Ráj hned teď
Paradise Now
Režie Hany Abu-Assad, 2005, 90 min.
Hollywood Classic Entertainment 2008
Po dvou letech od české premiéry vychází na (bezbonusovém) DVD koprodukční komorní drama palestinského filmaře Abu-Assada, které na jedné straně posbíralo pěknou řádku mezinárodních cen, vedle nadšení se však příběh ze života dvou dnů muslimských sebevražedných atentátníků dočkal také značného nepochopení až rozhořčení. Zatímco podobně tematicky ožehavý Mnichov Stevena Spielberga byl nálepkován coby korektní a objektivní, Abu-Assadovi se předhazuje opak. Ve skutečnosti ale veškerá kontroverze přebujela do těžkopádných obvinění (odtud i petice za vyřazení z nominací na Oscara) a opomenula režisérův citlivý přístup. Jeho snaha odpatetizovat glorifikaci mučedníků, stejně jako nepodlehnutí jejich lacinému odsouzení, prostupuje celým filmem. Abu-Assad kombinuje velké celky s několika funkčními detaily (viz poslední záběr) a mixuje reálné zvuky a strohé, ale úderné dialogy s bezvýchodným tichem krajiny. Sledovat celý proces – od odhodlání spáchat sebevražedný atentát a přípravy na něj až po cestu na určené místo – znamená zhlédnout jak nepolevující thriller, tak intimní tázání po tom, zda vůbec existuje něco jiného než peklo a jak se z něj dá dostat.
Lukáš Gregor
Bezstarostná jízda
Easy Rider
Režie Dennis Hopper, 1969, 94 min.
Bontonfilm 2008
Legendární road-movie Denise Hoppera a Petera Fondy vznikala s minimálními náklady spíše jako osobní generační výpověď než cílený producentský záměr a úspěch filmu u publika (a samozřejmě také výše tržeb) překvapily nejen tvůrce, ale i produkční společnost Columbia. Dnes už může Easy Rider působit trošku jako dobová relikvie, v níž je pomálu dramaturgie, místy obskurní herecké výkony (s nimiž kontrastuje pozoruhodná kreace mladého Jacka Nicholsona) a občasné filosofování působící chvílemi až komicky. Z díla ale vyzařuje nezaměnitelná atmosféra volnosti a bezstarostnosti, kterou film nejen zobrazoval, ale byl v ní i tvořen. Činí tak z něj jeden z nejautentičtějších snímků o zašlých časech hippies. Od prvního uvedení Bezstarostné jízdy do naší DVD distribuce uplynulo už několik let. Nyní se film vrací v reedici, v provedení, které se podstatně neliší od toho původního (stejný transfer obrazu i zvuku), jen s novou sadou titulků a nově dodaným českým dabingem.
Petr Gajdošík
Věčný bojovník
Jadesoturi
Režie Antti-Jussi Annila, 2006, 110 min.
Válka rozumu a cti
Muk gong
Režie Chi Leung ‚Jacob’ Cheung, 2006, 133 min.
Hollywood Classic Entertainment 2008
Čína se stále častěji stává filmovým koproducentem. I tyto dva snímky vznikly jejím přičiněním. Oba nabízejí bojová umění, velkolepé bitvy a jisté „morální“ poselství. Film Tygr a drak spustil lavinu těchto děl, která ukazují Čínu tradiční, ještě neposkvrněnou špínou současné komunistické totality. Spíše než o plnohodnotné filmy jde o romantické pohlednice zvoucí k návštěvě země s bohatou historií. Věčný bojovník vznikl spoluprací s Finy. Ti dodali Kalevalu a jakýmsi převtělováním duší je divák přemísťován z čínské minulosti do finské současnosti. V obou časových rovinách jde o boj dobra se zlem v zamilovaném příběhu s využitím moderních kinematografických kouzel. Ve Válce rozumu a cti se podobně jako ve snímku 300 postaví hrstka statečných obrovské armádě. Zatímco armáda má převahu v mužích, obklopené město podporuje schopný stratég – pacifista. Obě díla spojuje patřičně velkolepý hudební podklad, který však svou obehraností spíše narušuje atmosféru a působí směšně. Je škoda, že asijskou kinematografii u nás zastupují především podobné „velkofilmy“ bez obsahu a nápadu.
Jiří G. Růžička
Jarboe + Justin K. Broadrick
J2
The End Records 2008
Justin K. Broadrick sa nezastavil, odkedy rovnomenným projektom naviazal na poslednú skladbu v histórii Godflesh – len vlani vyšlo pod hlavičkou Jesu päť nahrávok. Prvou tohtoročnou položkou s podpisom JKB je spolupráca s Jarboe – J2. Názov albumu odkazuje na joule, jednotku práce a energie; jeho obsah zas na skladbu Storm Comin’ On z Lifeline, minuloročného EP Jesu. Na J2 Broadrick sčasti opustil schémy a postupy zo svojho hlavného projektu a presunutím ťažiska na Jarboe sa elegantne vyhol silnejúcemu pocitu sebavykrádania – paralely nájdeme snáď len v porovnaní s elektronickým albumom Pale Sketches, ktorý síce vyšiel pod hlavičkou Jesu, ale de facto je Broadrickovým sólovým dielom. Spev Jarboe (známej hlavne z dlhoročného pôsobenia v radoch Swans, ale i spoluprácou s Neurosis) dodáva decentným industriálnym, prevažne elektronickým podkladom onú energiu. Každá zo šestice skladieb je iná – Jarboe mení hlasové polohy i štýly spevu, experimentuje a skúša odolnosť poslucháča. Len v minime prípadov (medzi ktoré patrí hneď úvodná Decay) zachádza nad rámec stráviteľnosti: najsilnejšia skladba, triphopová Let Go znie, ako by vypadla zo šuflíka Portishead. V kontexte kultového štatútu, ktorý si Broadrick a Jarboe za vyše 20 rokov na scéne získali, je však J2 „len“ dobrým albumom, ktorý miesi vklady oboch protagonistov do zaujímavého, no v podstate neprekvapivého celku.
Juro Olejník
The Mountain Goats
Heretic Pride
4AD 2008
Projekt The Mountains Goats, založený v roce 1991 Johnem Darniellem, se po půldruhém roce hlásí s novou deskou Heretic Pride – v jejich diskografii je to už šestnácté řadové album. Jejich původní hudební filosofie byla přísně lo-fi (ostatně první tři nahrávky vyšly pouze na magnetofonové kazetě), dnes už se v jejich tvorbě z těchto praktik objevují jen ozvěny. Trojice (Darnielle zpívá a obsluhuje kytaru a klávesy, Peter Huges hraje na baskytaru, aktuálně duo doplnil i perkusista Jon Wurster; navíc album uvítalo i větší množství hostů) přikládá větší důraz na detaily, perfektní aranže – nechybějí smyčce, klavírní party i typické folkové kousky jen za doprovodu španělky, vkusné sbory a ženský vokál Annie Clarkové. Čtyřicetiminutová stopáž uplývá v klidném tempu, které jen málokdy překvapí nějakou změnou nebo zvratem. Nosným prvkem je výrazný Darniellův vokál, který dokáže plynule přecházet z vysokých poloh pomalejších balad (So Desperate) až v ostřejší tón rychlejších písní (Lovecraft in Brooklyn) nebo naléhavost gradujících skladeb (Craters on the Moon svou „roztřeseností“ připomene rané Bright Eyes). Nahrávce suverénně vládne stejnojmenná Heretic Pride, po které by mohlo bez obav sáhnout jakékoliv mainstreamové rádio; téměř taneční rytmus přináší bonga v písni September 15th 1983 – jde o jediné výraznější uhnutí z folkového nádechu, který kapele nicméně už léta dobře slouží.
Karel Kočka
Eman E. T.
Co je to za lidi?
Guerilla Records 2008
Každá scéna a styl mají své klíčové postavy, které udávají tón nebo jsou o krok napřed, pak onu průměrnou většinu, která sice není tak zajímavá, bez níž by se však výrazné individuality jen těžko mohly dále vyvíjet, a také podivíny, kteří dotvářejí kolorit a někdy též inspirují. Do té poslední na pražské novovlnné scéně patřil Eman E. T., vlastním jménem Ludvík Kandl, jinak bubeník Hudby Praha a později Plastiků. Jeho novovlnný erotický kabaret přibližuje album sestavené ze skladeb natočených během devadesátých let. Bez bizarní pódiové prezentace a s odstupem doby je – alespoň co se hudby týká – pominutelné. Kandl se drží v té době už notně vyčpělé nové vlny se strojově nudným rytmem automatického bubeníka a profláklými zvuky syntezátorů. Tupý středobasový zvuk jen dotváří dojem jídla uklohněného bez špetky fantazie. Za pozornost však stojí texty, které se nesou v nejlepší tradici Bondyho textů z poloviny padesátých let. Mají stejnou odzbrojující přímočarost a stejně dobře vyprávějí o době končícího reálného socialismu a nově nabyté svobody, provázené explozí erotických časopisů nevalné kvality. Kandl ukazuje člověka hnaného pohlavním pudem, projevujícím se především v upachtěné samohaně. Škoda, že se textům nedostalo adekvátní podoby. Ani koncertní verze s kapelou, ve které hrál i Mejla Hlavsa, nepřinesly kýžené souznění textu a hudby; ta navíc postrádala potřebnou údernost.
Alex Švamberk