literatura
Čtení z románu Hirojuki Icukiho
Hirojuki Icuki (1932) je populární japonský spisovatel a filosof, který se po studiu ruské literatury a úspěšné spisovatelské kariéře oddal studiu dějin buddhismu. Děj románu, který se jmenuje podle hlavního hrdiny, buddhistického mnicha Rennja, zasadil do Japonska 15. století, zmítaného válkami i domácími nepokoji. Kniha přeložená Věrou Dudmanovou vychází ve vkusné grafické úpravě s japonizujícími ilustracemi Kateřiny Šachové – překladatelka i ilustrátorka knihu představí společně s redaktory Jiřím Dvořákem a Petrem Borkovcem.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), ve čtvrtek 10. 4. v 19.30.
Současná romská literatura
Méně známé okruhy české literatury budou představeny v cyklu literárních pořadů Literatura z periferie, který připravilo České centrum v Praze. Večerem na téma Současná romská literatura provede romistka a anglistka Karolína Ryvolová, hosty budou publicista a povídkář Gejza Horváth, spisovatelka Erika Oláhová a Hana Sadílková, doprovodí cimbálová muzika Dušana Kotlára.
České centrum Praha (Rytířská 31, Praha 1), ve středu 16. 4. v 19.00.
Čtení k cenám Magnesia Litera 2008
Petra Soukupová představí komponovanou prózu s tématem rodinných vztahů K moři, Petr Placák esej Fízl (publicistika), umožňující více způsobů čtení na pomezí odborné a krásné literatury, Eliška Vlasáková autobiografickou novelu Jedním okem, mapující její rané dětství, a Jonáš Hájek básnický debut Suť, vyznačující se přirozenou, civilistní poetikou.
Dům knihy Kanzelsberger (1. patro, Václavské nám 4, Praha 1), ve středu 16. 4. v 18.00.
–pa–
divadlo
Česká taneční platforma
14. ročník festivalu českého současného tance s allenovským podtitulem „Vše, co jste chtěli vědět o domácím tanci, ale neměli jste čas jej celý rok sledovat“ se uskuteční na několika pražských scénách s moderním tancem spojených. Vedle Ponce to bude Divadlo Archa, Alfred ve dvoře, Duncan Centre a Divadlo Disk. Přičemž jedině v Arše nepůjde přímo o představení, ale o setkání občanského sdružení Vize tance s veřejností. Archa už se tak stává skoro tradiční platformou pro setkávání divadelníků a diskuse o divadle a tanci. I letos bude součástí festivalu výběr pro udělení Ceny Sazky za objev v tanci, která bude vyhlášena na začátku festivalu Tanec Praha. Relativní novinkou je Cena za interpretaci. Na programu festivalu jsou známá jména a soubory: Ioana Mona Popovici s choreografií Portrét, za kterou loni dostala Cenu Sazky, Mirka Eliášová, Vojta Švejda, Lea Čapková, DOT504, VerTeDance, Věra Ondrašíková, Václav Kuneš nebo NANOHACH. Česká taneční platforma probíhá v Praze od 11. do 14. 4.
Husa na provázku v Praze
Brněnské divadlo Husa na provázku hostuje po šest večerů v Divadle Archa v Praze. V pražské premiéře uvede divadlo dvakrát Lásky jedné plavovlásky – příběh ze 60. let na motivy filmu Miloše Formana. Vladimír Morávek, který inscenaci režíroval a je také autorem divadelního přepisu původního scénáře, nahlíží skrze milostný příběh dobu, ve které se odehrává. Proto do inscenace zapojil autentické dobové dokumenty: rozhovory politiků, televizní diskuse, ale také úvodní prohlášení samotné Husy na provázku. Boleslav Polívka hraje komika Vlastu Buriana v další hostující inscenaci Hvězdy nad Baltimore v režii Jana Antonína Pitínského. Pitínský je podepsaný také pod třetí inscenací, kterou je Evangelium sv. Lukáše (viz A2 č. 19/2007). V Arše hostuje i recitál Vrbková bez tíže, Buršová s kytarou, Chmelařová nad věcí, Kniha pod tónem. Lístky na celé hostování lze zakoupit jako balíček za rovných 1000 korun. Divadlo Husa na provázku v Divadle Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), od 12. do 17. 4. vždy od 20.00.
Mein Faust
Marek Horoščák získal za svoji verzi tradičního faustovského tématu Mein Faust prémii v rámci Dramatické soutěže cen Alfréda Radoka 1996. Pokud nepočítáme scénické čtení, dostává se na jeviště jako řádná inscenace až teď. Ve světové premiéře ji v režii Jakuba Macečky připravilo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Pravda je, že inscenací vlastních her se Marek Horoščák zatím moc nedočkal. A to přesto, že radokovskou cenu, tentokrát za druhé místo, dostal třeba i v roce 1999 – za Vařený hlavy. Ty alespoň uvedlo divadlo Husa na provázku v Brně. Horoščákovo jméno nacházíme u inscenací častěji na pozici dramatizátora než autora hry. Pokud tedy nevznikne ze staronového textu nakonec jen další konvenční inscenace, bude stát díky Horoščákovi za vidění. Mein Faust uvádí Slovácké divadlo (Tyršovo náměstí 480, Uherské Hradiště) v sobotu 12. 4. a ve čtvrtek 17. 4. vždy v 19.00.
–jb–
film
Soudný den
Britský postapokalyptický thriller Soudný den upomene na podobně laděný snímek Dannyho Boyla 28 dní poté, který téma celosvětové katastrofy umístil do vylidněného prostoru Londýna. V Soudném dni je ohniskem smrtící infekce oblast Skotska, která je od zbytku Spojeného království oddělena neprostupnou zdí (umístění této zdi odpovídá umístění prastarého Hadriánova valu, který sloužil jako ochrana obyvatel římské provincie před divokými skotskými kmeny). Hermetické uzavření epidemické oblasti přináší obyvatelům Anglie na několik desetiletí klid, ale poté se smrtící virus znovu objeví a tentokrát ohrozí obyvatele samotného hlavního města. Do skrznaskrz promořeného a blahu ostatních obětovaného Skotska je vyslána speciální jednotka, jejíž součástí je hlavní hrdinka Eden (Rhona Mitra). Jejím úkolem je najít doktora Kanea (Malcolm McDowell), který jako jediný může znát lék na zastavení nákazy. Britský režisér Neil Marshall má na svém kontě pouze dva průměrné thrillery (Psí vojáci, Pád do tmy) a Soudný den je zatím jeho nejambicióznějším projektem. Snímek, ke kterému Marshall napsal i scénář, cituje klasické zástupce postapokalyptického subžánru: trilogii o Šíleném Maxovi či třeba Carpenterův Útěk z New Yorku.
Premiéra v ČR 10. 4.
–jj–
Febiofest 2008 v Hradci Králové
Kino Centrál nabízí od 9. do 11. 4. drobný filmový dezert z filmového festivalu Febiofest, v jehož rámci máte možnost zhlédnout nový snímek dnes nejen festivalovému publiku známého Kim Ki-duka s názvem Dech (2007), epopej o americkém snu notně zašpiněném černým zlatem Až na krev (2007) režiséra Paula Thomase Andersona, první část trilogie Sergeje Bodrova Mongol – Čingischán (2007), dánský černohumorný snímek o citovém vydírání Umění plakat (r. Peter Schonau Fog, 2006) či dvojici snímků s Caseym Affleckem v jedné z rolí – Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem v režii Andrewa Dominika a velmi zdařilý celovečerní debut Bena Afflecka Gone Baby Gone (2007). Všechny snímky sice budou uvedeny i do české kinodistribuce, přehlídka vám ale poskytne příjemnou cenu 79 Kč za představení.
Kino Centrál (Karla IV. 774, Hradec Králové), od 9. do 11. 4.
Vláčil nejen na Hradě, ale i v Aeru
Výstava Zápasy, zabývající se tvorbou a životem Františka Vláčila, je v Císařské konírně Pražského hradu k vidění až do konce května, samotnou filmografii výtečného českého režiséra si ale můžete oživit v průběhu víkendu 12.–13. 4. v pražském kině Aero. Filmové plátno žižkovského kina se rozzáří pěti nejvýraznějšími Vláčilovými díly z šedesátých let, počínaje celovečerním debutem Holubice (1960), kde se jasně ukazuje lyričnost režisérova stylu, přes Ďáblovu past (1961), první výpravu do minulosti, až k vrcholné Markétě Lazarové (1967), jednomu z nejlepších děl československého filmu, či k příběhu z poválečného pohraničí Adelheid (1969).
Kino Aero (Biskupcova 31, Praha 3), 12. a 13. 4.
Sláma a Merta povedou filmový dialog
Filmové dialogy, projekt holešovického klubu La Fabrika, spočívající ve spojení dvou „odlišných“ uměleckých světů (zpravidla filmař versus hudebník, spisovatel či básník), vstoupí 15. 4. od 19.30 do třetího filmového večera. Dialog mezi sebou tentokrát povedou režisér Bohdan Sláma a hudebník Vladimír Merta, již si k disputaci vybrali legendární snímek Stalker (1979) Andreje Tarkovského. Existenciální sci-fi podle předlohy románu bratrů Strugackých líčí výpravu skupiny nesourodých postav, vedených tajemným Stalkerem, do hlouby Zóny, jež představuje záhadný a nebezpečný prostor. Zde se údajně nalézá místnost, v níž se plní nejtajnější lidská přání.
La Fabrika (Komunardů 30, Praha 7), v úterý 15. 4. v 19.30.
–ph–
hudba
Zítra se bude…
Název nové opery Aleše Březiny a libretisty Jiřího Nekvasila odkazuje k budovatelské rozjuchanosti, její obsah ovšem předvádí odvrácenou tvář odhodlání šťastných včerejšků. Hrát se bude o soudním procesu s dr. Miladou Horákovou – její roli psal Březina přímo pro slavnou pěvkyni Soňu Červenou. Libreto kusu je sestaveno především z autentických citací soudních dokumentů, neveselou a přízračnou bizarnost procesu s „vlastizrádci“, který byl bolševickým soudnictvím inscenován jako divadelní kus (z jehož záznamu byla nezlomená Horáková později vystřižena – její vystupování nebudilo požadované antipatie dělného lidu), podpoří polopropustná zrcadla na scéně a dětský sbor v roli soudního tribunálu.
Divadlo Kolowrat (Ovocný trh 6, Praha 1), premiéra ve středu 9. 4. v 19.00.
Z tajností žižkovského podsvětí…
Dan Burke je hybatelem značky Illusion of Safety, volného (jedno- až dvanáctičlenného) sdružení hudebníků volně inspirovaného industriální hudbou a temným ambientem – coby kytarista zde svého času působil i Jim O’Rourke, workholický producent toho nejlepšího, co přelom tisíciletí dal světové alternativní hudbě. Do žižkovského podzemí se Iluze bezpečí vydá v nejmenší možné sestavě, zato nebude nouze o předskakující hudebníky. Al Margolis, hudebník a vydavatel známý coby If, Bwana, představí svou melanž elektroakustické vážné hudby, terénních nahrávek a noise. Belgičtí improvizátoři Onde se inspirují podmanivostí táhlých prodlev držených tónů a psychedelické těkavosti, domestikovaný americký hlukový projekt Schloss Tegal není třeba představovat.
Bunkr Parukářka (Vrch sv. Kříže, Praha 3), ve čtvrtek 10. 4. ve 20.00.
…a podzemí v Pardubicích
Sochař Libor Krejcar je znám především svými elegantními kočkovitými šelmami. Má ale také skupinu Tamers of Flowers a tu a tam s ní vystoupí. Úžasné album Lesní hřbitovy míchá Krejcarovu zálibu v českém undergroundu (jehož je součástí) s tvrdou elektronickou hudbou, plnou nehudebních citací a divných zvuků. Současný leader Plastic People, saxofonista Vratislav Brabenec, si s přáteli zahraje improvizovaný jazz, Ivan Magor Jirous přečte z nejnovější sbírky Okuje.
Divadlo 29 (Svaté Anežky České 29, Pardubice), v sobotu 12. 4. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Karel Valtr
Druhá výstava obnoveného Topičova salonu v Praze prezentuje díla jihočeského malíře, grafika a hudebníka Karla Valtra (1909–2006), jehož umělecký odkaz ukazuje na svébytnost pojmu region a na možnost autorské seberealizace mimo zavedené kulturní centrum. Karel Valtr pochází z Českých Budějovic, kde také vystudoval Učitelský ústav (1924–28) a po aprobaci z kreslení a matematiky (1932) pokračoval ve studiu Vysoké pedagogické školy v Praze (1933–35). Vedle volné tvorby se celý život věnoval pedagogické činnosti. Roku 1931 se stal členem budějovické avantgardní skupiny Linie, sdružující básníky a výtvarné umělce. Skupina a její činnost byla objevena pro český dějepis umění teprve nedávno výstavou v pražském Obecním domě (2004). Avantgardní východiska, propojující malířské, filmové, fotografické a hudební zkušenosti, stejně jako hrůzné zážitky z koncentračního tábora v Terezíně a Buchenwaldu zužitkoval a syntetizoval Valtr v poválečných obrazech krajin, které v rovině referenční reflektují především motivy místa a domova a v rovině reprezentativní pak barvy a struktury. Kurátor výstavy Jan Rous hovoří v rámci vztahu autora k přírodě o „monumentalitě a metaforice“. Výstavu Místo – Krajina – Obraz lze navštívit na adrese Topičův salon (Národní 9, 1. patro, Praha 1) do 30. 4.
Lotus Effect
Galerie ve Šternberku na Moravě představuje projekt Lotus Effect. Výzva předmětné malbě, jak zní podtitul výstavy, má patrně naznačit směr, kterým se ubírala pozornost kurátora Jiřího Ptáčka při koncipování výstavního záměru a výběru pěti autorů. Vybral díla, v nichž „je navzdory expresivnímu pojednání námětu čitelná tendence k verismu – věrohodnému zobrazení věcí, figur, zvířat nebo krajin“, vysvětluje text tiskové zprávy. Na druhé straně je v textu zmínka o tom, že „všem (zúčastněným) je vlastní konceptuální uvažování“. Projekt nereflektuje malířské téma, ale problematiku malířského jazyka, nastoluje otázky, jak dnes inovativně malovat. Na adrese Radniční 3, Šternberk, lze do 25. 4. zhlédnout díla Petra Brožky, Václava Girsy, Jany Kalinové, Petra Písaříka a Víta Soukupa.
–pev–
televize
Denunciant
John Ford, legendární tvůrce filmových westernů, jež zabíraly skoro polovinu jeho tvorby (Přepadení, 1939; Fort Apache, 1948; She Wore a Yellow Gibbon, 1949; či 3 Godfathers, 1948), je irského původu, přičemž se ke svým kořenům ve filmech několikrát vrátil. V Irsku se odehrává například Tichý muž (1952), ve Fordově filmografii nepříliš často zastoupený žánr romance s Johnem Waynem v hlavní roli, ale zejména výtečný Denunciant (1935) o zradě v jádru republikánské armády. Denunciant vznikl podle románu Liama O’Flahertyho, za jehož adaptaci získal Dudley Nichols Oscara (kromě něj dále Ford za režii, Max Steiner za hudbu a Victor McLaglen za ztvárnění ústřední role). Jedná se o archetypální příběh nevratné zrady přítele a následná muka provinění, utápěná v alkoholickém oparu. Gype Nolan, dobromyslný, ale trochu přihlouplý Dubliňan, nutně potřebuje peníze a na základě vypsané odměny dvaceti liber udá svého kamaráda úřadům. Následné vině, jež se mu vkrádá do svědomí, ale přes veškerou snahu nelze uniknout. Snímek vznikl v produkci nevelkého studia RKO (například i Občan Kane), které omezilo rozpočet na pouhých 250 tisíc dolarů, přičemž sám Ford se v průběhu realizace vzdal svého honoráře ve prospěch dokončení snímku. Obdržené sošky Oscarů trochu zvýšily úspěch filmu v kinech, pravé docenění ale proběhlo až v padesátých letech na malé ploše televizní obrazovky.
ČT 2, ve čtvrtek 10. 4. ve 23.25.
Smrtonosná past
John McClane (Bruce Willis) je dnes už v podstatě ikonickou postavou čtyř akčních filmů, z nichž první se objevil na sklonku osmdesátých let v režii Johna McTiernana (zejména Predátor, 1987; či Hon na ponorku, 1990). Série, která je od počátku postavena na hláškujícím hrdinovi, jenž ale není typickou akční postavou, nýbrž spíše divácky vděčným „obyčejným“ člověkem, který se urputně brání zemřít, krvácí a trpí a nakonec triumfálně zvítězí. V sérii, jež je příkladem dobového blockbusteru, se navíc odrážejí dobová žánrová očekávání akcentující obavu z všemocné internetové Sítě, od omezeného prostoru výškové budovy v první Smrtonosné pasti (1988) přes rozšíření na celé letiště (větší, ještě větší!) ve druhém dílu, na město ve třetím a nakonec na celé USA (potažmo svět) v posledním dílu. McClane je ztělesněním převzetí spravedlnosti do vlastních rukou, kdy se i hordám teroristů ubrání každý z nás. Je ale příznačně, že se všichni „záporáci“ nakonec vyhýbají prosazování ideologie, jež slouží jako pouhá záminka, a vystačí si s prostými penězi. Možná právě proto McClane vždy vítězí.
ČT 1, v sobotu 12. 4. ve 21.20.
Priit Pärn v Klubu animovaného filmu
Ne každý má rád práci režiséra Priita Pärna. Jeho animované filmy jsou totiž na jedné straně syrově absurdní, surrealisticky hravé a svým jednoduchým výtvarným stylem, jenž je na hony vzdálen uhlazenosti Disneyho postaviček, mohou leckoho odradit. Pärn ale své snímky naplňuje nebývalou ironií a černohumorným nadhledem, s nímž vytváří úžasně vtipné scény o vážných věcech. Estonský rodák, který původně vystudoval biologii, je dnes už považován za klasika, přičemž v roce 2002 obdržel Cenu za celoživotní dílo od Mezinárodní asociace animovaného filmu. Ve své tvorbě (natočil něco málo přes deset snímků) sleduje život v sociopolitickém zřízení od absurdních let komunismu (Snídaně v trávě, 1988) přes dopad kinematografie (1895, 1995) až k celosvětové internetové síti (Noc mrkví, 1998), vždy s akcentem na to, jak tyto systémy pokradmu ovlivňují naše myšlení, činnosti a celý život. Zároveň ale nepřestává být břitce vtipný a zábavný.
ČT 2, v neděli 13. 4. v 10.00.
–ph–
rozhlas
Bardové stále překvapující
V roce 1964 natočil jeden z nejvýznamnějších českých rozhlasových režisérů Jiří Horčička adaptaci divadelní hry „absurdního“ Samuela Becketta Všichni, kdož padají (překládáno též jako „Všechny padající“) o společném stárnutí jedné manželské dvojice. Do hlavních rolí ovšem obsadil herce, kteří již tehdy platili za nejklasičtější z klasických, za centrální personální pilíře nejkamennějšího z našich kamenných divadel: Olgu Scheinpflugovou, Zdeňka Štěpánka a Františka Smolíka, a obklopil je elitou střední generace: Josefem Kemrem, Eduardem Cupákem, Vlastou Chramostovou a dalšími. Nepochybujme o tom, že „staří“ byli s to i v repertoáru po čertech moderním obstát více než se ctí, a zavzpomínejme na někdejší, zoufale nedostižnou hereckou garnituru.
ČRo 3 – Vltava, v úterý 15. 4. ve 21.30.
Z New Yorku do Indie, zpět a sem
V rámci rozhlasové operní sezony 2007–08 je připraven přímý přenos z Metropolitní opery, vyhrazený tentokrát dílu amerického minimalistického skladatele Philipa Glasse. Jeho opera o třech dějstvích Satyagraha vychází z dějových motivů indického eposu Bhagavadgíta. Kultura středoasijského subkontinentu, konkrétně jeho hudební tradice, byla patrně nejdůležitějším inseminátem, z něhož se zrodil P. Glass jakožto P. Glass (do 60. let zkoušel štěstí v oblasti „nové hudby“ evropského střihu). Věrnost starobylé předloze však v případě přítomného opusu není nijak křečovitá, jak naznačuje již seznam jednajících (zpívajících) osob: vedle boha Krišny (v podání Richarda Bernstena) či prince Arjuny (Bredleyho Garvina) v něm figuruje třeba i velký Mahátma K. Gándhí (Richard Croft) a další. Sbor a orchestr Metropolitní opery řídí Dante Anzolini.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 19. 4. v 19.30.
–mc–
společnost
První pražská jarní cyklojízda
Podle iniciativy Auto*Mat, jež je organizátorem již tradičních pražských cyklojízd, by téměř třetina Pražanů jezdila ráda na kole do práce či za nákupy. Museli by ale k tomu mít vhodné prostředí, zejména bezpečné cyklostezky a parkování. Vedení města ale radši buduje tunely pro auta. Dokážou jej Pražané přesvědčit o tom, aby svůj zájem napřelo jinam? Peloton těch, pro které cyklistika neznamená jen navléci si přiléhavou kombinézu, sednout do auta, odjet s ním do lesa a tam z nosiče sundat kolo, vyrazí z náměstí Jiřího z Poděbrad. Pak pojede Slezskou ulicí směrem na náměstí Míru. V Anglické ulici zahne doprava na magistrálu a Pražané budou moci v předstihu zažít, jak bude vypadat v roce 2011 zklidněná magistrála u Muzea.
Start z náměstí Jiřího z Poděbrad (Praha 2) ve čtvrtek 17. 4. v 18.00.
Biotechnologie, umění a společnost
Centrum audiovizuálních studií FAMU společně s dalšími organizacemi pořádá dílnu pro umělce a veřejnou diskusi o biotechnologiích, umění a společnosti. Rozvoj biotechnologií v posledních 20 letech zásadně ovlivnil farmaceutický, zemědělský, vojenský průmysl a medicínu, ale zasáhl i další stránky života jednotlivců. Toho si povšimla i řada umělců, která začala zkoumat také možnosti otvírající se pro uměleckou intervenci. Nový umělecký obor, nazývaný někdy bioart nebo wetware hacking, nemusí být omezen jenom na luxusně vybavené a dotované soukromé nebo státní laboratoře. Paul Vanouse z univerzity v Buffalu se věnuje pokusům s genetickou výbavou člověka ve svých instalacích a v rámci série dílen pro nadšené amatéry, kde zájemci o tajemné univerzum genetických kódů mohou nahlédnout do kuchyně, která je před veřejností většinou uzavřena. Na dílnu navazuje veřejná diskuse o genetických informacích a ochraně soukromí, pořádaná sdružením Iuriducum Remedium.
Dílna i veřejná diskuse (FAMU, učebna U2 v Lažanském paláci, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1), ve čtvrtek 10. 4., dílna od 12.45 do 16.00, diskuse od 17.30.
Dílna pokračuje v pátek 11. 4. v Institutu internodií na ČVUT (Zikova 1905/4, Praha 6).
–fp–
fp – Filip Pospíšil / jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous