literatura
Čtení Davida Zábranského
Za svou prvotinu Slabost pro každou jinou pláž získal David Zábranský (1977) Magnesii Literu 2007 pro objev roku (viz A2 č. 17/2007). Jeho próza nese podtitul „poznámky k moři, smíchu a duchu doby“ a je psána kunderovskou formou beletristického eseje s četnými odbočkami, vsuvkami a poznámkami; autor nešetřil názory a hodnoceními týkajícími se nejrůznějších fenoménů, od banalit všednodenního života po celospolečensky závažná témata. Zábranský studoval mediální vědy, právo a zabýval se problematikou lidských práv v nevládních organizacích. Autorská čtení uvede a scénický rozhovor povede publicistka Kateřina Jonášová.
Divadlo Dobeška (Jasná I. 6, Praha 4), ve čtvrtek 3. 4. v 19.30.
Výročí Věry Linhartové
Letos se spisovatelka, básnířka a historička umění Věra Linhartová (1938) dožívá sedmdesáti let. Známá autorka experimentálních próz po spolupráci s pražskou surrealistickou skupinou emigrovala v roce 1968 do Francie, kde žije s přestávkami studijních pobytů v Číně a Japonsku dodnes. Jan Matonoha připravil k této příležitosti volné diskusní setkání, zaměřené na prózu, poezii, drama, esejistiku a dějiny umění; zúčastní se Miloslav Topinka, Stanislav Dvorský, Zuzana Stolz Hladká, Marie Langerová, Lenka Jungmannová, Veronika Košnarová, Šárka Doležalová a Jakub Češka.
Ústav pro českou literaturu AV ČR (zasedací síň, vchod C, 2. patro, Na Florenci 3, Praha 1), v úterý 8. 4. v 16.00.
Premiéra Listování z románu Soví zpěv
Román Soví zpěv (německy 1995, 2. vydání v češtině 2006) je prozaickým experimentem s prvky antiutopie a představuje jeden z vrcholů tvorby Ivy Procházkové. Je psychologicky propracovaným dílem, k jehož nejsilnějším prvkům patří monology a snové vize hlavního hrdiny, proplétající se s dialogy postav, deníkovými záznamy a publicistickými komentáři. Jeho děj se odehrává v Brémách 21. století a leitmotivem je potopa, které musí čelit trojice dospívajících. Spisovatelka Iva Procházková (1953), autorka mnoha románů a držitelka českých i zahraničních literárních cen, žila od roku 1968 v Německu a Rakousku, kde se věnovala autorskému divadlu a literární tvorbě; ve vlasti žije opět od roku 1994.
Divadlo Minor (Malá scéna, Vodičkova 6, Praha 1), v úterý 8. 4. v 19.30; Divadlo SUD (Hroznová 10, České Budějovice), v úterý 15. 4. v 19.00.
Magnesia Litera 2008
Dům knihy Kanzelsberger pořádá každou středu až do vyhlášení výsledků Magnesie Litery 22. 4. autorská čtení nominovaných autorů. Tento týden se představí Petr Nikl se souborem poetických textů zacházejících do jazykového a výtvarného experimentu Záhádky (viz A2 č. 51–52/2007); Tomáš Dimter bude číst ze svého překladu románu maďarské prozaičky Terézie Mory Den co den (viz A2 č. 35/2007); Václav Cílek ze svých literárně-publicistických textů Borgesův svět (viz A2 č. 11/2008) a překladatel Petr Zavadil ze sbírky významného současného španělského básníka Andrése Sáncheze Robayny V těle světa.
Dům knihy Kanzelsberger (1. patro, Václavské nám 4, Praha 1), ve středu 9. 4. v 18.00.
–pa–
divadlo
Dvakrát deset malých černoušků
První dáma detektivky se vrací na česká jeviště. Ještě máme v živé paměti povedenou inscenaci Divadla Komedie, kde diváci putovali spolu s vrahem a jeho oběťmi po prostorách celého divadla. Čerstvě po evergreenu sáhlo Moravské divadlo v Olomouci, které jej uvádí jako ...a pak už tam nezbyl ani jeden. V těsném závěsu ho chystá brněnské HaDivadlo (premiéra 10. 4.). Zatímco v Olomouci režíruje Pavel Šimák, v Brně Marián Amsler. Dá se čekat, že právě Amsler z textu vytěží víc než jen známý detektivní příběh. Divadlo totiž slibuje metaforu obyčejných životů ve světě, kde zůstat jednoznačně nevinný je téměř nemožné. Uvidíme, jak budou číst detektivní klasiku v Olomouci. Kdo je vrah, se diváci dozvědí v Moravském divadle (tř. Svobody 33, Olomouc) v pátek 4. 4. a v pondělí 14. 4. vždy v 19.00.
Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát!
„Stolní hrou o jednom dějství“ a černou groteskou Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát! ze série jednoaktovek Džiana Babana a Vojtěcha Malého zahajuje Divadlo Bez zábradlí nový cyklus Divadlo před oponou. Chce uvádět hry postavené na dialogu, a to formou střídmé inscenace nebo inscenovaného čtení. Dialogy spisovatele Hermanna Schlechtfreunda a jeho obdivovatele novináře Jožky Lipnika i projekt Monsterkabaret Freda Brunolda znají čtenářky a čtenáři z poslední strany A2. Na jevišti je uvádělo Divadlo Nablízko a zabydlují také knihy komiksů. Baban a Malý čerpají ze surrealistických či dada inspirací, z absurdního dramatu, ale i ze žánru detektivky. Schlechtfreunda hraje už osmý rok Eduard Jenický, Jožku Lipnika stejně dlouho Václav Rašilov, oba zakládající členové Divadla Nablízko. Spisovatel tentokrát napsal novou hru a neví, kdo ji bude uvádět. Že by havlovský odkaz? Premiéra Jožky a zároveň nového cyklu Divadlo před oponou je v Divadle Bez zábradlí (Jungmannova 31, Praha 1) v sobotu 5. 4. ve 21.00.
Zítra se bude...
„Neplačte! Neteskněte moc! Je to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo,“ napsala Milada Horáková v dopise na rozloučenou. Aleš Březina a Jiří Nekvasil shromáždili autentické dokumenty a napsali pro pražské Národní divadlo libreto opery Zítra se bude... Hudbu složil také Aleš Březina. Opera vznikla jako celovečerní projekt pro Soňu Červenou, operní pěvkyni, která hrála v muzikálu Divotvorný hrnec Voskovce a Wericha, vystupovala v operních domech po celém světě a v roce 2002 se vrátila do Národního divadla v němé roli v Janáčkově Osudu, který režíroval Robert Wilson. Březina tvrdí, že hlavní roli v opeře nehraje sama Horáková, ale proces proti ní. Bude zajímavé srovnat operní pojetí s předchozím činoherním zpracováním. Hru Karla Steigerwalda Horáková x Gottwald režírovala Viktorie Čermáková v rámci projektu Perzekuce.cz v prostoru La Fabrika (viz A2 č. 18/2006). Operu o politickém procesu uvádí Národní divadlo v Divadle Kolowrat (Ovocný trh 6, Praha 1) ve středu 9. 4., ve čtvrtek 10. 4. a v pondělí 14. 4. vždy v 19.00.
–jb–
film
Gone, Baby, Gone
Snímek Gone, Baby, Gone je (vedle obskurního středometrážního filmu s podivným názvem Zabil jsem svou lesbickou ženu, pověsil ji na hák a teď mám…) prvním režijním počinem populárního amerického herce Bena Afflecka, jehož kariéra v posledních letech poněkud uvadá. Tento úpadek byl odstartován absolutním propadákem Láska s rizikem (který stál 54 milionů dolarů a vydělal pouhých 5 milionů) a Gone, Baby, Gone je pokusem o vzkříšení dobrého jména, které Ben Affleck především za oceánem nesporně měl. Film vychází z románové předlohy úspěšného amerického spisovatele Dennise Lehanea, jehož Tajemnou řeku převedl v minulosti na plátno další režírující herec, Clint Eastwood. Bezvýchodný thriller se dotýká tematiky pohřešovaných dětí, jejichž počty jdou meziročně ve Spojených státech do statisíců (kolem 800 000 případů pohřešovaných dětí za poslední rok). Jednoho dne se v chudinské bostonské čtvrti ztratí čtyřletá Amanda a po její stopě se vydávají jak vládní detektivové Remy (Ed Harris) a Jack (Morgan Freeman), tak soukromá očka Patrick (Casey Affleck) a Angie (Michelle Monaghanová). Postupem času se všichni ztrácejí v labyrintu plném drogových dealerů, pedofilní prostituce a zničených lidských osudů, jenž je syrovým obrazem odvrácené strany amerického snu. Silný film s kvalitním scénářem (na němž se podílel Ben Affleck, který již má doma Oscara za scénář k Dobrému Willu Huntingovi) si za mořem vysloužil extrémně vysoká hodnocení (93 % pozitivních recenzí na serveru Rotten Tomatoes).
Premiéra v ČR 3. 4.
–jj–
hudba
Collegium Symphonic
Slovenský klávesový kouzelník Marián Varga se po letech působení na rockové scéně – zakládal dvě z nejdůležitějších slovenských skupin, Prúdy a Collegium Musicum, v němž originálně a aktuálně odpověděl na artrockové tendence britských skupin The Nice a ELP – uchýlil především k sólovému hraní, často improvizovanému a těžícímu rovným dílem z folkloru a klasiky. Návštěvníci východočeské metropole si jej ale budou moci poslechnout i v jiné podobě. Varga kromě sólových kusů zahraje s Moyzesovým kvartetem i Filharmonií Hradec Králové. Koncert byl přeložen z původního, březnového termínu.
Sál Filharmonie Hradec Králové (Eliščino nábřeží 777, Hradec Králové), ve čtvrtek 3. 4. v 19.30.
–pf–
Osmibitová kuřecí sekaná
DJ Scotch Egg se svým Gameboyem se opět vydává do Prahy, aby rozpálil strahovskou Sedmičku řádným osmibitovým happy hardcorem. Japonský producent s osobitým humorem kombinuje ten nejzábavnější zvuk s momenty nejdivočejšího nářezu, jaký ze své konzole dokáže dostat. Když dojde na zpěv, prohání jej distorzními efekty. První album pojmenoval KFC Core a vůbec má stále něco s kuřaty – koncerty občas uzavírá vrháním vajec do davu. Nyní vydává na labelu Load Records (za nímž stojí americká noiserocková dvojice Lighting Bolt). Po Skotském vejci vystoupí anglická grindcore-
-deathmetalová trojice Trencher, která absenci kytaristy vyřešila hráčem na klávesy Casio a bezesporu předvede nelítostný nátlak na ušní bubínky.
Klub 007 Strahov (Chaloupeckého 7, Praha 6), ve čtvrtek 3. 4. ve 20.00.
Pash*
Návrat opozičních Francouzů
Francouzsko-japonské seskupení Volapük se pojmenovalo po jednom z četných umělých jazyků. Hudební minulost bubeníka a marimbisty Guigoua Cheneviera je spjata se skupinou Etron Fou Leloublan, na své si tedy určitě přijdou milovníci hnutí Rock v opozici. Houslistku Takumi Fukushimu zase známe z Václavkova mezinárodního mumraje Rale a z japonské rockové dámské skupiny After Dinner. Sestavu čtveřice doplňují dechy a smyčce. Krátké, melodické a vtipné skladby rovným dílem těží z komorní i rockové hudby. Návrat ztracených synů a dcery (v Česku se již objevili v rámci akcí sdružení Unijazz) není jednorázový, kromě avizovaných Pardubic lze skupinu v rámci krátkého turné zaslechnout ještě na několika místech republiky.
Divadlo 29 (Svaté Anežky České 29, Pardubice), v sobotu 5. 4. ve 20.00.
–pf–
Klárčino mýdlo
Dámy a pánové, Suchá dlaň hladí laň a Stratilova Kapela se sjela. S Rafany, s Gažiovou Laďou a Bugrem, s Guma Guar, Michalem Mariánkem či Ježíšem táhnoucím na Berlín. A nejen to. Seznam účinkujících v rámci akce, na níž hudebně vystoupí vcelku známá jména naší výtvarné scény, je mnohem rozsáhlejší, doplněný o DJs a VJs, Radimem Labudou a Petrem Krůšou počínaje, Davidem Možným konče. Idea koncertů výtvarných umělců není sice ničím novým, přesto je takových akcí poskrovnu. A proto v rámci večera, vesele pojmenovaného podle hlavní organizátorky a uspořádaného v designově nejrafinovanějším pražském klubu, dojde i na výstavu zúčastněných. Cross Club (Plynární 23, Praha 7), v úterý 8. 4. v 19.00.
Pash*
výtvarné umění
Absence v záznamu
Obnovený provoz pražské Galerie Václava Špály na Národní třídě 30 pokračuje v pořadí druhým výstavním projektem, nazvaným Absence záznamu. Zaměřuje se na „možnosti pozorování a metaforicky předkládá lidskou nedostatečnost v úsilí o fyzické a psychické obsáhnutí žité skutečnosti“. Zároveň tematizuje samotné komunikační strategie současného umění vůči divákovi. „Výstava si v žádném případě nehraje na psychologicko-intelektuální sondu do současného umění; spíš se snaží přesvědčit diváka, že umění mu stojí za námahu pozorování. Že současné umění není v krizi, ale v krizi je spíše současný divák,“ píše v doprovodném textu aktérka celé akce Lenka Lindaurová. Projekt je založen především na prezentaci konceptuálních děl a marginálních formách umění. Vidět tu můžeme až do 17. 4. realizace například Bruce Naumana, Kateřiny Šedé, Liama Gillicka, Františka Lesáka, Jana Jakuba Kotíka, Jana Smejkala, Jána Mančušky, Markéty Vaňkové, Petra Lysáčka, Martina Zeta ad. Výstavu doprovází drobný katalog.
Matrix
Identita, normy, životní role, ideologie, politické vztahy, tužby a sexualita – namátková témata ze seznamu, jenž postihuje vytčenou kategorii pohlaví. Výstava nazvaná Matrix. Pohlaví/Vztahy/Revize (Geschlechter/Verhältnisse/Revisionen) představuje díla současného vizuálního umění posledních čtyř desetiletí, která se k vytčenému tématu vážou a která znovu nastolují mnohovrstevnaté aktuální otázky kolem role a moci pohlaví v lidské společnosti. Umělecké interpretace, pracující s fyzickým tělem nebo jeho zobrazením, sebeinscenací, reprezentací apod., doplňují v projektu koncepty otevřeně rozkrývající mechanismy strukturování celého uměleckého systému a provozu do přiznané pohlavní diference, které je vymezena klíčová role. Prezentaci tvoří výběr z děl ve vlastnictví hlavního města Vídně, a setkat se tu můžeme například s autory více či méně známými, jako jsou Elke Krystufek, Friedl Kubelka, Dorota Sadovská, Marc Mer, Michaela Moscouw, Christa Biedermann, Andy Chicken, Valie Export, Marco Lulić, Dejan Kaludjerović, Magda Tothova ad. Matrix lze navštívit ve vídeňském Museum auf Abruf (Felderstraße 6-8, vedle radnice, Vídeň) až do 7. 6.
–pev–
televize
Zrůdy
Tod Browning, klasik filmových hororů třicátých let (Dracula, 1931), natočil v roce 1932 snímek, který zdánlivě následoval nastolenou linku strašidelných filmů, přesto se v mnohém vymykal. Zrůdy nekladly důraz na hrůzu plynoucí ze záhrobí či z nějakého paranormálního prostoru, ba právě naopak. Hlavním hrdinou je zde soubor cirkusového obludária, různě zdeformovaných lidských zrůd (liliputáni, žena či muž torzo, vousatá žena, siamská dvojčata), které se jako skupina dostávají do hry s vypočítavou blondýnou, jež by ráda ukořistila dědictví jednoho z nich. Neobvyklost až bizarnost, která se zasloužila o současný kultovní statut snímku, vyplývá z obrácení rolí, kdy „zrůdy“ jsou v podstatě kladní hrdinové, zatímco ikonická heterosexuální blondýnka je naopak potrestáníhodnou mrchou. Browning navíc do rolí postav obludária obsadil skutečně postižené herce a možná i to zapůsobilo na tehdejší publikum, jež bylo snímkem opravdu zhnuseno. Sám boss studia MGM, které film produkovalo, nechal zničit originální kopii a odsoudil dílo do třicetiletého zapomnění.
ČT2, ve čtvrtek 3. 4. ve 23.25.
Spřízněni volbou
Karel Vachek natočil v šedesátých letech sice pouze dva celovečerní snímky (pak byl na dlouhou dobu „odstaven“ z aktivní filmové tvorby), ty ale patří k tomu nejlepšímu v jeho filmografii, potažmo i v rámci celé české dokumentární tvorby. Na Moravskou Helas (1963), ironický pohled na ideologické zneužívání strážnických folklorních slavností, navázal v roce 1968 snímkem Spřízněni volbou (cena na festivalu v Oberhausenu, v roce 1990 Zlatá kamera na Berlinale), v němž mapuje období od abdikace prezidenta Antonína Novotného (14. 3. 1968) až ke zvolení armádního generála Ludvíka Svobody 30. března 1968. Vachek společně s kameramanem Josefem Ort Šnepem, jenž s režisérem spolupracoval už na Moravské Helas, využívají formální postupy tzv. direct cinema. Štáb se stává svědkem probíhajících událostí, ale nijak do nich nevstupuje, Vachek pouze konfrontuje výpovědi politických aktérů (Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Alois Poledňák, Gustav Husák a další), přičemž se naprosto obejde bez vysvětlujícího komentáře či použití hudby. Už jen fakt, že štáb mohl zaznamenat tak důležitá politická jednání (a natočil i věci, které by si politici na filmovém pásu jistě nepřáli), cosi vypovídá o tání společenských poměrů v tehdejším Československu. Vachek se svou metodou „vnitřního smíchu“ vedle sebe klade vysoké (jednání o podobě státu) i nízké (gestikulující a roztěkané ruce, zadky těsně napasované v židlích, nedopalky cigaret a prázdné lahve na stolech) a vytváří tak řadu komických momentů. Nelze se divit, že film byl po své premiéře na podzim 1968 záhy zakázán.
ČT2, v pondělí 7. 4. ve 20.00.
Smrt v Benátkách
Literární díla z oblasti „nezfilmovatelných“ končí na filmovém plátně v horším případě jako pouhé barvotiskové odrazy původní velikosti předlohy nebo jsou naopak zkušeným tvůrcem přetavena v čistě filmový jazyk. Knihu Smrt v Benátkách německého spisovatele Thomase Manna naštěstí potkala druhá možnost, protože se střetla s tvůrčím géniem italského klasika Luchina Viscontiho. Visconti v Mannově částečně autobiografickém příběhu změnil původní postavu spisovatele v hudebního skladatele, jehož podoba se prolíná s osobou Gustava Mahlera. Právě jeho hudba (dále Lehár, Musorgskij či Beethoven) významotvorně dotváří atmosféru zdánlivě poklidných Benátek, do nichž v roce 1911 přijíždí Gustav von Aschenbach (Dirk Bogarte), aby se vyléčil ze srdeční choroby a našel vnitřní klid i odpovědi na otázky života a tvorby. Najde ale neočekávanou krásu ztělesněnou v polském chlapci Tadziem, který ho přitahuje víc, než by si kdy pomyslel. Snímek je naplněn pomalu plynoucí melancholií po konci secesní epochy, která nenávratně mizí a s ní i tradiční hodnoty. Smrt v Benátkách se stala vrcholem Viscontiho tvorby, což jen potvrdila Jubilejní cena na MFF v Cannes v roce 1971 a nominace na Oscara.
ČT2, v pondělí 7. 4. v 0.15.
–ph–
rozhlas
Četba na pokračování
Od čtvrtka 3. 4. do středy 9. 4. bude odvysíláno sedmidílné rozhlasové zpracování knihy německého romantického folkloristy a spisovatele Achima von Arnim Kde se konají sňatky. Z memoárů jednoho přírodozpytce v překladu, který pořídil známý katolický surrealista z Třebíče Ladislav Novák. Připravil Miroslav Stuchl, v režii Aleše Vrzáka účinkuje Jiří Schwarz. Počínaje čtvrtkem 10. 4. bude následovat dvanáctidílná četba z románu Egona Hostovského Cizinec hledá byt, líčícího existenční i existenciální úděl českého emigranta v New Yorku za druhé světové války. Čte Jan Vlasák pod vedením Petra Adlera.
ČRo 3 – Vltava, 3. 4. – 9. 4. vždy od 18.30.
Život zmařených nadějí
Ve středečním pořadu Radiodokument bude tentokrát odvysílán čerstvý výtvor Martina Gromana s deptavě výmluvným názvem Život zmařených nadějí a proplýtvané energie, sledující „klikaté“ osudy československého politika Františka Kriegla, interbrigadisty, komunisty a nakonec signatáře Charty 77, který jako jediný z „mužů Pražského jara“, unesených v srpnu 1968 do Moskvy, odmítl podepsat tzv. Moskevské protokoly. Vedle redaktora Michala Lázňovského účinkuje Josef Somr. Další příležitost k doplnění informací týkajících se jedné z fatálních „českých osmiček“!
ČRo 3 – Vltava, ve středu 9. 4. ve 21.45.
Karel Ančerl
V dubnu si kulturní veřejnost připomene sté výročí narození prvního z našich světově nejproslulejších dirigentů. Jeho uměleckou cestu z pražské konzervatoře, kde vystudoval vedle oboru dirigování též skladbu a hru na bicí nástroje, přes orchestr Osvobozeného divadla, Terezínský orchestr, několik koncentračních táborů, 18 let zastávaný post šéfdirigenta našeho nejprestižnějšího orchestru až k posrpnové emigraci a trvalému angažmá v Torontu, to vše sleduje Jana Vašatová společně s Petrem Kadlecem v pásmu, které bude odvysíláno v rámci Pátečního večera. Z archivních záznamů zazní hlas samotného Ančerla i dalších, např. Ivana Medka, a autentické nahrávky s Českou filharmonií, s někdejším Symfonickým orchestrem pražského rozhlasu a s Toronto Symphony Orchestra. Velké hudební osobnosti budou věnována též čtyři dubnová vydání pravidelného nedělního pořadu CD-Laser, nesoucí podtitul Století Karla Ančerla.
ČRo 3 – Vltava, v pátek 11. 4. ve 20.00; v neděli 6. 4. a v neděli 13. 4. vždy od 21.00.
–mc–
jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / mc – Miloslav Caňko / pash* / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous