literatura
Lidové pověsti Ondřeje Fibicha
Přednáška a čtení básníka, antikváře a sběratele pověstí Ondřeje Fibicha nese podtitul „Říční pocta českým králům aneb řeky, mosty a brody v pověstech“. Fibich je členem maltézského řádu a antikvářem na strakonickém hradě, publikoval několik básnických sbírek a soubor Prácheňský poklad, v němž zachycuje pověsti z Prachaticka a Pošumaví. Nyní představí kompozici ze sbírky lidových pověstí povodí Vltavy a Otavy. Program doprovodí výstava fotografií Ivany Řandové.
Kavárna Musea Karlova mostu (Křižovnické náměstí 3, Praha 1), ve čtvrtek 27. 3. v 19.30.
Veletrh dětské knihy v Liberci
Téma 6. ročníku veletrhu má název „Příběhy zvířat – cesta ke knize“ a samostatná sekce „Můj přítel pes“ připomene sedmdesáté výročí úmrtí Karla Čapka a jeho knihu Dášeňka čili život štěněte. Info na veletrhdetskeknihy.cz.
Liberecké výstaviště (Masarykova 24, Liberec 1), čtvrtek 27. 3. až sobota 29. 3.
Sympozium o E. E. Kischovi
Spisovatel, dramatik a novinář Egon Erwin Kisch se zapsal do dějin žurnalistiky jako jeden ze zakladatelů žánru moderní literární reportáže. Dopolední blok sympozia se bude zabývat jeho literární tvorbou, odpolední část bude věnována tradici literárního a investigativního novinářství. Otázka kischovské novinářské tradice a dnešního žurnalismu bude hlavním bodem diskuse českých a německých novinářů. Celodenní sympozium zahájí spisovatelka Lenka Reinerová, jež několik let žila v Kischově blízkosti.
Program na www.czechcentres.cz. České centrum (Rytířská 31, Praha 1), v pondělí 31. 3. od 9.30 do 18.00.
Dědictví Gillese Deleuze
Profesor současné filosofie na Middlesex University of Londres Erick Alliez je myšlenkovým následovníkem Gillese Deleuze, francouzského poststrukturalistického myslitele, jehož díla byla v poslední době přeložena do češtiny (z nedávno vyšlých např. Bergsonismus, viz A2 č. 24/2007). Alliez ve svých pracích ukazuje, jak Deleuze ovlivnil současnou francouzskou filosofii.
Při návštěvě na FF UK profesor Alliez představí svá estetická bádání v díle Pensée Matisse, vydaném v roce 2005; simultánně tlumočená přednáška bude doprovázena projekcí. Jeho další přednáška se uskuteční ve Francouzském institutu na počest nedávno zesnulého profesora FAMU Přemysla Maydla, který se Deleuzovu dílu rovněž věnoval. Alliez tu přiblíží Deleuzovo vnímání filmu a výklad doprovodí záznamy z přednášek proslovených Deleuzem v letech 1981 až 1984.
Filozofická fakulta UK (nám. Jana Palacha 2, Praha 1, místnost 217), v pondělí 31. 3. od 15.50 do 17.30.
Kino 35 Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v neděli 2. 4. v 18.00.
–pa–
divadlo
Čekej do tmy
Audrey Hepburnová získala za roli Susy ve filmu Čekej do tmy nominaci na Oscara. Komorní detektivku Američana Fredericka Knotta uvádí v premiéře Slezské divadlo Opava s Hanou Baroňovou v hlavní roli. Knott napsal hru v roce 1966, režisér Terence Young ji zfilmoval rok poté. Českou premiéru pak mělo drama v roce 1971 v Městských divadlech pražských, takže opavská novinka se nepohybuje v inscenačním vzduchoprázdnu. Čekej do tmy je zároveň premiérou mladé herečky Hany Baroňové ve Slezském divadle – členkou souboru je teprve od února 2008. V Opavě se však inscenace ocitá na konzervativním repertoáru, kde převažuje klasika (Goldoni, Čapkové, Schiller, Molière) nebo komedie (D. Churchill: Natěrač). Slezské divadlo (Horní náměstí 13, Opava) hraje Čekej do tmy v neděli 30. 3., v úterý 1. 4., ve čtvrtek 3. 4. a v pátek 4. 4., vždy v 19.00.
Pantomima v Komedii
Divadlo Komedie, nedávno oceněné Cenou Alfréda Radoka jako Divadlo roku 2007, dříve hostilo festival pantomimy, klaunerie a grotesky Mimraj (viz A2 č. 3/2006). Nejnověji uvádí obnovenou premiéru inscenace Borise Hybnera Clowntime Blues. Hybner je představitel klasické české pantomimické školy a souputník Ctibora Turby. Po Turbovi také převzal pomyslnou štafetu ve vedení specializované Katedry nonverbálního a komediálního divadla na pražské HAMU, kterou Ctibor Turba založil. Absolventi katedry patří k nepřehlédnutelným osobnostem současného pohybového divadla – ať už je to Adéla Laštovková Stodolová nebo Vojta Švejda. Příležitostí vidět na jevišti Hybnerovy žáky je poměrně dost. Učitelových vystoupení však není mnoho, proto stojí za pozornost. „Clowntime je život, stoptime je Smrt a má privátní groteskní meditace je o tomhle,“ uvádí inscenaci Hybner. Za motto si vybral známé „Svět je báječné místo k narození…“ Lawrence Ferlinghettiho. Pantomima je k vidění v Divadle Komedie (Jungmannova 1, Praha 1) v úterý 1. 4. v 19.30.
Dejvická OFF zóna
Dejvické divadlo dává každý měsíc na svém jevišti prostor hostům a OFF zóně. Poměrně pravidelně hostí „off“ inscenaci Židlí Eugena Ioneska v úpravě, režii, výpravě i hereckém ztvárnění Vandy Hybnerové a Saši Rašilova. Do OFF zóny se například v březnu vešla také videoprojekce televizního záznamu dejvické inscenace Sirup autora a režiséra Miroslava Krobota, která patří k oslavám 15. výročí Dejvického divadla. V dubnu se kromě další reprízy Židlí objevuje v OFF zóně scénické čtení ani ne třicetiletého polského dramatika Michała Walczaka a jeho thrilleru Cesta dovnitř pokoje. Čtení vzniká jako spolupráce Dejvického divadla, časopisu Svět a divadlo a Polského institutu v Praze v úpravě a inscenačním náčrtu Abdulkarima Malika. Walczak má na svém kontě desítku her, jeho Pískoviště se hraje v Divadle Na zábradlí v režii Jiřího Pokorného. Ve scénickém čtení, které je zároveň premiérou i derniérou, vystupují Martha Issová, Klára Melíšková, Martin Myšička, David Novotný a Pavel Šimčík. Dejvické divadlo (Zelená 1084/15a, Praha 6), ve středu 2. 4. v 19.30.
–jb–
Černý smích medúzy
Černý smích medúzy je surrealistická, temná alegorie o ženské imaginaci, o pocitu bezradnosti, o nesnesitelné erotice, o ženském prorůstání v zahradě muže, s nímž byl život peklo. Je to zrcadlení Shakespearových žen v životě dívky, která neunesla svou beznaděj – Lady Macbeth, Ofélie a nezkrotná Kateřina přicházejí ze snů a vedou nás do krajiny krajností: smích, temné imago, zrcadlový odraz úzkosti, touha po druhém jsou echem neodolatelného smíchu medúzy. Být, nebo nebýt – to není otázka, ale surreálná odpověď, přicházející z hlubin tíživé existence... Společenství žen je společenstvím delfínů!
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), v pátek 28. 3. ve 20.00.
–jh–
film
Bobule
Bobule jsou celovečerním debutem mladého režiséra Tomáše Bařiny, který během studií na pražské FAMU natočil několik dobře přijatých středometrážních filmů (Konec sezóny, Nelásky) a zároveň se velmi úspěšně uchytil v branži televizních reklam (spoty s Bóbikem pro server centrum.cz). Nyní vstupuje Bařina do celorepublikové distribuce s letní poetickou komedií, která divákům nabízí mix sentimentálních záběrů „ovíněné“ jihomoravské krajiny a lapidárních teenagerovských vtipů. Děj snímku sleduje mnohokrát osvědčený model cesty z města – drobní podvodníčci Honza (Kryštof Hádek) a Jirka (Lukáš Langmajer) se díky shodě náhod ocitají v terra incognita jihomoravského venkova, kde postupně poznávají půvaby genia loci neznámého prostoru, místního lahodného vína a krásné dcery místního vinaře (Tereza Voříšková). Bobule oscilují mezi jemnou poetickou náladou v duchu Scottova Dobrého ročníku a domácí teenagerskou „zasouvací“ komedií v duchu Snowboarďáků či Expertů. I přes tuto žánrovou nevyhraněnost naznačuje film Bařinovu režisérskou suverenitu a jeho schopnost vytvořit působivou atmosféru filmu. Hlavní roli tak v Bobulích hraje fotogenická Pálava, kterou obstojně doplňuje především nová hvězdička českého filmu Tereza Voříšková (Svatba na bitevním poli, Venkovský učitel), pro niž je role v Bobulích zatím nejvýraznější rolí kariéry.
Premiéra 27. 3.
–jj–
Febiofest 2008 nejen v Praze
Jubilejní patnáctý ročník (nejen) pražského festivalu Febiofest přichází s řadou novinek. Jednou z nejpodstatnějších je určitě obměna dramaturgického týmu, do jehož čela se dostávají Štefan Uhrík a Hana Cielová, kteří dosud působili ve Fóru nezávislých na MFF v Karlových Varech. Oba slibují příklon k větší „uživatelské přívětivosti“ přehlídky, což odráží už podtitul festivalu „Přátelský k divákovi“. Festival poprvé obsahuje i soutěžní sekci s názvem Nová Evropa, kde z 16 snímků vybere ten nejlepší 33členná porota, složená atypicky nikoli z filmových profesionálů, ale ze „vzorku“ diváků. Před zahájením festivalu probíhal předvýběr přihlášených filmových fanoušků, již posléze rozhodnou o nejlepším mladém evropském filmu. Febiofest ale nabídne i tradiční sekce, jako je Kino osobností, které poctí svou přítomností švédský režisér Roy Andersson, či Asijské panorama. Na filmové fajnšmekry naopak čeká nová sekce Kino extrémů, kde se setkáte s experimenty všeho druhu. O kvalitě změn a zejména vybraných filmů se navíc mohou přesvědčit i mimopražští zájemci, protože festival se ve svých Ozvěnách už tradičně vypraví do 17 českých a slovenských měst. Více informací na febiofest.cz.
27. 3. – 4. 4.
Filmové dialogy v pražské La Fabrice
Holešovický klub La Fabrika se pustil do zajímavého projektu s názvem Filmové dialogy, jenž si klade za cíl na jedné straně plnit filmová přání pozvaných hostů, ale zároveň vytvořit přirozený prostor pro dialog diváků a tvůrců. Ti by navíc měli být vždy z trochu odlišných světů – například filmař versus spisovatel či hudebník. První večer proběhl ve znamení Jiřího Menzela a Jiřího Suchého, přičemž v úterý 1. 4. se můžete setkat s básníkem a malířem Pavlem Zajíčkem (DG 307) a divadelním a filmovým režisérem Miroslavem Bambuškem, kteří uvedou derniéru hudebně-básnické filmové projekce Upíra Nosferatu (režie Fridrich W. Murnau, 1922) s hudebním doprovodem DG 307. Více informací na lafabrika.cz.
La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7).
–ph–
hudba
Hvězda z Bergenu v berlínské sestavě
Norský zpěvák a kytarista Erlend Øye z Bergenu, známější polovička písničkářských Kings of Convenience, hostující člen sestavy Röyksopp či DJ zpívající do svých mixů, je zaručeně tím, co přitahuje nejvíce pozornosti na berlínské čtveřici The Whitest Boy Alive, která předloni vydala na vlastním labelu Bubbles debutovou desku s výstižným názvem Dreams. Sice proklamují, že před pěti roky začínali jako taneční projekt, v současné době však holdují přímočarým indie popovým, omamně kytarovým a zasněným melodiím s hladivým vokálem, aniž by zabředli do maistreamu a ztratili tak náročnější publikum. Minimalistické bicí, chytlavé kytarové riffy, střídmá skladba a uvolněná a intimní atmosféra.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), ve čtvrtek 27. 3. v 19.30.
Třesme se, těšme se (!)
Američtí Black Lips, milovaná i obávaná čtveřice z Atlanty, si získali pověst živelným koncertováním, zahrnujícím ohňostroje, kropení hasicím přístrojem, nahotu, zvracení i vzájemné líbání. Není divu, že mají zákaz hraní v několika klubech. Poslední desku Good Bad Not Evil vydali u jednoho z nejstylovějších labelů Severní Ameriky, Vice Records. Ledabylé pozérství Beach Boys, halucinogenní barevnost Velvet Underground, trochu blues, hodného punku i ironického country, heroické postoje a stoprocentní nasazení v krátkých skladbách se slušnou kuráží. Předskakují pražští Fetch!
Klub 007 (areál kolejí ČVUT, Chaloupeckého 7, Praha 6), v pondělí 31. 3. ve 20.00.
pash*
Týden premiér
Páteř mezinárodně organizované přehlídky vybrané soudobé hudby Pražské premiéry je jedenáct koncertů v Dvořákově síni. Česká, Moravská a Plzeňská filharmonie, Pražský komorní orchestr a další předvedou díla například zakladatele spektralismu Tristana Muraile, Luciana Beria, Salvatora Sciarrina, Jindřicha Felda, otce a syna Hurníkových i příslušníků nejmladší tuzemské skladatelské generace.
Rudolfinum (Alšovo nábřeží 12, Praha 1), od soboty 29. 3. do neděle 6. 4.
Z PR dopisu pořadatele:
„Dovoluji si Vás tímto upozornit na blížící se koncert slavného mistra skladatele Gorana Bregoviče. Goran Bregovič a jeho Svatební a pohřební orchestr (Weddings and Funeral Orchestra), téměř třicetičlenné těleso, které tvoří dechová sekce z Bělehradu, čtveřice bulharských zpěvaček, pravoslavný sbor, smyčcová sekce z Polska, perkuse, dirigent a sbormistr Ognjan Radivojević. Bregovič je jedním z nejznámějších balkánských hudebníků.
Proslavil se především tvorbou hudby k filmům slavného režiséra Emira Kusturici (např.: Dům k pověšení, Arizona Dream), je proslulý jako zasloužilý velvyslanec balkánské kultury a už dávno je celosvětově uznávanou značkou. Také v naší zemi má spoustu fanoušků, milujících jeho tvorbu, filmovou hudbu i spontánní energii, kterou okouzlí diváky během koncertů. Díky jeho vrozenému citu pro rytmus a scénickou harmonii patří koncerty Svatebního a Pohřebního Orchestru mezi nejatraktivnější a fascinující podívané.“
Kongresové centrum (5. května 65, Praha 4), v pondělí 31. 3. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Milada Marešová v MG
Zapomenutá malířka českého modernismu se jmenuje současná výstava pořádaná Moravskou galerií v Brně. Kurátorka výstavy Martina Pachmanová zde souhrnně představuje dílo Milady Marešové (1901–1987), jedné z nejvýraznějších českých umělkyň meziválečného Československa, kterou doposud česká uměnověda opomíjela. Autorka studovala na pražské Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění u Vojtěcha Hynaise. Absolvovala také pařížskou stáž u Františka Kupky. V roce 1925 poprvé samostatně vystavovala – v Topičově salonu v Praze. Výraznou uměleckou etapou Marešové je soubor děl (obrazů, kreseb, grafik, ilustrací) z 20. a 30. let, ovlivněných německou Novou věcností, kterou česká meziválečná avantgarda tehdy nepřijala a zcela vytěsnila. V té době autorka spolupracovala jako ilustrátorka s řadou periodik, například Prager Presse, České slovo, Lidové noviny, Pestrý týden nebo Ženský svět. Roku 1940 byla zatčena gestapem za odbojové aktivity kolem časopisu V boj a vězněna v ženské káznici ve Waldheimu. Epilog výstavy pak tvoří poválečná tvorba Marešové, zaměřená především na knižní dětskou ilustraci. Prezentaci plnou nových objevů lze zhlédnout v Pražákově paláci (Husova 18, Brno) do 25. 5.
Jiří Šindler v Roudnici
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem pokračuje v prezentaci umělců narozených ve 20. letech 20. století. Tentokrát se kurátor výstavy Ivo Binder zaměřil na dílo méně frekventovaného autora Jiřího Šindlera (1922). Autor je absolventem pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, grafické speciálky Antonína Strnadela (v letech 1943–1950). Ještě za studií byl ovlivněn O. Menhartem (písmař), J. Vyskočilem (knihař) a V. Vokolkem (tiskař). Od roku 1941 se věnuje ilustraci, knižní grafice a kaligrafii. Patří do silné generace umělců, jakými jsou například Stanislav Kolíbal, Jiří a Daisy Mrázkovi, Adriena Šimotová, Václav Boštík nebo Gertruda Gruberová-Goepfertová. Rané Šindlerovo dílo zrcadlí trauma 50. let. Autor je prožil mimo kulturní centra, když se po absolutoriu vrátil zpět do rodné obce Korouhve u Poličky. Uměleckou seberealizaci nalezl nakonec v písmu. Šindlerova tvorba je spjata především s tvorbou knihy. Ceněné jsou autorovy ilustrace básnických sbírek (F. Halas, V. Holan, J. Vladislav ad.) a světové beletrie (I. Babel, N. V. Gogol, F. M. Dostojevskij ad.), ale také například jeho hlaholská abeceda, určená k tiskovému převodu misálu. V Roudnici bude k vidění od 3. 4. do 8. 6. kolem 100 exponátů, především Šindlerovo grafické dílo posledních let. Výstavu doprovází katalog.
–pev–
televize
Babel
Rodák z Mexico City, režisér Alejandro González Ińárritu na sebe upozornil už drsným debutem Amores perros – Láska je kurva (2000), v němž poprvé využil nechronologickou formu příběhů, jež se navzájem proplétají a ovlivňují. Název filmu předjímá jedno z Ińárrituových témat – lásku, nebo naopak její nepřítomnost. Ta se spolu s neschopností komunikace objevuje i ve snímku 21 gramů (2003), brilantní mozaice několika lidských osudů a úvaze o pomíjivosti lidské existence, či naposledy ve filmu Babel (2006). Režisér jako by postupně zaměřoval pozornost ne na jednotlivé osudy , ale na celý svět a místo člověka v něm. Babel opět sleduje několik příběhů – dvojici Američanů, kteří jsou na zájezdu v Maroku svědky tragické události; chůvu jejich dětí, jež se bojí, že nestihne očekávanou rodinnou slavnost v Mexiku; mladou hluchoněmou Japonku, jež teprve hledá své místo v životě, a nakonec dvojici marockých chlapců, jimž se do rukou poprvé dostává puška… Ińárritu společně se svým kameramanem Rodrigem Prietem vytvářejí vizuálně úchvatný pohled přes několik kontinentů, který už z názvu odkazuje na zmatení jazyků, jež není božím trestem, ale naší vinou.
HBO, v neděli 30. 3. ve 20.00.
O Schmidtovi
Muž odcházející do důchodu a jeho rozčarování nad nepříliš uspokojivým stavem jeho života – to není příliš typické téma pro americkou továrnu na sny, při nejlepším bychom mohli očekávat drama toužebně hledící na zlatavého Oscara. Režisér Alexander Payne ale už několikrát dokázal, že notně černohumorný pohled na svět je mu opravdu vlastní, a snímek O Schmidtovi (2002) to opět dokazuje. Payne vážná témata často shazuje a satirou nelítostně stíhá všechny zúčastněné – ať už jsou to zastánci či odpůrci potratů i samotná hrdinka v Občance Ruth (1996), kandidáti na prezidentství školní rady na americké střední škole v Kdo s koho (1999) či novopečený důchodce Schmidt. V hlavní roli se zde objevuje Jack Nicholson (za roli získal nominaci na Oscara), jenž přesně vykresluje vrásčitá a nelichotivá zákoutí stáří, v němž Payne nenachází pražádné životní vyvrcholení. Naopak jsou mu prostorem pro pravdivou komedii, při níž vám leckdy zmrzne úsměv na rtech.
ČT 1, v sobotu 29. 3. ve 21.30.
Tři přání
Pohádková postava se setkává s komunistickou realitou Československa 50. let – i tak lze popsat snímek režijní dvojice Jána Kadára a Elmara Klose, kteří svou dobovou satirou bodli do vosího hnízda pokrytectví minulého režimu. Funkcionáři tehdejší kinematografie volali po filmech s aktuálními a dobově potřebnými tématy, když se ale objevil snímek Tři přání (1958), byl společně s dalšími filmy na konferenci v Banské Bystrici ostře odsouzen a do kin se dostal až po dlouhých pěti letech. Pohádkový příběh právníka Petra Holečka, který jednoho dne pustí v přeplněném trolejbusu sednout starého dědečka a ten mu za to daruje kouzelný zvoneček, je zdánlivě nevinný. Film ale na pozadí pohádky kritizuje problémy padesátých let, jako je všemocná byrokratizace, rovnostářství či špatné vlastnosti, jimž se nevyhnou ani soudruzi. Nelze se pak divit, že se řízná a zároveň vtipná satira setkala s ideologickým odmítnutím.
ČT 1, v neděli 30. 3. ve 14.55.
–ph–
rozhlas
Starý krásný Odeon
Stanice Vltava připravila čtyřdílný pořad o Janu Řezáčovi, který stál u zrodu nakladatelství Odeon. Překladatel, publicista, básník a nakladatel Řezáč pocházel ze Žižkova, v mládí četl proletářskou literaturu a za války vydával neoficiální svazky surrealistické poezie. Svým zanícením pro knihy a avantgardu, jež bylo znát v Odeonu i v revui Světová literatura, si udělal mnoho nepřátel. Jeho ediční nápady mají dodnes ohlas, například kniha aktů konfrontující fotografické a malířské zpracování nebo publikace Pražské ateliéry. Řezáč nepřehlížel typografickou a výtvarnou stránku knihy, na níž spolupracoval například Jan Zrzavý, František Tichý, František Muzika, Jaroslav Šerých, Pavel Sivko; uměl najít a udržet vynikající redaktory: Ludmilu Duškovou, Evu Pilařovou, Josefa Škvoreckého, Jana Zábranu, Jiřího Koláře, Josefa Hiršala či Bohumilu Grögerovou. Nakladatel sám sebe označoval za levičáka a surrealistu, jeho energické texty vyšly v knize Deliria aneb Malá příprava pozůstalosti.
ČRo 3 – Vltava, od úterý 25. 3. v 11.30.
Euroradio jazz season
Pravidelný pořad tentokrát nabízí především záznam koncertu švýcarských sourozenců – kontrabasisty Simona Quinna a bubeníka Briana Quinna, který se uskutečnil 17. 3. 2008 v luganském Cecil Clubu. Bratři si říkají Q3+ a tentokrát vystoupili s trumpetistou Michaelem Neffem a s italským hostem, vibrafonistou Lucou Gusellou. Jejich hudba balancuje na pomezí soudobého jazzu, vážné hudby a drum’n‘bassu.
ČRo 3 – Vltava, v pátek 28. 3. ve 22.30.
Metropolitní opera
Podle romantického dramatu Victora Huga Hernani aneb kastilská čest z roku 1830 zkomponoval Giuseppe Verdi stejnojmennou operu. Literární námět si vybral třicetiletý skladatel sám a načrtl rovněž návrh prózy. Zveršování přenechal básníku Piavemu, s nímž později spolupracoval ještě osmkrát. Libreto bylo chatrné, mnohé situace nepravděpodobné, ale opera měla úspěch a byla uvedena také za hranicemi Itálie, ve Vídni dokonce pod taktovkou Gaetana Donizettiho. V českých zemích zazněla poprvé v pražském Stavovském divadle v roce 1849, tedy pět let po světové premiéře v benátském Teatro La Fenice. Hudebně nápaditá opera nepostrádá svižné a vypjaté vlastenecké sbory, zejména hymnus spiklenců z finále prvního dějství, který připomíná zjitřenou atmosféru italského risorgimenta. Jsou tu i efektní partie pro sólové hlasy, například Elvířina árie „Ernani, zachraň mne“ z druhého obrazu prvního dějství. Všechny tyto atributy řadí dílo do okruhu dobové operní konvence, poučené na vzorech Gaetana Donizettiho a Vincenza Belliniho. Režisérem současné inscenace v Metropolitní opeře je Peter McClintock, výpravu navrhl Pier-Luigi Samaritani.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 29. 3. v 18.30.
Menstruace a Novák
V rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace uvádí Čajovna dva dokumentaristické pořady mladých autorek. Kateřina Dolenská představí herce, akrobata a loutkáře Rosťu Nováka (autora představení 8 – polib prdel kosům, viz A2 č. 20/2006), potomka slavného rodu Matěje Kopeckého. V dokumentu Gabriely Grmolcové uslyšíme výpovědi žen různého věku a názorů na poněkud nenápadný, ale důležitý proces v ženském těle – menstruaci.
ČRo 3 – Vltava, v neděli 30. 3. v 19.00.
–aj–
aj – Adam Jursa / jb – Jana Bohutínská / jh – Jan Hora / jj – Jan Jílek / pa – Petr Andreas / pash* / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous /