte si album naživo ještě před vydáním.
Skutečnost (Francouzská 76, Praha 2), v pátek 21. 3. ve 20.00.
Impro #11
Saxofonista Jiří Durman a hráč na strunné nástroje (především violoncello) Miroslav Posejpal jsou vedle Free Jazz Tria Olomouc jedinými hudebníky, kteří na tuzemské scéně kontinuálně rozvíjejí postupy volné improvizace s jazzovými základy.
Od poloviny sedmdesátých let si duo (často doplňované hráči na perkuse) buduje svébytný hudební jazyk s pozoruhodnou souhrou, smyslem pro napětí a citlivým doplňováním základního obsazení saxofon a cello o další nástroje – gongy, dechy a podobně. V polovině osmdesátých let v triu vydali album v prominentním vydavatelství improvizované hudby Leo Records, po několikaletém mlčení v devadesátých letech se vrátili na koncertní pódia, občas posíleni Alexem Vamberkem, perkusistou s kořeny v industriální hudbě. V rámci jedenáctého pokračování série Impro jejich zvuk obohatí hudebník Jaroslav Kořán, tentokrát v roli strůjce obrazů.
Experimentální prostor Roxy/NoD, (Dlouhá 33, Praha 1), v úterý 25. 3. v 19.30.
–pf–
výtvarné umění
Oscar Niemeyer: Brasilia
Proslulý architekt a žijící nestor modernistické architektury Oscar Niemeyer (1907) oslavil minulý rok 100. narozeniny. Jeho jméno je spojeno především s realizací velkorysého urbanistického celku – s výstavbou nového hlavního města Brazílie: Brasilia. Jedná se doslova o „velkolepou báseň psanou železobetonem a ocelí“, jak uvádí tisková zpráva k projektu, který představuje dílo tohoto světového architekta v prostorách Národní galerie – respiria 5. patra Veletržního paláce (Dukelských hrdinů 47, Praha 7). Praha je tak po Slovinské národní galerii v Lublani druhým místem, kam putuje tato výstava, autorsky připravená slovinským historikem architektury a diplomatem Damjanem Prelovšekem.
Součástí projektu, který lze navštívit až do 15. 5., je také doprovodný katalog a dvě komentované prohlídky dne 26. 4. a 7. 5., vždy od 15.00.
Moudrost
Brněnská Galerie G99 představuje projekt dvojice pražských Rusů Vasila Artamonova (1980) a Alexeye Klyuykova (1983). Oba se pohybují na pražské umělecké scéně od roku 2005 a věnují se práci v různých médiích (videoperformance, instalace, malba). Důležitou součástí jejich tvorby jsou akce ve veřejném prostoru, jako Natírání vrat garáže nebo Sázení stromu (2007). Tematicky osahávají oblasti etiky, sociopolitiky a umělecké historie. Rádi pracují s intervencemi do teritorií definovaných vlastnicko-právními vztahy. Také se skrze ironickou hru snaží o rekapitulaci a jiný pohled na klasickou ruskou avantgardu 20. století. Jejich způsob práce má východisko v konceptuálních strategiích, které oba autoři slučují se zachováním vizuální stránky konečného výstupu. Brněnská výstava, provokativně nazvaná Moudrost, je postavena intermediálně, jsou zde obrazy, sochy, instalace a videoprojekce. Připravil ji kurátor František Kowolowski a lze ji zhlédnout v Galerii G99 (Dominikánská 9, Brno) do 13. 4.
–pev–
televize
Původní Oko
V současné době se v českých kinech prohání stejnojmenná a zároveň strašlivá (nikoli strašidelná!) adaptace asijského hororu Oko (hlavní „role“ Jessica Alba), jejíž zhlédnutí zákonitě vrhá nekvalitní stín i na původní snímek. Oko (Jian gui, 2002), natočené v mezinárodní asijsko-evropské koprodukci, je ale filmově mnohem zajímavější, než by se mohlo po zážitku s figurínovitou Jessikou Albou zdát. Režiséři Danny Pang a Oxide Pang Chun se filmem připojili k úspěšné vlně asijských hororů (Kruh, Temná voda, Nenávist, Phone), které Hollywood následně hojně přetáčí a jež svou duchařskou atmosférou výtečně využívají výchozí premisy slepé dívky. Respektive slepé jen dočasně – Mun (Angelica Lee) je nevidomá od dětství, avšak po úspěšné operaci očí, kdy jsou jí transplantovány rohovky zemřelé dívky, poprvé v životě spatří obrysy světa kolem sebe. Ve světě, který nikdy neviděla, se ale záhy začnou objevovat bytosti, jež do něj zcela jistě nepatří… Návrat vizuality do dívčina života režiséři skvěle ztvárnili ryze filmovými prostředky, přičemž v hororových pasážích nesklouzávají ke snadnému postupu klasických „lekaček“.
ČT 2, ve středu 19. 3. ve 23.40.
Richard III. klasicky i přeneseně
Česká televize zahájila minulý týden filmem Al Pacino – Richard III. krátkou minisérii nazvanou Tři tváře Richarda III., v níž pokračuje klasickou adaptací mistra nastudování shakespearovského dramatu, ale i jeho filmového ztvárnění, Laurence
Oliviera. Snímek z roku 1955 je vyvrcholením Olivierových adaptací děl anglického klasika na filmové plátno (Jindřich V., 1943; Hamlet, 1948), přičemž hlavní úlohu proradného Richarda ztvárnil sám režisér. Známý příběh, odehrávající se v průběhu tzv. války růží, sleduje intriky a úskoky bratra Richarda, jenž se neštítí ničeho, co mu pomůže na úkor jeho bratra Edwarda IV. k moci. Olivier poprvé použil materiál technicolor, přičemž z našeho hlediska je zajímavé, že za kamerou stál přední český kameraman Otto Heller. Cyklus tří filmů bude pokračovat příští čtvrtek (27. 3.) jednou z posledních adaptací režiséra Richarda Loncraineho, v níž hlavní roli ztvárnil Ian McKellen, který spolupracoval i na scénáři. Příběh bude tentokrát přesunut do Anglie třicátých let minulého století.
ČT 2, ve čtvrtek 20. 3. ve 23.20.
Syriana
Propletení několika dějových linií na pozadí ústředního problému či tématu si scenárista Stephen Gaghan vyzkoušel už ve filmu Traffic režiséra Stevena Soderbergha. Drogovou problematiku tentokrát vyměnil za oblast ropného průmyslu, jeho vlivu a nitek moci, jež se s ním zákonitě proplétají. Gaghan se v Syrianě (2005) chopil scénáře i režie, přičemž natočil naprosto nekompromisní politický thriller, v němž je vše spojené se vším a jenž nerezignuje na inteligenci diváka. Komplikovaný děj, zalidněný velkým množstvím postav (George Clooney získal za ztvárnění agenta CIA Oscara), se snaží o zmapování situace černého zlata, přičemž skáče z amerických kanceláří ropných společností na Blízký východ do paláců šejků, přes nuzné příbytky arabských dělníků k podvodníkům, teroristům či politikům. Gaghan si neklade nízké cíle – zobrazuje dichotomii Západu a Východu a zároveň naznačuje odpovědi na otázku, zda si liberální společnost nemůže za nárůst extremismu sama. Syriana nehodnotí, pouze ukazuje a díky komplexnímu propletení vztahů a situací se může věnovat příčinám a následkům současného stavu.
HBO 2, ve středu 19. 3. ve 21.55.
–ph–
rozhlas
Výlet pana Broučka
Nepříliš statečný a stejně málo zvídavý pražský měšťan Matěj Brouček z konce 19. století cestuje časem do nepohodlného období husitských válek. Román Svatopluka Čecha Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století patřil dlouhou dobu do povinné školní četby, byl tedy velmi málo čten. Jeho sarkastický humor není namířen jen na tupého Broučka, komiksová zaťatost a černobílost je zřejmá i u kladných husitů. Text zdramatizoval Emil František Burian, pro rozhlas upravil Antonín Langr, v režii Jiřího Rolla účinkují Bohumil Záhorský, Jindřich Janda, Stanislav Neumann. Rozhlasová hra o příliš mnoha malých straších najednou pochází z roku 1968.
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 20. 3. v 20.00.
Smetištní sochařka se sochařkou Věrou Janouškovou
Komponovaný pořad Karla Oujezdského s podtitulem Mezi smaltem a papírem připomíná výraznou osobnost české výtvarné scény 20. století Věru Janouškovou (1922), spoluzakladatelku skupiny UB 12. Autorka řady figurálních plastik, především sedících ženských postav se silným lyrickým nábojem, prošla na přelomu 50. a 60. let výraznou proměnou – nahradila klasickou sochu neformálnějším objektem. Od té doby kombinuje materiál (osinkocement, železo, smalty) a dosahuje často složité strukturální úpravy povrchů. Redukovala figuru do plošné podoby „totemu“. Používá spotřební odpad, s nímž pracuje tradičním způsobem: postupným přidáváním vhodných dílů recykluje podobu člověka. Vedle sochařské tvorby vytvářela od počátku 70. let papírové koláže, zaměřené na siluetu člověka nebo hlavy. Její práce lze vidět například ve stálé sbírce ve Veletržním paláci v Praze.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 22. 3. v 10.00.
Hovory s bachařem
ATOM je krycí jméno údajně jedné z nejúspěšnějších operací československé komunistické kontrarozvědky – 1. správy 2. oddělení StB na začátku 60. let minulého století. Ludvíku Rozkusovi (krycím jménem Batler), který pracoval v soukromé rezidenci amerického velvyslance v Praze jako majordomus, se podařilo propašovat odposlouchávací zařízení přímo do pracovny velvyslance. Akci řídil major StB, řídící důstojník 1. správy 2. oddělení Vratislav Herold, který svůj příběh vyprávěl redaktorovi Rádia Česko a předsedovi sdružení Post Bellum Mikuláši Kroupovi. „Měli jsme své duble agenty v uprchlických táborech v zahraničí a díky nim jsme měli přehled téměř o každém agentu chodci, který byl americkou službou CIC vysílán do Československa. Někdy jsme si na centrále StB říkali, že Američané sem posílají doslova plebs, jednoduché lidi, které máme za úkol chytat. Možná odváděli jen naši pozornost od významnějších zpravodajských akcí,“ vypráví bývalý bachař z jáchymovského tábora Bratrství. Jeho vyprávění v dokumentu z cyklu Příběhy 20. století komentují historikové z Ústavu pro studium totalitních režimů Tomáš Bursík a Radek Schovánek.
ČRo 6 – Rádio Česko, v neděli 23. 3. v 10.05.
–aj–
aj – Adam Jursa / jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / pa – Petr Andreas / pash* / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous